SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí

Sbírka: 1/2002 | Částka: 1/2002

11.1.2002

Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE

1

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí

      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. června 1951 byla v Londýně přijata Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy¹) o statutu jejich ozbrojených sil.

      S Dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky.

      Listina o přístupu České republiky k Dohodě, podepsaná prezidentem republiky dne 27. září 2000, byla uložena u vlády Spojených států amerických, depozitáře Dohody, dne 31. října 2000.

      Při uložení listiny o přístupu bylo učiněno oznámení, že Česká republika se v souladu s článkem VIII odst. 2 písm. f) Dohody vzdává nároku na náhradu škody způsobené na státním majetku do výše 50 000 Kč.

      Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku XVIII odst. 2 dne 23. srpna 1953. Pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu s ustanovením odstavce 3 téhož článku dne 30. listopadu 2000.

      Anglické znění a český překlad Dohody se vyhlašují
současně.
PŘEKLAD

DOHODA

MEZI SMLUVNÍMI STRANAMI SEVEROATLANTICKÜ SMLOUVY O STATUTU JEJICH OZBROJENîCH SIL

      Smluvní strany Severoatlantické smlouvy podepsané ve Washingtonu 4. dubna 1949,

      berouce v úvahu, že ozbrojené síly jedné smluvní strany mohou být po dohodě vyslány ke službě na území jiné smluvní strany;

      vědomy si, že rozhodnutí vysílat i nadále ozbrojené síly a podmínky, za kterých budou vysílány, budou předmětem samostatných dohod mezi zainteresovanými smluvními stranami, pokud tyto podmínky nejsou stanoveny touto Dohodou;

      přejíce si však, aby byl definován statut těchto ozbrojených sil, pokud se nacházejí na území jiné smluvní strany;

      dohodly se na následujícím:

Článek I

      1. V této Dohodě výraz:

a.: ,,ozbrojené síly" znamená personál pozemních, námořních nebo leteckých sil jedné smluvní strany, který se nachází na území jiné smluvní strany v oblasti Organizace Severoatlantické smlouvy v souvislosti se služebními povinnostmi, s tím, že příslušné dvě smluvní strany se mohou dohodnout, že někteří jednotlivci, jednotky nebo formace nebudou pro účely této Dohody tvořit ,,ozbrojené síly" nebo nebudou do tohoto pojmu zahrnuty;
b.: ,,civilní složka" znamená civilní personál doprovázející ozbrojené síly smluvní strany, který je zaměstnán u ozbrojených sil této smluvní strany a který není bez státní příslušnosti ani není občanem státu, který není smluvní stranou Severoatlantické smlouvy ani není občanem státu nebo osobou s trvalým pobytem ve státě, v němž jsou ozbrojené síly rozmístěny;
c.: ,,závislá osoba" znamená manžela či manželku příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky nebo dítě tohoto příslušníka závislé na jeho nebo její podpoře;
d.: ,,vysílající stát" znamená smluvní stranu, které ozbrojené síly patří;
e.: ,,přijímající stát" znamená smluvní stranu, na jejímž území se nacházejí ozbrojené síly nebo civilní složka, bez ohledu na to, zda jde o stálé umístění nebo o tranzit přes toto území;
f.: ,,vojenské orgány vysílajícího státu" znamená ty orgány vysílajícího státu, které jsou podle práva tohoto státu oprávněny uplatňovat vůči příslušníkům ozbrojených sil nebo civilní složky vojenské předpisy tohoto státu;
g.: ,,Severoatlantická rada" znamená Radu ustavenou článkem 9 Severoatlantické smlouvy nebo kterýkoliv její pomocný orgán zmocněný jednat jejím jménem.

      2. Tato Dohoda se vztahuje na orgány státní správy smluvních stran v rámci jejich území, na něž se Dohoda uplatňuje nebo vztahuje v souladu s článkem XX, stejně jako se vztahuje na ústřední orgány těchto
smluvních

stran, ovšem za předpokladu, že majetek ve vlastnictví územních orgánů státní správy nebude považován za majetek ve vlastnictví smluvní strany ve smyslu článku VIII.

Článek II

      Je povinností ozbrojených sil a jejich civilní složky a jejich příslušníků, jakož i závislých osob respektovat právo přijímajícího státu a zdržet se jakékoliv činnosti neslučitelné s duchem této Dohody, zvláště pak se zdržet jakékoliv politické činnosti v přijímajícím státu. Je rovněž povinností vysílajícího státu přijmout za tímto účelem potřebná opatření.

Článek III

      1. Za podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku a v souladu s formalitami stanovenými přijímajícím státem, pokud jde o vstup a odchod ozbrojených sil nebo jejich příslušníků, jsou tito příslušníci osvobozeni od povinností, které vyplývají z vízových a pasových předpisů a pasové kontroly při vstupu či odchodu z území přijímajícího státu. Budou rovněž osvobozeni od povinností vyplývajících z předpisů přijímajícího státu o registraci a kontrole cizinců, čímž však nezískávají právo trvalého pobytu nebo na trvalé bydliště na území přijímajícího státu.

      2. U příslušníků ozbrojených sil budou vyžadovány pouze následující doklady, které musí být předloženy na požádání:

a.: osobní identifikační karta vydaná vysílajícím státem, obsahující jméno a příjmení, datum narození, hodnost, služební číslo (je-li uděleno), služební zařazení a fotografii;
b.: individuální nebo kolektivní rozkaz k přesunu v jazyce vysílajícího státu a v jazyce anglickém a francouzském, vydaný příslušným úřadem vysílajícího státu nebo Severoatlantické smlouvy, který potvrzuje statut jednotlivce či skupiny jako příslušníka či příslušníků ozbrojených sil a potvrzující nařízený přesun. Přijímající stát může vyžadovat, aby rozkaz k přesunu byl spolupodepsán jeho příslušným zástupcem.

      3. Členové civilní složky a závislé osoby musí být takto označeni ve svých pasech.

      4. Vystoupí-li příslušník ozbrojených sil nebo civilní složky ze zaměstnaneckého poměru vysílajícího státu a není-li repatriován, musí o tom orgány vysílajícího státu okamžitě informovat orgány přijímajícího státu a poskytnout požadované informace. Obdobně budou orgány vysílajícího státu informovat orgány přijímajícího státu o kterémkoliv svém příslušníkovi, který je nepřítomen déle než dvacet jeden den.

      5. Požádá-li přijímající stát o odchod příslušníka ozbrojených sil či civilní složky ze svého území nebo nařídil-li vyhoštění bývalého příslušníka ozbrojených sil či civilní složky nebo závislé osoby na příslušníkovi či bývalém příslušníkovi, jsou orgány vysílajícího státu povinny přijmout dotčenou osobu na vlastním území nebo jiným způsobem zajistit, aby tato osoba opustila území přijímajícího státu. Tento odstavec platí pouze pro osoby, které nejsou občany přijímajícího státu a vstoupily na území přijímajícího státu jako příslušníci ozbrojených sil či civilní složky nebo za účelem stát se těmito příslušníky, a pro osoby na nich
závislé.

Článek IV

      Přijímající stát buď:

a.: přijme jako platné -- bez řidičské zkoušky či poplatku -- řidičské oprávnění nebo průkaz nebo vojenské řidičské oprávnění vydané vysílajícím státem nebo jeho příslušným orgánem příslušníku ozbrojených sil nebo civilní složky; nebo
b.: vydá své vlastní řidičské oprávnění nebo průkaz kterémukoliv příslušníkovi ozbrojených sil či civilní složky, který je držitelem řidičského oprávnění nebo průkazu nebo vojenského řidičského oprávnění vydaného vysílajícím státem nebo jeho příslušným orgánem s tím, že nebude vyžadována žádná řidičská zkouška.

Článek V

      1. Příslušníci ozbrojených sil budou za obvyklých okolností nosit uniformu. Nedohodnou-li se orgány vysílajícího a přijímajícího státu jinak, bude nošení civilního oděvu připuštěno za stejných podmínek jako pro příslušníky ozbrojených sil přijímajícího státu. Pravidelné jednotky či formace ozbrojených sil musí mít na sobě při přechodu hranic uniformu.

      2. Služební vozidla ozbrojených sil či civilní složky budou označena kromě poznávací značky i národním rozlišovacím znakem.

Článek VI

      Příslušníci ozbrojených sil mohou držet a nosit zbraně pod podmínkou, že je k tomu opravňují jejich nařízení. Orgány vysílajícího státu vstřícně zváží požadavky přijímajícího státu v této věci.

Článek VII

      1. Na základě ustanovení tohoto článku

a.: vojenské orgány vysílajícího státu budou oprávněny vykonávat na území přijímajícího státu veškerou trestní a disciplinární jurisdikci, kterou jim přiznává právo vysílajícího státu, vůči všem osobám podléhajícím vojenským předpisům tohoto státu;
b.: orgány přijímajícího státu budou oprávněny vykonávat jurisdikci nad příslušníky ozbrojených sil či civilní složky a nad závislými osobami, pokud jde o delikty spáchané na území přijímajícího státu, které jsou trestné podle práva tohoto státu.

a.: Vojenské orgány vysílajícího státu budou oprávněny vykonávat výlučnou jurisdikci nad osobami, které podléhají vojenským předpisům, pokud jde o delikty, včetně deliktů týkajících se bezpečnosti tohoto státu, trestných podle práva vysílajícího státu, nikoliv však podle práva přijímajícího státu.

b.: Orgány přijímajícího státu budou oprávněny vykonávat výlučnou jurisdikci nad příslušníky ozbrojených sil nebo civilní složky a nad osobami na nich závislými ve vztahu k deliktům, včetně deliktů týkajících se bezpečnosti tohoto státu, které jsou trestné podle jeho práva, nikoliv však podle práva vysílajícího státu.

c.: Pro účely tohoto odstavce a odstavce 3 tohoto článku delikt proti bezpečnosti státu
zahrnuje:

(i); vlastizradu;
(ii); sabotáž, špionáž či porušení jakéhokoliv zákona týkajícího se ochrany utajovaných skutečností tohoto státu nebo utajovaných skutečností vztahujících se k národní obraně státu.

3. V případech kolize práva k výkonu jurisdikce platí následující pravidla:

a.: Vojenské orgány vysílajícího státu mají přednostní právo k výkonu jurisdikce nad příslušníkem ozbrojených sil či civilní složky, pokud jde o

(i); delikty výlučně proti majetku či bezpečnosti tohoto státu nebo delikty výlučně proti osobě či majetku jiného příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky tohoto státu nebo osobě závislé;

(ii); delikty plynoucí z jednání či opomenutí při výkonu služebních povinností.

b.: V případě jakéhokoliv jiného deliktu mají přednostní právo k výkonu jurisdikce orgány přijímajícího státu.
c.: Rozhodne-li se stát, který má přednostní právo, nevykonat jurisdikci, uvědomí o tom co nejdříve orgány druhého státu. Orgány státu, který má přednostní právo, zváží vstřícným způsobem žádost orgánů druhého státu o vzdání se tohoto práva v případech, kdy tento druhý stát přisuzuje takovému zřeknutí se práva zvláštní důležitost.

4. Z předchozích ustanovení tohoto článku nevyplývá pro vojenské orgány vysílajícího státu právo k výkonu jurisdikce nad osobami, které jsou státními příslušníky přijímajícího státu, nebo nad osobami s trvalým pobytem na jeho území, pokud nejsou příslušníky ozbrojených sil vysílajícího státu.

5.

a.: Orgány přijímajícího a vysílajícího státu si budou navzájem pomáhat při zatýkání příslušníků ozbrojených sil či civilní složky nebo závislých osob na území přijímajícího státu a při jejich předávání orgánu, kterému přísluší výkon jurisdikce v souladu s výše uvedenými ustanoveními.

b.: Orgány přijímajícího státu okamžitě uvědomí vojenské orgány vysílajícího státu o zatčení kteréhokoliv příslušníka ozbrojených sil či civilní složky nebo závislé osoby.

c.: Je-li obviněný, který je příslušníkem ozbrojených sil nebo civilní složky, v rukou vysílajícího státu a výkon jurisdikce nad ním přísluší státu přijímajícímu, potrvá vazba vysílajícího státu až do doby, než bude obžalován přijímajícím státem.

a.: Orgány přijímajícího a vysílajícího státu si budou navzájem pomáhat při provádění celého nezbytného vyšetřování deliktů a při shromažďování a předkládání důkazů, včetně jejich zajišťování, a v odůvodněných případech při předávání předmětů spojených s deliktem. Předání takových předmětů může být podmíněno jejich navrácením ve lhůtě stanovené orgánem, který je poskytl.

b.: Orgány smluvních stran se navzájem uvědomí o způsobu vyřízení všech případů, u kterých dochází ke kolizi práva k výkonu jurisdikce.

a.: Trest smrti nesmí být orgány vysílajícího státu vykonán v přijímajícím státu, jestliže v podobných případech právní řád přijímajícího státu takový trest nestanoví.
b.: Orgány přijímajícího státu vstřícným způsobem zváží žádost orgánů vysílajícího státu o pomoc při výkonu trestu odnětí svobody vyneseného orgány vysílajícího státu v souladu s ustanoveními tohoto článku na území přijímajícího státu.

8. Bylo-li proti obžalovanému orgány jedné smluvní strany vedeno trestní řízení v souladu s
ustanoveními
tohoto článku a byl-li obžalovaný zproštěn viny nebo byl-li odsouzen a odpykává si, či si již odpykal trest nebo byl-li mu trest prominut, nemůže být znovu souzen pro tentýž delikt na tomtéž území orgány jiné smluvní strany. Ovšem žádná ustanovení tohoto odstavce nebrání vojenským orgánům vysílajícího státu vést soudní řízení proti příslušníkovi jeho ozbrojených sil za jakékoliv porušení disciplinárních pravidel plynoucí z jednání či opomenutí, které zakládá skutkovou podstatu deliktu, za který byl souzen orgány jiné smluvní strany.

9. Kdykoliv je příslušník ozbrojených sil či civilní složky nebo závislá osoba soudně stíhán v rámci jurisdikce přijímajícího státu, má nárok:

a.: na bezodkladné a rychlé soudní řízení;
b.: být před zahájením soudního řízení informován o konkrétním obvinění či obviněních vznesených proti němu;
c.: být konfrontován se svědky svědčícími proti němu;
d.: na povinné předvolání svědků v jeho prospěch, spadají-li tito do jurisdikce přijímajícího státu;
e.: mít na svou obhajobu právního zástupce dle vlastního výběru nebo bezplatného či přiděleného právního zástupce za podmínek platných v době pobytu na území přijímajícího státu;
f.: mít k službám kvalifikovaného tlumočníka, považuje-li to za nutné; a
g.: být ve spojení se zástupcem vlády vysílajícího státu, a dovoluje-li to soudní řád, má nárok na přítomnost tohoto zástupce u soudního řízení.

10.

a.: Pravidelné vojenské jednotky či formace ozbrojených sil mají právo policejně chránit jakékoliv tábory, zařízení či jiné prostory, kde jsou na základě dohody s přijímajícím státem umístěny. Vojenská policie ozbrojených sil může přijmout všechna příslušná opatření k zajištění a udržení pořádku a bezpečnosti těchto objektů.
b.: Mimo tyto objekty může být vojenská policie rozmístěna jen na základě dohod s orgány přijímajícího státu a ve spolupráci s těmito orgány, a pouze pokud je toto rozmístění nezbytné pro udržení disciplíny a pořádku mezi příslušníky ozbrojených sil.

      11. Každá smluvní strana bude usilovat o přijetí takových legislativních ustanovení, která považuje za nezbytná k zajištění přiměřené bezpečnosti a ochrany zařízení, vybavení, majetku, záznamů a oficiálních informací jiných smluvních stran na jejím území a pro potrestání osob, které porušují zákony přijaté k tomuto účelu.

Článek VIII

      1. Každá smluvní strana se vzdává nároků vůči kterékoliv jiné smluvní straně na náhradu škod na jakémkoliv majetku, který vlastní a který je v užívání jejích pozemních, námořních či vzdušných sil, jestliže tato škoda:

(i)
byla způsobena příslušníkem nebo zaměstnancem ozbrojených sil jiné smluvní strany při výkonu jeho služebních povinností v souvislosti s činností Organizace Severoatlantické smlouvy; nebo

(ii)
vznikla v důsledku použití jakéhokoliv vozidla, plavidla či letadla patřícího jiné smluvní straně a používaného jejími ozbrojenými silami, za předpokladu, že vozidlo, plavidlo nebo letadlo, které způsobilo škodu, bylo použito v souvislosti s činností Organizace Severoatlantické smlouvy nebo že škoda byla způsobena na majetku takto použitém.

Smluvní strana se vzdá nároků na odměnu za záchranu lodi nebo nákladu na moři vůči kterékoliv
jiné

smluvní straně za předpokladu, že zachraňované plavidlo či náklad patřily jiné smluvní straně a byly užívány jejími ozbrojenými silami v souvislosti s činností Organizace Severoatlantické smlouvy.

      2.

a.: V případě škody způsobené nebo vzniklé způsobem uvedeným v odstavci 1 na jiném majetku ve vlastnictví smluvní strany a nacházejícím se na jejím území určí jediný rozhodce, vybraný v souladu s pododstavcem b. tohoto odstavce -- pokud se dotčené smluvní strany nedohodly jinak -- odpovědnost kterékoliv jiné smluvní strany a stanoví výši škody. Rozhodce bude rovněž posuzovat jakýkoliv protinárok vyplývající ze stejného incidentu.
b.: Rozhodce uvedený v pododstavci a. bude vybrán na základě dohody mezi dotčenými smluvními stranami z občanů přijímajícího státu, kteří vykonávají či vykonávali vysokou soudní funkci. Nejsou-li dotčené smluvní strany schopny dohodnout se během dvou měsíců na osobě rozhodce, může kterákoliv z těchto stran požádat předsedu Severoatlantické rady složené ze stálých zástupců členských států, aby vybral osobu s uvedenou kvalifikací.

c.: Jakékoliv rozhodnutí přijaté rozhodcem bude pro smluvní strany závazné a konečné.

d.: Výše náhrady stanovená rozhodcem bude rozdělena v souladu s ustanoveními odstavce 5 e. (i), (ii) a (iii) tohoto článku.

e.: Odměna pro rozhodce bude stanovena na základě dohody mezi dotčenými smluvními stranami a společně s nezbytnými náklady souvisejícími s výkonem jeho povinností bude rovným dílem uhrazena smluvními stranami.

f.: Každá smluvní strana se však vzdává svého nároku na náhradu škody v případě, že škoda je menší než:

      Belgie:
70 000,- B. fr.
Lucembursko:
70 000,- L. fr.
      Kanada:
1 460,- $
Nizozemí:
5 320,- Fl.
      Dánsko:
9 670,- Kr.
Norsko:
10 000,- Kr.
      Francie:
490 000,- F. fr.
Portugalsko:
40 250,- Es.
      Island:
22 800,- Kr.
Spojené království:
500,- GBP
      Itálie:
850 000,- Li.
Spojené státy:
1 400,- $

Kterákoliv jiná smluvní strana, jejíž majetek byl zničen při stejném incidentu, se rovněž vzdá svého nároku na náhradu škody do výše uvedené částky. V případě značných rozdílů ve směnném kurzu mezi těmito měnami se smluvní strany dohodnou na příslušné úpravě těchto částek.

      3. Pro účely odstavců 1 a 2 tohoto článku výraz ,,ve vlastnictví smluvní strany" v případě plavidla znamená pronájem lodi s dočasným výkonem všech vlastnických práv smluvní stranou anebo plavidlo touto stranou zabrané pro takový pronájem anebo ukořistěné (s výjimkou míry rizika ztráty nebo odpovědnosti nesené jinou osobou než smluvní stranou).

      4. Každá smluvní strana se vzdává všech svých nároků na náhradu škody vůči druhé smluvní straně v souvislosti se zraněním či úmrtím kteréhokoliv příslušníka svých ozbrojených sil, byl-li tento příslušník právě ve výkonu služby.

      5. Nároky na náhradu škody (jiné než smluvní nároky a než ty, na které se vztahuje odstavec 6 nebo 7 tohoto článku) vyplývající z jednání nebo opomenutí ze strany příslušníků ozbrojených sil či civilní složky, ke kterému došlo při výkonu jejich služebních povinností, nebo vyplývající z jakéhokoliv jiného jednání, opomenutí či události, za kterou jsou ozbrojené síly či civilní složka právně odpovědné a které na území přijímajícího státu způsobí škodu třetí straně, která není smluvní stranou, budou řešeny přijímajícím státem v souladu s následujícími ustanoveními:


a.: Nároky na náhradu škody budou registrovány, projednány a vypořádány či soudně rozhodnuty v souladu
se


: zákony a nařízeními přijímajícího státu s ohledem na nároky na náhradu škody vznikající z činností jeho vlastních ozbrojených sil.
b.: Přijímající stát může vypořádat jakékoliv takové nároky na náhradu škody a platbu dohodnuté nebo soudem určené částky provede přijímající stát ve své měně.

c.: Tato platba, ať na základě dohody nebo soudního rozhodnutí případu příslušným soudem přijímajícího státu, nebo konečné rozhodnutí tohoto soudu zamítající platbu jsou pro smluvní strany závazné a nezvratné.

d.: Každý případ úhrady odškodného přijímajícím státem bude oznámen dotčeným vysílajícím státům společně s úplnými údaji a návrhem odškodného v souladu s níže uvedenými pododstavci e. (i), (ii) a (iii). Neobdrží-li smluvní strana odpověď do dvou měsíců, je navrhované odškodné považováno za přijaté.

e.: Náklady způsobené uspokojováním nároků na náhradu škody podle předcházejících pododstavců a odstav-ce 2 tohoto článku budou rozděleny mezi smluvní strany následovně:

(i); Nese-li odpovědnost pouze jediný vysílající stát, částka přiznaná nebo uložená soudem se rozdělí v poměru 25 % k tíži přijímajícího státu a 75 % k tíži vysílajícího státu.

(ii); Nese-li odpovědnost za škodu více než jeden stát, bude částka přiznaná nebo uložená soudem rozdělena rovnoměrně mezi tyto státy; není-li však přijímající stát jedním z odpovědných států, přispěje částkou rovnající se polovině částky každého vysílajícího státu.

(iii); Byla-li škoda způsobena ozbrojenými silami smluvních stran a není-li možné přisoudit ji konkrétně jedné nebo více ozbrojeným silám, bude přiznaná nebo soudem uložená částka rozdělena rovnoměrně mezi dotčené smluvní strany; není-li však přijímající stát jedním ze států, jehož ozbrojené síly způsobily tuto škodu, přispěje částkou rovnající se polovině částky každého dotčeného vysílajícího státu.

(iv); Každých šest měsíců bude dotčeným vysílajícím státům zasílán výkaz částek zaplacených přijímajícím státem v průběhu uplynulých šesti měsíců s ohledem na každý případ, kdy bylo navrhované dělení na procentuálním základě přijato, společně s žádostí o náhradu. Tato náhrada bude provedena v co nejkratší době a v měně přijímajícího státu.


f.: V případech, kdy by použití ustanovení pododstavců b. a e. tohoto odstavce mohlo smluvní straně způsobit vážné těžkosti, může tato strana požádat Severoatlantickou radu, aby vyřešila případ jiným způsobem.

g.: Proti příslušníkovi ozbrojených sil či civilní složky nebude vedeno soudní řízení za účelem výkonu jakéhokoliv soudního rozhodnutí vydaného proti němu v přijímajícím státě v záležitosti vyplývající z výkonu jeho služebních povinností.

h.: S výjimkou případů, kdy se na nároky na náhradu škody uvedené v odstavci 2 tohoto článku vztahují ustanovení pododstavce e. tohoto odstavce, se ustanovení tohoto odstavce nevztahují na nároky vzniklé z nebo v souvislosti s navigací či provozem lodi nebo s nakládáním, převozem či vykládáním nákladu, kromě nároků souvisejících s úmrtím či zraněním, na něž se nevztahují ustanovení odstavce 4 tohoto článku.

6. Nároky na náhradu škody uplatňované vůči příslušníkům ozbrojených sil nebo civilní složky vyplývající z protiprávních jednání nebo opomenutí v přijímajícím státě, jichž se dopustili mimo plnění služebních povinností, budou řešeny následujícím způsobem:

a.: Orgány přijímajícího státu zváží požadovanou výši náhrady a stanoví náhradu osobě uplatňující nároky
na


: náhradu škody čestně a spravedlivě s přihlédnutím k okolnostem případu včetně chování poškozené osoby a vypracují o dané záležitosti zprávu.

b.: Tato zpráva bude doručena úřadům vysílajícího státu, které bez prodlení rozhodnou, zda nabídnou dobrovolnou platbu (ex gratia), a pokud ano, v jaké výši.

c.: Pokud je dobrovolná platba (ex gratia) nabídnuta a přijme-li ji osoba uplatňující nároky jako plnou náhradu svého nároku na náhradu škody, provedou platbu orgány vysílajícího státu samy a budou informovat orgány přijímajícího státu o svém rozhodnutí a o zaplacené částce.

d.: Žádným z ustanovení tohoto odstavce nebude dotčena jurisdikce soudů přijímajícího státu zahájit řízení proti příslušníkovi ozbrojených sil nebo civilní složky, nedošlo-li k uspokojení nároku na náhradu škody v plném rozsahu.

      7. Nároky na náhradu škody plynoucí z nedovoleného použití jakéhokoliv vozidla ozbrojených sil vysílajícího státu se budou řešit podle odstavce 6 tohoto článku s výjimkou případů právní odpovědnosti ozbrojených sil nebo civilní složky.

      8. Vznikne-li spor v tom, zda k protiprávnímu jednání nebo opomenutí příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky došlo při plnění služebních povinností nebo zda bylo použití vozidla ozbrojených sil vysílajícího státu neoprávněné, bude tento spor předán rozhodci jmenovanému podle odstavce 2 b. tohoto článku a jeho rozhodnutí v této otázce bude konečné a nezvratné.

      9. Vysílající stát nebude pro příslušníky ozbrojených sil nebo civilní složky nárokovat imunitu ze soudní jurisdikce přijímajícího státu, pokud jde o občanskoprávní jurisdikci soudů přijímajícího státu, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 5 g. tohoto článku.

      10. Orgány vysílajícího a přijímajícího státu budou spolupracovat při získávání důkazů pro spravedlivé projednání věci před soudem a při vyřízení nároků na náhradu škody týkajících se smluvních stran.

Článek IX

      1. Příslušníci ozbrojených sil nebo civilní složky a závislé osoby mohou nakupovat místní zboží nezbytné pro jejich vlastní spotřebu a využívat takové služby, jaké potřebují, a to za stejných podmínek jako občané přijímajícího státu.

      2. Zboží, které je vyžadováno z místních zdrojů pro zajištění existence ozbrojených sil nebo civilní složky, se bude za obvyklých okolností nakupovat prostřednictvím institucí, které takové zboží nakupují pro ozbrojené síly přijímajícího státu. Aby se zabránilo negativnímu dopadu těchto nákupů na ekonomiku přijímajícího státu, určí kompetentní orgány tohoto státu, bude-li to nutné, ty položky zboží, jejichž nákup by měl být omezen nebo zakázán.

      3. Podle již platných smluv nebo podle smluv, které by mohly být později v budoucnu uzavřeny mezi zmocněnými zástupci vysílajícího a přijímajícího státu, orgány přijímajícího státu převezmou plnou odpovědnost za vypracování vhodných ujednání, aby zajistily pro ozbrojené síly nebo civilní složku požadované budovy a pozemky, jakož i zařízení a služby s nimi související. Tyto smlouvy a ujednání budou, pokud to bude
možné,

v souladu s předpisy, kterými se řídí ubytování srovnatelného personálu přijímajícího státu. Nestanoví-li konkrétní smlouva jinak, budou práva a povinnosti vyplývající z obsazení nebo užívání těchto budov, pozemků, zařízení a služeb určena zákony přijímajícího státu.

      4. Požadavky ozbrojených sil nebo civilní složky na práci místního civilního obyvatelstva budou uspokojovány stejným způsobem jako srovnatelné požadavky přijímajícího státu a ve spolupráci s úřady přijímajícího státu prostřednictvím pracovních úřadů. Pracovní náležitosti, konkrétně mzdy, služební požitky a podmínky ochrany pracujících budou stanoveny právním řádem přijímajícího státu. Tito civilní pracovníci zaměstnaní u ozbrojených sil nebo civilní složky nebudou za žádných okolností považováni za příslušníky těchto ozbrojených sil nebo civilní složky.

      5. Nemají-li ozbrojené síly nebo civilní složka v místě, kde jsou rozmístěny, přiměřené lékařské nebo stomatologické služby, mohou její příslušníci a závislé osoby využívat lékařské nebo stomatologické služby, včetně hospitalizace, za stejných podmínek jako srovnatelný personál přijímajícího státu.

      6. Přijímající stát co nejvstřícnějším způsobem zváží žádosti o poskytnutí cestovních výhod a slevy jízdného pro příslušníky ozbrojených sil nebo civilní složky. Tyto cestovní výhody a slevy budou předmětem zvláštních ujednání mezi dotčenými vládami.

      7. Na základě obecných nebo zvláštních dohod mezi smluvními stranami zajistí orgány ozbrojených sil neprodleně platby v místní měně za zboží, ubytování a služby poskytnuté podle odstavců 2, 3, 4, a pokud to bude nutné, podle odstavců 5 a 6 tohoto článku.

      8. Ozbrojené síly ani civilní složka ani jejich příslušníci ani závislé osoby nebudou na základě tohoto článku zproštěni povinnosti platit daně nebo poplatky za nákupy a za služby podléhající zdanění podle daňových předpisů přijímajícího státu.

Článek X

      1. Tam, kde daňové zatížení u kterékoliv formy zdanění v přijímajícím státě záleží na místě pobytu nebo trvalého bydliště, nebudou časová období, kdy příslušník ozbrojených sil nebo civi lní složky žije na území přijímajícího státu výhradně z důvodů, že je příslušníkem takové ozbrojené síly nebo civilní složky, považována za dobu trvalého pobytu nebo za období zakládající změnu pobytu nebo trvalého bydliště pro účely takovéhoto zdanění. Příslušníci ozbrojených sil nebo civilní složky budou v přijímajícím státě osvobozeni od daně z platu a ze služebních požitků, které jím vysílající stát jako takovým příslušníkům vyplácí, a budou rovněž osvobozeni od daní z veškerého hmotného movitého majetku, který se nachází v přijímajícím státě výlučně z důvodů jejich dočasné přítomnosti v tomto státě.

      2. Žádné ustanovení tohoto článku nezbavuje příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky daňové povinnosti ve vztahu k výdělečné činnosti jiné, než je jeho zaměstnání jako takového příslušníka, provozované v přijímajícím státě a, s výjimkou platu a služebních požitků a hmotného movitého majetku zmíněných v odstav-ci 1, žádné z ustanovení tohoto článku nezbavuje příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky daňové povinnosti uložené mu podle zákonů přijímajícího státu, a to i v případě, že je považován za osobu s místem pobytu nebo trvalého bydliště mimo území přijímajícího státu, neboť na tohoto příslušníka se vztahují právní předpisy tohoto státu.

      3. Žádné ustanovení tohoto článku se nevztahuje na ,,poplatek", jak je definován v odstavci 12 článku XI.

      4. Pro účely tohoto článku termín ,,příslušník ozbrojených sil" nezahrnuje žádnou osobu, která by byla občanem přijímajícího
státu.

Článek XI

      1. Není-li touto Dohodou výslovně stanoveno jinak, podléhají příslušníci ozbrojených sil nebo civilní složky, jakož i závislé osoby zákonům a jiným právním předpisům uplatňovaným celními orgány přijímajícího státu. Konkrétně mají celní orgány přijímajícího státu právo, na základě obecných podmínek stanovených zákony a jinými právními předpisy přijímajícího státu, podrobit prohlídce příslušníky ozbrojených sil nebo civilní složky a závislé osoby a kontrolovat obsah jejich zavazadel a vozidel, jakož i zabavit určité druhy zboží na základě těchto zákonů a jiných právních předpisů.

      2.

a.: Dočasný dovoz a zpětný vývoz služebních vozidel ozbrojených sil nebo civilní složky s vlastním pohonem bude osvobozen od poplatků po předložení triptyku v podobě, která je uvedena v příloze této Dohody.
b.: Dočasný dovoz takových vozidel bez vlastního pohonu se bude řídit ustanoveními odstavce 4 tohoto článku a jejich zpětný vývoz ustanoveními odstavce 8.
c.: Služební vozidla ozbrojených sil nebo civilní složky budou osvobozena od všech daní, které se platí v souvislosti s používáním silnic.

      3. Úřední, oficiálně zapečetěné dokumenty nepodléhají celní prohlídce. Nicméně kurýři bez ohledu na jejich statut, kteří tyto dokumenty přepravují, musí mít individuální cestovní rozkaz, vydaný podle odstavce 2 b. článku III. V tomto cestovním rozkaze bude uveden počet přepravovaných zásilek a potvrzení, že tyto zásilky obsahují pouze úřední dokumenty.

      4. Ozbrojené síly mohou bez poplatků dovážet svou techniku a přiměřené množství potravin, zásob a jiného zboží pro výhradní potřebu ozbrojených sil a, v případech, kdy je takové využití povoleno přijímajícím státem, pro potřebu civilní složky a závislých osob. Při tomto dovozu bez poplatků bude na celnici společně se stanovenými celními doklady uloženo potvrzení, které bude mít formu dohodnutou mezi přijímajícím a vysílajícím státem a bude podepsáno osobou k tomu účelu zmocněnou vysílajícím státem. Určení osoby zmocněné podepisovat tato potvrzení, jakož i vzory příslušných podpisů a razítek budou zaslány celní správě přijímajícího státu.

      5. Příslušník ozbrojených sil nebo civilní složky, který přijíždí poprvé služebně do přijímajícího státu, nebo závislé osoby přijíždějící poprvé s cílem připojit se k tomuto příslušníkovi mohou na dobu služebního přidělení dovézt své osobní věci a nábytek bez poplatků.

      6. Příslušníci ozbrojených sil nebo civilní složky mohou dočasně bez poplatků dovézt svá soukromá motorová vozidla pro svou osobu nebo pro osoby na nich závislé. Tento článek nezakládá povinnost udělit jim výjimku z placení silniční daně pro soukromá vozidla.

      7. Dovoz uskutečněný úřady ozbrojených sil, s výjimkou dovozu určeného výhradně pro potřebu těchto sil a civilní složky, a jiný dovoz, než je uvedeno v odstavcích 5 a 6 tohoto článku, uskutečněný příslušníky ozbrojených sil nebo civilní složky, není na základě tohoto článku osvobozen od poplatků nebo od plnění jiných podmínek.

      8. Zboží dovezené bez poplatků podle odstavce 2 b., odstavců 4, 5 nebo 6 tohoto článku:

a.: může být zpětně vyvezeno bez poplatků za podmínky, že se zbožím, které bylo dovezeno podle odstavce 4, je celnici předloženo osvědčení vydané podle tohoto odstavce; celní orgány jsou však oprávněny si ověřit, že zpětně vyvezené zboží odpovídá popisu uvedenému v osvědčení, je-li přiloženo, a že zboží bylo skutečně dovezeno za podmínek odstavce 2 b., odstavců 4, 5 nebo
6;


b.: nebude za obvyklých okolností určeno k prodeji v přijímajícím státě nebo nebude darováno; ve zvláštních případech lze však tento prodej povolit za podmínek, které určují příslušné úřady přijímajícího státu (například po zaplacení poplatků a daně a v souladu s požadavky obchodních a devizových předpisů).

      9. Zboží zakoupené v přijímajícím státě se z něj může vyvážet pouze podle předpisů platných v přijímajícím státě.

      10. Pro přechod hranic přiznají celní úřady pravidelným jednotkám nebo formacím zvláštní režim za předpokladu, že o přechodu hranic budou příslušné celní úřady náležitě předem informovány.

      11. Přijímající stát učiní zvláštní opatření k tomu, aby bylo možné dodávat bez jakýchkoliv poplatků a daní palivo, olej a maziva pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil nebo civilní složky.

      12. Pro odstavce 1 až 10 tohoto článku:

,,poplatek" znamená celní poplatky a všechny ostatní poplatky a daně, které se platí při dovozu nebo vývozu, kromě poplatků a daní, které jsou pouze poplatky za poskytnuté služby;

,,dovoz" zahrnuje vyzvednutí z celních skladů nebo nepřetržité celní úschovy pod podmínkou, že toto zboží nebylo v přijímajícím státě vypěstováno, vyrobeno ani zpracováno.

      13.  Ustanovení tohoto článku se vztahují na dotčené zboží nejen při jeho dovozu do a vývozu z přijímajícího státu, ale také při tranzitu územím smluvní strany; pro tento účel termín ,,přijímající stát" v tomto článku znamená i kteroukoli smluvní stranu, jejímž územím je zboží prováženo.

Článek XII

      1. Celní nebo daňové úřady přijímajícího státu mohou požadovat jako podmínku pro přiznání úlevy nebo osvobození od cla nebo daně, které tato Dohoda umožňuje, splnění takových podmínek, které mohou být shledány jako nezbytné, aby se zabránilo jakémukoliv zneužití.

      2. Tyto úřady mohou odmítnout udělit jakoukoliv úlevu od placení daní nebo cla, kterou tato Dohoda umožňuje, pro dovoz těch druhů zboží do přijímajícího státu, které jsou pěstovány, vyráběny nebo zpracovávány v tomto státě a které byly z tohoto státu vyvezeny bez zaplacení daní nebo cla, které by se jinak za tento vývoz musely zaplatit, nebo za něž daně nebo clo bylo vráceno. Zboží vyzvednuté z celního skladu bude považováno za dovezené, jestliže bylo považováno za vyvezené z důvodu uložení v celním skladu.

Článek XIII

      1. S cílem zabránit deliktům proti ustanovením celních a daňových zákonů a předpisů si budou úřady přijímajícího a vysílajícího státu navzájem pomáhat při vedení vyšetřování a shromažďování důkazů.

      2. Úřady ozbrojených sil vyvinou veškeré úsilí v rámci své pravomoci, aby zajistily, že všechno zboží, které má být zabaveno celními a daňovými úřady přijímajícího státu nebo jejich jménem, bude předáno těmto
úřadům.

      3. Úřady ozbrojených sil vyvinou veškeré úsilí v rámci své pravomoci, aby zajistily, že členové ozbrojených sil nebo civilní složky nebo osoby na nich závislé zaplatí příslušné celní poplatky a daně nebo pokuty.

      4. Služební vozidla a věci, které patří ozbrojeným silám nebo jejich civilní složce a nikoli příslušníku těchto ozbrojených sil nebo civilní složky, zabavené úřady přijímajícího státu z důvodů porušení celních a daňových zákonů nebo předpisů budou předány příslušným orgánům ozbrojených sil.

Článek XIV

      1. Ozbrojené síly, civilní složka a jejich příslušníci, jakož i závislé osoby se budou řídit devizovými předpisy vysílajícího státu a zároveň se budou řídit předpisy přijímajícího státu.

      2. Devizové orgány vysílajícího a přijímajícího státu mohou vydávat zvláštní předpisy platné pro ozbrojené síly nebo civilní složky nebo jejich příslušníky a závislé osoby.

Článek XV

      1. Podle odstavce 2 tohoto článku zůstane tato Dohoda v platnosti i v případě nepřátelských akcí, na něž se vztahují ustanovení Severoatlantické smlouvy, s tou výjimkou, že ustanovení o řešení nároků na odškodné obsažená v odstavcích 2 a 5 článku VIII se nevztahují na válečné škody a že ustanovení této Dohody, především článků III a VII, budou neprodleně přezkoumána dotčenými smluvními stranami, které se mohou dohodnout na změnách, jež budou považovat za žádoucí pro provádění této Dohody ve vzájemných vztazích.

      2. V případě takových nepřátelských akcí má každá smluvní strana právo přerušit provádění kterýchkoli ustanovení této Dohody s tím, že to oznámí ostatním smluvním stranám 60 dní předem. Pokud dojde k uplatnění tohoto práva, projednají smluvní strany neprodleně sjednání vhodných ustanovení, která by nahradila pozastavená ustanovení.

Článek XVI

      Veškeré spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu nebo provádění této Dohody budou řešeny jednáním mezi těmito stranami bez použití vnější jurisdikce. Nestanoví-li ustanovení této Dohody výslovně jinak, budou spory, které nelze řešit přímým jednáním, postoupeny Severoatlantické radě.

Článek XVII

      Kterákoli smluvní strana může kdykoli požádat o změnu jakéhokoli článku této Dohody. Žádost se adresuje Severoatlantické
radě.

Článek XVIII

      1. Tato Dohoda bude ratifikována a ratifikační listiny budou co nejdříve uloženy u vlády Spojených států amerických, která oznámí všem signatářským státům datum uložení ratifikačních listin.

      2. Třicet dní po uložení ratifikačních listin čtyřmi signatářskými státy vstoupí ve vztazích mezi těmito státy tato Dohoda v platnost. Pro každý další signatářský stát vstoupí tato Dohoda v platnost 30 dní ode dne uložení jeho ratifikačních listin.

      3. Po svém vstupu v platnost bude tato Dohoda po schválení Severoatlantickou radou a za podmínek, které tato Rada může stanovit, otevřena k přistoupení pro kterýkoliv stát, který přistupuje k Severoatlantické smlouvě. Přistoupení vstoupí v platnost po uložení listin o přistoupení u vlády Spojených států amerických, která bude informovat všechny signatářské státy i přistupující stát o datu jejich uložení. Pro všechny státy, jejichž listiny o přistoupení se ukládají, vstoupí tato Dohoda v platnost 30 dnů od uložení těchto listin.

Článek XIX

      1. Kterákoli smluvní strana může tuto Dohodu vypovědět po uplynutí období čtyř let od data, kdy Dohoda vstoupila v platnost.

      2. Výpověď Dohody kteroukoli smluvní stranou bude provedena písemným oznámením adresovaným touto smluvní stranou vládě Spojených států amerických, která bude informovat ostatní smluvní strany o každém takovém oznámení a o datu, kdy jej obdržela.

      3. Výpověď nabude účinnosti jeden rok poté, co vláda Spojených států amerických obdrží oznámení. Po uplynutí doby jednoho roku pozbývá Dohoda platnosti pro smluvní stranu, která ji vypověděla, zůstává však nadále v platnosti pro zbývající smluvní strany.

Článek XX

      1.  Podle ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto článku se tato Dohoda týká pouze metropolitního území smluvní strany.

      2.  Kterýkoliv stát však může při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu nebo kdykoliv poté prohlásit oznámením vládě Spojených států amerických, že se platnost této Dohody rozšiřuje (považuje-li to stát činící prohlášení za nezbytné k uzavření zvláštní dohody mezi tímto státem a každým z dotčených vysílajících států) na veškerá území nacházející se v oblasti Organizace Severoatlantické smlouvy, za jejichž mezinárodní vztahy odpovídá. Tato Dohoda se začne vztahovat na území uvedená v prohlášení třicet dnů od obdržení tohoto oznámení vládou Spojených států amerických nebo třicet dnů od uzavření zvláštních dohod, jsou-li požadovány, nebo poté, co vstoupí v platnost podle článku XVIII, v závislosti na tom, které datum je pozdější.

      3.  Stát, který učinil prohlášení podle odstavce 2 tohoto článku o rozšíření platnosti stávající Dohody na kterékoliv území, za jehož mezinárodní vztahy je odpovědný, může podle ustanovení článku XIX tuto Dohodu vypovědět pro toto území odděleně.

      Na důkaz toho níže podepsaní zplnomocnění zástupci podepsali tuto Dohodu.

      Dáno v Londýně dne 19. června 1951 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost a budou v jednom původním vyhotovení uložena v archivu vlády Spojených států amerických. Vláda Spojených států amerických zašle jejich ověřené kopie všem signatářským a přistoupivším státům.

––––––––––––––––––––