21

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí





      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. října 1980 byla v Ženevě přijata Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky.


      Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 10. dubna 1981.


      S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval.


      Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 31. srpna 1982.


      Při ratifikaci Úmluvy Československá socialistická republika vyjádřila v souladu s ustanovením jejího článku 4 odst. 3 souhlas být vázána:


Protokolem o nezjistitelných střepinách (Protokol I),


Protokolem o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných prostředků (Protokol II) a


Protokolem o zákazu nebo omezení použití zápalných zbraní (Protokol III).


      Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 5 odst. 1 dnem 2. prosince 1983 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Československou socialistickou republiku.


      Dne 22. února 1993 Česká republika oznámila generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky považuje za vázanou Úmluvou o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, včetně Protokolů ze dne 10. října 1980, s účinností od 1. ledna 1993.


      Dne 13. října 1995 byl na 8. plenárním zasedání Konference smluvních stran Úmluvy přijat


Dodatkový protokol k Úmluvě o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky (Protokol o oslepujících laserových zbraních -- Protokol IV) a


      dne 3. května 1996 byl přijat na 14. plenárním zasedání Konference smluvních stran Úmluvy


Protokol o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných prostředků ve znění ze dne 3. května 1996 (Protokol II ve znění ze dne 3. května 1996), který je přílohou Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky.


      S Dodatkovým protokolem a Protokolem II ve znění ze dne 3. května 1996 vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Protokoly přijal.


      Dodatkový protokol (Protokol IV) vstoupil v platnost na základě svého článku 2 a článku 5 odst. 4 Úmluvy dnem 30. července 1998 a pro Českou republiku vstupuje v platnost dnem 10. února 1999.


      Protokol II ve znění ze dne 3. května 1996 vstoupil v platnost na základě svého článku 2 a článku 5 odst. 4 Úmluvy dnem 3. prosince 1998 a pro Českou republiku vstupuje v platnost dnem 10. února 1999.


      Český překlad Úmluvy a Protokolů se vyhlašuje současně.








ÚMLUVA


o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní,


které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky



Vysoké smluvní strany:

      Připomínajíce, že každý stát má povinnost, v souladu s Chartou OSN, zdržovat se ve svých mezinárodních vztazích použití síly nebo hrozby silou proti suverenitě, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli OSN,

      dále připomínajíce všeobecnou zásadu ochrany civilního obyvatelstva proti účinkům vojenských akcí,

      opírajíce se o zásadu mezinárodního práva, že právo stran v ozbrojeném konfliktu na volbu metod a způsobů vedení války není neomezené, a o zásadu, která zakazuje v ozbrojených konfliktech použití zbraní, střeliva, materiálů a způsobů vedení války, jež vedou k mimořádným škodám a zbytečnému utrpení,

      připomínajíce také, že je zakázáno používat způsobů nebo prostředků vedení války, od kterých lze očekávat, že způsobí rozsáhlé, dlouhodobé a vážné poškození životního prostředí, nebo které jsou k tomu určeny,

      potvrzujíce své odhodlání, aby v případech, jež nejsou zahrnuty v této Úmluvě, v protokolech k ní přiložených nebo v jiných mezinárodních dohodách, zůstalo civilní obyvatelstvo a bojující strany po celou dobu pod ochranou a působností zásad mezinárodního práva vycházejících ze zavedených zvyků, ze zásad lidskosti a požadavků veřejného svědomí,

      přejíce si přispět k mezinárodnímu uvolňování, ukončení závodů ve zbrojení a nastolení důvěry mezi státy a odtud k realizaci touhy všeho lidstva žít v míru,

      uznávajíce důležitost vynaložení veškerého úsilí, které může přispět k pokroku na cestě k všeobecnému a úplnému odzbrojení za přísné a účinné mezinárodní kontroly,

      znovu potvrzujíce nutnost pokračovat v kodifikaci a postupném rozvoji norem mezinárodního práva použitelného v ozbrojených konfliktech,

      přejíce si, aby bylo zakázáno nebo více omezeno použití některých konvenčních zbraní, a domnívajíce se, že pozitivní výsledky dosažené v této oblasti mohou usnadnit hlavní jednání o odzbrojení za účelem zastavení výroby, hromadění a rozšiřování těchto zbraní,

      zdůrazňujíce potřebu, aby se všechny, zvláště vojensky významné státy, staly stranami této Úmluvy a k ní přiložených protokolů,

      majíce na zřeteli skutečnost, že Valné shromáždění OSN a Komise OSN pro odzbrojení se mohou rozhodnout prozkoumat otázku možného rozšíření rozsahu zákazů a omezení obsažených v této Úmluvě a k ní přiložených protokolech,

      dále majíce na zřeteli, že Výbor pro odzbrojení se může rozhodnout posoudit otázku přijetí dalších opatření k zákazu nebo omezení použití určitých konvenčních zbraní,

      se dohodly na následujícím:

Článek 1

Rozsah použití

      Tato Úmluva a k ní přiložené protokoly se budou vztahovat na situace uvedené v článku 2 Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 o ochraně obětí války, včetně všech situací uvedených v odstavci 4 článku 1 Dodatkového protokolu I k těmto úmluvám.

Článek 2

Vztah k jiným mezinárodním dohodám

      V této Úmluvě a k ní přiložených protokolech nesmí být nic vykládáno jako odstoupení od ostatních závazků vyplývajících pro vysoké smluvní strany z mezinárodního humanitárního práva použitelného v ozbrojeném konfliktu.

Článek 3

Podpis

      Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem státům v sídle OSN v New Yorku po dobu dvanácti měsíců počínaje 10. dubnem 1981.

Článek 4

Ratifikace, přijetí, schválení nebo přístup

      1.  Tato Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení státy, které ji podepsaly. Každý stát, který Úmluvu nepodepsal, k ní může přistoupit.

      2.  Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu budou uloženy u depozitáře.

      3.  Vyjádření souhlasu být vázán kterýmkoli protokolem přiloženým k této Úmluvě bude fakultativní pro každý stát za předpokladu, že v době uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení této Úmluvy nebo přístupu k ní uvědomí depozitáře o svém souhlasu být vázán dvěma nebo více protokoly.

      4.  Kdykoli po uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení této Úmluvy nebo přístupu k ní může stát uvědomit depozitáře o svém souhlasu být vázán kterýmkoli přiloženým protokolem, kterým dosud vázán nebyl.

      5.  Každý protokol, kterým je vysoká smluvní strana vázána, bude pro tuto stranu představovat nedílnou součást této Úmluvy.

Článek 5

Vstup v platnost

      1.  Tato Úmluva vstoupí v platnost šest měsíců po uložení dvacáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní.

      2.  Pro každý stát, který uloží svoji listinu o ratifikaci, připojení, schválení nebo přístupu k ní po datu uložení dvacáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní, vstoupí tato Úmluva v platnost šest měsíců po datu, ke kterému stát uložil svou listinu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní.

      3.  Každý z protokolů přiložených k této Úmluvě vstoupí v platnost šest měsíců po datu, kdy dvacet států notifikuje svůj souhlas být jím vázán v souladu s odstavcem 3 nebo 4 článku 4 této Úmluvy.

      4.  Pro každý stát, který notifikuje svůj souhlas být vázán protokoly připojenými k této Úmluvě po datu, kdy dvacet států notifikovalo svůj souhlas být jimi vázáno, vstoupí protokoly v platnost šest měsíců po datu, kdy stát notifikoval svůj souhlas být takto vázán.

Článek  6

Rozšiřování

      Vysoké smluvní strany se zavazují jak v době míru, tak i v průběhu ozbrojeného konfliktu rozšiřovat ve svých zemích v největší možné míře tuto Úmluvu a ty z protokolů k ní přiložených, kterými jsou vázány, a zvláště zahrnovat jejich studium do programu vojenské přípravy tak, aby s nimi mohly být obeznámeny jejich ozbrojené síly.

Článek  7

Smluvní vztahy po vstupu této Úmluvy v platnost

      1.  V případě, že jedna ze stran zúčastněných v konfliktu není vázána kterýmkoli z přiložených protokolů, strany vázané touto Úmluvou a tímto přiloženým protokolem zůstanou jimi vázány ve svých vzájemných vztazích.

      2.  Každá vysoká smluvní strana bude vázána touto Úmluvou a každým k ní přiloženým protokolem, který pro ni vstoupil v platnost, v každé situaci uvedené v článku 1, ve vztahu ke každému státu, který není stranou této Úmluvy a není ani vázán příslušným přiloženým protokolem, jestliže tento stát přijme a uplatňuje tuto Úmluvu nebo příslušný protokol a uvědomí o tom depozitáře.

      3.  Depozitář bude vysoké smluvní strany neprodleně informovat o každé notifikaci, která mu bude doručena podle odstavce 2 tohoto článku.

      4.  Tato Úmluva a přiložené protokoly, kterými je vysoká smluvní strana vázána, se budou vztahovat na ozbrojený konflikt proti vysoké smluvní straně, na nějž se vztahuje článek 1 odst. 4 Dodatkového protokolu I Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 na ochranu obětí války:

a)

jestliže je vysoká smluvní strana též stranou Dodatkového protokolu I a jestliže orgán uvedený v článku 96 odst. 3 tohoto protokolu se zavázal použít Ženevské úmluvy a Dodatkový protokol I v souladu s článkem 96 odst. 3 zmíněného protokolu a zavazuje se použít tuto Úmluvu a příslušné přiložené protokoly na tento konflikt; nebo

b)

jestliže vysoká smluvní strana není stranou Dodatkového protokolu I a orgán typu uvedeného v pododstavci a) výše přijímá a použije závazky Ženevských úmluv a této Úmluvy a příslušných přiložených protokolů na tento konflikt. Takové přijetí a použití bude mít ve vztahu k tomuto konfliktu následující účinky:
(i)

Ženevské úmluvy a tato Úmluva a její příslušné přiložené protokoly vstoupí v platnost pro strany konfliktu s okamžitou účinností;
(ii)

zmíněný orgán přijme stejná práva a povinnosti jako ty, které byly přijaty vysokou smluvní stranou v Ženevských úmluvách, v této Úmluvě a k ní přiložených příslušných protokolech; a
(iii)

Ženevské úmluvy, tato Úmluva a k ní přiložené příslušné protokoly jsou stejně závazné pro všechny strany konfliktu.

      Vysoká smluvní strana a orgán mohou také souhlasit s přijetím a použitím závazků vyplývajících z Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám na recipročním základě.

Článek  8

Revize a změny

      1.a)  Kdykoli po vstupu této Úmluvy v platnost může každá vysoká smluvní strana navrhnout změny k této Úmluvě nebo ke každému přiloženému protokolu, kterým je vázána. Každý návrh změny bude oznámen depozitáři, který jej sdělí všem vysokým smluvním stranám a vyžádá si jejich názor na případné svolání konference, která by měla tento návrh projednat. Jestliže většina, nejméně 18 vysokých smluvních stran, s tím bude souhlasit, depozitář neprodleně svolá konferenci, na níž budou všechny vysoké smluvní strany pozvány. Státy, které nejsou stranami této Úmluvy, budou na konferenci přizvány jako pozorovatelé.

        b)  Tato konference může souhlasit se změnami, které budou přijaty a které vstoupí v platnost stejným způsobem jako tato Úmluva a k ní přiložené protokoly, s podmínkou, že změny v Úmluvě mohou být přijaty pouze vysokými smluvními stranami a že změny k určitému přiloženému protokolu mohou být přijaty pouze vysokými smluvními stranami, které jsou vázány tímto protokolem.

      2.a)  Kdykoli po vstupu této Úmluvy v platnost mohou vysoké smluvní strany navrhnout dodatkové protokoly vztahující se k jiným kategoriím konvenčních zbraní, jež nejsou zahrnuty v existujících protokolech. Každý takový návrh na dodatkový protokol bude oznámen depozitáři, který jej sdělí všem vysokým smluvním stranám v souladu s pododstavcem 1a) tohoto článku. Jestliže většina, nejméně 18 vysokých smluvních stran, bude souhlasit, pak depozitář neprodleně svolá konferenci, na kterou budou přizvány všechny státy.

        b)  Tato konference, za plné účasti států zastoupených na konferenci, může schválit dodatkové protokoly, které budou přijaty stejným způsobem jako tato Úmluva, budou k ní připojeny a vstoupí v platnost tak, jak je uvedeno v odstavcích 3 a 4 článku 5.

      3.a)  Jestliže po uplynutí desetiletého období od vstupu této Úmluvy v platnost nebude podle pododstavců 1a) a 2a) tohoto článku svolána žádná konference, může každá vysoká smluvní strana požádat depozitáře o svolání konference, na kterou by byly všechny vysoké smluvní strany přizvány, aby prověřily rozsah a působení této Úmluvy a k ní připojených protokolů a aby posoudily každý návrh na změny v této Úmluvě nebo v existujících protokolech. Státy, které nejsou stranami této Úmluvy, budou na konferenci přizvány jako pozorovatelé. Konference může souhlasit se změnami, které budou přijaty a které vstoupí v platnost v souladu s pododstavcem 1b) výše.

        b)  Na této konferenci může být posouzen také každý návrh na dodatkové protokoly týkající se jiných kategorií konvenčních zbraní, které nejsou zahrnuty v existujících přiložených protokolech. Všechny státy zastoupené na konferenci se mohou plně účastnit tohoto posouzení. Jakékoli dodatkové protokoly budou přijaty stejným způsobem jako tato Úmluva, budou k ní přiloženy a vstoupí v platnost tak, jak je stanoveno v odstavcích 3 a 4 článku 5 této Úmluvy.

        c)  Tato konference může zvážit, zda by měla být na žádost kterékoli vysoké smluvní strany učiněna opatření ke svolání další konference v případě, že po uplynutí podobného období, jak je uvedeno v pododstavci 3a) tohoto článku, nedošlo ke svolání žádné konference podle pododstavce 1a) nebo 2a) tohoto článku.


Článek  9

Výpověď

      1.  Každá vysoká smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu nebo kterýkoli k ní připojený protokol tím, že o tom uvědomí depozitáře.

      2.  Každé takové vypovězení nabude účinnosti po uplynutí jednoho roku od doby, kdy depozitář obdrží notifikaci o vypovězení. Jestliže však po vypršení tohoto roku se vysoká smluvní strana, která Úmluvu nebo protokol vypověděla, ocitne v jedné ze situací uvedených v článku 1, bude tato strana nadále vázána závazky z této Úmluvy a příslušných k ní přiložených protokolů až do konce ozbrojeného konfliktu nebo okupace a v každém případě až do ukončení operací spojených s konečným propuštěním, repatriací či usazením osob, jež byly pod ochranou norem mezinárodního práva použitelného v ozbrojeném konfliktu, a v případě kteréhokoli přiloženého protokolu obsahujícího ustanovení týkající se situací, v nichž jednotky nebo mise OSN vykonávají funkce k zachování míru, pozorování nebo podobné funkce v dotyčné oblasti, až do ukončení těchto funkcí.

      3.  Každá výpověď této Úmluvy bude považována za vypovězení vztahující se rovněž na všechny přiložené protokoly, kterými je vypovídající vysoká smluvní strana vázána.

      4.  Každá výpověď bude platit pouze pro vysokou smluvní stranu, která oznámila výpověď.

      5.  Žádné vypovězení neovlivní závazky, které vypovídající vysoká smluvní strana již sjednala, z důvodu ozbrojeného konfliktu, podle této Úmluvy a k ní přiložených protokolů pro jakýkoli čin vykonaný předtím, než výpověď nabyla účinnosti.


Článek  10

Depozitář

      1.  Depozitářem této Úmluvy a k ní přiložených protokolů bude generální tajemník Organizace spojených národů.

      2.  Kromě svých obvyklých funkcí bude depozitář informovat všechny státy o:

a)

podpisech této Úmluvy podle článku 3;

b)

uložení listin o ratifikaci, přijetí či schválení nebo přístupu k této Úmluvě podle článku 4;

c)

notifikacích souhlasu být vázán přiloženými protokoly podle článku 4;

d)

datech, kdy tato Úmluva a k ní přiložené protokoly vstoupí v platnost podle článku 5; a

e)

notifikacích o vypovězení obdržených podle článku 9 a o datu jejich platnosti.

Článek 11

Autentičnost textů

      Originál této Úmluvy s přiloženými protokoly, z nichž arabský, čínský, anglický, francouzský, ruský a španělský text mají stejnou platnost, bude uložen u depozitáře, který předá ověřené kopie všem
státům.


PROTOKOL


O NEZJISTITELNîCH STŘEPINÁCH


(Protokol I)







      Je zakázáno používat jakékoli zbraně, jejichž primárním účinkem je zranění střepinami, které jsou v lidském těle nezjistitelné rentgenovými paprsky.











PROTOKOL


O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ MIN, NÁSTRAH A JINîCH PROSTŘEDK®


(Protokol II)






Článek 1

Materiální rozsah použití

      Tento protokol se týká používání min na souši, nástrah a jiných prostředků zde definovaných, včetně min kladených za účelem zabránění přístupu do po- břežních pásem, vodních či říčních cest, ale netýká se použití protilodních min na moři nebo na vnitrozemských vodních cestách.

Článek 2

Definice

      Pro účely tohoto protokolu:

      1.  ,,Mina" znamená veškerou munici umístěnou pod zemí, nad zemí nebo v blízkosti země či jiného povrchu a zkonstruovanou tak, aby detonovala či explodovala přítomností, blízkostí nebo kontaktem osoby či vozidla, a ,,mina pro minování na dálku" znamená veškeré miny takto definované, jež jsou dopravovány děly, raketami, minomety nebo podobnými prostředky či shazovány z letadel.

      2.  ,,Nástraha" znamená jakýkoli prostředek či materiál, který je určen, zkonstruován nebo uzpůsoben k zabití či poranění a který působí neočekávaně při styku nebo přiblížení se osoby k zdánlivě neškodnému předmětu nebo při provádění zdánlivě bezpečného úkonu.

      3.  ,,Jiné prostředky" znamenají ručně umístěnou munici a postředky určené k zabití, poranění či poškození, jež jsou aktivovány dálkovým ovládáním či automaticky po uplynutí určité doby.

      4.  ,,Vojenský cíl" znamená, pokud jde o objekty, veškeré objekty, které svou povahou, umístěním, účelem nebo užitím účinně přispívají k vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, obsazení nebo neutralizace, za okolností existujících v daném oka-mžiku, představuje jednoznačnou vojenskou výhodu.

      5.  ,,Civilní objekty" jsou veškeré objekty, jež ne-jsou vojenskými cíli definovanými v odstavci 4.

      6.  ,,Zaznamenávání" označuje fyzické, administrativní a technické úkony zaměřené na získání veškerých dostupných informací umožňujících určení polohy minových polí, min a nástrah za účelem registrace v oficiálních záznamech.

Článek 3

Všeobecná omezení použití min, nástrah
a jiných prostředků

      1.  Tento článek se týká:

a)

min;

b)

nástrah; a

c)

jiných prostředků.

      2.  Za všech okolností je zakázáno používat zbraně, jichž se tento článek týká, ať v útoku, obraně nebo při represáliích proti civilnímu obyvatelstvu jako takovému či proti jednotlivým civilním osobám.

      3.  Je zakázáno nerozlišující použití zbraní, jichž se týká tento článek. Nerozlišující použití je jakékoli umístění takových zbraní:

a)

jež je mimo vojenského objektu nebo není proti vojenskému objektu zaměřeno; nebo

b)

které zahrnuje metodu či prostředky dopravy, jež nemohou být zaměřeny na specifický vojenský cíl; nebo

c)

u něhož lze očekávat, že způsobí náhodné ztráty na životech civilních osob, jejich zranění, škody na civilních objektech nebo kombinaci těchto ztrát a škod, jež by byly nadměrné z hlediska očekávané konkrétní a přímé vojenské výhody.

      4.  Budou učiněna veškerá možná bezpečnostní opatření na ochranu civilních osob před účinky zbraní, jichž se tento článek týká. Možná bezpečnostní opatření jsou ta bezpečnostní opatření, jež jsou proveditelná či prakticky možná se zřetelem na všechny okolnosti existující v dané době, včetně humanitárních a vojenských ohledů.

Článek 4

Omezení použití jiných min, než jsou miny
pro minování na dálku, nástrahy
a jiné prostředky v obydlených oblastech

      1.  Tento článek se týká:

a)

jiných min, než jsou miny pro minování na dálku;

b)

nástrah; a

c)

jiných prostředků.

      2.  Je zakázáno používat zbraně, jichž se týká tento článek, ve velkých městech, ve městech, vesnicích či jiných oblastech majících podobnou koncentraci civilního obyvatelstva, v nichž neprobíhá boj mezi pozemními silami ani bezprostředně nehrozí, pokud:

a)

buď nejsou umístěny ve vojenském objektu nebo v jeho těsné blízkosti, který patří druhé straně nebo je pod její kontrolou; nebo

b)

nejsou učiněna opatření na ochranu civilních osob před jejich účinky, například instalováním vý- stražných označení, rozestavením hlídek, vylepením výstrah nebo postavením oplocení.

Článek 5

Omezení použití min pro minování na dálku

      1.  Použití min pro minování na dálku je zakázáno, pokud tyto miny nejsou používány pouze v oblasti, jež je sama vojenským cílem nebo která zahrnuje vojenské objekty, a pokud:

a)

jejich rozmístění nelze přesně zaznamenat v souladu s článkem 7 1a); nebo

b)

není pro každou takovou minu použit účinný neutralizační mechanismus, to jest samoaktivační mechanismus, který je určen k zajištění miny nebo k jejímu samozničení, když se předpokládá, že mina již nebude sloužit vojenskému účelu, pro který byla umístěna, nebo dálkově ovládaný mechanismus, který je určen k zajištění nebo zničení miny, když už mina neslouží vojenskému účelu, pro který byla použita.

      2.  Před každým dopravením či svržením min pro minování na dálku, jež mohou postihnout civilní oby-vatelstvo, bude dána včas účinná výstraha, pokud to okolnosti dovolí.


Článek 6

Zákaz použití určitých nástrah

      1.  V souladu s pravidly mezinárodního práva použitelnými v ozbrojených konfliktech a vztahujícími se na zradu a věrolomnost je za všech okolností zakázáno používat:

a)

všechny nástrahy ve formě zdánlivě neškodného přenosného předmětu, který je zvláště určen a zkonstruován tak, aby obsahoval výbušný materiál a detonoval, když dojde ke střetu s ním nebo přiblížení k němu; nebo

b)

nástrahy, které jsou jakkoli spojené s:
(i)

mezinárodně uznávanými ochrannými emblémy, znaky či signály;
(ii)

nemocnými, zraněnými nebo mrtvými osobami;
(iii)

pohřebními nebo kremačními místy či hroby;
(iv)

zdravotnickými zařízeními, zdravotnickým vybavením, zdravotnickými zásilkami nebo zdravotnickou dopravou;
(v)

dětskými hračkami či jinými přenosnými předměty nebo výrobky, zvláště určenými pro stravování, zdraví, hygienu, ošacení či výchovu dětí;
(vi)

potravinami nebo nápoji;
(vii)

kuchyňským nádobím nebo spotřebiči, pokud nejsou ve vojenských zařízeních, postaveních či vojenských zásobovacích skladech;
(viii)

předměty zjevně náboženského charakteru;
(ix)

historickými památkami, uměleckými díly či místy konání bohoslužeb, které představují kulturní nebo duchovní dědictví národů;
(x)

zvířaty nebo zdechlinami.

      2.  Za všech okolností je zakázáno používat jakoukoli nástrahu, která je určena k tomu, aby způsobila nadměrné poranění či zbytečné utrpení.


Článek 7

Zaznamenávání a zveřejňování polohy
minových polí, min a nástrah

      1.  Strany konfliktu budou zaznamenávat polohu:

a)

všech předem plánovaných minových polí, jež budou pokládat; a

b)

všech oblastí, ve kterých v širokém měřítku a předem plánovitě použily nástrah.

      2.  Strany budou usilovat o zajištění zaznamenání polohy všech ostatních minových polí, min a nástrah, jež položily nebo umístily.

      3.  Veškeré tyto záznamy budou uchovávány stranami konfliktu, které budou muset:

a)

okamžitě po ukončení aktivního nepřátelství:
(i)

učinit všechna nezbytná a vhodná opatření, včetně použití těchto záznamů, na ochranu civilistů před účinky minových polí, min a nástrah; a
(ii)

v případech, kdy vojska ani jedné ze stran nejsou na území druhé strany, poskytnout generálnímu tajemníkovi OSN a sobě navzájem veškeré informace, které mají k dispozici, o poloze minových polí, min a nástrah na území druhé strany; nebo
(iii)

poté, kdy došlo k úplnému odsunu vojsk stran z území druhé strany, dát druhé straně a generálnímu tajemníkovi OSN k dispozici veškeré informace, které mají, o poloze minových polí, min a nástrah na území druhé strany;

b)

plní-li v jakékoli oblasti svou funkci jednotky nebo mise OSN, dát orgánu zmíněnému v článku 8 k dispozici informace, jež jsou v tomto článku požadovány;

c)

kdykoli to bude možné, zajistit po vzájemné dohodě uvolnění informací týkajících se minových polí, min a nástrah, zejména v dohodách o ukončení nepřátelství.

Článek 8

Ochrana jednotek a misí OSN před účinky
minových polí, min a nástrah

      1.  Plní-li jednotka nebo mise OSN funkci zachování míru, pozorovací či jakékoli jiné funkce v dané oblasti, pak každá strana konfliktu, bude-li o to požádána vedoucím jednotek nebo mise OSN v dané oblasti, pokud to bude možné:

a)

odstraní nebo zneškodní všechny miny nebo nástrahy v této oblasti;

b)

učiní taková opatření, jež budou nutná na ochranu jednotek či mise před účinky minových polí, min a nástrah při výkonu jejich povinností; a

c)

dá vedoucímu jednotky nebo mise OSN v této oblasti k dispozici veškeré informace, jež tato strana má, o poloze minových polí, min nebo nástrah v oblasti.

      2.  Působí-li v dané oblasti vyšetřující mise OSN, poskytne každá dotyčná strana konfliktu této misi ochranu s výjimkou případů, kdy vzhledem k velikosti takové mise nemůže adekvátně takovou ochranu poskytnout. V tomto případě dá vedoucí mise k dispozici informace, které má, o poloze minových polí, min a nástrah v oblasti.

Článek 9

Mezinárodní spolupráce při odstraňování
minových polí, min a nástrah

      Po skončení aktivního nepřátelství budou strany usilovat o dosažení dohody jak mezi sebou, tak eventuálně s jinými státy a mezinárodními organizacemi o poskytování informací, technické a materiální pomoci -- včetně, za vhodných okolností, společných operací nezbytných k odstranění či jinému zneškodnění minových polí, min a nástrah umístěných během konfliktu.













TECHNICKÁ PŘÍLOHA


K PROTOKOLU O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ MIN,


NÁSTRAH A JINîCH PROSTŘEDK® (PROTOKOL II)







Směrnice pro registraci

      Kdykoli v souladu s tímto protokolem vyvstane závazek registrace polohy minových polí, min a nástrah, bude nutno řídit se těmito směrnicemi.

      1.  Se zřetelem na předem plánovaná minová pole a rozsáhlé a předem plánované použití nástrah:

a)

by měly být vyhotoveny mapy, nákresy či jiné záznamy, a to tak, aby znázorňovaly rozsah oblasti minových polí či nástrah; a

b)

by měla být specifikována poloha oblasti minových polí či nástrah se zřetelem na souřadnice jediného orientačního bodu a odhadované rozměry oblasti obsahující miny a nástrahy ve vztahu k tomuto jedinému orientačnímu bodu.

      2.  Se zřetelem na jiná minová pole, miny a nástrahy, jež byly položeny či umístěny:

by měly být v maximální možné míře zaznamenány příslušné informace, specifikované ve výše uvedeném odstavci 1, aby se umožnila identifikace oblastí obsahujících minová pole, miny a
nástrahy.


PROTOKOL


O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ ZÁPALNîCH ZBRANÍ


(Protokol III)






Článek 1

Definice

      Pro účely tohoto protokolu:

      1.  ,,Zápalná zbraň" znamená jakoukoli zbraň nebo munici, která je v prvé řadě zaměřena na zapálení objektů nebo způsobení popálenin osobám působením ohně, tepla nebo kombinací ohně a tepla, které způsobuje chemická reakce látky dopravené na cíl.

a)

Zápalné zbraně mohou mít formu například plamenometů, fugasů, nábojů, raket, granátů, min, bomb a jiných nosičů zápalných látek.

b)

Zápalné zbraně nezahrnují:
(i)

munici, jež může mít náhodný zápalný účinek, jako světlice, hledače, kouřové nebo signální systémy;
(ii)

munici určenou jako kombinaci průrazného, výbušného nebo tříštivého účinku s dodatečným zápalným efektem, jako protipancéřové střely, tříštivé náboje, výbušné bomby a podobnou munici s kombinovaným účinkem, v nichž zápalný efekt není specificky určen k způsobení popálenin osobám, ale která je používána proti vojenským cílům, jako jsou obrněná vozidla, letadla a zařízení základen nebo bojové prostředky.

      2.  ,,Koncentrace civilního obyvatelstva" znamená jakoukoli koncentraci civilního obyvatelstva, ať je trvalá či dočasná, jak v obydlených částech měst nebo v obydlených městech či vesnicích nebo v táborech či kolonách uprchlíků nebo evakuovaných osob nebo skupinách kočovníků.

      3.  ,,Vojenský cíl" znamená, pokud jde o objekty, veškeré objekty, které svou povahou, umístěním, účelem nebo použitím účinně přispívají k vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, obsazení nebo neutralizace, za okolností existujících v daném okamžiku, představuje jednoznačnou vojenskou výhodu.
      4.  ,,Civilní objekty" jsou veškeré objekty, jež ne-jsou vojenskými cíli, jak je definováno v odstavci 3.

      5.  ,,Možná bezpečnostní opatření" jsou ta bezpečnostní opatření, jež jsou proveditelná či prakticky možná se zřetelem na všechny okolnosti existující v danou dobu, včetně humanitárních a vojenských ohledů.

Článek 2

Ochrana civilního obyvatelstva
a civilních objektů

      1.  Je zakázáno za všech okolností učinit civilní obyvatelstvo jako takové, jednotlivé civilní osoby či civilní objekty předmětem útoku zápalnými zbraněmi.

      2.  Je zakázáno za všech okolností učinit jakýkoli vojenský cíl ležící uvnitř koncentrace civilního obyvatelstva předmětem útoku na dálku dopravovaných zápalných zbraní.

      3.  Dále je zakázáno učinit jakýkoli vojenský cíl ležící uvnitř koncentrace civilního obyvatelstva předmětem útoku pomocí jiných zápalných zbraní, než jsou na dálku dopravované zápalné zbraně, s výjimkou toho, kdy je tento vojenský cíl jasně oddělen od koncentrace civilního obyvatelstva a kdy jsou učiněna veškerá možná bezpečnostní opatření se zřetelem na omezení zápalných účinků na vojenský cíl a na zamezení a v každém případě snížení náhodných ztrát životů civilních osob, zranění civilních osob a škod na civilních objektech na minimum.

      4.  Je zakázáno učinit lesy nebo jiné druhy porostů předmětem útoků zápalných zbraní s výjimkou toho, kdy jsou tyto přírodní prvky využívány k ukrytí, skrytí či zamaskování bojových jednotek či jiných vojenských cílů nebo jsou samy vojenským cílem.