199

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí








      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. června 1997 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o mezinárodní silniční osobní a nákladní dopravě.


      Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 21 odst. 1 dnem 19. června 1997. Tímto dnem pozbyla platnosti ve vztazích mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Spolkové republiky Německo o mezinárodní nákladní silniční dopravě ze dne 28. října 1992, vyhlášená pod č. 644/1992 Sb., a Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o mezinárodní osobní silniční dopravě ze dne 19. července 1993, vyhlášená pod č. 224/1993 Sb.


      České znění Dohody se vyhlašuje současně.








DOHODA


mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo


o mezinárodní silniční osobní a nákladní dopravě






      Vláda České republiky a vláda Spolkové republiky Německo,

      vedeny přáním přispět k vzájemně výhodnému rozvoji obchodních a hospodářských vztahů,

      s cílem upravit a usnadnit silniční osobní i nákladní dopravu přes hranice mezi oběma státy a při tranzitu přes jejich výsostná území na základě rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti,

      se dohodly takto:

Článek 1

      Tato dohoda upravuje na základě vnitrostátních právních předpisů smluvních stran přepravu osob a zboží v mezinárodní silniční dopravě mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo a v tranzitu těmito státy dopravci, kteří jsou k provádění této dopravy oprávněni.

Osobní doprava

Článek 2

      (1)  Osobní doprava ve smyslu této dohody je přeprava osob a jejich zavazadel autobusy i osobními automobily (taxi a pronajímanými vozidly) na vlastní účet nebo na účet třetího. Zahrnuje i prázdné jízdy související s těmito dopravními službami.

      (2)  Za autobusy se považují silniční motorová vozidla, která jsou svým provedením a vybavením způsobilá a určená pro přepravu více než devíti osob (včetně řidiče).

Za osobní automobily se považují silniční motorová vozidla, která jsou svým provedením a vybavením způsobilá a určena k přepravě ne více než devíti osob (včetně řidiče).

Článek 3

      (1)  Linková doprava je pravidelná přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených a zveřejněných jízdních řádů, jízdného a přepravních podmínek, při kterých mohou cestující nastupovat a vystupovat na předem stanovených zastávkách. Zahrnuje i dopravy, které se v podstatě provádějí jako linkové dopravy.

      (2)  Linkovou dopravou ve smyslu této dohody je také, nezávisle na tom, kdo určuje průběh jízd, pravidelná přeprava určitých kategorií osob s vyloučením ostatních cestujících, jestliže má charakter linkové dopravy podle odstavce 1. Tyto druhy přepravy, obzvláš-tě přeprava zaměstnanců na pracoviště a odtud do jejich bydliště a přeprava žáků do učilišť a odtud do jejich bydliště, se označují jako ,,zvláštní formy linkové dopravy".

      (3)  K linkové dopravě mezi oběma státy nebo k tranzitní linkové dopravě je zapotřebí povolení příslušných úřadů obou smluvních stran. Povolení se udělí ve vzájemné dohodě podle platných právních předpisů státu příslušné smluvní strany. Povolení se může udělit pro časové období až pěti let.

      (4)  Ke změnám vedení linek, zastávek, jízdních řádů, jízdného a tarifních podmínek je zapotřebí předchozí souhlas příslušných orgánů obou smluvních stran. Totéž platí pro zastavení provozu.

      (5)  Žádosti dopravců jedné smluvní strany na zřízení linkové dopravy, jakož i žádosti podle odstavce 4 se podávají se stanoviskem ministerstva dopravy této smluvní strany přímo ministerstvu dopravy druhé smluvní strany.

      (6)  Žádosti podle odstavců 4 a 5 musí obsahovat především tyto údaje:

      1.  jméno a příjmení nebo firmu, jakož i úplnou adresu žádajícího dopravce;
      2.  druh dopravy;
      3.  požadovanou dobu platnosti povolení;
      4.  období provozu a počet jízd (např. denně, týdně);
      5.  jízdní řád;
      6.  přesné vedení linky (zastávky pro nástup a výstup cestujících /jiné zastávky/ hraniční přechody);
      7.  délku linky v kilometrech: jízda tam/jízda zpět;
      8.  vzdálenost ujetou za den;
      9.  dobu řízení a odpočinku řidičů;
     10.  počet míst k sedění ve vozidlech, která mají být použita;
     11.  jízdné a tarifní podmínky (tarify).

Článek 4

      (1)  Kyvadlová doprava je dopravní služba, při níž jsou předem vytvořené skupiny cestujících přepravovány více jízdami tam a zpět ze stejné výchozí oblasti do stejné cílové oblasti. Tyto skupiny cestujících, které byly přepraveny do cílové oblasti, budou při pozdější jízdě přepraveny zpět na výchozí místo. Výchozí a cílovou oblastí se rozumí místo nástupu cesty a místo cíle cesty, jakož i místa ležící v okruhu 50 km. Kyvadlová doprava musí zahrnovat kromě přepravního výkonu ubytování skupiny cestujících s nebo bez stravování v cílovém místě a případně i během cesty. První jízda zpět a poslední jízda tam v řadě kyvadlových jízd musí být prázdná.

      (2)  Vykonají-li cestující zpáteční jízdu s jinou skupinou, než stanoví odstavec 1, avšak se souhlasem příslušných úřadů jedné nebo obou smluvních stran, není tím narušena příslušnost této služby ke kyvadlové dopravě.

      (3)  Ke kyvadlové dopravě je vždy zapotřebí povolení příslušného úřadu druhé smluvní strany. Žádost o udělení povolení se podává přímo ministerstvu dopravy druhé smluvní strany. Má být podána nejpozději 60 dnů před zahájením dopravy.

      (4)  Žádosti o povolení kyvadlové dopravy podle odstavce 3 musí obsahovat kromě údajů podle článku 3 odst. 6 ještě data jízd, počet jízd a údaje o místu a hotelech nebo jiných zařízeních, ve kterých budou cestující během svého pobytu ubytováni, jakož i údaje o době pobytu.

      (5)  Zásady povolovacího řízení kyvadlové dopravy, formuláře pro povolení, kontrolní dokumenty a příslušné úřady budou v případě potřeby dohodnuty ve Smíšené komisi ustavené podle článku 18.

Článek 5

      (1)  Příležitostná doprava je doprava, která není linkovou dopravou ve smyslu článku 3 odst. 1 ani kyvadlovou dopravou ve smyslu článku 4.

      (2)  Příležitostné dopravy mezi oběma státy nebo tranzitem nevyžadují povolení, pokud se jedná

a)

o jízdy prováděné stejným vozidlem na celé trase, při kterých je přepravována stejná skupina cestujících, jež se vrací na výchozí místo, (okružní jízdy se zavřenými dveřmi),

b)

o dopravy, při kterých jsou při jízdě tam přepraveni cestující a při kterých je zpáteční jízda prázdná, (prázdné zpáteční jízdy),

c)

o prázdné jízdy tam s cílem opět naložit a přepravit zpět do výchozího místa skupinu cestujících, kterou předtím přepravil týž dopravce podle písmene b).

      (3)  Při příležitostných dopravách nesmějí cestující po cestě nastupovat ani vystupovat, s výjimkou případu, kdy je to příslušným úřadem dotčené smluvní strany povoleno.

      (4)  Příležitostné dopravy, které neodpovídají ustanovením odstavce 2, vyžadují vždy povolení příslušného orgánu druhé smluvní strany. Žádost o udělení povolení je třeba podat přímo příslušnému úřadu druhé smluvní strany. Má být podána minimálně čtyři týdny před zahájením provozu.

      (5)  Žádosti podle odstavce 4 musí zejména obsahovat následující údaje:

      1.  příjmení a jméno nebo firmu, jakož i úplnou adresu dopravce a případně též organizátora cesty, který udělil přepravní pověření;
      2.  účel cesty (popis);
      3.  výchozí a cílové místo jízdy, stát, ve kterém byla skupina cestujících vytvořena;
      4.  trasu jízdy s hraničními přechody;
      5.  data jízd tam a zpět s údaji, zda bude následovat zpětná jízda prázdná či obsazená;
      6.  doby řízení a doby odpočinku řidičů;
      7.  státní poznávací značky vozidel;
      8.  počet míst k sedění ve vozidlech, která mají být nasazena.

      (6)  Kontrolní dokumenty pro příležitostné přepravy, které nepodléhají povolení, budou dohodnuty ve Smíšené komisi ustavené podle článku 18.

Článek 6

      (1)  Povolení, která budou udělena podle článku 3 odst. 3, článku 4 odst. 3, článku 5 odst. 3 a 4, smí použít pouze dopravce, kterému byla udělena. Nesmí být ani předána jinému dopravci, ani použita v případě příležitostné přepravy pro jiná vozidla než ta, která jsou v povolení uvedena. V rámci linkové dopravy může dopravce, kterému bylo povolení uděleno, využít smluvní dopravce. Ti nemusí být v povolovacím dokumentu uvedeni, musí však mít s sebou úřední vyhotovení tohoto dokumentu.

      (2)  Přeprava osob se začátkem a ukončením uvnitř výsostného území státu jedné smluvní strany vozidly evidovanými na výsostném území státu druhé smluvní strany není dovolena (zákaz kabotáže). Smíšená komise ustavená podle článku 18 může pro jednotlivé případy dohodnout zvláštní pravidla.

Nákladní doprava

Článek 7

      Dopravci potřebují pro přepravy v živnostenské nákladní silniční dopravě mezi výsostným územím státu smluvní strany, ve kterém je používané motorové vozidlo evidováno, a výsostným územím státu druhé smluvní strany, jakož i při tranzitu přes výsostné území státu druhé smluvní strany povolení příslušného orgánu této smluvní strany.

Článek 8

      (1)  Povolení, které bylo dopravci uděleno, platí pouze pro něho a je nepřenosné.

      (2)  Povolení je potřebné pro každý nákladní automobil a pro každý tahač. Platí současně pro tažené přívěsy nebo sedlové návěsy nezávisle na místě jejich evidence.

      (3)  Povolení platí pro dopravu mezi oběma státy a tranzitní dopravu vždy pro jednu nebo několik jízd tam a zpět v časovém období uvedeném v povolení (jednorázové povolení) nebo pro libovolný počet jízd během doby, která je v něm uvedena, (časové povolení).

      (4)  Přepravy mezi výsostným územím státu druhé smluvní strany a třetím státem jsou přípustné pouze tehdy, jestliže vozidlo po obvyklé dopravní cestě projíždí státem, ve kterém je evidováno.

      (5)  Nákladní přeprava mezi dvěma místy ležícími na výsostném území státu jedné smluvní strany není dovolena dopravci se sídlem na území státu druhé smluvní strany. Smíšená komise ustavená podle člán-ku 18 může v jednotlivých případech dohodnout výjimky pro nasazení speciálních dopravních prostředků.

      (6)  Pro živnostenské nákladní přepravy podle této dohody jsou zapotřebí nákladní listy, jejichž forma musí odpovídat mezinárodně běžnému vzoru.

Článek 9

      (1)  Povolení podle článku 7 nevyžadují přepravy

      1.  věcí motorovými vozidly, jejichž přípustná celková hmotnost včetně celkové hmotnosti přívěsu nepřekračuje 6 t nebo jejichž přípustná užitečná hmotnost včetně přívěsu nepřekračuje 3,5 t;
      2.  stěhovaných svršků (domácího nářadí);
      3.  uměleckých předmětů a uměleckých děl;
      4.  předmětů a zařízení, které jsou určeny pro sportovní podniky, divadelní, hudební a filmová představení, veletrhy a výstavy nebo pro rozhlasová, televizní či filmová natáčení, pokud jsou tyto předměty nebo zařízení dováženy nebo vyváženy pouze na přechodnou dobu;
      5.  mrtvých těl nebo popela zemřelých;
      6.  leteckých zásilek na nebo z letišť při odklonu leteckých služeb;
      7.  poštovních zásilek v rámci veřejných služeb;
      8.  poškozených nebo opravu vyžadujících nákladních vozidel (zpětný převoz);
      9.  léků, zdravotnických přístrojů a vybavení, jakož i jiného zboží určeného k poskytnutí pomoci v naléhavých nouzových případech (zvláště při přírodních katastrofách);
     10.  živých zvířat;
     11.  zavazadel v přívěsech autobusů;
     12.  cenného zboží (např. ušlechtilých kovů) ve speciálních vozidlech, která jsou doprovázena policií nebo jinými bezpečnostními silami;
     13.  nákladů vozidly mezi místy v pohraničních pásmech v České republice a Spolkové republice Německo, jestliže celková vzdálenost přepravy nepřesahuje vzdušnou čarou více než 100 km. Pohraniční pásma jsou oblasti 25 km vzdušnou čarou po obou stranách státních hranic (platí seznam míst ležících v pohraničním pásmu vyměněný v rámci Smíšené komise ustavené podle článku 18);
     14.  jízdy prázdných motorových vozidel, pokud se nejedná o vozidla, která jsou obchodním zbožím.

      (2)  Smíšená komise ustavená podle článku 18 může z režimu povolování vyjmout další přepravy.

      (3)  Pro přepravy v závodové dopravě není povolení podle článku 7 potřebné. U těchto přeprav je nutno mít s sebou doklady, ze kterých vyplývá, že se jedná o závodovou dopravu.

Článek 10

      (1)  Povolení pro dopravce z České republiky budou udělována Spolkovým ministerstvem pro dopravu Spolkové republiky Německo a vydávána Ministerstvem dopravy a spojů České republiky nebo jím pověřenými orgány.

      (2)  Povolení pro dopravce ze Spolkové republiky Německo budou udělována Ministerstvem dopravy a spojů České republiky a vydávána Spolkovým ministerstvem pro dopravu Spolkové republiky Německo nebo jím pověřenými orgány.

Článek 11

      (1)  Smíšená komise ustavená podle článku 18 dohodne počet povolení, která budou mít obě smluvní strany ročně k dispozici. Dohodnutý počet povolení může být v případě potřeby změněn Smíšenou komisí ustavenou podle článku 18.

      (2)  Obsah a formu povolení určí Smíšená komise ustavená podle článku 18.

Všeobecná ustanovení

Článek 12

      Při provádění přeprav a prázdných jízd na základě této dohody odpadají pro každou smluvní stranu veš-keré odbavovací a vstupní poplatky (clo, dovozní daň z obratu a daň z minerálních olejů), jakož i povinnost mít povolení pro dovoz následujícího zboží na výsostné území druhé smluvní strany:

a)

pohonné hmoty, které jsou převáženy v hlavních nádržích upravených pro daný model motorového vozidla a technicky a konstrukčně spojených s jeho palivovou soustavou, jakož i v palivových nádržích pro chladicí zařízení nebo jiná zařízení na nákladních vozidlech nebo speciálních kontejnerech. Případná omezení množství vyplývají z právních předpisů platných v příslušném smluvním státě;

b)

mazadla, která jsou ve vozidle v množství odpovídajícím normální provozní spotřebě v průběhu přepravy;

c)

náhradní díly a nářadí pro údržbu vozidla, kterým se provádí přeprava přes státní hranice; nepoužité náhradní díly, jakož i vyměněné staré součásti musí být opět vyvezeny, zničeny nebo s nimi bude naloženo podle ustanovení, která platí na výsostném území státu příslušné smluvní strany.

Článek 13

      Povolení, kontrolní dokumenty nebo jiné potřeb-né dokumenty je nutno při všech jízdách vozit s sebou ve vozidle, předložit je na požádání zástupcům příslušných kontrolních orgánů a odevzdat ke kontrole. Kontrolní dokumenty musí být před počátkem jízdy řádně vyplněny.

Článek 14

      (1)  Vozidla evidovaná na výsostném území státu jedné smluvní strany musí na výsostném území státu druhé smluvní strany dodržovat právní předpisy o hmotnosti, rozměrech a zatížení na nápravu, které jsou zde platné.

      (2)  Pokud překračuje hmotnost, rozměry nebo zatížení na nápravu přípustné meze platné na výsostném území státu smluvní strany, musí být pro vozidlo před začátkem jízdy vyžádáno zvláštní povolení příslušného orgánu této smluvní strany. Jestliže povolení omezuje jízdu tohoto vozidla na určitou trasu, smí se přeprava uskutečnit pouze po této trase.

Článek 15

      Smluvní strany budou v mezinárodní silniční dopravě podporovat používání vozidel s nízkou hlučností a nízkými emisemi škodlivých látek, jakož i vozidel s vysokou úrovní techniky pro bezpečnost jízdy.

Článek 16

      (1)  Dopravci jedné smluvní strany jsou povinni dodržovat ustanovení právních předpisů v oblasti dopravy a provozu vozidel, jakož i celní ustanovení platná na výsostném území státu druhé smluvní strany.

      (2)  Poruší-li dopravce nebo jeho jízdní personál závažně nebo opakovaně právní předpisy platné na výsostném území státu druhé smluvní strany nebo ustanovení této dohody, mohou příslušné úřady smluvní strany, na výsostném území jejíhož státu je vozidlo evidováno, učinit na požádání příslušného orgánu smluvní strany, na výsostném území jejíhož státu k tomuto porušení došlo, v rámci právě platných právních předpisů tato opatření:

a)

upozornění odpovědného dopravce na dodržování platných předpisů (varování);

b)

dočasné vyloučení z dopravy;

c)

zastavení vydávání povolení odpovědnému dopravci nebo odnětí již uděleného povolení na období, pro které příslušný orgán druhé smluvní strany vyloučil dopravce z provozu.

      (3)  Opatření podle odstavce 2 písm. b) může provést přímo také příslušný úřad smluvní strany, na výsostném území jejíhož státu k porušení došlo.

      (4)  Příslušné úřady obou smluvních stran se podle vnitrostátních právních předpisů navzájem vyrozumí o podniknutých opatřeních.

Článek 17

      Pokud budou na základě této dohody předávány podle vnitrostátních právních předpisů osobní údaje, platí s přihlédnutím k platným právním předpisům státu každé smluvní strany následující ustanovení:

      1.  Použití údajů příjemcem je přípustné pouze pro daný účel a za podmínek stanovených předávajícím úřadem.
      2.  Příjemce bude předávající úřad na požádání informovat o použití předaných údajů a o výsledcích takto dosažených.
      3.  Osobní údaje smějí být sděleny pouze příslušným úřadům. Další předání těchto údajů jiným místům se smí uskutečnit pouze s předchozím souhlasem předávajícího úřadu.
      4.  Předávající místo je povinno dbát na správnost sdělovaných údajů i na náležitost a úměrnost ve vztahu k účelu sledovanému sdělením. Přitom je nutno dodržovat zákazy sdělování platné podle příslušných vnitrostátních předpisů. Jestliže se ukáže, že byl předán nesprávný údaj nebo údaje, které nesměly být předány, je nutno oznámit to neprodleně příjemci. Ten je povinen provést opravu nebo údaje zničit.
      5.  Dotčené osobě je třeba na požádání poskytnout informace, které k ní byly sděleny, a rovněž tak zamýšlený účel jejich použití. Pokud veřejný zájem na neposkytnutí informace převažuje nad zájmem dotčené osoby o poskytnutí zprávy, není povinností informaci podávat. V ostatním se řídí právo dotčené osoby na informaci o údajích k ní podle vnitrostátních právních předpisů smluvní strany, na jejímž výsostném území je informace vyžádána.
      6.  Pokud podle vnitrostátních právních předpisů platných pro předávající místo ve vztahu k předávaným osobním údajům existují zvláštní lhůty pro výmaz, upozorní na to pře-dávající místo příjemce. Nezávisle na těchto lhůtách se musí předané osobní údaje vymazat, jakmile již nejsou potřebné pro účel, pro který byly sděleny.
      7.  Předávající a přijímající místa jsou povinna uvést předání a převzetí osobních dat ve spisech.
      8.  Předávající a přejímající místa jsou povinna účinně chránit sdělené osobní údaje proti neoprávněnému přístupu, neoprávněné změně a neoprávněnému zveřejnění.

Článek 18

      Zástupci příslušných úřadů obou smluvních stran vytvoří Smíšenou komisi. Ta se bude scházet v případě potřeby, aby zajistila řádné provádění této dohody, projednala jiné otázky, které souvisejí ve smyslu této dohody s mezinárodní silniční dopravou, a vyřešila dohodou všechny vznikající sporné otázky. Bude-li to nutné, vypracuje Smíšená komise návrhy na přizpůsobení Dohody rozvoji dopravy a změněným právním předpisům. Mohou se jí účastnit odborníci z jiných míst.

Článek 19

      (1)  Příslušnými úřady pověřenými prováděním této dohody jsou:

--  za Spolkovou republiku Německo: Spolkové ministerstvo pro dopravu a pro povolení podle článku 3 odst. 3 a 4, článku 4 odst. 2 a 3 a článku 14 odst. 2 povolovací úřady zemí;
--  za Českou republiku: Ministerstvo dopravy a spojů České republiky.

      (2)  Smluvní strany si sdělí každou změnu týkající se příslušných úřadů.

Článek 20

      Tato dohoda se nedotýká závazků smluvních stran z jiných mezinárodních smluv, mezi jiným závazků Spolkové republiky Německo vyplývajících z členství v Evropské unii.

Článek 21

      (1)  Tato dohoda vstupuje v platnost dnem podpisu. Po jejím vstupu v platnost pozbude platnost Dohoda mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Spolkové republiky Německo o mezinárodní nákladní silniční dopravě ze dne 28. října 1992 se zřetelem na vztahy v dopravě mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo a Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o mezinárodní osobní silniční dopravě ze dne 19. července 1993.

      (2)  Dohoda se sjednává na dobu neurčitou. Může být každou smluvní stranou písemně vypovězena. V tomto případě pozbývá tato dohoda platnost šest měsíců po doručení výpovědi druhé smluvní straně.

      Dáno v Praze dne 19. června 1997 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém a německém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.