Sdělení Ministerstva zahraničních věcí
Sbírka: 2/1996 | Částka: 1/1996
31.12.1996
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. června 1994 byla ve Vídni podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 a o usnadnění jejího uplatnění.1)
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 3. října 1995.
Smlouva na základě svého článku XVIII odst. 2 vstoupila v platnost dnem 1. ledna 1996.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Rakouskou republikou
o dodatku k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 a o usnadnění jejího uplatnění
Článek I
(K článku 2 úmluvy)
Povolí-li se vydání osoby podle článku 2 odst. 1 úmluvy a týká-li se žádost o vydání také trestných činů neuvedených v tomto odstavci, pak je vydání povoleno také pro jiné činy, existují-li ostatní předpoklady na základě úmluvy a této smlouvy a hrozí-li za ně trest uložený soudem v obou smluvních státech.
Článek II
(K článku 5 úmluvy)
(1) U trestných činů daňového, celního, monopolního a devizového charakteru či vztahujících se na odvody a dávky a u trestných činů spočívajících v poru-šení předpisů hospodářského styku nebo předpisů zahraničního obchodu se vydání povoluje pouze tehdy, pokud by čin vedoucí k žádosti o vydání byl podle srovnatelného trestního předpisu dožádaného státu rovněž trestněprávně postižitelný.
(2) Vydání nesmí být zamítnuto výlučně se zdůvodněním, že právo dožádaného státu neobsahuje stejné daňové, celní, monopolní a devizové předpisy ani předpisy vztahující se na odvody a dávky a dále ani předpisy pro hospodářský zbožní styk či zahraniční obchod jako právo dožadujícího státu.
Článek III
(K článkům 7 a 8 úmluvy)
Dožádaný stát povolí vydání osoby pro trestný čin, který podle jeho právních předpisů podléhá jeho pravomoci, jestliže je třeba se zřetelem na zvláštní okolnosti, zejména z důvodů zjištění pravdy, výměry trestu a jeho výkonu nebo v zájmu resocializace obviněného, dát přednost provedení trestního řízení v dožadujícím státě.
Článek IV
(K článku 9 úmluvy)
(1) Vydání se nepovolí ani tehdy, jestliže činy vedoucí k žádosti o vydání byly spáchány ve třetím státě a tamtéž bylo vydáno jedno z rozhodnutí uvedených v článku 9 úmluvy.
(2) Vydání za podmínek článku III nebude bráněno, jestliže osoba nebyla v dožádaném státě pravomocně odsouzena nebo uložený trest nebyl alespoň zčásti nebo zcela vykonán.
(3) Dožádaný stát neodmítne vydání osoby, jestliže jeho justiční orgány osvobodily tuto osobu pouze z důvodu chybějící vlastní soudní pravomoci nebo pouze z tohoto důvodu nebylo proti této osobě zahájeno trestní řízení či bylo již zahájené trestní řízení zastaveno.
Článek V
(K článku 10 úmluvy)
Pro zabránění a přerušení promlčení jsou určující pouze právní předpisy dožadujícího
státu.
Článek VI
(1) Amnestie vyhlášená v dožádaném státě nebrání vydání osoby, pokud trestný čin nepodléhá soudní pravomoci tohoto státu.
(2) Povinnost k vydání není dotčena tím, že chybí návrh nebo zmocnění k trestnímu stíhání či jiné prohlášení postiženého, které jsou podle práva dožádaného státu potřebné k zahájení a vedení trestního řízení.
Článek VII
(K článku 12 úmluvy)
(1) Žádosti o vydávání podávají jménem obou smluvních stran ministři spravedlnosti, čímž však není vyloučena diplomatická cesta. Také ostatní písemný styk mezi smluvními státy probíhá touto cestou, pokud úmluva a tato smlouva nestanoví jinak.
(2) V případech odkladu nebo přerušení trestu, uložení podmíněného trestu, podmíněného propuštění nebo ochranného opatření je třeba k žádosti o vydání či průvoz přiložit také listiny sloužící k zjištění vykonatelnosti.
Článek VIII
(K článku 14 úmluvy)
(1) Podmíněné propuštění vydané osoby bez nařízení omezujícího svobodu jejího pohybu se rovná konečnému propuštění na svobodu.
(2) V duchu článku 14 odst. 2 úmluvy může dožádaný stát také učinit opatření, aby získal podklady potřebné k žádosti o souhlas podle článku 14 odst. 1 písm. a) úmluvy; za tímto účelem je přípustný výslech vydané osoby a také je přípustné její předvedení k výslechu. Po podání žádosti o souhlas může být vydaná osoba držena ve vazbě nehledě na omezení článku 14 úmluvy až do doby doručení rozhodnutí ve věci této žádosti, jestliže je nařízení vazby přípustné podle právních předpisů dožadujícího státu.
Článek IX
(K článku 15 úmluvy)
K žádosti o souhlas s dalším vydáním jiné smluvní straně úmluvy nebo třetímu státu je třeba přiložit podklady uvedené v článku 12 odst. 2 úmluvy, které byly předány smluvnímu státu žádajícímu o souhlas. Souhlas je udělen, jestliže trestné činy vedoucí k žádosti o vydání by opravňovaly vydání osoby ze strany smluvního státu, který byl požádán o souhlas, jiné smluvní straně nebo třetímu státu.
Článek X
(K článku 16 úmluvy)
(1) Žádosti o vzetí do předběžné vazby mohou soudy, státní zastupitelství a ústřední justiční a policejní orgány jednoho smluvního státu adresovat příslušným justičním a policejním orgánům státu druhého. Oznámení trestného činu, pro který se o vydání žádá, musí obsahovat krátké vylíčení činu.
(2) Dozvědí-li se příslušné orgány jednoho smluvního státu o tom, že na území tohoto smluvního státu se zdržuje osoba, o jejíž vydání může druhý smluvní stát požádat, dotáží se jej neprodleně způsobem, který je uveden v článku 16 odst. 3 úmluvy, zda žádá o vydání této osoby. Je-li osoba vzata do předběžné vydávací vazby, je nutno o tom neprodleně vyrozumět druhý smluvní stát s uvedením doby zatčení a místa vazby.
(3) Lhůty podle článku 16 odst. 4 úmluvy zůstanou zachovány, pokud žádost o vydání a doklady, které mají být připojeny, budou doručeny před jejich uplynutím telefaxem ministerstvu spravedlnosti dožádaného státu a originály nebo ověřené kopie budou dodatečně zaslány v přiměřené lhůtě.
Článek XI
(K článku 17 úmluvy)
Současně s rozhodnutím podle článku 17 úmluvy rozhodne dožádaný smluvní stát také o přípustnosti dalšího vydání do třetího státu; toto své rozhodnutí oznámí všem zúčastněným státům.
Článek XII
(K článku 19 úmluvy)
(1) Článek 19 odst. 1 úmluvy je uplatňován také při výkonu ochranného opatření.
(2) Dožadující stát může žádat o dočasné předání podle článku 19 odst. 2 úmluvy k provedení naléhavých procesních úkonů. Procesní úkony je třeba v žádosti blíže popsat. S předáním nebude vysloven souhlas, jestliže by toto předání značně zpomalilo či ztížilo trestní stíhání v dožadovaném státě nebo by vedlo k nepřiměřeným nevýhodám pro osobu, která má být vydána. Předaná osoba se musí po provedení procesních úkonů v dožadujícím státě nebo na požádání dožadovaného státu předat zpět bez ohledu na státní příslušnost.
(3) V případě dočasného předání bude předaná osoba po dobu svého pobytu v dožadujícím státě držena ve vazbě. Tato délka vazby se započítá do délky trvání trestu, který je v dožadovaném státě uložen.
(4) Náklady vzniklé na výsostném území dožadovaného státu dočasným předáním nejsou hrazeny.
Článek XIII
(K článku 20 úmluvy)
(1) Je-li povoleno vydání osoby, povolí se bez zvláštní žádosti též vydání předmětů, které jsou uvedeny v článku 20 úmluvy nebo které byly získány protihodnotou za takové předměty. Je-li možné, předají se předměty současně s vydávanou osobou. Předají se i tehdy, nemůže-li již povolené vydání být provedeno z důvodů úmrtí nebo útěku této osoby; dále pak, jestliže dle úmluvy povolené vydání nemůže být provedeno, protože k vydání určená osoba uprchla nebo zemřela nebo ji v dožadovaném státě nelze trestně postihnout.
(2) Dožádaný stát oznámí státu dožadujícímu, které předměty byly podle článku 20 úmluvy zajištěny a zda je vydávaná osoba srozuměna s jejich bezprostředním vrácením poškozenému. Dožadující stát oznámí dožádanému státu co možná nejdříve, zda se zříká předání předmětů za podmínky, že budou poškozenému nebo jejich zmocněnci vydány proti předložení potvrzení jeho příslušných justičních orgánů.
(3) Dožádaný stát nebude při předání předmětů uplatňovat celní zástavní právo nebo jiné věcné ručení podle předpisů celního a daňového práva a zříká se taktéž jejich zpětného navrácení s výhradou, že trestným činem poškozený majitel předmětů tyto dávky dluží sám.
Článek XIV
(K článku 21 úmluvy)
(1) Dožadovaný stát musí prováženou osobu držet po dobu průvozu ve vazbě.
(2) Má-li být osoba, která je vydávána třetím státem jinému smluvnímu státu, přepravena vzdušnou cestou bez mezipřistání přes výsostné území jiného smluvního státu do příslušného státu, pak není třeba vyjádření přelétaného smluvního státu, není-li tato osoba jeho státním občanem a není-li osoba vydávaná pro jeden z trestných činů uvedených v článcích 3 a 4 úmluvy.
Článek XV
(K článku 23 úmluvy)
Žádosti o vydání a další písemnosti se sepisují v jazyce dožadujícího státu. Překlady se nevyžadují.
Článek XVI
(K článku 25 úmluvy)
V této smlouvě znamená výraz ,,ochranné opatření" opatření spojené s odnětím svobody, které se ukládá podle trestních zákonů rozhodnutím soudu vedle nebo na místo trestu. Je-li trvání opatření, které se ještě má vykonat, neurčité, pak je pro účely této smlouvy určující onen termín, ke kterému musí být opatření podle práva dožadujícího státu nejpozději zrušeno.
Článek XVII
(K článku 31 úmluvy)
Vypoví-li jeden ze smluvních států úmluvu, pak nabyde vypovězení úmluvy účinnosti ve vztahu mezi Českou republikou a Rakouskou republikou dva roky po doručení oznámení o vypovězení generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
Článek XVIII
(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze.
(2) Smlouva vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly vyměněny ratifikační listiny.
(3) Smlouva se sjednává na dobu neurčitou, pokud jeden ze smluvních států Smlouvu písemně diplomatickou cestou nevypoví; v tomto případě pozbývá smlouva platnosti rok po vypovězení, nejpozději však k termínu, ke kterému pozbyde platnosti Evropská úmluva o vydávání mezi smluvními stranami této smlouvy.
Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních států tuto smlouvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.
Dáno ve Vídni dne 27. června 1994 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou
platnost.
