SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí
Sbírka: 67/2002 | Částka: 29/2002
19.6.2002
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 2. února 2000 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vydávání ze 13. prosince 1957 a usnadnění jejího používání.*)
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Berlíně dne 18. března 2002.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 21 odst. 2 dne 19. června 2002.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
––––––––––––––––––––
- *)
- Evropská úmluva o vydávání byla vyhlášena pod č. 549/1992 Sb.
Česká republika a Spolková republika Německo,
vedeny přáním doplnit Evropskou úmluvu o vydávání ve znění Druhého dodatkového protokolu ze dne 17. března 1978 -- dále jen Úmluva -- ve vztahu mezi oběma státy a usnadnit používání zásad v ní obsažených,
dohodly toto:
Vydání bude povoleno i tehdy, jestliže výměra trestu odnětí svobody, náhradního trestu odnětí svobody, ochranného opatření, jež mají být ještě vykonány, nebo u více trestů odnětí svobody, náhradních trestů odnětí svobody a ochranných opatření, určených k výkonu, v jejich úhrnu představuje nejméně tři měsíce.
Dožádaný smluvní stát povolí vydání osoby pro trestné jednání, jež podle jeho právních předpisů podléhá jeho soudní pravomoci, jestliže je třeba dát přednost provedení trestního řízení na výsostném území dožadujícího smluvního státu v zájmu nalezení pravdy, z důvodů výměry trestu nebo výkonu trestu nebo v zájmu resocializace.
Vydání nebude odmítnuto, jestliže na výsostném území dožádaného smluvního státu nebylo zahájeno trestní řízení jen pro nedostatek vlastní soudní pravomoci nebo již zahájené trestní řízení z tohoto důvodu nevedlo k odsouzení.
Pokud pro čin není dána ani soudní pravomoc dožádaného smluvního státu, je pro posouzení promlčení rozhodné výhradně právo dožadujícího smluvního státu; k právu dožádaného smluvního státu se v tomto případě nepřihlédne.
Povinnost vydat není dotčena tím, že chybí návrh na zahájení trestního řízení nebo jiné prohlášení, jehož by bylo k zahájení nebo pokračování trestního řízení zapotřebí jen podle práva dožádaného smluvního
státu.
(1) Aniž by tím byla dotčena přípustnost diplomatické cesty, uskutečňuje se v záležitostech vydávání písemný styk mezi Ministerstvem spravedlnosti České republiky na straně jedné a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti nebo Zemskými ministerstvy spravedlnosti (Zemskými justičními správami) Spolkové republiky Německo na straně druhé, pokud Úmluva a tato smlouva nestanoví jinak.
(2) Doplňující podklady podle článku 13 Úmluvy mohou být vyžadovány a vzájemně předávány přímo mezi příslušnými justičními orgány.
(3) V případech odkladu výkonu trestu, přerušení výkonu trestu a podmíněného propuštění z výkonu trestu nebo zbytku trestu či ochranných opatření je třeba připojit i listiny sloužící ke zjištění vykonatelnosti trestu nebo opatření.
(1) Podmíněné propuštění vydané osoby bez nařízení, omezujícího její svobodu pohybu, je postaveno na roveň konečnému propuštění.
(2) Pokud se podle článku 14 odst. 1 písm. a) Úmluvy žádá o souhlas se stíháním, pak s výhradou odstavce 3 není třeba připojovat podklady uvedené v článku 12 odst. 2 písm. a) Úmluvy.
(3) Po podání dožádání o souhlas, k němuž jsou připojeny podklady uvedené v článku 12 odst. 2 písm. a) až c) Úmluvy, může být vydávaná osoba bez ohledu na omezení článku 14 Úmluvy držena na výsostném území dožadujícího smluvního státu ve vazbě až do obdržení rozhodnutí o tomto dožádání.
(4) Dožádaný smluvní stát se zřekne dodržení omezení stanovených v článku 14 Úmluvy, jestliže stíhaná osoba během vydávacího řízení do protokolu sepsaného soudcem nebo státním zástupcem po poučení o právních účincích takového prohlášení vyjádří svůj souhlas s neomezeným trestním stíháním nebo s výkonem trestu. Souhlas nelze odvolat.
(5) Po vydání lze prohlášení o souhlasu podle odstavce 4 učinit pouze do protokolu sepsaného soudcem. Jedno vyhotovení protokolu je třeba předat dožádanému smluvnímu státu; v tomto případě není třeba podávat dožádání podle článku 14 odst. 1 písm. a) Úmluvy.
(1) Vydání do některé jiné smluvní strany nebo třetího státu ve smyslu článku 15 Úmluvy je postaveno na roveň odsunutí do jiného státu.
(2) K žádosti o souhlas s dalším vydáním některé jiné smluvní straně je třeba připojit podklady uvedené v článku 12 odst. 2 Úmluvy, které byly předány smluvnímu státu žádajícímu o souhlas. Souhlas se uděluje tehdy, jestliže by pro trestný čin, pro který bylo žádáno o vydání, bylo přípustné vydání smluvním státem, požádaným o souhlas, jiné smluvní straně Úmluvy nebo třetímu státu.
(1) Žádosti o předběžné vzetí do vazby mohou být soudy, státními zastupitelstvími a orgány uvedenými v článku 6 odst. 1 této smlouvy zasílány příslušným justičním orgánům druhého smluvního státu. Uvedení trestného činu, nezbytné podle článku 16 odst. 2 druhá polovina druhé věty Úmluvy, má obsahovat stručný popis skutkového stavu.
(2) Jestliže příslušné orgány jednoho smluvního státu získají znalosti o tom, že se na území tohoto státu nachází osoba, o jejíž vydání může usilovat druhý smluvní stát, pak způsobem stanoveným v článku 16 odst. 3 Úmluvy se bezodkladně tohoto státu dotáží, zda žádá vydání této osoby. Pokud je tato osoba vzata do předběžné vydávací vazby, pak je třeba o tom druhý smluvní stát bezodkladně vyrozumět s udáním času zadržení a místa vazby.
(3) Lhůty podle článku 16 odst. 4 Úmluvy jsou dodrženy, jestliže žádost o vydání a podklady, jež mají být přiloženy, byly spolu s ověřeným překladem doručeny před uplynutím těchto lhůt některému z míst dožádaného smluvního státu uvedenému v článku 6 odst. 1 této smlouvy. Je-li podle práva dožádaného smluvního státu zapotřebí soudního rozhodnutí o pokračování vydávací vazby, pak bude toto rozhodnutí vyneseno bezodkladně poté, co jedno z těchto míst obdrží žádost o vydání a podklady k
němu.
Současně s rozhodnutím podle článku 17 Úmluvy rozhodne dožádaný smluvní stát také o přípustnosti dalšího vydání; toto rozhodnutí oznámí všem zúčastněným státům.
(1) Článek 19 odst. 1 Úmluvy se použije také při výkonu ochranných opatření.
(2) V souladu s článkem 19 odst. 2 Úmluvy bude osoba předána dožadujícímu smluvnímu státu, pokud není její přítomnost na výsostném území dožádaného smluvního státu nezbytná k provedení určitých procesních úkonů ve zde probíhajícím trestním řízení. V ostatním platí následující ustanovení:
1. V žádosti budou procesní úkony, k jejichž provedení má být osoba předána, označeny podle svého druhu.
2. Po dobu svého pobytu na výsostném území dožadujícího smluvního státu bude předaná osoba držena ve vazbě.
3. Po provedení procesních úkonů na výsostném území dožadujícího smluvního státu nebo na požádání dožádaného smluvního státu bude osoba bez ohledu na svou státní příslušnost předána zpět.
4. Doba strávená ve vazbě na výsostném území dožadujícího smluvního státu bude osobě započtena do trestu na výsostném území dožádaného smluvního státu, ledaže by v konkrétním případě bylo ze zvláštních důvodů dohodnuto něco jiného.
5. Náklady vzniklé předběžným předáním na výsostném území dožádaného smluvního státu se neuhrazují.
(1) Je-li povoleno vydání osoby, pak mohou být bez zvláštního dožádání předány i předměty označené v článku 20 Úmluvy nebo získané jako náhrada za takové předměty, pokud možno současně s předávanou osobou. Věta první platí i tehdy, jestliže povolené vydání nemůže být z faktických důvodů vykonáno.
(2) Dožádaný smluvní stát oznámí dožadujícímu smluvnímu státu, které z předmětů označených v článku 20 Úmluvy byly zajištěny a zda osoba, jež má být vydána, souhlasí s přímým vrácením předmětů poškozenému. Dožadující smluvní stát sdělí dožádanému smluvnímu státu co nejdříve, zda se zříká předání předmětů za podmínky, že budou proti předložení potvrzení jeho příslušného justičního orgánu vydány vlastníku nebo jiné oprávněné osobě.
(3) Dožádaný smluvní stát nebude při předání předmětů a současném zřeknutí se jejich vrácení uplatňovat celní zástavní právo nebo jiná věcná ručení podle celního a daňového práva, ledaže by vlastník předmětů, poškozený trestným jednáním, poplatky dlužil sám.
(1) Po dobu průvozu musí smluvní stát, který o to byl požádán, držet osobu, jež mu byla předána, ve vazbě.
(2) Během průvozu nenařídí žádný smluvní stát proti osobě vydávané z výsostného území druhého smluvního státu do třetího státu opatření k trestnímu stíhání ani výkon rozsudku za činy spáchané před průvozem bez souhlasu vydávajícího smluvního státu.
(3) Má-li být osoba vydávaná z území třetího státu na výsostné území smluvního státu přepravována na výsostné území tohoto smluvního státu leteckou cestou přes výsostné území druhého smluvního státu bez mezipřistání na výsostném území tohoto smluvního státu, pak se tím smluvní stát, jehož výsostné území je přelétáváno, nemusí zabývat, pokud osoba nemá jeho občanství a trestný čin, pro který je vydávána, není politickým nebo čistě vojenským trestným činem ve smyslu článků 3 a 4 Úmluvy.
(4) V záležitostech průvozu a přepravy leteckou cestou se písemný styk uskutečňuje mezi Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti Spolkové republiky Německo.
K žádostem o vydání a průvozu, jakož i k potřebným podkladům je třeba připojit ověřené překlady do jazyka dožádaného
státu.
Osobní údaje, dále jen údaje, jsou jednotlivé údaje o osobních a věcných poměrech určitých nebo určitelných fyzických osob.
(1) Použití údajů předaných na základě Úmluvy nebo této smlouvy je možné pouze k účelu tam uvedenému, pro který byly údaje předány, a za podmínek stanovených v konkrétním případě předávajícím místem. Použití je kromě toho přípustné:
1. k účelům, pro které by údaje rovněž směly být předány podle Úmluvy nebo této smlouvy,
2. ke stíhání trestných činů,
3. k zabránění trestným činům závažného významu,
4. pro soudní a správní řízení, související s účely podle věty první a věty druhé bodů 1, 2 a 3, jakož i
5. k odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti.
(2) Použití údajů k jiným dalším účelům je přípustné pouze po předchozím souhlasu předávajícího smluvního státu.
Pro předávání údajů a jejich použití platí dále pro každý smluvní stát vedle jeho platných právních předpisů tato ustanovení:
1. Příjemce informuje na žádost předávající místo o předaných údajích, jejich použití a o výsledcích tím dosažených.
2. Při předávání údajů je třeba dbát na jejich úplnost. Předávat lze pouze údaje týkající se podaného dožádání. Přitom je třeba dodržovat zákaz předávání údajů podle daného vnitrostátního práva. Pokud vyjde najevo, že byly předány údaje neúplné nebo nesprávné nebo že jejich předáním byl porušen národní zákaz předávání údajů, je to třeba bezodkladně příjemci sdělit. Ten je povinen tyto údaje opravit, nebo zničit.
3. Dotčené osobě bude na žádost poskytnuta informace o údajích, které o ní existují, jakož i o předpokládaném účelu jejich použití a účelu jejich uložení. Povinnost poskytnout informaci nenastává, pokud na základě uvážení veřejný zájem informaci neposkytnout převažuje nad zájmem dotčeného informaci obdržet. Jinak se právo dotčeného na obdržení informace o údajích o jeho osobě řídí podle vnitrostátního práva smluvního státu, na jehož výsostném území je informace vyžadována.
4. Předávající a přijímající místo musí předání a příjem údajů vhodným způsobem zaevidovat.
5. Předávající a přijímající místa chrání předávané údaje účinně před neoprávněným přístupem, neoprávněným pozměněním a neoprávněným zveřejněním.
6. Bude-li někdo v důsledku předání údajů v rámci výměny dat podle Úmluvy nebo této smlouvy protiprávně poškozen, pak odpovědnost za škodu vůči němu má přijímající místo podle svých vnitrostátních předpisů. Ve vztahu k poškozenému se nemůže vyvinit odvoláním na to, že škoda byla způsobena předávajícím místem. Poskytne-li přijímající místo náhradu škody, která vznikla použitím nesprávně předaných údajů, pak předávající místo nahradí přijímajícímu místu celkovou částku poskytnuté náhrady škody.
Jestliže jsou na základě Úmluvy a této smlouvy předávány údaje podléhající podle práva předávajícího smluvního státu povinnosti utajení a jsou jako takové označeny, může tento stát podmínit předání tím, že přijímající smluvní stát dodrží povinnost utajení.
(1) Ministerstvo spravedlnosti České republiky a Spolkové ministerstvo spravedlnosti Spolkové republiky Německo dohodnou podle potřeby přímým ujednáním setkání svých představitelů za účelem zajištění jednotného provádění Úmluvy a této smlouvy a odstranění těžkostí, které případně při jejich používání nastanou. Budou-li těmito otázkami, vyžadujícími vyjasnění, dotčeny působnosti jiných orgánů, budou tyto orgány pozvány k účasti na těchto jednáních.
(2) Jestliže podle názoru příslušných úřadů dožádaného smluvního státu brání souhlasu s vydáním humanitární pochybnosti kvůli věku, zdravotnímu stavu nebo jiné okolnosti, týkající se dané osoby s přihlédnutím k druhu trestného činu a zájmům dožadujícího smluvního státu, projednají příslušné orgány obou smluvních států, jak mohou tyto pochybnosti být odstraněny.
Vypoví-li jeden ze smluvních států Úmluvu, pak výpověď ve vztahu mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo nabývá účinnosti dva roky po doručení oznámení výpovědi generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
(1) Tato smlouva vyžaduje ratifikaci; ratifikační listiny budou vyměněny co nejdříve v Berlíně.
(2) Tato smlouva nabývá platnosti tři měsíce po výměně ratifikačních listin.
(3) Tato smlouva může být kdykoli písemně vypovězena; platnosti pozbývá šest měsíců po výpovědi.
Smlouva rovněž pozbude bez zvláštní výpovědi platnosti okamžikem, kdy pozbude platnosti Úmluva mezi smluvními státy této smlouvy.
Na důkaz toho osoby k tomu řádně zmocněné tuto smlouvu podepsaly a opatřily svými pečetěmi.
Dáno v Praze dne 2. února 2000 ve dvou originálech v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za
Za
Českou republiku
Spolkovou republiku Německo
JUDr. Otakar Motejl v. r.
Herta DĚubler-Gmelin v. r.
ministr spravedlnosti
ministryně spravedlnosti
