115

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí


      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. ledna 1981 byla ve Štrasburku přijata Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat.

      Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 8. září 2000.

      S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 9. července 2001.

      Při ratifikaci Úmluvy bylo v souladu s článkem 13 Úmluvy učiněno oznámení České republiky, že pověřeným úřadem je Úřad pro ochranu osobních údajů, Havelkova 22, 130 00 Praha 3.

      Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 22 odst. 2 dne 1. října 1985. Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odstavce 3 téhož článku dne 1. listopadu 2001.

      Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

PŘEKLAD


ÚMLUVA O OCHRANĚ OSOB SE ZŘETELEM NA AUTOMATIZOVANÉ ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH DAT

Štrasburk 28. 1. 1981

PREAMBULE


      Členské státy Rady Evropy, signatáři této Úmluvy,

      majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy, založené zejména na úctě k právu, jakož i k lidským právům a základním svobodám;

      majíce na zřeteli, že je žádoucí rozšířit ochranu práv a základních svobod každého, zejména právo na soukromý život, se zřetelem k zesílenému toku automatizovaně zpracovávaných osobních údajů přes hranice;

      znovu současně potvrzujíce své závazky ve prospěch svobody informací bez ohledu na hranice;

      uznávajíce potřebu uvést do souladu základní hodnoty úcty k soukromí a volný tok informací mezi lidmi;

      se dohodly na následujícím:


HLAVA I

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ


Článek 1

Předmět a účel

      Účelem této Úmluvy je zaručit na území každé smluvní strany každé fyzické osobě, ať je jakékoli národnosti nebo pobývá kdekoli, úctu k jejím právům a základním svobodám, a zejména k jejímu právu na soukromý život, se zřetelem k automatizovanému zpracování osobních údajů, které se k ní vztahují (,,ochrana údajů").


Článek 2

Definice

      Pro účely této Úmluvy:

a)

,,osobní údaje" znamenají každou informaci týkající se identifikované nebo identifikovatelné fyzické osoby (,,subjekt údajů");

b)

,,automatizovaný soubor dat" znamená každý soubor údajů, který je předmětem automatizovaného zpracování;

c)

,,automatizované zpracování" zahrnuje následující operace uskutečňované zcela nebo zčásti pomocí automatizovaných postupů: ukládání na nosiče dat, provádění logických a/nebo aritmetických operací s těmito daty, jejich změna, výmaz, vyhledávání nebo rozšiřování;

d)

,,správce souboru údajů" znamená fyzickou nebo právnickou osobu, veřejný orgán, agenturu nebo jinou instituci, jež je podle vnitrostátního právního řádu příslušná rozhodnout, jaký je účel automatizovaného souboru údajů, které druhy osobních údajů mají být uloženy a jakými postupy budou zpracovány.

Článek 3

Působnost

      1.  Smluvní strany se zavazují uplatnit tuto Úmluvu na automatizované soubory osobních údajů a jejich automatizované zpracování ve veřejném a soukromém sektoru.

      2.  Kterýkoli stát může při podpisu nebo uložení ratifikační listiny, při přijetí, při schválení nebo přistoupení nebo kdykoli později sdělit prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy:

a)

že neuplatní tuto Úmluvu na některé druhy automatizovaných souborů osobních údajů, jejichž seznam uloží. Nesmí však do tohoto seznamu pojmout ty druhy automatizovaných souborů, které podle jeho vnitrostátního právního řádu podléhají ustanovením o ochraně údajů. Vzhledem k tomu musí doplnit tento seznam novým prohlášením, jakmile další kategorie automatizovaných souborů osobních údajů budou podrobeny ochraně údajů podle jeho vnitrostátního právního řádu;

b)

že uplatní tuto Úmluvu stejně na informace týkající se skupin osob, sdružení, fondů, společností, spolků nebo jakýchkoli jiných institucí sdružujících přímo nebo nepřímo fyzické osoby, ať již jsou, či nejsou právnickými osobami;

c)

že uplatní tuto Úmluvu rovněž na soubory osobních údajů, které se nezpracovávají automatizovaně.

      3.  Kterýkoli stát, který rozšířil působnost této Úmluvy jedním nebo několika prohlášeními uvedenými v odstavci 2 písm. b) nebo c), může takovým prohlášením sdělit, že rozšíření se vztahují jen na některé druhy souborů osobních údajů, jejichž seznam bude uložen.


      4.  Žádná smluvní strana, která vyloučila některé druhy automatizovaných souborů osobních údajů prohlášením podle odstavce 2 písm. a), se nemůže dožadovat, aby smluvní strana, která je nevyloučila, uplatňovala tuto Úmluvu na takové druhy.


      5.  Podobně smluvní strana, která nepřikročila k jednomu nebo k druhému rozšíření podle odstavce 2 písm. b) nebo c), se nemůže dožadovat uplatnění této Úmluvy v těchto bodech vůči smluvní straně, která přikročila k takovým rozšířením.


      6.  Prohlášení podle odstavce 2 tohoto článku nabudou účinnosti od doby, kdy vstoupí Úmluva v platnost vůči státu, který je učinil, jestliže je tento stát učinil při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny, při přijetí, při schválení nebo přistoupení, nebo tři měsíce poté, kdy je obdržel generální tajemník Rady Evropy, jestliže byla učiněna kdykoli později. Tato prohlášení mohou být vzata zpět zcela nebo zčásti vyrozuměním zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Takové odstoupení nabude účinnosti tři měsíce po dni přijetí takového vyrozumění.


HLAVA II

ZÁKLADNÍ ZÁSADY PRO OCHRANU ÚDAJ®

Článek 4

Závazky smluvních stran


      1.  Každá smluvní strana učiní ve svém vnitrostátním právním řádu potřebná opatření, aby uvedla v platnost základní zásady pro ochranu údajů uvedené v této hlavě.


      2.  Tato opatření je třeba učinit nejpozději v době, kdy tato Úmluva pro ně vstupuje v platnost.


Článek 5

Kvalita údajů

      Osobní údaje, které jsou předmětem automatizovaného zpracování, musejí

a)

být získány a zpracovány poctivě a v souladu se zákony;

b)

být shromažďovány pro stanovené a oprávněné účely a nesmí jich být použito způsobem neslučitelným s těmito účely;

c)

být přiměřené, týkající se účelů, pro něž byly uloženy na nosiče, a nepřesahující tyto účely;

d)

být přesné, a pokud je to potřebné, udržované v aktuálním stavu;

e)

být uchovávány ve formě umožňující zjistit totožnost subjektů údajů po dobu nikoli delší, než je třeba pro účely, pro něž jsou údaje shromážděny.

Článek 6

Zvláštní skupiny údajů


      Osobní údaje prozrazující rasový původ, politické názory, náboženské nebo jiné přesvědčení, jakož i osobní údaje týkající se zdraví nebo pohlavního života smějí být zpracovávány automatizovaně jen tehdy, jestliže vnitrostátní právní řád stanoví vhodné záruky. Stejně tomu je u osobních údajů týkajících se odsouzení za trestný čin.


Článek 7

Zabezpečení údajů

      Je třeba učinit vhodná bezpečnostní opatření na ochranu osobních údajů uložených v automatizovaných souborech dat proti náhodnému nebo neoprávněnému zničení nebo náhodné ztrátě, jakož i proti neoprávněnému přístupu, změnám nebo šíření.

Článek 8

Dodatečné záruky pro subjekt údajů

      Každé osobě musí být umožněno:

a)

zjistit existenci automatizovaného souboru osobních údajů, jeho hlavní účely, jakož i totožnost a obvyklé sídlo nebo hlavní pracoviště správce souboru údajů;

b)

získávat v přiměřených intervalech a bez přílišných průtahů nebo nákladů potvrzení o tom, zda jsou v automatizovaných souborech dat uloženy osobní údaje, které se jí týkají, jakož i sdělit jí tyto údaje ve srozumitelné formě;

c)

docílit, podle povahy případu, opravu těchto údajů nebo jejich vymazání, jestliže byly zpracovány v rozporu s vnitrostátním právním řádem uplatňujícím základní zásady stanovené v článcích 5 a 6 této Úmluvy;

d)

mít opravný prostředek, není-li vyhověno její žádosti o potvrzení, případně o sdělení, opravení nebo vymazání, jak je uvedeno v písmenech b) a c) tohoto článku.

Článek 9

Výjimky a omezení

      1.  Z ustanovení článků 5, 6 a 8 této Úmluvy není přípustná žádná výjimka, kromě výjimek stanovených v tomto článku.

      2.  Odchylka od ustanovení článků 5, 6 a 8 této Úmluvy je přípustná, jestliže taková odchylka je stanovena zákonem smluvní strany a představuje nezbytné opatření v demokratické společnosti v zájmu:

a)

ochrany bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti, měnových zájmů státu nebo potírání trestné činnosti;

b)

ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod jiných osob.

      3.  Omezení výkonu práv uvedených v článku 8 písm. b), c) a d) mohou být stanovena zákonem pro automatizované soubory osobních údajů užívané pro statistické účely nebo pro vědecký výzkum, jestliže je zřejmé, že neexistuje nebezpečí porušení soukromí subjektů údajů.


Článek 10

Postihy a opravné prostředky

      Každá smluvní strana se zavazuje stanovit vhodné postihy a opravné prostředky pro případ porušení ustanovení vnitrostátního právního řádu uplatňujícího základní zásady ochrany údajů uvedené v této hlavě.


Článek 11

Širší ochrana

      Žádné z ustanovení této hlavy nebude vykládáno jako omezující nebo jinak ovlivňující možnosti smluvní strany přiznat subjektům údajů širší ochranu, než jakou stanoví tato Úmluva.


HLAVA III

TOK ÚDAJŮ PŘES HRANICE

Článek 12

Tok osobních údajů přes hranice a vnitrostátní právní řád

      1.  Následující ustanovení se vztahuje na přenos osobních údajů automatizovaně zpracovávaných nebo shromažďovaných za účelem automatizovaného zpracování jakýmikoli prostředky přes hranice států.


      2.  Smluvní strana nemůže pouze z důvodu ochrany soukromého života zapovědět nebo podrobit zvláštnímu povolení tok osobních údajů směřující na území druhé smluvní strany.


      3.  Každá smluvní strana však má možnost upustit od ustanovení odstavce 2:

a)

pokud její vnitrostátní právní řád obsahuje zvláštní úpravu pro určité kategorie osobních údajů nebo automatizovaných souborů osobních údajů vzhledem k povaze těchto údajů nebo souborů, s výjimkou případů, kdy předpisy druhé smluvní strany poskytují rovnocennou ochranu;

b)

jestliže se provádí přenos z jejího území na území nesmluvního státu přes zprostředkující jiný smluvní stát za účelem zabránit přenosům vedoucím k obcházení vnitrostátního právního řádu smluvní strany uvedené na začátku tohoto odstavce.

HLAVA IV

VZÁJEMNÁ POMOC

Článek 13

Spolupráce mezi smluvními stranami

      1.  Smluvní strany se zavazují vzájemně si poskytovat pomoc při provádění této Úmluvy.


      2.  Za tímto účelem:

a)

každá smluvní strana pověří jeden nebo více úřadů, jejichž název a adresu sdělí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy;

b)

každá smluvní strana, která pověřila více než jeden úřad, uvede ve svém sdělení podle předchozího písmene působnost každého z nich.

      3.  Úřad pověřený jednou smluvní stranou na žádost úřadu pověřeného druhou smluvní stranou:

a)

poskytne informace o svém právu a správní praxi v oblasti ochrany osobních údajů;

b)

učiní podle svého vnitrostátního právního řádu a pouze za účelem ochrany soukromí vhodná opatření pro poskytování konkrétních informací o určitém automatizovaném zpracování provedeném na jeho území, avšak s výjimkou takto zpracovávaných osobních údajů.

Článek 14

Pomoc subjektům údajů, které bydlí v zahraničí


      1.  Každá smluvní strana poskytne pomoc kterékoli osobě, jež má bydliště v zahraničí, při výkonu práv stanovených jejím vnitrostátním právním řádem, podle zásad uvedených v článku 8 této Úmluvy.


      2.  Jestliže taková osoba má bydliště na území jiné smluvní strany, musí jí být umožněno podat svou žádost prostřednictvím úřadu určeného touto smluvní stranou.


      3.  Žádost o pomoc musí obsahovat všechny potřebné údaje, zejména:

a)

jméno, adresu a ostatní údaje identifikující žadatele;

b)

automatizovaný soubor osobních údajů, jehož se žádost týká, nebo jeho správce;

c)

účel žádosti.

Článek 15

Záruky týkající se pomoci poskytované určenými úřady

      1.  Úřad pověřený některou smluvní stranou, který obdržel informace od úřadu pověřeného jinou smluvní stranou, buď spolu se žádostí o pomoc nebo v odpovědi na svou vlastní žádost, nemůže těchto informací použít k jiným účelům, než k těm, které jsou uvedeny v žádosti o pomoc.


      2.  Každá smluvní strana bude dohlížet na to, aby osoby náležející k pověřenému úřadu nebo jednající jeho jménem byly odpovídajícím způsobem vázány povinností zachovávat tajemství nebo důvěrnost takových informací.


      3.  V žádném případě není pověřenému úřadu dovoleno, aby podle článku 14 odst. 2 žádal o pomoc jménem osoby bydlící v zahraničí z vlastního podnětu nebo bez jejího výslovného souhlasu.


Článek 16

Odmítnutí žádostí o pomoc

      Pověřený úřad, který byl požádán o pomoc podle článku 13 nebo 14 této Úmluvy, nesmí odmítnout žádosti vyhovět, ledaže:

a)

žádost je v oblasti ochrany údajů neslučitelná s pravomocí úřadů odpovědných za odpověď;

b)

žádost neodpovídá ustanovením této Úmluvy;

c)

vyhovět žádosti by bylo neslučitelné se suverenitou, bezpečností nebo veřejným pořádkem smluvní strany, která úřad pověřila, nebo s právy a základními svobodami osob, na něž se vztahuje právní řád této smluvní strany.

Článek 17

Náklady a řízení při poskytování pomoci


      1.  Vzájemná pomoc, kterou si smluvní strany poskytují podle článku 13, a pomoc, kterou poskytují podle článku 14 subjektům údajů bydlícím v zahraničí, nebude spojena s placením nákladů nebo poplatků, kromě těch, které náleží znalcům a tlumočníkům. Tyto náklady a poplatky půjdou k tíži smluvní strany, která pověřila úřad, jenž požádal o pomoc.

      2.  Na subjektu údajů nelze požadovat, aby v souvislosti s kroky učiněnými v jeho zájmu na území druhé smluvní strany platil náklady a poplatky jiné než ty, které musí hradit osoba bydlící na území této smluvní strany.

      3.  Jiné podrobnosti související s pomocí, které se týkají zejména formy, řízení a jazyků, jichž je třeba užít, stanoví přímo zúčastněné smluvní strany.


HLAVA V

PORADNÍ VÝBOR

Článek 18

Složení Výboru

      1.  Poradní výbor bude ustaven poté, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost.

      2.  Každá smluvní strana určí jednoho zástupce a jednoho náhradníka do tohoto Výboru. Každý členský stát Rady Evropy, který není smluvní stranou této Úmluvy, má právo být ve Výboru zastoupen jedním pozorovatelem.

      3.  Poradní výbor může jednomyslným rozhodnutím pozvat stát, který není členem Rady Evropy a není smluvní stranou této Úmluvy, aby byl zastoupen jedním pozorovatelem na některém zasedání Výboru.

Článek 19

Úkoly Výboru


      Poradní výbor:

a)

může činit návrhy k usnadnění nebo na zlepšení provádění této Úmluvy;

b)

může činit návrhy na změnu této Úmluvy podle článku 21;

c)

vyjadřuje stanoviska ke každému návrhu na změnu této Úmluvy, jež mu je předložen podle článku 21 odst. 3;

d)

může na žádost některé smluvní strany vyjádřit své stanovisko ke každé otázce týkající se provádění této Úmluvy.

Článek 20

Řízení

      1.  Poradní výbor svolává generální tajemník Rady Evropy. Jeho první schůze se uskuteční do dvanácti měsíců od vstupu této Úmluvy v platnost. Poté se schází nejméně jednou za dva roky a pokaždé, pokud o to požádá jedna třetina zástupců smluvních stran.


      2.  Většina zástupců smluvních stran představuje kvorum potřebné pro konání zasedání Poradního výboru.


      3.  Po každém zasedání Poradní výbor předloží Výboru ministrů Rady Evropy zprávu o své práci a o účinnosti Úmluvy.


      4.  Poradní výbor stanoví svůj jednací řád v souladu s touto Úmluvou.


HLAVA VI

ZMĚNY

Článek 21

Pozměňovací návrhy


      1.  Pozměňovací návrhy k této Úmluvě mohou být navrženy některou smluvní stranou, Výborem ministrů Rady Evropy nebo Poradním výborem.


      2.  Generální tajemník Rady Evropy sdělí každý pozměňovací návrh členským státům Rady Evropy a každému nečlenskému státu, který přistoupil nebo byl pozván, aby přistoupil, k této Úmluvě podle ustanovení článku 23.


      3.  Kromě toho každý pozměňovací návrh navržený smluvní stranou nebo Výborem ministrů bude předán Poradnímu výboru, který předloží Výboru ministrů své stanovisko k tomuto návrhu.


      4.  Výbor ministrů přezkoumá předložený pozměňovací návrh a každé stanovisko předložené Poradním výborem a může návrh schválit.


      5.  Znění každého pozměňovacího návrhu schváleného Výborem ministrů podle odstavce 4 tohoto článku se předloží smluvním stranám k přijetí.


      6.  Každý pozměňovací návrh schválený podle odstavce 4 tohoto článku vstoupí v platnost třicátého dne poté, kdy všechny smluvní strany vyrozuměly generálního tajemníka o jeho přijetí.


HLAVA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 22

Vstup v platnost


      1.  Tato Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo listiny o schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.


      2.  Tato Úmluva vstoupí v platnost prvního dne po uplynutí tří měsíců po dni, ke kterému pět členských států Rady Evropy vyjádří svůj souhlas být vázán Úmluvou podle ustanovení předchozího odstavce.


      3.  Pro každý členský stát, který poté vyjádří svůj souhlas být vázán Úmluvou, tato Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce po uplynutí období tří měsíců po dni uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo listiny o schválení.


Článek 23

Přístup nečlenských států


      1.  Po vstupu této Úmluvy v platnost Výbor ministrů Rady Evropy může vyzvat kterýkoli nečlenský stát Rady Evropy, aby přistoupil k této Úmluvě, a to rozhodnutím učiněným většinou stanovenou v článku 20 d) Statutu Rady Evropy a jednomyslným usnesením zástupců smluvních států, jež mají právo zasedat ve Výboru ministrů.


      2.  Pro každý přistupující stát vstoupí Úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí období tří měsíců po dni, kdy listina o přístupu byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy.



Článek 24

Územní doložka


      1.  Každý stát při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, listiny o schválení nebo listiny o přístupu může určit jedno nebo více území, na něž se bude vztahovat tato Úmluva.


      2.  Každý stát může kdykoli později prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit uplatnění této Úmluvy na kterékoli jiné území označené v prohlášení. Ohledně takového území Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce po uplynutí tří měsíců po dni, kdy generální tajemník obdržel takové prohlášení.


      3.  Každé prohlášení učiněné podle obou předchozích odstavců může být vzato zpět, pokud jde o území označené v tomto prohlášení, vyrozuměním zaslaným generálnímu tajemníkovi. Zpětvzetí nabude účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí období šesti měsíců po dni, kdy generální tajemník obdržel takové vyrozumění.

Článek 25

Výhrady

      K ustanovením této Úmluvy nelze učinit žádnou výhradu.

Článek 26

Vypovězení Úmluvy

      1.  Kterákoli smluvní strana může kdykoli vypovědět tuto Úmluvu vyrozuměním zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

      2.  Vypovězení vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí šesti měsíců po dni, kdy generální tajemník obdržel takové vyrozumění.


Článek 27

Vyrozumění

      Generální tajemník Rady Evropy vyrozumí členské státy a každý stát, který přistoupil k této Úmluvě, o:

a)

všech podpisech;

b)

uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, listiny o schválení nebo listiny o přístupu;

c)

dni, kdy tato Úmluva vstoupila v platnost podle článků 22, 23 a 24;

d)

každém jiném aktu, vyrozumění nebo sdělení týkajících se této Úmluvy.

      Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocněni, podepsali tuto Úmluvu.




      Dáno ve Štrasburku dne 28. ledna 1981 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy zašle ověřené výtisky všem členským státům Rady Evropy a všem státům, které byly vyzvány, aby přistoupily k této Úmluvě.