Sdělení Ministerstva zahraničních věcí

Sbírka: 95/2000 | Částka: 40/2000

15.9.2000

Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE

95

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí

      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. prosince 1996 byla v Bruselu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.

      Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 24. července 2000.

      Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 2 dne 24. července 2000 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním článku 28 odst. 2 písm. a), b) a c). Podle odstavce 3 téhož článku dnem, kdy se začne provádět tato smlouva, se ve vztazích mezi Českou republikou a Belgií přestane provádět Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku ze dne 19. června 1975, vyhlášená pod č. 24/1978 Sb.

      Anglické znění a český překlad Smlouvy se vyhlašují současně.

PŘEKLAD

SMLOUVA

MEZI

ČESKOU REPUBLIKOU

A

BELGICKîM KRÁLOVSTVÍM

O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DA¶OVÜMU ÚNIKU

V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU

ČESKÁ REPUBLIKA A BELGICKÜ KRÁLOVSTVÍ,

      přejíce si uzavřít Smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,

      se dohodly
takto:

Článek 1

OSOBY, NA KTERÜ SE SMLOUVA VZTAHUJE

      Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).

Článek 2

DANĚ, NA KTERÜ SE SMLOUVA VZTAHUJE

      1.  Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

      2.  Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.

      3.  Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:





a): v případě České republiky:
: (i) daň z příjmů fyzických osob;
: (ii) daň z příjmů právnických osob;
: (iii) daň z nemovitostí,

(dále nazývané ,,česká daň");





b): v případě Belgie:
: (i) daň z příjmů fyzických osob;
: (ii) daň z příjmů společností;
: (iii) daň z příjmů právnických osob;
: (iv) daň z příjmů nerezidentů;
: (v) zvláštní dávka z příjmů z movitého majetku;
: (vi) dodatečný krizový příspěvek,

včetně záloh, přirážek k těmto daním a zálohám a přídavků k dani z příjmů fyzických osob,
(dále nazývané ,,belgická daň").

4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových
zákonech.
Článek 3

VŠEOBECNÜ DEFINICE

1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:




a): výraz ,,Česká republika" označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;





b): výraz ,,Belgie", pokud je použit v zeměpisném významu, označuje území Belgického království, včetně výsostných vod a jakékoli jiné oblasti v moři, kde Belgické království, v souladu s mezinárodním právem, vykonává svrchovaná práva nebo svou jurisdikci;








c): výrazy ,,jeden smluvní stát" a ,,druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Belgii;



d): výraz ,,osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;



e): výraz ,,společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;

f): výrazy ,,podnik jednoho smluvního státu" a ,,podnik druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;






g): výraz ,,mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem, železničním nebo silničním vozidlem provozovanou podnikem, který má místo svého skutečného vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď, letadlo, železniční nebo silniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;





h): výraz ,,příslušný úřad" označuje v každém smluvním státě ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;





i): výraz ,,státní příslušník" označuje:

(i); každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;

(ii); každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě.

      2.  Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz, který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů tohoto státu, které upravují daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
Článek 4

REZIDENT

      1.  Výraz ,,rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, jejíž příjem nebo majetek je podle právních předpisů tohoto státu podroben v tomto státě zdanění z důvodu jejího bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.

      2.  Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:





a): předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);







b): jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ve kterém se obvykle
zdržuje;

c): jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, jehož je státním příslušníkem;




d): jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

      3.  Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného
vedení.
Článek 5

STÁLÁ PROVOZOVNA

      1.  Výraz ,,stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti provozována činnost podniku.

      2.  Výraz ,,stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a): místo vedení;
b): závod;
c): kancelář;
d): továrnu;
e): dílnu, a
f): důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

3. Výraz ,,stálá provozovna" rovněž zahrnuje:



a): staveniště nebo stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze trvá-li taková stavba, projekt nebo dozor déle než dvanáct měsíců;







b): poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu devět měsíců v jakémkoliv patnáctiměsíčním období.

Stálá provozovna nevznikne v žádném kalendářním roce, ve kterém činnost popsaná v pododstavci a) nebo b) tohoto odstavce trvá po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 30 dnů v tomto kalendářním
roce.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz ,,stálá provozovna" nezahrnuje:





a): zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;




b): zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;




c): zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;





d): trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e): trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;







f): trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododstavcích a) až e), pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání, vyplývající z tohoto spojení, je přípravného nebo pomocného charakteru.

      5.  Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba -- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle ustanovení tohoto
odstavce.

      6.  Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

      7.  Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny, nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
Článek 6

PŘÍJMY Z NEMOVITÜHO MAJETKU

      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Výraz ,,nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

      3.  Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

      4.  Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého
povolání.
Článek 7

ZISKY PODNIK®

      1.  Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

      2.  Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný a zcela nezávisle jednající podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek.

      3.  Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.

      4.  Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto
článku.

      5.  Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

      6.  Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

      7.  Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto
článku.
Článek 8

MEZINÁRODNÍ DOPRAVA

      1.  Zisky z provozování lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

      2.  Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují pro účely tohoto článku zejména:





a): zisky pobírané z pronájmu lodí nebo letadel včetně posádky a zisky pobírané z nahodilého pronájmu lodí nebo letadel bez posádky, která jsou používána v mezinárodní dopravě;




b): zisky pobírané z užívání nebo pronájmu kontejnerů, pokud takové zisky jsou doplňkové nebo nahodilé ve vztahu k ziskům, pro které platí ustanovení odstavce 1.

      3.  Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav lodi, nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.

      4.  Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní
provozní organizaci.
Článek 9

SDRUŽENÜ PODNIKY

      Jestliže



a): se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo



b): tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.
Článek 10

DIVIDENDY

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomo druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:






a): 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost, včetně osobní společnosti, která přímo nebo nepřímo vlastní nejméně 25 procent jmění společnosti vyplácející dividendy;





b): 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.

      3.  Výraz ,,dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy -- vyplácené i formou úroků -- které jsou považovány za příjmy z akcií podle vnitrostátních daňových předpisů státu, jehož je vyplácející společnost
rezidentem.
      4.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

      5.  Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém
státě.
Článek 11

ÚROKY

      1.  Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.

      3.  Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 budou úroky osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, v němž mají zdroj, jestliže to jsou:





a): úroky z obchodních pohledávek -- včetně pohledávek představovaných obchodními cennými papíry -- vyplývající z odložených plateb za zboží nebo služby poskytované podnikem;




b): úroky placené z důvodu půjčky nebo úvěru, které jsou poskytovány, garantovány nebo pojišťovány veřejnými subjekty, jejichž cílem je podpora exportu;




c): úroky z půjček jakéhokoliv druhu -- nepředstavovaných cennými papíry na doručitele -- které poskytuje bankovní podnik;


d): úroky z vkladů -- nepředstavovaných cennými papíry na doručitele -- u bankovního podniku;



e): úroky placené druhému smluvnímu státu nebo nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu tohoto
státu.

      4.  Výraz ,,úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných, či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících, či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Avšak výraz ,,úroky" nezahrnuje pro účely tohoto článku penále ukládané za pozdní platbu nebo úroky považované za dividendy podle článku 10 odst. 3.

      5.  Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

      6.  Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
      7.  Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna ve smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, a to v souladu s právními předpisy tohoto
státu.
Článek 12

LICENČNÍ POPLATKY

      1.   Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:






a): 5 procent hrubé částky licenčních poplatků placených za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení;




b): 10 procent hrubé částky licenčních poplatků placených za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv softwaru, patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

      3.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ
jde.

      4.  Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

      5.  Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna ve smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, a to v souladu s právními předpisy tohoto
státu.
Článek 13

ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU

      1.  Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v člán-ku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      3.  Zisky ze zcizení lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozu těchto lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

      4.  Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel
rezidentem.
Článek 14

NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ

      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě:







a): jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo





b): jestliže se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období přesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; v takovém případě jen taková část příjmů, která plyne z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.

      2.  Při počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se použijí ustanovení článku 15 odst. 3.

      3.  Výraz ,,svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních
znalců.
Článek 15

ZAMĚSTNÁNÍ

      1.  Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:







a): příjemce je zaměstnán v druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období, a




b): odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a


c): odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.

3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se zahrnují následující dny:

a): všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů,
a

b): dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.

      4.  Výraz ,,zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.

      5.  Bez ohledu na ustanovení předchozích odstavců mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla, v železničním nebo silničním vozidle provozovaném v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení
podniku.
Článek 16

ŘEDITELÜ SPOLEČNOSTÍ

      1.  Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Odměny, které pobírá osoba uvedená v odstavci 1 od společnosti z důvodu plnění každodenních činností manažerského nebo technického charakteru, a odměny, které dostává rezident jednoho smluvního státu z důvodu jeho osobní činnosti jako partnera společnosti jiné než společnosti s akciovým kapitálem, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v souladu s ustanoveními článku 15, jako kdyby takové odměny byly odměnami pobíranými zaměstnancem z důvodu zaměstnání a jako kdyby ,,zaměstnavatelem"
byla společnost.
Článek 17

UMĚLCI A SPORTOVCI

      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec, z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.

Článek 18

PENZE

      1.  Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.

      2.  Avšak penze a jiné příspěvky, pravidelné nebo nepravidelné, vyplácené podle právních předpisů o sociálním zabezpečení jednoho smluvního státu nebo podle veřejného systému organizovaného tímto smluvním státem k doplnění výhod těchto právních předpisů mohou být zdaněny v tomto
státě.
Článek 19

VEŘEJNÜ FUNKCE

      1.  a)  Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším spravním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.






: b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu: (i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo (ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu poskytování těchto služeb.

2. a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.







: b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.

      3.  Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto
státu.
Článek 20

STUDENTI

      Platby, které student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.

Článek 21

OSTATNÍ PŘÍJMY

      Části příjmů mající zdroj v jednom smluvním státě a pobírané rezidentem druhého smluvního státu, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, mohou být zdaněny v prvně zmíněném
státě.
Článek 22

MAJETEK

      1.  Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

      2.  Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.

      3.  Majetek představovaný loděmi, letadly, železničními a silničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě a movitým majetkem, který slouží k provozu těchto lodí, letadel, železničních a silničních vozidel, podléhá zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.

      4.  Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě.
Článek 23

METODY VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

      1.  V České republice bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím způsobem:



a): Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Belgii, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Belgii z částí příjmů nebo majetku podle toho, o jaký případ jde. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními Smlouvy zdaněny v Belgii.














b): Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem České republiky je zde osvobozen od zdanění, Česká republika může přesto při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.

2. V Belgii bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím způsobem:




a): Jestliže rezident Belgie pobírá příjmy nebo vlastní části majetku, které jsou zdaněny v České republice v souladu s ustanoveními Smlouvy, jiné než uvedené v článku 10 odst. 2, článku 11 odst. 2 a 7 a článku
12 odst. 2 a 5, Belgie osvobodí takové příjmy nebo takové části majetku od zdanění, ale při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta může použít sazbu daně, která by byla použita, kdyby takové příjmy nebo části majetku nebyly osvobozeny.









b): S přihlédnutím k ustanovením belgického zákona týkajícího se snížení belgické daně o daně zaplacené v zahraničí, jestliže rezident Belgie pobírá části svého souhrnného příjmu zdanitelného v Belgii, kterými jsou dividendy zdaněné v souladu s článkem 10 odst. 2 a neosvobozené od belgické daně v souladu s pododstavcem c) níže, úroky zdaněné v souladu s článkem 11 odst. 2 nebo 7, nebo licenční poplatky zdaněné v souladu s článkem 12 odst. 2 nebo 5, bude česká daň uložená z těchto příjmů započtena na belgickou daň vztahující se na tyto příjmy.











c): Dividendy ve smyslu článku 10 odst. 3, které pobírá společnost, která je rezidentem Belgie, od společnosti, která je rezidentem České republiky, budou v Belgii osvobozeny od daně z příjmů společností za podmínek a v rámci limitů upravených belgickým zákonem.







d): Jestliže, v souladu s belgickým zákonem, ztráty podniku, který je provozován rezidentem Belgie, ve stálé provozovně umístěné v České republice byly skutečně odečteny od zisků tohoto podniku pro jeho zdanění v Belgii, nepoužije se v Belgii osvobození, které upravuje pododstavec a), na zisky z jiných daňových období, které se přičítají této stálé provozovně, v takovém rozsahu, v jakém tyto zisky byly rovněž osvobozeny od zdanění v České republice z důvodu kompenzace zmíněných
ztrát.

Článek 24

ZÁKAZ DISKRIMINACE

      1.  Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

      2.  Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.

      3.  Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7 nebo článku 12 odst. 5, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného
státu.

      4.  Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

      5.  Nic z toho, co obsahuje tento článek, nebude vykládáno tak, že by bránilo Belgii:





a): zdanit sazbou daně upravenou belgickým zákonem zisky, které lze přičíst stálé provozovně, jež má v Belgii společnost, která je rezidentem České republiky, pokud tato sazba nepřekročí maximální sazbu použitelnou na zisky společností, které jsou rezidenty Belgie;






b): uložit zálohu vybíranou na movitý majetek na dividendy pobírané z účasti, která se skutečně váže ke stálé provozovně udržované v Belgii společností, která je rezidentem České republiky.

      6.  Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a
pojmenování.
Článek 25

ŘEŠENÍ PŘÍPAD® DOHODOU

      1.  Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.

      2.  Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.

      3.  Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy.

      4.  Příslušné úřady smluvních států se dohodnou na administrativních opatřeních nezbytných k provádění ustanovení Smlouvy a zejména na důkazech, které mají být předkládány rezidenty každého smluvního státu, aby mohli využívat ve druhém státě výhod vyplývajících z osvobození nebo snížení daní, které Smlouva upravuje.

      5.  Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem provádění
Smlouvy.
Článek 26

VîMĚNA INFORMACÍ

      1.  Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.

      2.  Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:





a): provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;




b): poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního
státu;

c): poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Článek 27

ČLENOVÜ DIPLOMATICKîCH MISÍ A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI

      Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních
dohod.
Článek 28

VSTUP V PLATNOST

      1.  Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.

      2.  Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin a její ustanovení se budou provádět:





a): pokud jde o daně vybírané u zdroje příjmu, na příjmy připisované nebo vyplácené k 1. lednu nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupila v platnost;





b): pokud jde o ostatní daně ukládané z příjmů, na daňová období začínající 1. ledna nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupila v platnost;




c): pokud jde o daně z majetku, na majetek existující v každém daňovém období začínajícím 1. ledna nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupila v platnost.

3. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Praze 19. června 1975, se přestane ve vztazích mezi Českou republikou a Belgií provádět dnem, kdy se začne
provádět tato smlouva.
Článek 29

VîPOVĚă

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena jedním ze smluvních států. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět diplomatickou cestou, podáním písemné výpovědi druhému smluvnímu státu, nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne, kterým Smlouva vstoupila v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:









a): pokud jde o daně vybírané u zdroje příjmu, na příjmy připisované nebo vyplácené k 1. lednu nebo později roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;




b): pokud jde o ostatní daně ukládané z příjmů, na daňová období začínající 1. ledna nebo později roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;





c): pokud jde o daně z majetku, na majetek existující v každém daňovém období začínajícím 1. ledna nebo později roku následujícího po roce, v němž byla dána
výpověď.

      Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.

      Dáno v Bruselu dne 16. prosince 1996 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.

Za Českou republiku:
Za Belgické království:

doc. Ing. Josef Zieleniec, CSc. v. r.
Erik Derycke v. r.

ministr zahraničních věcí
ministr zahraničních
věcí
PROTOKOL

       Při podpisu Smlouvy mezi Českou republikou a Belgickým královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku se níže podepsaní dohodli na následujících ustanoveních, která tvoří nedílnou součást Smlouvy.

1. K ČLÁNKU 12

      V případě, že po podpisu této smlouvy podepíše Česká republika s třetím státem dohodu, která omezí zdaňování licenčních poplatků majících zdroj v České republice na nižší sazbu, včetně osvobození, než je sazba upravená v článku 12 odst. 2 pododstavci a) nebo b) Smlouvy, podle toho, o jaký případ jde, použije se automaticky tato nižší sazba nebo osvobození pro účely této smlouvy ode dne, kterým se začne provádět dohoda mezi Českou republikou a tímto třetím státem.

2. K ČLÁNKU 23

      V případě, že po podpisu této smlouvy podepíše Česká republika s třetím státem dohodu upravující:





: -- že pro dividendy vyplácené společností, která je rezidentem tohoto třetího státu, společnosti, která je rezidentem České republiky, se při snížení upraveném článkem 23 odst. 1 pododstavcem a) Smlouvy vezme v úvahu daň zaplacená společností ze zisků, z nichž jsou takové dividendy vypláceny,
nebo,
: - že dividendy vyplácené společností, která je rezidentem tohoto třetího státu, společnosti, která je rezidentem České republiky, budou osvobozeny od daně z příjmů právnických osob v České republice,

použije se automaticky toto ustanovení pro účely Smlouvy na dividendy vyplácené společností, která je rezidentem Belgie, společnosti, která je rezidentem České republiky a která vlastní přímo nebo nepřímo nejméně 25 procent jmění belgické společnosti, ode dne, kterým se začne provádět dohoda mezi Českou republikou a tímto třetím státem.

3. POMOC PŘI VYMÁHÁNÍ DANÍ

V případě, že po podpisu této smlouvy podepíše Česká republika s třetím státem dohodu upravující pomoc při vymáhání daní, použijí se ode dne, kterým se začne provádět dohoda mezi Českou republikou a tímto třetím státem, následující ustanovení:







a): Každý ze smluvních států se vynasnaží vybrat pro druhý smluvní stát daně tohoto druhého smluvního státu, pokud je to nutné k tomu, aby daňové osvobození nebo snížení daní umožněné touto smlouvou v tomto státě nebylo přiznáno osobám, které k němu nejsou oprávněny.







b): V žádném případě nebudou ustanovení tohoto článku vykládána tak, aby ukládala státu, na němž je požadována pomoc, povinnost použít jakékoliv vymáhací prostředky, které nejsou oprávněné právními ustanoveními nebo předpisy jednoho nebo druhého smluvního státu, nebo přijímat opatření, která by byla v rozporu s veřejným
pořádkem.

Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tento protokol.

Dáno v Bruselu dne 16. prosince 1996 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.

Za Českou republiku:
Za Belgické království:

doc. Ing. Josef Zieleniec, CSc. v. r.
Erik Derycke v. r.

ministr zahraničních věcí
ministr zahraničních věcí

pošli emailem

vytiskni zákon