SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí
Sbírka: 33/2002 | Částka: 15/2002
3.4.2002
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. prosince 1996 byla v Ženevě přijata Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky.
Listina o přístupu České republiky ke Smlouvě, podepsaná prezidentem republiky dne 18. září 2001, byla uložena u generálního ředitele Světové organizace duševního vlastnictví, depozitáře Smlouvy, dne 10. října 2001.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 20 dne 6. března 2002 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění a český překlad Smlouvy se vyhlašují současně.
Preambule
Článek 1: Vztah k Bernské úmluvě
Článek 2: Rozsah autorskoprávní ochrany
Článek 3: Uplatňování článků 2 až 6 Bernské úmluvy
Článek 4: Počítačové programy
Článek 5: Soubory údajů (Databáze)
Článek 6: Právo na rozšiřování
Článek 7: Právo na pronájem
Článek 8: Právo na sdělování veřejnosti
Článek 9: Doba ochrany fotografických děl
Článek 10: Omezení a výjimky
Článek 11: Závazky týkající se technických prostředků
Článek 12: Závazky týkající se informace o identifikaci práv
Článek 13: Přechodné ustanovení
Článek 14: Ustanovení o uplatňování práv
Článek 15: Shromáždění
Článek 16: Mezinárodní úřad
Článek 17: Členství
Článek 18: Práva a závazky podle Smlouvy
Článek 19: Podpis Smlouvy
Článek 20: Vstup Smlouvy v platnost
Článek 21: Závaznost Smlouvy
Článek 22: Výhrady ke Smlouvě
Článek 23: Výpověď Smlouvy
Článek 24: Jazyky Smlouvy
Článek 25: Depozitář
Smluvní strany,
přejíce si co nejúčinněji a jednotně rozvíjet a zachovávat ochranu práv autorů k jejich literárním a uměleckým dílům,
uznávajíce potřebu zavést nová mezinárodní pravidla a ujasnit výklad některých existujících pravidel v zájmu vhodného řešení otázek vyvolaných novým hospodářským, sociálním, kulturním a technickým vývojem,
uznávajíce významný vliv rozvoje a sbližování informačních a komunikačních technologií na tvorbu a užívání literárních a uměleckých děl,
zdůrazňujíce mimořádný význam ochrany autorského práva, jakožto podnětu k literární a umělecké tvorbě,
uznávajíce potřebu zachovávat rovnováhu mezi právy autorů a nejširším veřejným zájmem, zejména na vzdělávání, vědeckém výzkumu a na přístupu k informacím, jak vyplývá z Bernské
úmluvy,
dohodly se na tomto:
(1) Tato Smlouva je zvláštní dohodou ve smyslu článku 20 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ve vztahu k Smluvním stranám, které jsou státy Unie zřízené touto Úmluvou. Tato Smlouva nesouvisí s žádnými jinými smlouvami než s Bernskou úmluvou ani není na újmu žádných práv a závazků podle jakýchkoli jiných smluv.
(2) Žádné ustanovení této Smlouvy neruší existující závazky, které mají Smluvní strany navzájem podle Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl.
(3) ,,Bernskou úmluvou" se dále rozumí pařížský akt Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl z 24. července 1971.
(4) Smluvní strany musí vyhovět článkům 1 až 21 a Příloze Bernské úmluvy.
Ochrana autorského práva se vztahuje na vyjádření, nikoli však na myšlenky, postupy, způsoby fungování nebo matematické pojmy jako takové.
Pokud jde o ochranu stanovenou v této Smlouvě, budou Smluvní strany uplatňovat přiměřeně ustanovení článků 2 až 6 Bernské úmluvy.
Článek 4
Počítačové programy jsou chráněny jako literární díla ve smyslu článku 2 Bernské úmluvy. Tato ochrana se vztahuje na počítačové programy bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření.
Soubory údajů nebo jiných prvků v jakékoli formě, které představují způsobem výběru nebo uspořádáním svého obsahu duševní výtvory, jsou chráněny jako takové. Tato ochrana se nerozšiřuje na údaje nebo prvky samotné a není na újmu žádného autorského práva existujícího k údajům nebo prvkům v souboru obsaženým.
(1) Autoři literárních a uměleckých děl mají výlučné právo udílet svolení k zpřístupnění originálu nebo rozmnoženin svých děl veřejnosti prodejem nebo jiným převodem vlastnictví.
(2) Žádné ustanovení této Smlouvy neomezuje volnost Smluvních stran, aby popřípadě stanovily podmínky, za nichž se po prvním prodeji nebo jiném převodu vlastnictví originálu nebo rozmnoženiny díla, uskutečněném
se svolením autora, uplatní vyčerpání práva uvedeného v odstavci 1.
(1) Autoři
(i)
počítačových programů,
(ii)
filmových děl a
(iii)
děl obsažených na zvukových záznamech, jak jsou vymezeny ve vnitrostátních zákonech Smluvních stran,
mají výlučné právo udílet svolení k obchodnímu pronájmu originálů nebo rozmnoženin svých děl veřejnosti.
(2) Odstavec 1 se nevztahuje na
(i)
počítačové programy, kde program sám není podstatným předmětem pronájmu, a
(ii)
filmová díla, ledaže by obchodní pronájem vedl k rozsáhlému pořizování rozmnoženin takových děl hmotně poškozujícímu výlučné právo na rozmnožování.
(3) Bez ohledu na ustanovení odstavce 1, Smluvní strana, která k 15. dubnu 1994 uplatňovala a nadále uplatňuje systém přiměřeného odměňování autorů za pronájem rozmnoženin jejich děl obsažených na zvukových záznamech, může tento systém zachovat za podmínky, že obchodní pronájem děl obsažených na zvukových záznamech nezpůsobuje hmotné poškozování výlučného práva autora na rozmnožování.
Bez újmy práv podle článků 11 odst. 1 bodu (ii), 11bis odst. 1 bodů (i) a (ii), 11ter odst. 1 bodu (ii), 14 odst. 1 bodu (ii) a 14bis odst. 1 Bernské úmluvy, mají autoři literárních a uměleckých děl výlučné právo udílet svolení k jakémukoli sdělování svých děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátovými prostředky, včetně zpřístupňování svých děl veřejnosti takovým způsobem, že každý může mít přístup k těmto dílům na místě a v čase podle své individuální volby.
U fotografických děl nebudou Smluvní strany uplatňovat ustanovení článku 7 odst. 4 Bernské úmluvy.
(1) Smluvní strany mohou ve svém vnitrostátním zákonodárství stanovit omezení nebo výjimky z práv přiznaných autorům literárních a uměleckých děl podle této Smlouvy v určitých zvláštních případech, které nejsou v rozporu s obvyklým využíváním díla a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům
autora.
(2) Smluvní strany zúží při uplatňování Bernské úmluvy všechna omezení nebo výjimky z práv v ní stanovených na jednotlivé zvláštní případy, které nejsou v rozporu s obvyklým využíváním díla a nezpůsobují neospravedlnitelnou újmu oprávněným zájmům autora.
Smluvní strany stanoví přiměřenou právní ochranu a účinná právní opatření proti obcházení technických prostředků, jež používají autoři v souvislosti s výkonem svých práv podle této Smlouvy nebo podle Bernské úmluvy a která omezují nakládání s jejich díly, k němuž příslušní autoři nedali svolení nebo které není dovoleno zákonem.
(1) Smluvní strany stanoví přiměřená a účinná právní opatření proti každé osobě, která vědomě učiní některé z následujících jednání, ač jí bylo známo, nebo s ohledem na občanskoprávní nápravná opatření měla dostatečné důvody vědět, že způsobí, umožní, usnadní nebo zatají porušení některého práva obsaženého v této Smlouvě nebo v Bernské úmluvě:
(i)
neoprávněně odstraní nebo pozmění jakoukoli elektronickou informaci o identifikaci práv;
(ii)
neoprávněně rozšiřuje, dováží za účelem rozšiřování, vysílá nebo sděluje veřejnosti díla nebo rozmnoženiny děl, ač věděla, že elektronická informace o identifikaci práv byla nedovoleně odstraněna nebo pozměněna.
(2) ,,Informací o identifikaci práv" podle tohoto článku se rozumí informace, která identifikuje dílo, autora díla, majitele jakéhokoli práva k dílu, nebo informace o údajích a podmínkách užití díla, a jakákoli čísla nebo kódy, které představují takovou informaci, je-li jakýkoli z těchto informačních prvků připojen k rozmnoženině díla nebo se objevuje ve spojení se sdělováním díla veřejnosti.
Smluvní strany uplatní ustanovení článku 18 Bernské úmluvy v celém rozsahu ochrany podle této Smlouvy.
(1) Smluvní strany se zavazují, že přijmou v souladu se svými právními systémy opatření potřebná k zajištění provádění této Smlouvy.
(2) Smluvní strany zajistí, aby postupy uplatňování práv byly přístupné podle jejich právního řádu tak, aby umožňovaly účinnou žalobu proti každému aktu porušení práv upravených touto Smlouvou, včetně urychlených nápravných opatření k zabránění porušování a k odškodnění, které představuje odstrašující prostředek proti dalšímu porušování.
(1) (a) Smluvní strany mají Shromáždění.
(b) Každou Smluvní stranu zastupuje jeden delegát, kterého mohou doprovázet náhradníci, poradci a
znalci.
(c) Výdaje každé delegace hradí Smluvní strana, která delegaci jmenovala. Shromáždění může požádat Světovou organizaci duševního vlastnictví (dále jen ,,SODV"), aby poskytla finanční příspěvek k usnadnění účasti delegací Smluvních stran, které jsou v souladu s ustálenou praxí Valného shromáždění Spojených národů považovány za rozvojové země, nebo které jsou zeměmi přecházejícími na tržní hospodářství.
(2) (a) Shromáždění projednává otázky, jež se týkají chodu a rozvoje této Smlouvy, jakož i jejího provádění a uplatňování.
(b) Shromáždění vykonává funkci, která se mu přiznává podle článku 17 odst. 2 o přípustnosti některých mezivládních organizací stát se stranou této Smlouvy.
(c) Shromáždění rozhoduje o svolání každé diplomatické konference k revizi této Smlouvy a dává potřebné instrukce generálnímu řediteli SODV k přípravě takové diplomatické konference.
(3) (a) Každá Smluvní strana, která je státem, má jeden hlas a hlasuje pouze svým jménem.
(b) Každá Smluvní strana, která je mezivládní organizací, může se účastnit hlasování místo svých členských států s počtem hlasů rovným počtu svých členských států, které jsou stranami této Smlouvy. Žádná taková mezivládní organizace se neúčastní hlasování, vykonává-li některý z jejích členských států své hlasovací právo sám, a naopak.
(4) Shromáždění se schází k řádnému zasedání jednou za dva roky a svolává je generální ředitel SODV.
(5) Shromáždění stanoví svůj vlastní jednací řád obsahující i svolávání mimořádných zasedání, požadavky na kvórum, a pokud není v této Smlouvě stanoveno jinak, požadovanou většinu pro různé druhy rozhodnutí.
Mezinárodní úřad SODV vykonává administrativní úkoly týkající se Smlouvy.
(1) Každý členský stát SODV se může stát stranou této Smlouvy.
(2) Shromáždění může rozhodnout o přípustnosti stát se stranou této Smlouvy každé mezivládní organizace, která prohlásí, že je k tomu příslušná, že má své vlastní zákonodárství zavazující všechny její členské státy v otázkách upravených touto Smlouvou a že byla řádně zmocněna v souladu se svým vnitřním řádem stát se stranou této Smlouvy.
(3) Evropské společenství se může stát stranou této Smlouvy poté, co učinilo na diplomatické konferenci, která přijala tuto Smlouvu, prohlášení uvedené v předchozím
odstavci.
Pokud není v této Smlouvě výslovně uvedeno jinak, požívá každá Smluvní strana všech práv a přejímá všechny závazky podle této Smlouvy.
Tato Smlouva bude otevřena každému členskému státu SODV a Evropskému společenství k podpisu do 31. prosince 1997.
Tato Smlouva vstoupí v platnost tři měsíce poté, co 30 států uložilo u generálního ředitele SODV listiny o ratifikaci nebo přístupu.
Tato Smlouva zavazuje
(i)
30 států uvedených v článku 20 ode dne, kdy tato Smlouva vstoupila v platnost;
(ii)
každý další stát po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy tento stát uložil svou listinu u generálního ředitele SODV;
(iii)
Evropské společenství po uplynutí tří měsíců od uložení jeho listiny o ratifikaci nebo přístupu, byla-li taková listina uložena po vstupu této Smlouvy v platnost podle článku 20, nebo tři měsíce po vstupu této Smlouvy v platnost, byla-li taková listina uložena před vstupem této Smlouvy v platnost;
(iv)
každou další mezivládní organizaci, jíž bude umožněno stát se stranou této Smlouvy, po uplynutí tří měsíců od uložení její listiny o přístupu.
Výhrady ke Smlouvě
K této Smlouvě se nepřipouštějí žádné výhrady.
Tuto Smlouvu může kterákoli Smluvní strana vypovědět oznámením zaslaným generálnímu řediteli SODV. Každá výpověď nabývá platnosti po jednom roce ode dne, kdy generální ředitel SODV oznámení obdržel.
(1) Tato Smlouva je podepsána v jediném originálu v anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském jazyce, přičemž všechna tato znění jsou stejně
autentická.
(2) Úřední text v jiném jazyce než v těch, jež jsou uvedeny v odstavci 1, pořídí na žádost dotčené strany generální ředitel SODV po konzultaci se všemi dotčenými stranami. Pro účely tohoto odstavce se ,,dotčenou stranou" rozumí každý členský stát SODV, jde-li o jeho úřední jazyk nebo jeden z jeho úředních jazyků, a Evropské společenství, jakož i každá jiná mezivládní organizace, která se může stát stranou této Smlouvy, jde-li o jeden z jejích úředních jazyků.
Depozitářem této Smlouvy je generální ředitel
SODV.
Právo na rozmnožování, uvedené v článku 9 Bernské úmluvy, a výjimky, jež se podle něj připouštějí, se plně vztahují na digitální oblast, zejména na užití děl v digitální formě. Rozumí se, že uložení chráněného díla v digitální formě na elektronický prostředek představuje rozmnožování ve smyslu článku 9 Bernské úmluvy.
Při použití článku 3 této Smlouvy se rozumí, že výraz ,,stát Unie" v článcích 2 až 6 Bernské úmluvy bude při uplatňování uvedených článků Bernské úmluvy týkajících se ochrany podle této Smlouvy chápán tak, jakoby to byl odkaz na Smluvní stranu této Smlouvy. Rozumí se rovněž, že výraz ,,stát, který není členem Unie" v uvedených článcích Bernské úmluvy znamená za týchž okolností odkaz na stát, který není Smluvní stranou této Smlouvy, a že výraz ,,tato úmluva" v článcích 2 odst. 8, 2bis odst. 2 a článcích 3, 4 a 5 Bernské úmluvy je odkazem na Bernskou úmluvu a na tuto Smlouvu. Konečně se rozumí, že výraz ,,občan některého ze států Unie" v článcích 3 až 6 Bernské úmluvy znamená při použití těchto článků na tuto Smlouvu u mezivládní organizace, která je Smluvní stranou této Smlouvy, občana některého ze států, který je členem takové organizace.
Rozsah ochrany počítačových programů podle článku 4 této Smlouvy ve spojení s článkem 2 je shodný s článkem 2 Bernské úmluvy a stejný s příslušnými ustanoveními Dohody o TRIPS.
Rozsah ochrany souborů údajů (databází) podle článku 5 této Smlouvy ve spojení s článkem 2 je shodný s článkem 2 Bernské úmluvy a stejný s příslušnými ustanoveními Dohody o TRIPS.
Výrazy ,,rozmnoženiny" a ,,originál a rozmnoženiny", použité v uvedených článcích jako předměty práva na rozšiřování a práva na pronájem podle zmíněných článků, se vztahují výlučně na trvalé rozmnoženiny, které lze uvádět do oběhu jako hmotné předměty.
Rozumí se, že závazek podle článku 7 odst. 1 nevyžaduje, aby Smluvní strana stanovila výlučné právo na obchodní pronájem pro autory, jimž podle zákona takové Smluvní strany nejsou přiznána práva ke zvukovým záznamům. Má se za to, že tento závazek je v souladu s článkem 14 odst. 4 Dohody
o TRIPS.
Rozumí se, že pouhé provozování hmotného zařízení k umožnění nebo uskutečnění sdělování samo o sobě není totéž co sdělování ve smyslu této Smlouvy nebo Bernské úmluvy. Má se dále za to, že v článku 8 nic nebrání Smluvní straně, aby použila článek 11bis odst. 2.
Rozumí se, že ustanovení článku 10 připouštějí, aby Smluvní strany zachovaly ve svých vnitrostátních zákonech a vhodně rozšířily na digitální oblast omezení a výjimky, které byly shledány za přijatelné podle Bernské úmluvy. Stejně by se tato ustanovení měla vykládat tak, že dovolují, aby Smluvní strany zavedly nové výjimky a omezení, jež jsou vhodné v prostředí digitální sítě.
Má se také za to, že článek 10 odst. 2 nezužuje ani nerozšiřuje rozsah působnosti omezení a výjimek dovolených Bernskou úmluvou.
Rozumí se, že výraz ,,porušení jakéhokoli práva podle této Smlouvy nebo Bernské úmluvy" zahrnuje jak výlučná práva, tak práva na odměnu.
Má se také za to, že Smluvní strany nevyužijí tento článek k tomu, aby zavedly nebo uskutečnily takový systém správy práv, který by ukládal formality, které jsou podle Bernské úmluvy nebo podle této Smlouvy nepřípustné, zakazoval volný pohyb zboží nebo znemožňoval požívání práv podle této Smlouvy.
