253

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí




      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 29. května 1996 byla v Budapešti podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o mezinárodní silniční dopravě.


      Dohoda na základě svého článku 14 odst. 1 vstoupila v platnost dnem 16. srpna 1996.


      České znění Dohody se vyhlašuje současně, do anglického znění, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu dopravy.








DOHODA


mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky


o mezinárodní silniční dopravě






      Vláda České republiky a vláda Běloruské republiky (dále jen ,,smluvní strany"), přejíce si podporovat vzájemně výhodný rozvoj obchodních a hospodářských vztahů a usnadnit a regulovat mezinárodní silniční dopravu osob a nákladů mezi Českou republikou a Běloruskou republikou a tranzitem přes jejich území,

      se dohodly takto:

Článek 1

      (1)  Ustanovení této dohody se vztahují na mezinárodní silniční dopravu osob a nákladů mezi Českou republikou a Běloruskou republikou a tranzitem přes jejich území prováděnou dopravci států obou smluvních stran, kteří jsou k tomu oprávněni podle vnitrostátních právních předpisů států smluvních stran.

      (2)  Příslušným orgánem smluvní strany pro účely této dohody jsou:
  --  v případě České republiky -- Ministerstvo dopravy
  --  v případě Běloruské republiky -- Ministerstvo dopravy a spojů.

OSOBNÍ DOPRAVA

Článek 2

      (1)  Osobní doprava podle této dohody je doprava osob a jejich zavazadel autobusy za úplatu nebo na vlastní účet. Zahrnuje též prázdné jízdy související s touto dopravou.

      (2)  Pojem ,,autobus" znamená jakékoli motorové silniční vozidlo určené pro dopravu osob, které má kromě místa pro řidiče více než osm míst k sezení.

Článek 3

      (1)  Pojem ,,pravidelná autobusová linka" znamená dopravu, kde se přepravy provádějí po předem schválené trase, podle předem schváleného jízdního řádu a tarifu jízdného, přičemž cestující nastupují a vystupují v místech odjezdu a příjezdu, jakož i na schválených nácestných zastávkách.

      (2)  Každá pravidelná autobusová linka mezi státy smluvních stran, jakož i tranzitem přes jejich území musí být povolena po vzájemné dohodě příslušnými orgány smluvních stran.

      (3)  Žádost o povolení podává dopravce příslušnému orgánu státu smluvní strany, kde má registrována vozidla.

      (4)  Žádost podle odstavce 3 musí obsahovat alespoň tyto údaje:

a)

jméno dopravce a jeho úplnou adresu,

b)

druh dopravy,

c)

požadovanou dobu platnosti povolení,

d)

dobu provozu a počet jízd (např. denně, týdně),

e)

jízdní řád,

f)

trasu linky (všechny zastávky pro nástup a výstup cestujících, hraniční přechody),

g)

délku trasy pro jízdu tam i zpět,

h)

dobu řízení a odpočinku řidičů,

i)

jízdné a tarifní podmínky,

j)

počet míst k sezení v autobuse.

      (5)  Příslušný orgán smluvní strany podle odstav-ce 3 předá žádost se všemi předepsanými údaji a se svým stanoviskem příslušnému orgánu druhé smluvní strany, který rozhodne v souladu s vnitrostátními právními předpisy o vydání povolení pro část pravidelné linky na území svého státu.

      (6)  Udělené povolení může být vydáno na dobu nejdéle pěti let a jeho platnost může být po dohodě příslušných orgánů smluvních stran prodloužena.

Článek 4

      (1)  Pro účely této dohody ,,kyvadlová doprava" znamená dopravu, při níž jsou předem vytvořené skupiny cestujících přepravovány několika jízdami tam a zpět, z téže výchozí oblasti na území státu jedné smluvní strany do téže cílové oblasti na území státu druhé smluvní strany nebo třetího státu. Tytéž skupiny cestujících, které byly přepraveny do cílové oblasti, musí být později přepraveny zpět do výchozí oblasti. Výchozí a cílová oblast zahrnuje místo odjezdu a místo cílové, jakož i místa ležící v okruhu do silniční vzdálenosti 50 km. Kyvadlová doprava zahrnuje kromě vlastní přepravy ubytování skupiny cestujících v místě určení. První jízda zpět a poslední tam musí být prázdné.

      (2)  Každá kyvadlová doprava musí být povolena příslušným orgánem druhé smluvní strany. Žádost o povolení se předkládá příslušnému orgánu smluvní strany, kde jsou registrována vozidla. Musí být předložena nejpozději 30 dnů před požadovaným dnem zahájení kyvadlové dopravy.

      (3)  Žádost o povolení podle odstavce 2 tohoto článku musí obsahovat jméno dopravce a jeho úplnou adresu, počet jízd a datum každé z nich a trasu, státní poznávací značky všech autobusů, které mají být použity pro předmětnou kyvadlovou dopravu, a potvrzení týkající se místa ubytování a doby pobytu.

      (4)  Příslušné orgány smluvních stran si vymění dohodnutý počet povolení pro kyvadlovou dopravu podle odstavce 2 tohoto článku.

      (5)  Smíšená komise, ustavená podle článku 13 této dohody, se může dohodnout na podrobnostech povolovacího řízení, formulářích, kontrolních dokladech atd.

Článek 5

      (1)  ,,Příležitostná osobní doprava" zahrnuje všechny jiné přepravy, než jsou přepravy uvedené v článcích 3 a 4 této dohody.

      (2)  Příležitostná osobní doprava mezi státy smluvních stran nebo tranzitem přes jejich území nepodléhá povolovacímu režimu, jde-li o tyto případy:

a)

přepravy, při nichž je stejný autobus použit k přepravě stejné skupiny cestujících po celou jízdu, aby je přivezl zpět do místa odjezdu (,,jízdy se zavřenými dveřmi"),

b)

přepravy, při nichž dopravce jedné smluvní strany přiveze skupinu cestujících na území státu druhé smluvní strany a autobus opustí toto území prázdný.

      (3)  Příležitostná osobní doprava, která neodpovídá ustanovením odstavce 2, podléhá povolení příslušného orgánu druhé smluvní strany. Žádost o povolení se předkládá příslušnému orgánu smluvní strany, kde jsou registrována vozidla, a to nejpozději 30 dní před požadovaným začátkem příležitostné dopravy.

      (4)  Žádost podle odstavce 3 musí zahrnovat jméno dopravce, jeho úplnou adresu, druh dopravy, počet jízd, datum každé z nich a jejich rozpis a státní poznávací značky všech autobusů použitých pro příležitostnou dopravu.

      (5)  Příslušné orgány smluvních stran si vzájemně vymění dohodnutý počet povolení pro příležitostné přepravy zmíněné v odstavci 3 tohoto článku.

      (6)  Smíšená komise může odsouhlasit kontrolní doklady pro příležitostnou osobní dopravu.

NÁKLADNÍ DOPRAVA

Článek 6

      (1)  Dopravce jedné smluvní strany bude mít povolení příslušného orgánu druhé smluvní strany, aby mohl provádět mezinárodní nákladní silniční přepravu na a z území státu druhé smluvní strany nebo tranzitem přes toto území, s výjimkou případů uvedených v článku 7.

      (2)  Povolení může být použito pouze dopravcem, jemuž bylo vydáno. Platí pro použití motorovým vozidlem bez přívěsu nebo soupravou vozidel (návěsovou nebo přívěsovou) bez ohledu na stát registrace taženého návěsu nebo přívěsu.

      (3)  Jednorázové povolení umožňuje jednu jízdu tam a zpět na území státu druhé smluvní strany, včetně přepravy zpětného nákladu, nebo jednu tranzitní jízdu tam a jednu tranzitní jízdu zpět přes toto území.

      (4)  Povolení smí být použito pro přepravu nákladu mezi státem druhé smluvní strany a třetí zemí za předpokladu, že se při použití obvyklé dopravní cesty projede územím státu smluvní strany, v němž je registrováno motorové vozidlo. V jiných případech se vyžaduje zvláštní (třetizemní) povolení.

      (5)  Pro přepravy zboží mezi dvěma místy na území státu druhé smluvní strany je třeba zvláštní povolení příslušného orgánu této smluvní strany.

Článek 7

      Povolení zmíněná v článku 6 odstavcích 1 a 4 této dohody se nevyžadují pro:

a)

přepravu nákladů motorovými vozidly, jejichž dovolená celková hmotnost, včetně přívěsů, nepřesahuje 6 tun, nebo jestliže užitečná hmotnost, včetně přívěsů, nepřesahuje 3,5 tuny,

b)

přepravu stěhovaných svršků prováděnou podniky majícími pro tyto účely zvláštní personál a dopravní
prostředky,

c)

přepravu předmětů a zařízení pro divadelní, filmová, cirkusová nebo hudební představení nebo sportovní akce, výstavy nebo veletrhy, nebo pro rozhlasová, televizní nebo filmová natáčení, pokud jsou tyto předměty a zařízení dováženy či vyváženy dočasně,

d)

přepravu těl a popela zemřelých,

e)

přepravu poštovních zásilek,

f)

přepravu havarovaných nebo porouchaných vozidel,

g)

přepravu humanitárních zásilek potřebných v nou-zových situacích, zejména při živelních pohromách,

h)

přepravy navazující na kombinovanou dopravu. Rozsah silniční sítě stanoví Smíšená komise.

Článek 8

      (1)  Povolení podle článku 6 odstavců 1 a 4 této dohody budou přidělována takto:

a)

česká povolení budou vydávána běloruským dopravcům pro vozidla registrovaná v Běloruské republice Ministerstvem dopravy a spojů Běloruské republiky nebo jím pověřeným orgánem,

b)

běloruská povolení budou vydávána českým dopravcům pro vozidla registrovaná v České republice Ministerstvem dopravy České republiky nebo jím pověřeným orgánem.

      (2)  Smíšená komise dohodne roční počet a druhy povolení pro každou smluvní stranu s ohledem na vývoj hospodářských vztahů a potřeby zahraničního obchodu obou smluvních stran. Za tímto účelem si příslušné orgány vymění nezbytné počty formulářů povolení.

      (3)  Smíšená komise dohodne obsah a vzor jednotlivých druhů povolení.

Článek 9

      (1)  Pokud jde o hmotnost a rozměry vozidel, zavazují se obě smluvní strany, že nebudou uplatňovat vůči vozidlům registrovaným ve státě druhé smluvní strany přísnější podmínky, než jsou podmínky platné pro vozidla registrovaná ve vlastním státě.

      (2)  Jestliže hmotnost nebo rozměry vozidla nebo jízdní soupravy provádějící přepravu překračují dovolený limit ve státu smluvní strany, je nutno obdržet před zahájením přepravy zvláštní povolení od odpovědného orgánu této smluvní strany.

      (3)  Smluvní strany se vzájemně informují o odpovědných orgánech podle odstavce 2.

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 10

      (1)  Vozidla, která jsou registrována ve státě jedné smluvní strany a provádějí mezinárodní nákladní dopravu na nebo přes území státu druhé smluvní strany na povolení v rámci dohodnutého kontingentu podle článku 8 nebo přepravy uvedené v článku 7, jsou recipročně osvobozena od všech daní a správních poplatků, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2 tohoto článku.

      (2)  Osvobození uvedená v odstavci 1 se nevztahují na :

a)

daně zahrnuté do ceny pohonných hmot,

b)

poplatky vztahující se ve stejném rozsahu na vozidla registrovaná ve státech obou smluvních stran za použití některých úseků a kategorií silnic, mostů, tunelů nebo trajektů,

c)

správní poplatky související s přepravami podle článku 9,

d)

daň zahrnutou do ceny opravy vozidla, pokud je oprava prováděna ve státě druhé smluvní strany.

      (3)  Osvobození uvedená v odstavci 1 se nevztahují rovněž na mezinárodní nákladní silniční dopravu prováděnou na povolení vydaná nad dohodnutý kontingent podle článku 8.

      (4)  Pohonné hmoty obsažené v běžných ve vozidle výrobcem pevně zabudovaných palivových nádržích se osvobozují od cla, daní, dávek a poplatků vybíraných při dovozu.

      (5)  Náhradní díly dovezené dočasně do druhého státu, které jsou určeny k opravě již dovezeného vozidla, jsou osvobozeny od cla, daní a poplatků vybíraných při dovozu.


Článek 11

      (1)  Kromě ustanovení této dohody musí dopravci obou států a osádky jejich vozidel dodržovat na území státu druhé smluvní strany zákony a předpisy platné v tomto státě, včetně příslušných celních předpisů, a všechny příslušné mezinárodní i mnohostranné smlouvy závazné pro obě smluvní strany.

      (2)  Tato dohoda se nedotýká práv a povinností každé smluvní strany, které vyplývají z dalších smluv platných na území států smluvních stran.

      (3)  Povolení a jiné potřebné doklady vyžadované podle této dohody, musí být ve vozidle, k němuž se vztahují, a musí být předloženy na požádání kterémukoli orgánu smluvní strany, který je oprávněn je požadovat.


Článek 12

      (1)  V případě závažného nebo opakovaného porušení ustanovení této dohody, jakož i jiných vnitrostátních právních předpisů platných v druhém státě dopravcem nebo osádkou jeho vozidla může příslušný orgán státu, v němž je vozidlo registrováno, na žádost příslušného orgánu státu, v němž k porušení došlo, přijmout následující opatření:

a)

udělit dopravci výstrahu, nebo

b)

pozastavit dočasně, částečně nebo úplně oprávnění dopravce provádět přepravy na území státu druhé smluvní strany. Opatření podle písmene b) tohoto článku smí být uloženo též příslušným orgánem smluvní strany, na jejímž území k porušení došlo.

      (2)  Příslušný orgán, který učinil jedno z opatření zmíněných v odstavci 1, bude informovat příslušný orgán druhé smluvní strany.

      (3)  Ustanovení tohoto článku nevylučují postih, který může být udělen soudem nebo jiným příslušným orgánem státu, na jehož území k porušení vnitrostátních předpisů došlo.

Článek 13

      (1)  Příslušné orgány smluvních stran vytvoří Smíšenou komisi. Smíšená komise bude kromě úkolů uvedených v předchozích článcích této dohody dohlížet na správné provádění ustanovení této dohody a navrhovat smluvním stranám opatření pro zlepšení a usnadnění silniční dopravy provozované podle této dohody.

      (2)  Tato Smíšená komise se sejde na žádost příslušného orgánu kterékoliv ze smluvních stran a toto setkání se bude konat střídavě na území jednoho z obou států.

      (3)  Všechny záležitosti týkající se výkladu nebo provádění této dohody budou projednány na jednání výše uvedené Smíšené komise. Pokud Smíšená komise v konkrétním případě nenalezne řešení, bude záležitost řešena jednáním obou smluvních stran.

Článek 14

      (1)  Tato dohoda podléhá schválení v souladu s vnitrostátním právním řádem platným ve státech smluvních stran a vstoupí v platnost třicátý den po výměně diplomatických nót mezi smluvními stranami, které toto schválení potvrdí. Dnem výměny nót se rozumí datum pozdější z nich.

      (2)  Dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Každá ze smluvních stran může vypovědět platnost této dohody písemně druhé smluvní straně s šestiměsíční výpovědní lhůtou. V tomto případě platnost této dohody skončí šest měsíců po datu doručení diplomatické nóty druhé smluvní straně.

      Dáno v Budapešti dne 29. května 1996 ve dvou původních vyhotoveních, každé v českém, běloruském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou stejně autentické. V případě jakýchkoli rozporů ve výkladu je za rozhodující považován anglický text.