89

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí




      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 29. května 1996 byla v Budapešti podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Lotyšské republiky o mezinárodní silniční dopravě.


      Dohoda na základě svého článku 13 odst. 1 vstoupila v platnost dnem 8. listopadu 1996.


      České znění Dohody se vyhlašuje současně. Do anglického znění Dohody, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu dopravy a spojů.








DOHODA


mezi vládou České republiky a vládou Lotyšské republiky


o mezinárodní silniční dopravě






      Vláda České republiky a vláda Lotyšské republiky (dále jen ,,smluvní strany"),

      přejíce si podporovat vzájemně výhodný rozvoj obchodních a hospodářských vztahů a usnadnit a regulovat mezinárodní silniční dopravu osob a nákladů mezi jejich státy a tranzitem přes ně,

      se dohodly takto:

Článek 1

      (1)  Ustanovení této dohody se vztahují na mezinárodní silniční dopravu osob a nákladů za úplatu nebo odměnu nebo na vlastní účet mezi Českou republikou a Lotyšskou republikou a tranzitem přes jeden nebo druhý stát prováděnou dopravci obou smluvních stran, kteří jsou k tomu oprávněni podle vnitrostátních právních předpisů příslušného státu, vozidly registrovanými v tomto státě.

      (2)  Tato dohoda se nedotýká práv a povinností každé smluvní strany vyplývajících z ustanovení jiných mezinárodních smluv závazných pro každou ze smluvních stran.

Osobní doprava

Článek 2

      (1)  Osobní doprava podle této dohody je doprava osob a jejich zavazadel autobusy. Zahrnuje též prázdné jízdy autobusů související s touto dopravou.

      (2)  Pojem ,,autobus" znamená silniční motorové vozidlo určené pro dopravu osob, které má kromě místa pro řidiče více než osm míst k sezení.

Článek 3

      (1)  Pojem ,,pravidelná autobusová linka" znamená dopravu, kde se přepravy provádějí po předem schválené trase, podle předem schváleného jízdního řádu a tarifu jízdného, přičemž cestující nastupují a vystupují na předem schválených zastávkách.

      (2)  Každá pravidelná autobusová linka mezi státy smluvních stran, jakož i tranzitem přes jejich území musí být povolena, po vzájemné dohodě, příslušnými orgány smluvních stran podle vnitrostátních právních předpisů každé smluvní strany. Příslušný orgán každé smluvní strany vydá povolení pro část pravidelné autobusové linky na území smluvní strany.

      (3)  Žádost o povolení se podává příslušnému orgánu smluvní strany, kde se nachází hlavní sídlo žadatele nebo v případě fyzické osoby její bydliště, a v jejímž státě jsou registrována vozidla.

      (4)  Žádost podle odstavce 3 tohoto článku musí obsahovat tyto údaje:

a)

jméno dopravce, jakož i jeho úplnou firemní adresu a u fyzické osoby úplnou adresu jejího bydliště,

b)

druh dopravy,

c)

požadovanou dobu platnosti povolení,

d)

dobu provozu a počet jízd (např. denně, týdně),

e)

jízdní řád,

f)

trasu linky s určením všech zastávek pro nástup a výstup cestujících včetně hraničních přechodů,

g)

délku trasy v kilometrech (pro jízdu tam i zpět),

h)

dobu řízení a odpočinku řidičů,

i)

jízdné a tarifní podmínky.

      (5)  Příslušný orgán jedné smluvní strany předá žádost se všemi předepsanými údaji a se svým stanoviskem příslušnému orgánu druhé smluvní strany.

      (6)  Udělené povolení je platné po dobu nejdéle pěti let a jeho platnost může být na žádost dopravce prodloužena.

Článek 4

      (1)  Kyvadlová doprava znamená dopravu, při níž jsou předem vytvořené skupiny cestujících přepravovány několika jízdami tam a zpět z téže výchozí oblasti do téže cílové oblasti. Tytéž skupiny cestujících, které byly přepraveny do cílové oblasti, musí být později přepraveny zpět do původní výchozí oblasti. Výchozí oblastí a cílovou oblastí se rozumí místo počátku cesty a místo cíle cesty včetně míst ležících ve vzdálenosti do 50 kilometrů od nich. Kyvadlová doprava zahrnuje kromě vlastních přeprav ubytování skupiny cestujících v místě určení. První jízda zpět a poslední tam musí být prázdné.

      (2)  Každá kyvadlová doprava musí být povolena příslušným orgánem druhé smluvní strany. Žádost o povolení předkládá žadatel přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Musí být předložena nejpozději 30 dnů před požadovaným dnem zahájení kyvadlové dopravy.

      (3)  Žádost o povolení podle odstavce 2 tohoto článku musí obsahovat jméno dopravce a jeho úplnou firemní adresu a u fyzické osoby úplnou adresu jejího bydliště, počet jízd a datum každé z nich a jejich jízdní trasu, státní poznávací značky všech autobusů, které mají být použity pro dotyčnou kyvadlovou dopravu, a potvrzení týkající se místa ubytování a doby pobytu cestujících v místě určení.

      (4)  Smíšená komise ustavená podle článku 12 této dohody se může dohodnout v případě potřeby na podrobnostech povolovacího řízení, formulářích, které se budou používat, a dalších s tím souvisejících záleži-tostech.

Článek 5

      (1)  Příležitostná osobní doprava znamená jiné přepravy, než jsou přepravy uvedené v článcích 3 a 4 této dohody.

      (2)  Příležitostná osobní doprava mezi oběma státy nebo tranzitem přes jejich území nevyžaduje povolení, pokud je přepravována tatáž skupina cestujících a jde-li o:

a)

okružní jízdu, která začíná a má končit ve státě registrace vozidla, za podmínky, že skupina cestujících je přepravena zpět do místa odjezdu (,,jízda se zavřenými dveřmi") tímtéž vozidlem,

b)

jízdu s cestujícími, která začíná v místě nacházejícím se ve státě registrace vozidla a končí na území druhé smluvní strany nebo kteréhokoli jiného státu, za podmínky, že se vozidlo vrátí do státu registrace prázdné,

c)

prázdnou jízdu tam za podmínky, že všichni cestující nastupují v tomtéž místě, kam byli předtím přepraveni týmž dopravcem jízdou uvedenou v písmenu b) výše, a jsou přepravováni zpět do státu, kde je registrováno vozidlo.

      (3)  Příležitostná osobní doprava, která neodpovídá ustanovením odstavce 2 tohoto článku, podléhá povolení příslušného orgánu druhé smluvní strany podle vnitrostátních právních předpisů platných na jejím území.

      (4)  Smíšená komise uvedená v článku 12 této dohody se může dohodnout na dokladu pro příležitostnou osobní dopravu a jiných záležitostech souvisejících s touto dopravou.

Nákladní doprava

Článek 6

      (1)  Dopravce jedné smluvní strany musí mít povolení, aby mohl provádět mezinárodní nákladní silniční přepravu mezi oběma státy, tranzitem přes území státu druhé smlovní strany nebo přepravu nákladů do a z třetích států, pokud nestanoví jinak Smíšená komise uvedená v článku 12 této dohody. Jednorázové povolení opravňuje dopravce jednoho státu k vykonání jedné jízdy tam a zpět.

      (2)  Povolení může být použito pouze dopravcem, jemuž bylo vydáno. Platí pro použití motorového vozidla bez přívěsu nebo soupravy vozidel (návěsové nebo přívěsové) bez ohledu na stát registrace taženého návěsu nebo přívěsu.

      (3)  Žádné ustanovení této dohody neopravňuje dopravce jedné smluvní strany přepravovat náklady mezi dvěma místy na území druhé smluvní strany. Pro takovou přepravu se vyžaduje zvláštní povolení.

Článek 7

      (1)  Povolení uvedená v článku 6 této dohody se nevyžadují pro:

a)

přepravu nákladů motorovými vozidly, jejichž dovolená celková hmotnost, včetně přívěsů, nepřekračuje 6 tun, nebo jestliže užitečná hmotnost, včetně přívěsů, nepřekračuje 3,5 tuny,

b)

přepravu stěhovaných svršků prováděnou specializovanými vozidly, která byla zkonstruována a vybavena pro tento účel,

c)

přepravu předmětů a zařízení pro divadelní, filmová, cirkusová nebo hudební představení nebo sportovní akce, výstavy či veletrhy anebo pro rozhlasová, televizní či filmová natáčení, pokud jsou tyto předměty a zařízení dováženy či vyváženy dočasně,

d)

pohřební přepravu,

e)

přepravu nákladů na letiště a z letišť při odklonu leteckých služeb,

f)

přepravu poštovních
zásilek,

g)

přepravu havarovaných nebo porouchaných vozidel,

h)

přepravu humanitárních zásilek potřebných v nouzových situacích, zejména při živelních pohromách,

i)

přepravu živých zvířat ve specializovaných vozidlech,

j)

přepravu včel a rybích násad,

k)

prázdnou jízdu náhradního vozidla používaného pro přepravu nákladů, vyslaného k nahrazení vozidla, které se porouchalo v druhém státě, a pokračování přepravy náhradním vozidlem při použití povolení vydaného pro vozidlo, které se porouchalo,

l)

údržbářská a servisní vozidla poskytující pomoc porouchaným nebo havarovaným vozidlům,

m)

přepravu navazující na kombinovanou dopravu, při níž bude silniční síť použita v rozsahu stanoveném Smíšenou komisí ustavenou podle člán-ku 12 této dohody.

      (2)  Řidič vozidla provádějícího kteroukoli přepravu uvedenou v odstavci 1 tohoto článku musí mít všechny potřebné doklady jasně prokazující, že je tato přeprava oprávněná podle některého z ustanovení tohoto odstavce.

Článek 8

      (1)  Povolení podle článku 6 této dohody budou

a)

udělována českým dopravcům pro vozidla registrovaná v České republice Ministerstvem dopravy Lotyšské republiky a vydávána prostřednictvím Ministerstva dopravy České republiky nebo jakéhokoli jím pověřeného úřadu,

b)

udělována lotyšským dopravcům pro vozidla registrovaná v Lotyšské republice Ministerstvem dopravy České republiky prostřednictvím Ministerstva dopravy Lotyšské republiky nebo jakéhokoli jím pověřeného úřadu.

      (2)  Pro tento účel si příslušné orgány smluvních stran vymění potřebné formuláře nevyplněných povolení.

      (3)  Smíšená komise podle článku 12 této dohody se dohodne na ročním kontingentu a druhu povolení pro každou smluvní stranu s ohledem na vývoj hospodářských vztahů a potřeby zahraničního obchodu obou smluvních stran.

      (4)  Smíšená komise podle článku 12 této dohody se dohodne na obsahu a vzoru jednotlivých druhů povolení.

Článek 9

      (1)  Pokud jde o hmotnost a rozměry vozidel, zavazují se obě smluvní strany, že nebudou uplatňovat vůči vozidlům registrovaným ve státě druhé smluvní strany přísnější podmínky, než jsou podmínky platné pro vozidla registrovaná ve vlastním státě.

      (2)  Jestliže hmotnost nebo rozměry vozidla nebo jízdní soupravy, registrovaných na území státu jedné smluvní strany, provádějících přepravu, překračují dovolený limit ve státě druhé smluvní strany, je nutno obdržet před zahájením přepravy zvláštní povolení od příslušného orgánu této smluvní strany.

      (3)  Dopravci obou smluvních stran budou při přepravách nebezpečných věcí dodržovat ustanovení Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).

Závěrečná ustanovení

Článek 10

      (1)  S ohledem na ustanovení této dohody musí dopravci obou států a osádky jejich vozidel dodržovat na území státu druhé smluvní strany jeho platné právní předpisy.

      (2)  Povolení a jiné potřebné doklady vyžadované podle této dohody musí být ve vozidlech, na něž se vztahují, a musí být předloženy na požádání kteréhokoli orgánu, který je oprávněn je kontrolovat.

      (3)  V případě závažného nebo opakovaného porušení ustanovení této dohody, jakož i právních předpisů platných ve druhém státě dopravcem nebo osádkou jeho vozidla může příslušný orgán státu, v němž je vozidlo registrováno, na žádost příslušného orgánu státu, v němž k porušení došlo,

a)

udělit dopravci výstrahu nebo

b)

pozastavit dočasně, částečně nebo úplně oprávnění dopravce provádět přepravy na území státu druhé smluvní strany.

      (4)  Příslušný orgán, který učinil jedno z opatření zmíněných v odstavci 3 tohoto článku, o tom bude informovat příslušný orgán druhé smluvní strany.

      (5)  Ustanovení tohoto článku nevylučují jiné právní sankce, které mohou být uplatněny v souladu s právními předpisy státu, ve kterém k porušení došlo.

Článek 11

      (1)  Vozidla, která jsou registrována na území státu jedné smluvní strany a jsou dočasně dovezena na území státu druhé smluvní strany k provádění nákladních přeprav v rámci kontingentu povolení podle článku 8 a přeprav uvedených v článku 7 nebo osobní dopravy podle této dohody, jsou na základě zásady reciprocity osvobozena od daní a poplatků vybíraných za použití silnic a z přepravních výkonů.

      (2)  Toto osvobození se však nevztahuje na poplatky za použití silnic, mostů a jiné podobné poplatky, které se vždy vyžadují na základě zásady nediskriminace.

      (3)  Pokud jde o vozidla uvedená v odstavci 1 tohoto článku, jsou osvobozena od cla

a)

vozidla jako taková,

b)

pohonné hmoty obsažené v běžných ve vozidlech výrobcem pevně zabudovaných palivových nádržích,

c)

náhradní díly dovezené na území druhé smluvní strany, které jsou určeny k opravě porouchaného vozidla. Vyměněné díly budou vyvezeny zpět nebo zničeny pod dozorem příslušných celních orgánů druhé smluvní strany.

Článek 12

      (1)  Zástupci příslušných orgánů obou smluvních stran ustaví Smíšenou komisi k zajištění řádného provádění této dohody. Smíšená komise se sejde na žádost příslušného orgánu jedné ze smluvních stran střídavě ve státech smluvních stran.

      (2)  Pro účely této dohody jsou příslušnými orgány:
--  v České republice Ministerstvo dopravy,

--  v Lotyšské republice Ministerstvo dopravy.

Článek 13

      (1)  Tato dohoda podléhá schválení v souladu s právními předpisy platnými ve státech smluvních stran a vstoupí v platnost třicátý den po výměně diplomatických nót mezi smluvními stranami oznamujících toto schválení. Dnem výměny nót se rozumí datum pozdější nóty.

      (2)  Tato dohoda zůstává v platnosti, dokud ji jedna ze smluvních stran nevypoví písemným oznámením druhé smluvní straně s šestiměsíční výpovědní lhůtou.

      Dáno v Budapešti dne 29. května 1996 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, lotyšském a anglickém jazyce, přičemž všechna znění jsou stejně autentická a mají stejnou právní sílu. V případě sporu bude rozhodující text v anglickém jazyce.