70

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí


      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. ledna 1999 byla ve Štrasburku přijata Trestněprávní úmluva o korupci.

      Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 15. října 1999.

      S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 8. září 2000.

      Při podpisu a ratifikaci Úmluvy byla učiněna výhrada podle článku 37 odst. 1 Úmluvy, že Česká republika jako trestný čin podle vnitrostátního práva bude hodnotit chování uvedená v článcích 7 a 8 Úmluvy, pouze pokud odpovídají skutkovým podstatám trestných činů stanovených v trestním zákoně České republiky.

      Při podpisu a ratifikaci Úmluvy bylo současně učiněno následující oznámení:
      ,,V souladu s článkem 29 Úmluvy oznamuje Česká republika, že pro účely Úmluvy budou následující orgány napříště považovány za ústřední orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky před projednáváním případu u soudu a Ministerstvo spravedlnosti České republiky poté, co byl případ předán soudu.

      V souladu s článkem 30 odst. 2 Úmluvy oznamuje Česká republika, že pro účely Úmluvy budou následující orgány napříště považovány za justiční orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, Vrchní státní zastupitelství v Praze, Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, krajská a okresní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Brně, Městské státní zastupitelství v Praze, obvodní státní zastupitelství v Praze, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, Nejvyšší soud České republiky, Vrchní soud v Praze, Vrchní soud v Olomouci, krajské a okresní soudy, Městský soud v Brně, Městský soud v Praze a obvodní soudy v Praze."

      Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 32 odst. 3 dne 1. července 2002 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Českou republiku.

      Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.



PŘEKLAD


TRESTNĚPRÁVNÍ ÚMLUVA O KORUPCI

Štrasburk, 27. 1. 1999



      Preambule

      Členské státy Rady Evropy a ostatní signatářské státy této Úmluvy,


      uvažujíce, že cílem Rady Evropy je dosažení vyššího stupně jednoty mezi jejími členy,



      uznávajíce význam podpory spolupráce s ostatními signatářskými státy této Úmluvy,


      jsouce přesvědčeny o nutnosti usilovat přednostně o prosazování společných postupů zaměřených na ochranu společnosti proti korupci, včetně přijetí příslušné legislativy a preventivních opatření,



      zdůrazňujíce, že korupce ohrožuje zákonnost, demokracii a lidská práva, podrývá dobrý způsob vlády, zásady solidnosti a sociální spravedlnosti, zkresluje konkurenceschopnost, brzdí ekonomický rozvoj a ohrožuje stabilitu demokratických institucí a morální základy společnosti,


      věříce, že účinný boj proti korupci vyžaduje intenzivní, rychlou a dobře fungující mezinárodní spolupráci v trestních věcech,


      vítajíce poslední vývoj, který dále přispěl ke zlepšení mezinárodního pochopení a spolupráce v boji proti korupci, včetně akcí Spojených národů, Světové banky, Mezinárodního peněžního fondu, Světové obchodní organizace, Organizace amerických států, OECD a Evropské unie,



      vzhledem k Akčnímu programu zaměřenému proti korupci přijatému Výborem ministrů Rady Evropy v listopadu 1996, řídíce se doporučeními 19. Konference evropských ministrů spravedlnosti (Valletta, 1994),




      zdůrazňujíce v tomto směru význam účasti nečlenských států na aktivitách Rady Evropy v boji proti korupci a oceňujíce jejich cenný příspěvek k realizaci Akčního programu zaměřenému proti korupci,



      dovolávajíce se dále, že Rezoluce č. 1 přijatá evropskými ministry spravedlnosti na jejich 21. Konferenci (Praha, 1997) doporučila urychlenou realizaci Akčního programu zaměřeného proti korupci, zejména pak včasného vypracování trestněprávní úmluvy zajišťující koordinované obvinění z trestných činů korupce, zintenzívněnou spolupráci při stíhání těchto trestných činů, jakož i následné účinné mechanismy přístupné jak členským, tak i nečlenským státům na základě rovnoprávnosti,




      majíce na paměti, že hlavy států a zástupci vlád v Radě Evropy rozhodli při příležitosti jejich Druhého summitu konaného ve Štrasburku ve dnech 10. a 11. října 1997, že bude nutno najít společnou odpověď na výzvu kladenou nárůstem korupce a přijmout Akční plán za účelem podpory spolupráce v boji proti korupci ve spojení s organizovaným zločinem a praním špinavých peněz a ukládá Výboru ministrů, aby inter alia zabezpečil urychlené dopracování mezinárodních právních dokumentů podle Akčního programu týkajících se boje proti korupci,




      uvažujíce dále, že Rezoluce (97) 24 týkající se dvaceti hlavních zásad pro boj proti korupci, přijatá dne 6. listopadu 1997 Komisí ministrů na jejím 101. zasedání, zdůrazňuje nutnost urychleného dopracování mezinárodních právních dokumentů podle Akčního programu týkajících se boje s korupcí,



      vzhledem k přijetí Rezoluce (98) 7 Výborem ministrů na jeho 102. zasedání dne 4. května 1998 týkající se vytvoření rozšířené dohody zakládající ,,Skupinu států zaměřenou na boj proti korupci -- GRECO", která má za cíl zlepšit aktivity svých členů v boji proti korupci při důsledném plnění všech jejích závazků v této oblasti,




      se dohodly na následujícím:


      KAPITOLA I -- TERMINOLOGIE


      Článek 1 -- Terminologie


      Pro účely této Úmluvy:

a)

výraz ,,veřejný činitel" je vykládán s odvoláním na definici pojmu ,,úředník", ,,státní úředník", ,,starosta", ,,ministr" nebo ,,soudce" obsaženou ve vnitrostátním právu státu, v němž tato osoba vykonává tuto funkci, přičemž jsou takto užita v trestním právu,

b)

výrazem ,,soudce" uvedeným ad a) shora se rozumí státní zástupci a vykonavatelé soudcovských funkcí,

c)

v případě řízení, ve kterém vystupuje veřejný činitel jiného státu, může stát, který vede trestní stíhání, užít definici veřejného činitele pouze v rozsahu, v jakém je v souladu s jeho vnitrostátní právní úpravou,

d)

výrazem ,,právnická osoba" se rozumí subjekt mající takové postavení podle vnitrostátního práva, vyjma států nebo jiných veřejných subjektů vykonávajících státní pravomoc a vyjma veřejných mezinárodních organizací.

      KAPITOLA II -- OPATŘENÍ, KTERÁ JE NUTNÉ UČINIT NA NÁRODNÍ ÚROVNI


      Článek 2 -- Aktivní úplatkářství tuzemských veřejných činitelů

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná pro to, aby přímá či nepřímá nabídka nebo přislíbení nebo poskytnutí nepatřičné výhody nějakou osobou veřejnému činiteli této smluvní strany, ať již přímo jemu nebo někomu jinému nebo tomuto činiteli, aby případně jednal anebo naopak nejednal při výkonu jeho funkce, bylo pokládáno za trestný čin podle tuzemského práva, je-li tento čin spáchán úmyslně.


      Článek 3 -- Pasivní úplatkářství tuzemských veřejných činitelů

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná pro to, aby přímý či nepřímý požadavek nebo příjem nepatřičné výhody ze strany některého z veřejných činitelů této smluvní strany, ať již pro něho nebo pro někoho jiného nebo přijetí nabídky nebo příslibu takové výhody, aby tento
veřejnýčinitel jistým způsobem jednal nebo naopak nejednal při výkonu jeho funkce, bylo pokládáno podle tuzemského práva za trestný čin, je-li tento čin spáchán úmyslně.


      Článek 4 -- Úplatkářství členů tuzemských parlamentních shromáždění

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby chování uvedené v článcích 2 a 3 bylo pokládáno za trestný čin podle vnitrostátního práva, dopustí-li se ho osoba, která je členem tuzemského shromáždění se zákonodárnou nebo správní pravomocí.



      Článek 5 -- Úplatkářství zahraničních veřejných činitelů

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby chování uvedené v článcích 2 a 3 bylo pokládáno za trestný čin podle vnitrostátního práva, dopustí-li se ho osoba, která je veřejným činitelem jiného státu.


      Článek 6 -- Úplatkářství členů zahraničních parlamentních shromáždění


      Každá smluvní strana uzákoní taková právní pravidla a učiní další opatření, která jsou nezbytná pro to, aby chování uvedené v článcích 2 a 3 bylo pokládáno za trestný čin podle vnitrostátního práva, dopustí-li se ho člen shromáždění se zákonodárnou nebo správní pravomocí v jiném státě.



      Článek 7 -- Aktivní úplatkářství v soukromém sektoru

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby přímá či nepřímá nabídka, přislíbení nebo poskytnutí nepatřičné výhody v rámci obchodní činnosti osobám, které řídí nebo pracují v subjektech soukromého sektoru, ať již jim samotným nebo někomu jinému, aby nějakým způsobem jednaly nebo naopak nejednaly, a tím porušily své povinnosti, bylo pokládáno za trestný čin podle vnitrostátního práva, je-li takový čin spáchán úmyslně.



      Článek 8 -- Pasivní úplatkářství v soukromém sektoru

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby chování osob, které řídí či pracují v organizacích soukromého sektoru přímo či nepřímo požadovaly nebo přijímaly nepatřičnou výhodu nebo příslib, ať již pro sebe nebo pro někoho jiného, nebo přijaly nabídku takové výhody, nebo by nějakým způsobem jednaly nebo naopak nejednaly, a tím porušily své povinnosti, bylo pokládáno za trestný čin podle vnitrostátního práva, je-li takový čin spáchán úmyslně.




      Článek 9 -- Úplatkářství veřejných činitelů mezinárodních organizací

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná pro to, aby za trestný čin podle vnitrostátního práva bylo pokládáno chování uvedené v článcích 2 a 3, dopustí-li se ho funkcionář nebo jiný smluvní zaměstnanec ve smyslu statutu úředníků mezinárodní nebo nadnárodní organizace nebo organizace, jejíž je smluvní strana členem, a jakákoliv jiná osoba, ať již vyslaná k takovéto organizaci, či nikoliv, zastávající funkce odpovídající funkcím vykonávaným těmito funkcionáři nebo úředníky.




      Článek 10 -- Úplatkářství členů mezinárodních parlamentních shromáždění

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby za trestný čin podle vnitrostátního práva bylo pokládáno chování uvedené v článku 4, dopustí-li se ho členové parlamentních shromáždění nebo nadnárodních organizací, jichž je smluvní strana členem.

      Článek 11 -- Úplatkářství soudců a úředníků mezinárodních soudních orgánů

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby chování uvedená v článcích 2 a 3 byla pokládána za trestný čin podle vnitrostátního trestního práva, dopustí-li se ho soudce nebo soudní úředník mezinárodního soudu, jehož soudní pravomoc je přijata smluvní stranou.



      Článek 12 -- Obchodování s vlivem


      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby jakýkoliv přímo či nepřímo daný příslib, nabídka nebo poskytnutí nepatřičné výhody komukoliv, kdo tvrdí, že je schopen mít nepatřičný vliv na rozhodovací pravomoc osoby uvedené v článcích 2, 4 až 6 a 9 až 11, ať již taková nepatřičná výhoda je pro něho samotného nebo pro někoho jiného, jakož i požadavek nebo přijetí nabídky nebo příslibu takové výhody za účelem tohoto ovlivnění, bez ohledu na to, zda ovlivnění bylo vykonáno nebo, zda předpokládaný vliv způsobil nebo či nezpůsobil zamýšlený výsledek, bylo pokládáno podle vnitrostátního práva za trestný čin, je-li takový čin spáchán úmyslně.




      Článek 13 -- Praní špinavých peněz z výnosů korupčních trestných činů

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby chování uvedené v odstavcích 1 a 2 článku 6 Úmluvy Rady Evropy číslo 141 za podmínek v nich uvedených -- jestliže hlavní trestný čin je jedním z trestných činů podle článků 2 až 12 této Úmluvy v rozsahu, ve kterém tato smluvní strana neučinila výhradu nebo prohlášení s ohledem na tyto trestné činy nebo nepovažuje takové činy za závažné pro účel související s její legislativou týkající se praní špinavých peněz -- bylo pokládáno za trestný čin podle vnitrostátního trestního práva.






      Článek 14 -- Trestné činy páchané v souvislosti s účetnictvím

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby za činy podléhající trestním nebo jiným sankcím podle vnitrostátního práva byly pokládány následující úmyslně spáchané činy nebo opomenutí při páchání, zatajení nebo zamlčení trestných činů zmíněných v článcích 2 až 12 v rozsahu, ve kterém smluvní strana neučinila výhradu nebo prohlášení:

a)

vystavení nebo použití faktury nebo jiného účetního dokladu nebo záznamu obsahujícího mylnou nebo neúplnou informaci,

b)

nezákonné opomenutí provést záznam platby.

      Článek 15 -- Spoluúčast

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nutná k tomu, aby spoluúčast na spáchání trestných činů uváděných v této Úmluvě byla pokládána za trestný čin podle vnitrostátního trestního práva.

      Článek 16 -- Imunita

      Ustanovení této Úmluvy nejsou na újmu ustanovením jakékoliv smlouvy, protokolu nebo statutu, jakož i na újmu textům, kterými jsou uplatňovány, ve vztahu k odnětí imunity.


      Článek 17 -- Soudní pravomoc


      1.  Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby byla stanovena její soudní pravomoc týkající se trestných činů uvedených v článcích 2 až 14 této Úmluvy, jestliže:

a)

trestný čin je spáchán zcela nebo částečně na jejím území,

b)

pachatel je jejím státním příslušníkem, jejím veřejným činitelem nebo členem tuzemského veřejného shromáždění,

c)

trestný čin se týká veřejného činitele nebo člena tuzemského veřejného shromáždění anebo osoby uvedené v článcích 9 až 11, která je zároveň jejím státním příslušníkem.

      2.  Každý stát může v době podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlásit oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že si vyhrazuje právo užít nebo neužít pouze ve zvláštních případech nebo podmínkách pravidla soudní pravomoci stanovená v odstavcích 1b) a c) tohoto článku nebo některé jejich části.




      3.  Jestliže smluvní strana využila možnost výhrady upravené v odstavci 2 tohoto článku, přijme taková opatření, která jsou nutná k tomu, aby byla upravena soudní pravomoc týkající se trestných činů uváděných v této Úmluvě, a to v případech, kdy údajný pachatel se nachází na jejím území a jestliže jej nevydá jiné smluvní straně výslovně z důvodu jeho státní příslušnosti po podání žádosti o jeho vydání.



      4.  Tato Úmluva nevylučuje trestněprávní pravomoc vykonávanou smluvní stranou v souladu s jejím vnitrostátním právem.


      Článek 18 -- Odpovědnost právnických osob


      1.  Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby bylo zajištěno, že právnickým osobám bude stanovena odpovědnost za trestné činy týkající se aktivního úplatkářství, obchodování s vlivem a praní špinavých peněz uváděných v této Úmluvě, které byly spáchány ve prospěch fyzické osoby jednající buď individuálně nebo jako člen orgánu právnické osoby a mající vedoucí postavení v rámci tohoto subjektu, které je založeno na:



      -- oprávnění zastupovat právnickou osobu, nebo

      -- oprávnění vydávat rozhodnutí jménem právnické osoby, nebo

      -- oprávnění vykonávat kontrolní činnost v rámci právnické osoby,


jakož i v takovém případě, kdy taková fyzická osoba je spolupachatelem nebo podněcovatelem shora uvedených trestných činů.


      2.  Kromě již zmíněných případů v odstavci 1 učiní každá smluvní strana nezbytná opatření k tomu, aby mohla být uplatněna odpovědnost právnické osoby v případě, kdy absence dohledu nebo kontroly uskutečňované fyzickou osobou uvedenou v odstavci 1 umožnila spáchání trestných činů uvedených v odstavci 1 ve prospěch této právnické osoby osobou fyzickou, která je jí podřízena.



      3.  Odpovědnost právnické osoby podle odstavců 1 a 2 nevylučuje trestní řízení proti osobám, které jsou pachateli, podněcovateli nebo spolupachateli trestných činů uvedených v odstavci 1.


      Článek 19 -- Sankce a opatření


      1.  Vzhledem k závažnosti trestných činů stanovených v této Úmluvě zajistí každá smluvní strana, s ohledem na trestné činy, uváděné v článcích 2 až 14, účinné, přiměřené a odrazující sankce a opatření, včetně trestů zahrnujících zbavení svobody, s možností vydání, jestliže byly spáchány fyzickými osobami.




      2.  Každá smluvní strana zajistí, aby v případě odpovědnosti stanovené na základě článku 18 odst. 1 a 2 mohly být právnickým osobám ukládány účinné, přiměřené a odrazující trestní nebo správní sankce, včetně peněžitých trestů.

      3.  Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby bylo umožněno konfiskovat nebo jinak postihnout předměty a výnosy z trestných činů uváděných v této Úmluvě nebo majetek, jehož hodnota odpovídá těmto výnosům.



      Článek 20 -- Zvláštní orgány


      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, aby bylo zajištěno, že určité osoby nebo orgány budou specializovány pro boj s korupcí. Budou mít potřebnou nezávislost v souladu se základními zásadami právního systému smluvní strany tak, aby byly schopny vykonávat svoje funkce účinně a oproštěny od nepřípustného tlaku. Smluvní strana zajistí, aby personál těchto orgánů byl odpovídajícím způsobem vyškolen a aby pro jeho úkoly byly zajištěny příslušné finanční zdroje.



      Článek 21 -- Spolupráce s národními orgány a mezi nimi

      Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nutná k tomu, aby bylo zajištěno, že veřejné orgány, jakož i veřejní činitelé budou v souladu s vnitrostátním právem spolupracovat s těmi orgány, které odpovídají za vyšetřování a stíhání trestných činů tím, že budou:

a)

z vlastní iniciativy tyto posledně jmenované orgány informovat, jestliže k tomu existují oprávněné důvody, že byl spáchán některý z trestných činů uvedených v článcích 2 až 14, nebo

b)

poskytovat veškeré nezbytné informace na žádost těchto posledně jmenovaných orgánů.

      Článek 22 -- Ochrana spolupracovníků justice a svědků

      Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nutná k zajištění účinné a přiměřené ochrany pro:

a)

ty, kteří oznamují trestné činy uvedené v článcích 2 až 14, nebo ty, kteří jinak spolupracují s orgány činnými v trestním řízení,

b)

svědky, kteří poskytují svědectví týkající se těchto trestných činů.

      Článek 23 -- Opatření usnadňující shromažďování důkazů a zabavení výnosů


      1.  Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření včetně těch, která umožní použití zvláštních vyšetřovacích technik v souladu s vnitrostátním právem, které umožní shromažďovat důkazy o trestných činech uvedených v článcích 2 až 14 této Úmluvy, a které umožní identifikovat, vyhledat, zajistit a
zabavitprostředky a výnosy z korupční činnosti nebo majetek, jehož hodnota odpovídá těmto výnosům, které spadají do opatření stanovených v souladu s odstavcem 3 článku 19 této Úmluvy.


      2.  Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby soudům nebo jiným příslušným orgánům byla udělena pravomoc přikázat, aby bankovní, finanční nebo obchodní záznamy byly dány k dispozici nebo aby byly zajištěny za účelem realizace opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku.


      3.  Bankovní tajemství se nesmí stát překážkou pro realizaci opatření upravených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku.


      KAPITOLA III -- KONTROLA PROVÁDĚNÍ

      Článek 24 -- Kontrola

      Skupina států proti korupci (GRECO) bude kontrolovat uplatňování této Úmluvy smluvními stranami.



      KAPITOLA IV -- MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE


      Článek 25 -- Hlavní zásady a opatření týkající se mezinárodní spolupráce

      1.  Smluvní strany budou uskutečňovat vzájemnou spolupráci na základě ustanovení příslušných mezinárodních smluv o mezinárodní spolupráci v trestních věcech nebo v rámci ujednání dohodnutých na základě jednotné nebo reciproční legislativy v souladu s jejich vnitrostátním právem, a to pokud možno v nejširším měřítku pro účely vyšetřování a řízení týkajících se trestných činů uvedených v této Úmluvě.




      2.  Jestliže žádný mezinárodní nástroj nebo dohoda, jež jsou zmíněné v odstavci 1 výše není v platnosti, užijí se ustanovení článků 26 až 31 této kapitoly.


      3.  Články 26 až 31 této kapitoly se též použijí v případě, jsou-li příznivější než ustanovení mezinárodních smluv nebo dohod uvedených v odstavci 1.

      Článek 26 -- Vzájemná právní pomoc


      1.  Smluvní strany si budou navzájem poskytovat, co možná nejširší vzájemnou právní pomoc rychlým vyřizováním žádostí o pomoc od orgánů majících v souladu s vnitrostátním právem pravomoc vyšetřovat nebo trestně stíhat trestné činy uvedené v této Úmluvě.



      2.  Vzájemná právní pomoc podle odstavce 1 tohoto článku může být odmítnuta, jestliže se dožádaná smluvní strana domnívá, že by vyhovění požadavku bylo v rozporu s jejími základními zájmy, narušovalo státní suverenitu, bezpečnost státu nebo veřejný pořádek.


      3.  Smluvní strany nebudou uplatňovat bankovní tajemství jako důvod k odmítnutí spolupráce podle této kapitoly. Pokud to jejich vnitrostátní právo vyžaduje, může smluvní strana požadovat, aby žádost o spolupráci, která by zahrnovala odtajnění bankovních údajů, byla povolena buď soudcem nebo jiným justičním orgánem, včetně státních zástupců, působí-li tyto orgány ve vztahu k trestným činům.



      Článek 27 -- Vydání


      1.  Trestné činy citované v této Úmluvě jsou považovány za zahrnuté ve všech platných
smlouvácho vydávání sjednaných mezi stranami jako trestné činy podléhající vydání. Strany se zavazují, že tyto trestné činy zahrnou jako trestné činy podléhající vydání do smluv, které mezi sebou budou uzavírat.


      2.  Jestliže smluvní strana podmiňuje vydání existencí smlouvy a obdrží žádost o vydání od jiné smluvní strany, se kterou smlouvu o vydání neuzavřela, může tuto Úmluvu pokládat za právní základ pro vydání s ohledem na jakýkoliv trestný čin uvedený v této Úmluvě.



      3.  Smluvní strany, které nepodmiňují vydání existencí uzavřené smlouvy, budou uznávat, že trestné činy uvedené v této Úmluvě jsou trestnými činy, které podléhají vydání.



      4.  Vydání se řídí podmínkami stanovenými právem dožádané smluvní strany nebo smlouvami o vydání, a to i ohledně důvodů, na základě nichž dožádaná smluvní strana může vydání odmítnout.



      5.  Jestliže vydání pro trestný čin stanovený v této Úmluvě je odmítnuto výhradně kvůli státní příslušnosti osoby, o jejíž vydání se žádá, anebo kvůli tomu, že dožádaná strana se domnívá, že jí v tomto případě přísluší jurisdikce, pak dožádaná strana předloží případ svým kompetentním orgánům za účelem zahájení trestního stíhání, ledaže by s dožadující smluvní stranou bylo dohodnuto jinak, a o výsledku podá v řádném termínu zprávu dožadující smluvní straně.



      Článek 28 -- Spontánní informace

      Bez újmy na vlastním vyšetřování nebo na zahájení řízení může smluvní strana bez předchozího požadavku sdělit druhé smluvní straně informace o skutečnostech, uváží-li, že odhalení těchto informací by mohlo pomoci smluvní straně přijímající informace zahájit nebo provést vyšetřování nebo řízení týkající se trestných činů uvedených v této Úmluvě, nebo by mohlo vést k podání žádosti touto stranou podle této kapitoly.



      Článek 29 -- Ústřední orgán

      1.  Smluvní strany stanoví ústřední orgán, případně několik ústředních orgánů, které budou zasílat žádosti podle této kapitoly, budou na ně odpovídat, vyřizovat je nebo zařizovat jejich vyřízení prostřednictvím orgánů, které jsou k tomu příslušné.



      2.  Každá smluvní strana v době podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu, oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy názvy a adresy orgánů ustanovených podle odstavce 1 tohoto článku.



      Článek 30 -- Přímý styk


      1.  Ústřední orgány se stýkají mezi sebou přímo.


      2.  V naléhavých případech mohou být žádosti o právní pomoc a s tím spojená sdělení zasílány justičními orgány, včetně státních zástupců dožadující smluvní strany přímo těmže orgánům dožádané smluvní strany. V takových případech bude kopie zaslána současně ústřednímu orgánu dožádané smluvní strany prostřednictvím ústředního orgánu dožadující smluvní strany.


      3.  Jakýkoliv požadavek nebo korespondence podle odstavců 1 a 2 tohoto článku mohou být uskutečněny prostřednictvím Interpolu.


      4.  Jestliže se žádost předkládá podle odstavce 2 tohoto článku a orgán k jejímu vyřízení není příslušný, předá žádost příslušnému národnímu orgánu a přímo bude o tom dožadující smluvní stranu informovat.



      5.  Žádosti nebo korespondence realizované podle odstavce 2 tohoto článku, které neobsahují donucovací opatření, mohou příslušné orgány dožadující smluvní strany přímo předat příslušným orgánům dožádané smluvní strany.


      6.  Každá smluvní strana může v době podpisu Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu sdělit generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že z důvodů účinnosti mají být žádosti podávané podle této kapitoly adresovány jejímu ústřednímu orgánu.



      Článek 31 -- Informace

      Dožádaná smluvní strana bude neprodleně informovat dožadující smluvní stranu o úkonech prováděných na základě žádosti podle této kapitoly, jakož i o konečném výsledku. Dožádaná smluvní strana rovněž neprodleně informuje dožadující smluvní stranu o okolnostech, které znemožňují provádění zamýšlených úkonů anebo mají za následek značné zpoždění.


      KAPITOLA V -- ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

      Článek 32 -- Podpis a vstup v platnost


      1.  K této Úmluvě může svým podpisem přistoupit každý členský stát Rady Evropy, jakož i nečlenské státy, které se zúčastnily jejího vypracování. Tyto státy vyjádří svůj souhlas se závazností Úmluvy tak, že:

a)

podepíší Úmluvu bez výhrady týkající se ratifikace, přijetí nebo schválení, nebo

b)

podepíší Úmluvu s podmínkou ratifikace, přijetí nebo schválení a následně ji budou ratifikovat, přijímat nebo schvalovat.

      2.  Ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.


      3.  Tato Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu, kterým 14 států vyjádřilo svůj souhlas se závazností Úmluvy v souladu s ustanoveními odstavce 1. Kterýkoliv stát, který v době ratifikace není členem Skupiny států bojujících proti korupci (GRECO), se automaticky stane členem datem, kterým Úmluva vstoupí v platnost.



      4.  Vzhledem k signatářskému státu, který následně vyjádří svůj souhlas se závazností Úmluvy, vstoupí tato Úmluva pro něj v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu, kdy vyjádřil svůj souhlas se závazností Úmluvy podle ustanovení odstavce 1. Kterýkoliv signatářský stát, který v době ratifikace není členem skupiny států bojujících proti korupci (GRECO), se automaticky stane členem datem, kdy Úmluva vstoupí v platnost.





      Článek 33 -- Přistoupení k Úmluvě

      1.  Po nabytí platnosti této Úmluvy může Výbor ministrů Rady Evropy na základě konzultace se smluvními státy Úmluvy vyzvat Evropské společenství, jakož i kterýkoliv stát, který není členem Rady a neúčastnil se vypracování Úmluvy, aby k této Úmluvě přistoupil rozhodnutím přijatým většinou zajišťovanou článkem
20dStatutu Rady Evropy a jednomyslným hlasováním představitelů smluvních států oprávněných zasedat ve Výboru ministrů.



      2.  Vzhledem k Evropskému společenství a vzhledem ke kterémukoliv státu přistupujícímu k Úmluvě podle odstavce 1 vstoupí tato Úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícím po uplynutí tří měsíců po datu uložení listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy. Evropské společenství a kterýkoliv stát přistupující k této Úmluvě se automaticky stanou členy GRECO, nejsou-li členy již v době přistoupení, a to k datu, kdy Úmluva vstoupí v platnost.




      Článek 34 -- Územní působnost

      1.  Kterýkoliv stát může v době podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu stanovit území nebo více území, na která se tato Úmluva má vztahovat.



      2.  Kterýkoliv stát může později v prohlášení adresovaném generálnímu tajemníkovi Rady Evropy sdělit, že rozšiřuje užití této Úmluvy na další území stanovené v prohlášení. S ohledem na toto území vstoupí tato Úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu přijetí této deklarace generálním tajemníkem.



      3.  Prohlášení uskutečněné na základě dvou předchozích odstavců může být s ohledem na území stanovené v tomto prohlášení odvoláno oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Toto odvolání se stane účinným prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem.




      Článek 35 -- Vztah k jiným úmluvám a dohodám

      1.  Tato Úmluva nemá žádný vliv na práva a závazky vyplývající z mezinárodních mnohostranných úmluv týkajících se zvláštních otázek.

      2.  Smluvní strany této Úmluvy mohou uzavírat navzájem dvoustranné nebo mnohostranné dohody o záležitostech týkajících se této Úmluvy za účelem doplnění nebo posílení účinnosti jejích ustanovení nebo za účelem usnadnění užití v ní zakotvených zásad.


      3.  Jestliže dvě nebo více smluvních stran již uzavřely dohodu nebo smlouvu s ohledem na obsah, kterým se zabývá tato Úmluva, nebo jinak vyjádřily svoje vztahy vzhledem k obsahu této Úmluvy, budou oprávněny aplikovat takovou dohodu nebo smlouvu nebo souhlasně upravit tyto vztahy namísto této Úmluvy, usnadní-li se tím mezinárodní spolupráce.



      Článek 36 -- Prohlášení


      Kterýkoliv stát může v době podpisu Úmluvy anebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlásit, že bude považovat za trestné činy aktivního i pasivního úplatkářství cizích veřejných činitelů podle článku 5, úředních činitelů mezinárodních organizací podle článku 9, nebo soudců a soudních úředníků mezinárodních soudů podle článku 11, pouze v těch případech, kdy veřejný činitel nebo soudce konal nebo nekonal, v důsledku čehož porušil své povinnosti.


      Článek 37 -- Výhrady


      1.  Kterýkoliv stát si může v době podpisu Úmluvy anebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu vyhradit právo, že jako trestný čin podle vnitrostátního práva nebude ani částečně ani v plném rozsahu hodnotit chování uvedené v článcích 4, 6 až 8, 10 a 12 nebo trestné činy pasivního úplatkářství definované v článku 5.


      2.  Kterýkoliv stát může v době podpisu Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlásit, že využívá výhrady upravené v odstavci 2 článku 17.



      3.  Kterýkoliv stát může v době podpisu Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu prohlásit, že může odmítnout vzájemnou právní pomoc podle odstavce 1 článku 26, jestliže dotyčná žádost obsahuje čin, který dožádaná strana pokládá za politický.



      4.  Žádný stát nemůže při užití odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku vyjádřit výhrady k více než 5 uvedeným ustanovením. Žádná jiná výhrada nemůže být vznesena. Výhrady stejného charakteru vzhledem k článkům 4, 6 a 10 budou pokládány za jednu výhradu.



      Článek 38 -- Platnost a přezkoumání prohlášení a výhrad

      1.  Prohlášení uvedená v článku 36 a výhrady uvedené v článku 37 budou platit na období tří let ode dne vstoupení této Úmluvy v platnost ve vztahu k dotyčnému státu. Tato prohlášení a tyto výhrady mohou být obnoveny na stejně dlouhé období.



      2.  Dvanáct měsíců před uplynutím platnosti prohlášení nebo výhrady oznámí generální tajemník Rady Evropy příslušnému státu, že jejich platnost vypršela. Nejpozději tři měsíce před uplynutím platnosti oznámí dotyčný stát generálnímu tajemníkovi, že hodlá své prohlášení nebo výhradu zachovat, pozměnit nebo odvolat. Nepodá-li stát takové oznámení, generální tajemník tento stát uvědomí o tom, že jeho prohlášení nebo výhrada se automaticky prodlužují na období šesti měsíců. Jestliže příslušný stát do této lhůty neoznámí svůj úmysl zachovat nebo změnit své prohlášení nebo výhradu, tak platnost jeho prohlášení nebo výhrady zaniká.





      3.  Jestliže smluvní strana učiní prohlášení nebo výhradu ve smyslu článků 36 a 37, před jejich obnovením anebo na žádost organizace GRECO, poskytne důvody jejich další existence.



      Článek 39 -- Změny a doplňky

      1.  Změny a doplňky této Úmluvy může navrhnout každá smluvní strana a každý návrh bude zaslán generálním tajemníkem Rady Evropy členským státům Rady Evropy a každému nečlenskému státu, který přistoupil nebo je vyzván, aby k této Úmluvě přistoupil v souladu s ustanoveními článku 33.



      2.  Jakýkoliv doplněk nebo změna navržené smluvní stranou budou sděleny Evropskému výboru pro trestní problémy, který předloží Výboru ministrů svůj názor na navrhovanou změnu nebo doplněk.



      3.  Výbor ministrů prozkoumá navrhované doplňky nebo změny a názor předložený Evropským výborem pro trestní problémy a tyto doplňky nebo změny odsouhlasí po konzultaci s nečlenskými státy, které jsou smluvními stranami této Úmluvy.


      4.  Text doplňku nebo změny, který byl Výborem ministrů přijat v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, bude smluvním stranám zaslán k přijetí.


      5.  Doplněk nebo změna přijaté v souladu s odstavcem 3 tohoto článku vstoupí v platnost třicátým dnem poté, kdy všechny smluvní strany informovaly generálního tajemníka o jejich přijetí.


      Článek 40 -- Urovnání sporů


      1.  Evropská Komise Rady Evropy zabývající se problematikou zločinu bude průběžně informována o výkladu a užití této Úmluvy.

      2.  V případě sporu mezi smluvními stranami v záležitostech výkladu nebo užití této Úmluvy budou se tyto smluvní strany snažit o urovnání sporu jednáním nebo jinými smírčími prostředky dle jejich volby, které zahrnují předložení sporu Evropskému výboru pro trestní problémy, arbitrážnímu tribunálu, jehož rozhodnutí bude pro strany závazné, nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru podle toho, jak se dotyčné smluvní strany dohodnou.



      Článek 41 -- Výpověď


      1.  Kterákoli smluvní strana může kdykoliv vypovědět tuto Úmluvu tím, že to oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.


      2.  Výpověď nabude na účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu přijetí písemného oznámení generálním tajemníkem.



      Článek 42 -- Informace

      Generální tajemník Rady Evropy informuje členské státy Rady Evropy a státy, které k této Úmluvě přistoupily, o:

a)

každém podepsání Úmluvy,

b)

každém uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo listiny o přístupu,

c)

každém datu vstupu v platnost této Úmluvy ve smyslu článků 32 a 33,

d)

každém prohlášení nebo výhradě učiněných podle článku 36 nebo článku 37,

e)

každém jiném úkonu, úředním uvědomění nebo sdělení týkajících se této Úmluvy. Na důkaz uvedeného níže podepsaní řádně pověření zástupci podepsali tuto Úmluvu.

      Dáno ve Štrasburku, dne 27. ledna 1999 ve francouzském a anglickém jazyce, oba texty mající stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému členskému státu Rady Evropy, nečlenským státům účastnícím se vypracování této Úmluvy a kterémukoliv státu, který byl vyzván k přistoupení k této Úmluvě.