Sdělení Ministerstva zahraničních věcí
Sbírka: 55/2001 | Částka: 21/2001
2.7.2001
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. července 1999 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o sociálním zabezpečení.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny ve Vídni dne 11. dubna 2001.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 33 odst. 2 dne 1. července 2001.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Česká republika a Rakouská republika,
vedeny přáním upravit vztahy mezi oběma státy v oblasti sociálního zabezpečení,
dohodly se uzavřít tuto smlouvu:
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Definice pojmů
(1) V této smlouvě znamenají výrazy
1. ,,právní předpisy"
zákony, nařízení a jiné obecně závazné právní předpisy a ustanovení týkající se odvětví sociálního zabezpečení uvedených v článku 2 odst. 1;
2. ,,příslušný úřad"
spolkové ministry nebo ministerstva odpovídající za provádění právních předpisů uvedených v článku 2 odst. 1;
3. ,,nositel"
orgán nebo úřad, kterému přísluší provádění právních předpisů uvedených v článku 2 odst. 1 zcela nebo jejich části;
4. ,,příslušný nositel"
nositele, u kterého je pojištěna osoba v době podání žádosti o dávku nebo vůči němuž má nebo by měla ještě nárok na dávku, kdyby se zdržovala na území smluvního státu, v němž byla naposledy pojištěna;
5. ,,bydliště"
místo obvyklého pobytu;
6. ,,pobyt"
přechodný pobyt;
7. ,,rodinný příslušník"
rodinného příslušníka podle právních předpisů smluvního státu, v němž má sídlo nositel, k jehož tíži mají být dávky poskynuty;
8. ,,doby pojištění"
příspěvkové doby a doby jim na roveň postavené, které se za takové pokládají podle právních předpisů každého ze smluvníc
h států;
9. ,,peněžitá dávka", ,,renta" nebo ,,důchod"
peněžitou dávku, rentu nebo důchod včetně všech jejich částí z veřejných prostředků, všech přídavků, vyrovnávacích částek a příplatků, jakož i kapitálové odbytné a úhrady poskytované za zaplacené příspěvky;
10. ,,dávky v nezaměstnanosti"
ve vztahu k České republice hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.
(2) Ostatní výrazy v této smlouvě mají význam, který jim v každém smluvním státě náleží podle jeho právních předpisů.
Článek 2
(1) Tato smlouva se vztahuje 1. na české právní předpisy o a) nemocenském pojištění, b) zdravotním pojištění, c) důchodovém pojištění a o zvýšení důchodu pro bezmocnost,
d) dávkách v nezaměstnanosti;
2. na rakouské právní předpisy o a) nemocenském pojištění, b) úrazovém pojištění,
c) důchodovém pojištění s výjimkou zvláštního pojištění platného pro notáře,
d) peněžité dávce pro nezaměstnané.
(2) Tato smlouva se také vztahuje na všechny právní předpisy zahrnující, měnící nebo doplňující právní předpisy uvedené v odstavci 1.
Tato smlouva se vztahuje na
- a)
- osoby, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo obou smluvních států;
- b)
- jiné osoby, pokud odvozují svá práva od osob uvedených pod písmenem a).
(1) Při používání právních předpisů jsou státní občané jednoho smluvního státu postaveni na roveň státním občanům druhého smluvního státu, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
(2) Odstavec 1 se netýká
- a)
- právních předpisů obou smluvních států o spoluúčasti pojištěnců a zaměstnavatelů v orgánech nositelů a svazů a v soudní pravomoci z oblasti sociálního zabezpečení;
- b)
- závazků z pojištění v mezistátních smlouvách uzavřených smluvními státy ve vztahu k jiným státům;
- c)
- právních předpisů obou smluvních států o pojištění osob zaměstnaných na úředním zastupitelství jednoho ze smluvních států ve třetích státech nebo u členů tohoto zastupitelství.
(3) Odstavec 1 se vztahuje podle rakouských právních předpisů o zohledňování dob vojenské služby ve válce nebo dob jim postaveným na roveň pouze na české státní občany, kteří měli bezprostředně před 13. březnem 1938 rakouské státní občanství.
(1) Pokud tato smlouva nestanoví jinak, nesmějí být důchody, renty a jiné peněžité dávky, s výjimkou dávek v nezaměstnanosti, na které byl uplatněn nárok podle právních předpisů jednoho smluvního státu, kráceny, měněny, zastaveny, odňaty nebo zabaveny proto, že oprávněná osoba bydlí na území druhého smluvního státu.
(2) Rovnost území podle odstavce 1 platí při používání českých právních předpisů i na případy, kdy oprávněná osoba je výdělečně činná na území druhého smluvního
státu.
(3) Odstavec 1 se nevztahuje
- a)
- na přiznání nároku na plný invalidní důchod podle českých právních předpisů osobám, které pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vzniklý před dosažením 18 let věku nebyly účastny pojištění po potřebnou dobu;
- b)
- na vyrovnávací přídavek podle rakouských právních předpisů.
Pokud články 7 a 8 nestanoví jinak, řídí se pojišťovací povinnost výdělečně činné osoby právními předpisy smluvního státu, na jehož území je výdělečná činnost vykonávána. To platí pro vykonávání závislé výdělečné činnosti i tehdy, jestliže se bydliště zaměstnance nebo sídlo zaměstnavatele nachází na území druhého smluvního státu.
(1) Je-li zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se sídlem na území jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu, používají se až do konce 24. kalendářního měsíce po tomto vyslání právní předpisy prvního smluvního státu tak, jako by byl ještě zaměstnán na jeho území.
(2) Je-li zaměstnanec letecké společnosti se sídlem na území jednoho smluvního státu vyslán na území druhého smluvního státu, používají se i nadále právní předpisy prvního smluvního státu tak, jako by byl ještě zaměstnán na jeho území.
(3) Posádka námořní lodi, jakož i jiné osoby zaměstnané na námořní lodi nikoliv jen přechodně, podléhají právním předpisům smluvního státu, pod jehož vlajkou loď pluje.
(4) Pro státní úředníky a jim na roveň postavené osoby platí právní předpisy toho smluvního státu, v jehož správě jsou zaměstnáni.
(5) Jsou-li zaměstnanci zaměstnáni u podniku, který zasahuje z pohraniční oblasti jednoho smluvního státu do pohraniční oblasti druhého smluvního státu, považují se tito zaměstnanci za zaměstnané na území toho smluvního státu, v němž má zaměstnavatel své sídlo.
(1) Na členy diplomatických zastoupení nebo konzulárních úřadů a na soukromé domácí zaměstnance ve službách členů těchto zastoupení nebo úřadů, kteří jsou vysláni na území druhého smluvního státu, se vztahují právní předpisy toho smluvního státu, kterým byli vysláni.
(2) Na zaměstnance uvedené v odstavci 1, kteří nejsou vysláni, se vztahuji právní předpisy toho smluvního státu, na jehož území jsou zaměstnáni. Pokud však jsou občany druhého smluvního státu, mohou si během tří měsíců od začátku zaměstnání zvolit používání právních předpisů druhého smluvního státu.
(1) Na společnou žádost zaměstnance a jeho zaměstnavatele mohou příslušné úřady obou smluvních států po dohodě stanovit výjimky z článků 6 až 8, přičemž je třeba brát zřetel na druh a okolnosti zaměstnání.
(2) Platí-li pro zaměstnance podle odstavce 1 právní předpisy jednoho smluvmího státu, ačkoli vykonává zaměstnání na území druhého smluvního státu, použijí se právní předpisy tak, jako by toto zaměstnáni vykonával na území prvního smluvního
státu.
U osoby, která získala doby pojištění podle právních předpisů obou smluvních států, se pro vznik nároku na dávku a pro dobu poskytování dávky tyto doby, je-li to potřebné, sčítají, pokud se časově nekryjí.
(1) Osoba, která splňuje podmínky nároku na dávky podle právních předpisů jednoho smluvního státu a
- a)
- jejíž stav během pobytu na území druhého smluvního státu vyžaduje neodkladné poskytnutí dávek a která nevycestovala do druhého smluvního státu za účelem čerpání zdravotní péče, nebo
- b)
- která obdrží od příslušného nositele povolení vycestovat na území druhého smluvního státu za účelem léčení přiměřeného jejímu zdravotnímu stavu,
má nárok na věcné dávky na náklady příslušného nositele poskytované nositelem v místě pobytu podle právních předpisů platných pro tohoto nositele tak, jako kdyby byla u něj pojištěna.
(2) V případě odstavce 1 závisí poskytnutí protéz, nákladnějších pomůcek a jiných věcných dávek značného významu na tom, zda příslušný nositel k tomu dá svůj souhlas. Tento souhlas se nevyžaduje v případech, kdy poskytnutí dávky nelze oddálit, aniž by byl vážně ohrožen život nebo zdraví příslušné osoby.
(3) Předcházející odstavce se použijí obdobně pro rodinné příslušníky.
(4) Odstavec 1 se vztahuje v Rakouské republice při ošetření soukromými lékaři, zubními lékaři a dentisty pouze na následující osoby:
- a)
- osoby, které při výkonu svého zaměstnání pobývají v Rakouské republice, a na rodinné příslušníky, kteří je doprovázejí,
- b)
- osoby, které navštěvují svoji rodinu bydlící v Rakouské republice,
- c)
- osoby, které pobývají v Rakouské republice z jiných důvodů, v případech, kdy jim bylo poskytnuto ambulantní ošetření na účet územní nemocenské pokladny příslušné podle místa pobytu.
V případech uvedených v článku 11 poskytuje příslušný nositel peněžité dávky podle právních předpisů, jež se na něho vztahují.
Věcné dávky podle článku 11 poskytují
v České republice
-- zdravotní pojišťovna podle místa pobytu oprávněné osoby,
v Rakouské republice
-- územní nemocenská pokladna podle místa pobytu oprávněné osoby.
(1) Příslušný nositel uhradí nositeli, který poskytl věcné dávky, částky vynaložené podle článku 11, s výjimkou správních nákladů.
(2) Příslušné úřady mohou za účelem administrativního zjednodušení dohodnout, že pro všechny případy nebo pro určité skupiny případů se použije místo jednotlivého zúčtování vynaložených částek paušáln
í platba.
(1) Osobě, která má následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nárok na věcné dávky podle právních předpisů jednoho smluvního státu a jejíž stav během pobytu na území druhého smluvního státu vyžaduje neodkladné poskytnutí dávek, má nárok na věcné dávky na náklady příslušného nositele poskytované nositelem v místě pobytu podle právních předpisů platných pro tohoto nositele tak, jako kdyby byla u něj pojištěna. Článek 11 odst. 2 platí obdobně.
(2) Věcné dávky podle odstavce 1 poskytují
v České republice
-- zdravotní pojišťovna podle místa pobytu oprávněné osoby,
v Rakouské republice
-- územní nemocenská pokladna podle místa pobytu oprávněné osoby.
(3) Místo rakouského nositele uvedeného v odstavci 2 může poskytnout plnění nositel úrazového pojištění.
(4) Pro náhradu nákladů vzniklých podle odstavce 1 platí obdobně článek 14.
Stanoví-li právní předpisy jednoho smluvního státu, že se dávky pro nemoc z povolání poskytují, jen když činnost, která nemoc může způsobit, byla vykonávána po určitou minimální dobu, pak příslušný nositel tohoto smluvního státu přihlíží, pokud je to nutné, k dobám výkonu takové činnosti, během kterých pro ni platily právní předpisy druhého smluvního státu.
(1) Měla-li by být nemoc z povolání odškodněna podle právních předpisů obou smluvních států, poskytnou se dávky, s výjimkou rent v případech sklerogénní pneumokoniózy, jen podle právních předpisů toho smluvního státu, na jehož území bylo naposledy vykonáváno zaměstnání, které může takovou nemoc z povolání způsobit, jestliže příslušná osoba splňuje předpoklady stanovené těmito právními předpisy.
(2) V případě sklerogénní pneumokoniózy poskytne příslušný nositel každého ze smluvních států pouze tu část renty, která odpovídá poměru délky dob pojištění započitatelných v souladu s článkem 18 odst. 1 podle právních předpisů tohoto smluvního státu k celkové délce dob pojištění získaných podle právních předpisů obou smluvních států.
(3) Osobě, která pobírala nebo pobírá dávky pro nemoc z povolání k tíži nositele jednoho smluvního státu a uplatňuje po tom, co také vykonávala činnost podle právních předpisů druhého smluvního státu, která může způsobit nemoc z povolání, nárok na dávky z důvodu zhoršení nemoci u nositele druhého smluvního státu, dávky poskytuje nadále podle svých právních předpisů nositel prvního smluvního státu bez přihlédnutí ke zhoršení nemoci. Příslušný nositel druhého smluvního státu poskytne dávku ve výši rozdílu mezi dávkou příslušející po zhoršení nemoci a dávkou, kterou by byl povinen poskytovat podle svých právních předpisů před zhoršením nemoci, jestliže by nemoc vznikla za podmínek stanovených jeho právními předpisy.
(4) Poskytování dávek podle kapitoly 3 zůstává nedotčeno.
(1) Závisí-li podle právních předpisů jednoho smluvního státu vznik, zachování nebo obnovení nároku na dávku na získání dob pojištění, musí příslušný nositel pojištění tohoto smluvního státu, pokud je to nutné, přihlédnout k dobám pojištění získaným podle právních předpisů druhého smluvního státu, jako kdyby šlo o doby pojištění získané podle jeho právních předpisů.
(2) Závisí-li podle právních předpisů jednoho smluvního státu přiznání určitých dávek na získání dob pojištění v povolání, na které se vztahuje zvláštní soustava, nebo v určitém povolání nebo v určitém zaměstnání, je třeba pro přiznání těchto dávek přihlédnout k dobám pojištění získaným podle právních předpisů druhého smluvního státu jen tehdy, byly-li získány v obdobné soustavě nebo, pokud taková není, ve stejném povolání nebo ve stejném zaměstnání.
(3) Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu doby pobírání důchodu prodlouží období, ve kterém musí být získány doby pojištění, prodlouží se toto období odpovídajícími dobami pobírání důchodu podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(1) Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu je nárok na dávku i bez použití článku 18, příslušný nositel pojištění tohoto smluvního státu stanoví dávku výlučně na základě pojistných dob hodnocenych podle jeho právních předpisů.
(2) Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu je nárok na dávku jen při použití ustanovení článku 18, příslušný nositel pojištění tohoto smluvního státu stanoví dávku výlučně na základě pojistných dob hodnocených podle jeho právních předpisů, přičemž:
1. Dávky nebo části dávek, jejichž výše není podle právních předpisů smluvního státu závislá na době pojištění, náleží v poměru délky dob, které se hodnotí podle těchto předpisů pro výpočet dávky ku 30 letům doby pojištění, nejvýše však do výše plné dávky.
2. Jestliže se podle právních předpisů jednoho smluvního státu při výpočtu dávek podmíněných invaliditou nebo dávek pozůstalých přihlíží k době přičtené po vzniku pojistné události, hodnotí se tato doba v poměru délky dob, které se hodnotí podle těchto předpisů ku 2/3 doby, která uplynula od 16. roku věku oprávněné osoby do doby, kdy nastal pojistný případ, nejvýše však do plného dopočtu.
3. Ustanovení bodu 1 neplatí:
- a) pokud jde o dávky z připojištění,
- b) pokud jde o dávky nebo části dávek závislé na přijmu oprávněné osoby určené k zajištění minimálního příjmu.
(3) Při provádění odstavce 2 bodu 2 v období od dovršení 16. roku věku do vzniku pojistné události zohledňuje
- a)
- český nositel jen plné roky,
- b)
- rakouský nositel jen plné kalendářní měsíce.
(4) Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu upravujících výpočet dávek nedosáhnou hodnocené doby pojištění dvanácti měsíců a na základě samotných těchto dob pojištění nevznikne podle těchto právních předpisů nárok na dávku, dávka se podle nich nepřizná.
(5) K pojistným dobám podle odstavce 4 přihlédne příslušný nositel pojištění druhého smluvního státu při provádění odstavců 1 a 2 tak, jako by šlo o doby pojištění získané podle jeho právních předpisů.
(6) Při stanovení vyměřovacího základu pro výpočet dávek podle českých právních předpisů se doby pojištění získané podle rakouských právních předpisů v rozhodném období vylučují.
(1) Při posuzování nároku na dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů jednoho smluvního státu se přihlíží k dobám pojištění získaným podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(2) Podmínkou použití odstavce 1 je, že nezaměstnaný naposledy podléhal právním předpisům smluvního státu, v němž uplatňuje nárok na dávku, a v posledních 12 měsících před podáním žádosti o tuto dávku byl v tomto smluvním státě pojištěn celkem nejméně 26 týdnů bez porušení předpisů o zaměstnávání cizinců.
(3) Podmínka minimální doby zaměstnání 26 týdnů stanovená v odstavci 2 neplatí pro ty nezaměstnané, kterým bylo přislíbeno zaměstnání na delší dobu, ale skončilo bez jejich zavinění dříve než po 26 týdnech.
(4) Podmínka pro minimální dobu pojištění v délce 26 týdnů uvedená v odstavci 2 neplatí v České republice, má-li tam nezaměstnaný bydliště.
(5) Podmínky stanovené v odstavci 2 neplatí v Rakouské republice v případech, kdy má nezaměstnaný rakouské státní občanství nebo kdy to rakouské právní předpisy předpokládají.
Doba pobírání dávky se sníží o tu dobu, kdy nezaměstnaný pobíral v druhém smluvním státě během posledních dvanácti měsíců přede dnem podání žádosti dávku v nezaměstnanosti.
R®ZNÁ USTANOVENÍ
(1) Příslušné úřady upraví v ujednání nezbytná administrativní opatření k provádění této smlouvy.
(2) Příslušné úřady obou smluvních států se budou navzájem informovat
- a)
- o všech opatřeních učiněných k provádění Smlouvy,
- b)
- o všech změnách svých právních předpisů týkajících se provádění Smlouvy.
(3) Při provádění Smlouvy si budou úřady a nositelé smluvních států navzájem pomáhat a budou postupovat jako při provádění vlastních právních předpisů. Tato úřední pomoc je bezplatná.
(4) Nositelé a úřady smluvních států mohou za účelem provádění Smlouvy navázat přímé kontakty mezi sebou i se zúčastněnými osobami nebo jejich zmocněnci.
(5) Nositelé a úřady jednoho smluvního státu nesmí u nich podané žádosti a jiné písemnosti odmítnout z důvodu, že jsou sepsány v úředním jazyce druhého smluvního státu.
(6) Lékařská vyšetření, která se provádějí podle právních předpisů pouze jednoho smluvního státu a týkají se osob, které se zdržují na území druhého smluvního státu nebo tam bydlí, budou na žádost a na náklady příslušného nositele zajištěna nositelem v místě pobytu nebo bydliště. Jsou-li lékařská vyšetření prováděna podle právních předpisů obou smluvních států, budou zajištěna nositelem v místě pobytu nebo bydliště dotyčné osoby na jeho náklady.
(7) Pro právní pomoc poskytovanou soudy platí příslušná ustanovení platná pro právní pomoc v občanskoprávních věcech.
Příslušné úřady zřídí ke snadnějšímu provádění této smlouvy, zejména za účelem zajištění jednoduchého a rychlého spojení mezi nositeli na obou stranách, styčná místa.
(1) Každé, podle předpisů jednoho smluvního státu stanovené, osvobození nebo úleva na daních, kolkovném, soudních poplatcích nebo registrační poplatky pro písemnosti nebo doklady, které je třeba předložit při provádění těchto právních předpisů, se vztahují na příslušné písemnosti a doklady, které je nutno předložit při provádění této smlouvy nebo právních předpisů druhého smluvního státu.
(2) Listiny, doklady a písemnosti jakéhokoliv druhu, které je třeba předložit při provádění této smlouvy, není třeba ověřovat diplomatickými nebo konzulárními úřady.
(1) Budou-li na základě této smlouvy nebo ujednání k jejímu provádění předávána osobní data mezi úřady nebo nositeli obou smluvních států, vztahuje se na toto předávání dat právo o ochraně dat předávajícího smluvního státu. Na každé další postoupení, stejně tak jako uložení, změnu nebo výmaz přijímajícím státem se vztahuje právo ochrany dat přijímajícího státu. Přijímající stát přitom usiluje o zajištění takové úrovně ochrany, která v zásadě odpovídá úrovni ochrany uplatňované v jednotlivých případech v předávajícím smluvním státě.
(2) Osobní data mohou být použita k jiným účelům než k těm, jež souvisí se sociálním zabezpečením, pouze se souhlasem dotyčné osoby.
(1) Žádosti, prohlášení nebo opravné prostředky, které se předkládají při provádění této smlouvy nebo právních předpisů jednoho smluvního státu u úřadu, nositele nebo jiného příslušného orgánu tohoto smluvního státu, se považují za žádosti, prohlášení nebo opravné prostředky podané u úřadu, nositele nebo jiného příslušného orgánu druhého smluvního státu.
(2) Žádost o dávku podaná podle právních předpisů jednoho smluvního státu se považuje za žádost o obdobnou dávku podle právních předpisů druhého smluvního státu, jejíž poskytnutí přichází v úvahu podle této smlouvy; to však neplatí, jestliže žadatel výslovně požaduje, aby přiznání dávky pro případ stáří podle právních předpisů jednoho smluvního státu bylo odloženo.
(3) Žádosti, prohlášení nebo opravné prostředky, které je třeba předložit podle právních předpisů jednoho smluvního státu v určité lhůtě úřadu, nositeli nebo jinému příslušnému orgánu tohoto smluvního státu, lze předkládat ve stejné lhůtě u odpovídajícího místa druhého smluvního státu.
(4) V případech uvedených v odstavcích 1 až 3 předá tyto žádosti, prohlášení nebo opravné prostředky místo, které je přijalo, neprodleně přímo nebo prostřednictvím styčných míst smluvních států příslušnému místu druhého smluvního státu.
(1) Nositelé povinní k poskytování dávek podle této smlouvy mohou vyplácet dávky oprávněným v druhém smluvním státě se zproštujícím účinkem v měně pro ně vnitrostátně platné nebo v jiné volně směnitelné měně.
(2) Úhrada nákladů stanovených touto smlouvou se proplácí v měně smluvního státu, v němž má sídlo nositel, který dávky poskytoval.
(3) Převody prováděné na základě této smlouvy se uskutečňují podle ustanovení ujednání, která platí v této oblasti v obou smluvních státech v době převodu.
(1) Vykonatelná rozhodnutí soudů, rovněž tak vykonatelné výměry a nedoplatkové výkazy (listiny) nositelů nebo úřadů jednoho smluvního státu týkající se příspěvků a jiné pohledávky ze sociálního zabezpečení se uznávají v druhém smluvním státě.
(2) Uznání může být odmítnuto jedině tehdy, odporuje-li veřejnému pořádku toho smluvního státu, v němž má být rozhodnutí nebo listina uznána.
(3) Vykonatelná rozhodnutí a listiny uznané podle odstavce 1 se vykonají v druhém smluvním státě. Postup výkonu příslušných rozhodnutí a listin se řídí právními předpisy, které platí pro výkon odpovídajících rozhodnutí a listin vystavených v tom smluvním státě, na jehož území se mají vykonávat. Vyhotovení rozhodnutí nebo listiny musí být opatřeno potvrzením o jejich vykonatelnosti (exekuční doložka).
Poskytl-li nositel jednoho smluvního státu zálohu na dávku, může si zadržet doplatek příslušné dávky připadající na stejné období, za něž je nárok podle právních předpisů druhého smluvního státu. Jestliže nositel jednoho smluvního státu za dobu, za kterou nositel druhého smluvního státu má dodatečně poskytnout odpovídající dávku, zaplatil vyšší než náležející dávku, považuje se částka přesahující tuto dávku až do výše doplatku za zálohu ve smyslu první věty.
(1) Má-li osoba, která má obdržet podle právních předpisů jednoho smluvního státu dávky za škodu, která nastala na území druhého smluvního státu, podle jeho předpisů -- nárok na náhradu škody vůči třetí osobě, přechází nárok na odškodnění na nositele prvního smluvního státu podle jeho právních předpisů.
(2) Mají-li nárok na náhradu ohledně vyplacených dávek stejného druhu ze stejné škody nositelé obou smluvních států, může třetí osoba nároky, které přešly podle odstavce 1 na oba nositele, uspokojit s osvobozujícím účinkem platbou jednomu nebo druhému nositeli. Nositelé jsou povinni se ve vzájemném vnitřním vztahu vyrovnat poměrně, a to v poměru podle poskytovaných dávek.
Spory mezi smluvními státy týkající se výkladu nebo provádění této smlouvy mají být, pokud možno, řešeny příslušnými úřady smluvních států.
(1) Tato smlouva nezakládá nárok na dávky za dobu před jejím vstupem v platnost.
(2) Pro získání nároku na dávky podle této smlouvy se přihlíží také k dobám pojištění, které byly získány podle právních předpisů jednoho ze smluvních států před tím, než tato smlouva vstoupila v platnost.
(3) Při použití odstavce 2 se k dobám pojištění získaným na území České republiky před 27. listopadem 1961 přihlíží podle rakouských právních předpisů o nárocích na dávku a čekatelství v důchodovém pojištění na základě zaměstnání v zahraničí výlučně jako k rakouským dobám pojištění.
(4) S výhradou odstavce 1 platí tato smlouva také pro pojistné případy, které nastaly před tím, než vstoupila Smlouva v platnost, pokud dříve vzniklé nároky nebyly odškodněny kapitálovou hodnotou.
(5) Dávky, které náležejí podle této smlouvy, se stanoví na žádost oprávněného po vstupu této smlouvy v platnost. Pokud bude žádost podána během dvou let poté, co Smlouva vstoupí v platnost, dávky se poskytnou od doby, kdy Smlouva vstoupila v platnost, jinak ode dne, který stanoví právní předpisy každého z obou smluvních států.
(6) Dávky, které byly vyměřeny před tím, než Smlouva vstoupila v platnost, se nově nevyměřují. To však neplatí v těch případech, kdy dávka stanovená podle českých právních předpisů zohledňuje bezpříspěvkové doby zaměstnání v Rakouské republice jako české doby pojištění a tyto doby zaměstnání se zohlední podle odstavce 5 v rakouské dávce jako rakouské doby pojištění. V těchto případech se česká dávka sníží úměrně k těmto dobám. Jestliže je součet takto vypočtené české a rakouské dávky nižší než předtím náležející česká dávka, zvýší český nositel vypočtenou dávku o příslušný rozdíl.
(7) V případech odstavce 6 se použije článek 29 obdobně.
(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny co nejdříve ve Vídni.
(2) Smlouva vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po uplynutí měsíce, v němž se vymění ratifikační listiny.
(3) Smlouva se uzavírá na neurčitou dobu. Každý ze smluvních států ji může vypovědět písemně diplomatickou cestou ke konci kalendářního roku alespoň tři měsíce předem.
(4) V případě výpovědi Smlouvy zůstávají nároky získané podle této smlouvy zachovány.
Na důkaz toho podepsali zmocněnci Smlouvu a opatřili ji pečetěmi.
Dáno v Praze dne 20. července 1999 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Českou republiku
Za Rakouskou republiku
PhDr. Vladimír Špidla v. r.
Eleonora Hostasch v. r.
1. místopřeseda vlády
ministryně práce, zdravotnictví
a ministr práce a sociálních věcí
a sociálních věcí
