164

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí








      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. června 1996 byla v Crans Montaně podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Maltou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.


      Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.


      Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 2 dnem 6. června 1997.


      Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.








SMLOUVA


mezi Českou republikou a Maltou




o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku






      Česká republika a Malta,

      přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,

      se dohodly takto:

Článek 1

Osoby, na které se Smlouva vztahuje

      Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).

Článek 2

Daně, na které se Smlouva vztahuje

      1.  Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

      2.  Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
      3.  Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:

a)

v České republice:

(i)
daň z příjmů fyzických osob;
(ii)
daň z příjmů právnických osob;
(iii)
daň z nemovitostí;

      (dále nazývané ,,česká
daň");

b)

na Maltě: daň z příjmů;

      (dále nazývaná ,,maltská daň").

      4.  Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

      5.  Bez ohledu na ostatní ustanovení tohoto článku se tato smlouva nebude vztahovat na daň placenou nebo splatnou na Maltě podle ustanovení pododdílu (13) oddílu 56 zákona o dani z příjmů (Kap. 123) týkajícího se zdanitelného příjmu jakékoliv osoby podnikající ve výrobě nafty vyráběné na Maltě nebo podle jakéhokoliv v zásadě podobného ustanovení, které bude uplatněno po podpisu této smlouvy.

Článek 3

Všeobecné definice

      1.  Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a)

výraz ,,Česká republika", pokud je použit v zeměpisném významu, označuje území, na kterém Česká republika může vykonávat podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem svá svrchovaná práva;

b)

výraz ,,Malta" označuje Maltskou republiku, a pokud je použit v zeměpisném významu, označuje ostrov Maltu, ostrov Gozo a ostatní ostrovy maltského souostroví, včetně výsostných vod Malty, a jakoukoli oblast mimo těchto výsostných vod, která v souladu s mezinárodním právem a podle maltského práva týkajícího se kontinentálního šel-fu je nebo může být označena jako území, na němž mohou být vykonávána práva Malty ve vztahu k mořskému dnu a podloží a jejich přírodním zdrojům;

c)

výrazy ,,jeden smluvní stát" a ,,druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Maltu;

d)

výraz ,,osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;

e)

výraz ,,společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;

f)

výrazy ,,podnik jednoho smluvního státu" a ,,podnik druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

g)

výraz ,,státní příslušník" označuje:

(i)
každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii)
každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;

h)

výraz ,,mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem nebo silničním vozidlem, která je provozována podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď, letadlo nebo silniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;

i)

výraz ,,příslušný úřad" označuje:

(i)
v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii)
v případě Malty ministra odpovědného za finance nebo jeho zmocněného zástupce.

      2.  Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, každý výraz, který v ní není definován, bude mít význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

Článek 4

Rezident

      1.  Výraz ,,rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.

      2.  Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:

a)

předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b)

jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;

c)

jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;

d)

jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

      3.  Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.

Článek 5

Stálá provozovna

      1.  Výraz ,,stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.

      2.  Výraz ,,stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a)

místo vedení;

b)

závod;

c)

kancelář;

d)

továrnu;

e)

dílnu; a

f)

důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde se těží přírodní zdroje, včetně mimobřežního vrtu.

      3.  Výraz ,,stálá provozovna" rovněž zahrnuje:

a)

staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud trvá taková stavba, projekt nebo dozor déle než devět měsíců;

b)

poskytování služeb, včetně poradenských a manažerských služeb, podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období.

      4.  Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz ,,stálá provozovna" nebude zahrnovat:

a)

zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;

b)

zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;

c)

zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d)

trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;

e)

trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter; a

f)

trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododstavcích a) až e), pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.

      5.  Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba -- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro podnikání stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.

      6.  Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Jestliže však činnosti takového zástupce jsou zcela nebo z převážné části věnovány ve prospěch tohoto podniku, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.

      7.  Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
Článek 6

Příjmy z nemovitého majetku

      1.  Příjmy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Výraz ,,nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je takový majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nebo za výzkum nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

      3.  Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

      4.  Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

Článek 7

Zisky podniků

      1.  Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

      2.  Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou, nebo ve styku s ostatními sdruženými podniky.

      3.  Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, které byly vynaloženy na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve smluvním státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde, a které by byly odečitatelné, kdyby stálá provozovna byla nezávislým podnikem, který by uhradil tyto
náklady.

      4.  Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

      5.  Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

      6.  Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

      7.  Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

      8.  Ustanovení tohoto článku se nedotknou ustanovení práva smluvního státu týkajících se zdaňování zisků z podnikání v oblasti pojišťovnictví.


Článek 8

Mezinárodní doprava

      1.  Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí, letadel nebo silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.

      2.  Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky plynoucí z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.


Článek 9

Sdružené podniky

      1.  Jestliže

a)

se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

b)

tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávis-lými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.

      2.  Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu -- a následně zdaní -- zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.

      3.  Smluvní stát neupraví zisky podniku za okolností uvedených v odstavci 2 po uplynutí časových lhůt stanovených jeho vnitrostátními právními předpisy.

      4.  Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, vědomého zanedbání nebo nedbalosti.

Článek 10

Dividendy

      1.  Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak:

a)

jsou-li dividendy vypláceny společností, která je rezidentem České republiky, rezidentu Malty, který je jejich skutečným vlastníkem, česká daň takto uložená nepřesáhne pět procent hrubé částky dividend;

b)

jsou-li dividendy vypláceny společností, která je rezidentem Malty, rezidentu České republiky, který je jejich skutečným vlastníkem, maltská daň z hrubé částky dividend nepřesáhne daň uloženou ze zisků, z nichž jsou dividendy vypláceny.

Tento odstavec se nedotýká zdaňování zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.

      3.  Výraz ,,dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.

      4.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

      5.  Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.

Článek 11

Úroky

      1.  Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto druhém státě, jestliže tento rezident je skutečným vlastníkem těchto úroků.

      2.  Výraz ,,úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať již zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.

      3.  Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

      4.  Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a příjemcem, který je skutečným vlastníkem úroků, nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce s takovýmto příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji pře-sahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Článek 12

Licenční poplatky

      1.  Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak je-li skutečný vlastník licenčních poplatků rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne pět procent hrubé částky licenčních poplatků.

      3.  Výraz ,,licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

      4.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

      5.  Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži této stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že takovéto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

      6.  Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem licenčních poplatků nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Článek 13

Zcizení majetku

      1.  Příjmy nebo zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Příjmy nebo zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně příjmů nebo zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      3.  Příjmy nebo zisky ze zcizení akcií nebo obdobných podílů na společnosti, jejíž aktiva sestávají přímo nebo nepřímo v zásadě z nemovitého majetku umístěného v jednom smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto státě.

      4.  Příjmy nebo zisky ze zcizení lodí, letadel nebo silničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního státu nebo ze zcizení movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí, letadel nebo silničních vozidel, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

      5.  Příjmy nebo zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.

Článek 14

Nezávislá povolání

      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě. Avšak takové příjmy mohou být zdaněny ve druhém smluvním státě, a to za následujících okolností:

a)

pokud má pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém smluvním státě; nebo

b)

pokud jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období dosahuje nebo přesahuje v úhrnu 120 dnů během jakéhokoli dvanáctiměsíčního období začínajícího nebo končícího v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou pobírá z činnosti vykonávané v druhém smluvním státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.

      2.  Při počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se použijí ustanovení článku 15 odst. 3.

      3.  Výraz ,,svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, chirurgů, právníků, inženýrů, architektů, dentis-tů a účetních znalců.


Článek 15

Zaměstnání

      1.  Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zaměstnání, podléhají, s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19, zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:

a)

příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a

b)

odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a

c)

odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.

      3.  Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se budou zahrnovat následující dny:

a)

všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů, a

b)

dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní svátky, dovolené, služební cesty spojené s výkonem činnosti, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.

      4.  Výraz zaměstnavatel zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.

      5.  Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla nebo silničního vozidla provozovaného v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu zdaněny v tomto státě.

Článek 16

Tantiémy

      Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

Článek 17

Umělci a sportovci

      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Jestliže příjmy z činností, které osobně vykonává umělec nebo sportovec, neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává své činnosti.

      3.  Příjmy pobírané z činností definovaných v odstavci 1, vykonávaných v rámci kulturní výměny mezi vládami obou států budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, v němž jsou tyto činnosti vykonávány.

Článek 18

Penze

      1.  Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají, s výhradou ustanovení člán- ku 19 odst. 2, zdanění pouze v tomto státě.

      2.  Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 vyplácené penze a jiné platby prováděné na základě legislativy jednoho smluvního státu o sociálním zabezpečení podléhají zdanění pouze v tomto státě.

Článek 19

Veřejné funkce

      1. a)  Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto
státě.

         b)  Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
              (i)  je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
             (ii)  se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu poskytování těchto služeb.

      2. a)  Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

         b)  Avšak takové penze podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.

      3.  Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.

      4.  Pokud jsou platy, mzdy a jiné podobné odměny vypláceny na základě programu jednoho smluvního státu o pomoci při rozvoji z fondů výlučně financovaným tímto státem odborníkovi nebo dobrovolníkovi vyslanému do druhého smluvního státu se souhlasem tohoto druhého státu, potom takové odměny podléhají zdanění pouze v prvně zmíněném státě.


Článek 20

Studenti a učni

      Student nebo učeň, který se zdržuje v jednom smluvním státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku a který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do tohoto státu byl rezidentem druhého smluvního státu, bude v prvně zmíněném státě osvobozen od zdanění plateb, které dostává ze zdrojů mimo tento prvně zmíněný stát na úhradu nákladů výživy, vzdělávání nebo výcviku.


Článek 21

Ostatní příjmy

      1.  Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

      2.  Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

Článek 22

Majetek

      1.  Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

      2.  Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který přísluší ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě k vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.

      3.  Majetek představovaný loďmi, letadly a silničními vozidly, které jsou provozovány podnikem jednoho smluvního státu v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí, letadel a silničních vozidel podléhá zdanění pouze v tomto státě, ve kterém je podnik umístěn.

      4.  Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

Článek 23

Vyloučení dvojího zdanění

      1.  V případě Malty bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím způsobem:

      V souladu s ustanoveními maltského zákona upravujícího zápočet zahraniční daně na maltskou daň, pokud jsou do maltského zdanitelného příjmu zahrnuty příjmy ze zdrojů v České republice v souladu s ustanoveními této smlouvy, bude česká daň z těchto příjmů započtena na srovnatelnou maltskou daň splatnou z těchto příjmů.

      2.  V případě České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následujícím způsobem:

      Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy také zdaněny na Maltě, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené na Maltě. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny na Maltě.

      3.  Pokud Smlouva stanoví, že příjmy mající zdroj v jednom smluvním státě budou osvobozeny od zdanění v tomto státě, ať zcela nebo částečně, a podle platných právních předpisů ve druhém smluvním státě podléhají takové příjmy zdanění s přihlédnutím k částce, která je poukázána do tohoto druhého státu nebo obdržena v tomto druhém státě a ne s přihlédnutím k celkové částce, potom se osvobození, které má být povoleno v prvně zmíněném státě, použije pouze na tu část příjmu, která je poukázána do druhého státu nebo obdržena ve druhém státě.

      4.  Pro účely povolení zápočtu se předpokládá, že daň splatná v České republice nebo na Maltě, podle souvislosti, zahrnuje daň, která by jinak byla splatná ve smluvním státě, avšak byla snížena nebo prominuta tímto státem podle jeho právních předpisů o daňových úlevách.

Článek 24

Zákaz diskriminace

      1.  Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž uplatní na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

      2.  Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní srážky, úlevy a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.

      3.  Pokud se nebudou aplikovat ustanovení člán-ku 9 odst. 1, článku 11 odst. 4 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného
státu.

      4.  Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

      5.  Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 použijí na daně všeho druhu a pojmenování, na které se vztahuje tato smlouva.

Článek 25

Řešení případů dohodou

      1.  Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.

      2.  Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakékoliv časové lhůty uvedené ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.

      3.  Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou také spolu konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění u případů, o kterých Smlouva nepojednává.

      4.  Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Článek 26

Výměna informací

      1.  Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.

      2.  Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a)

provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b)

poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c)

poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Článek 27

Členové diplomatických misí
a konzulární úředníci

      Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší členům diplomatických misí nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

Článek 28

Vstup v platnost

      1.  Smluvní státy si vzájemně oznámí, že ústavní požadavky pro vstup v platnost této smlouvy byly splněny.

      2.  Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího oznámení ve smyslu odstavce 1 a její ustanovení se budou provádět:

a)

v České republice:

(i)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
(ii)
pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na daně ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;

b)

na Maltě: ve vztahu k daním z příjmů pobíraných během každého kalendářního roku nebo účetního období podle toho, o jaký případ jde, začínajícího 1. ledna nebo později, bezprostředně následujícího po dni, k němuž Smlouva vstoupí v platnost.

Článek 29

Výpověď

      Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět diplomatickou cestou podáním písemné výpovědi nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí období pěti let ode dne, kdy Smlouva vstoupila v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane
provádět:

a)

v České republice:

(i)
pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
(ii)
pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na daně ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;

b)

na Maltě: ve vztahu k daním z příjmů pobíraných během každého kalendářního roku nebo účetního období podle toho, o jaký případ jde, začínajícího 1. ledna nebo později, bezprostředně následujícího po dni, k němuž byla dána výpověď.

      Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.

      Dáno v Crans Montaně dne 21. června 1996 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.