91

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí


      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 19. září 2000 byla v Berlíně podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o spolupráci policejních orgánů a orgánů působících při ochraně státních hranic v příhraničních oblastech.

      Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 18. července 2002.

      Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 18 odst. 1 dne 1. srpna 2002.

      České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

SMLOUVA

mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo

o spolupráci policejních orgánů a orgánů působících při ochraně

státních hranic v příhraničních oblastech


      Česká republika a Spolková republika Německo,

      v úmyslu zintenzivnit oboustranné vztahy a prohloubit spolupráci policejních orgánů a orgánů působících při ochraně státních hranic,

      v přesvědčení, že tato spolupráce v příhraničních oblastech má při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti, jakož i při potírání trestné činnosti podstatný význam,

      s cílem účinněji čelit trestné činnosti přesahující státní hranice v příhraničních oblastech na základě koordinovaných plánů a opatření,

      ve snaze co možná nejméně omezovat přeshraniční styk i v podmínkách zesílené kontrolní a pátrací činnosti,

      se dohodly takto:


ČÁST I

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět spolupráce

      (1)  Smluvní státy zintenzivní spolupráci mezi policejními orgány a orgány působícími při ochraně státních hranic v příhraničních oblastech při potírání trestné činnosti, jakož i při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti. Spolupráce policejních orgánů a orgánů působících při ochraně státních hranic v příhraničních oblastech v rámci trestního řízení se řídí touto smlouvou pouze v těch případech, které nejsou upraveny Smlouvou mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a usnadnění jejího používání ze dne 2. února 2000.

      (2)  Mezinárodní spolupráce národních ústředen při potírání trestné činnosti, zejména v rámci Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol), bude v souladu s právními předpisy smluvních států doplněna o spolupráci v příhraničních oblastech podle této smlouvy.

      (3)  Příhraničními oblastmi se ve smyslu této smlouvy rozumí území v působnosti policejních orgánů a orgánů působících při ochraně státních hranic uvedených v článku 2 odst. 1.

Článek 2

Příslušné orgány

      (1)  Orgány, které v příhraničních oblastech v rámci své působnosti udržují podle této smlouvy bezprostřední služební styk, jsou:

v České republice

--  Policie České republiky správa Jihočeského kraje České Budějovice,

--  Policie České republiky správa Západočeského kraje Plzeň,

--  Policie České republiky správa Severočeského kraje Ústí nad Labem;

--  Policie České republiky krajský úřad vyšetřování Jihočeského kraje České Budějovice,

--  Policie České republiky krajský úřad vyšetřování Západočeského kraje Plzeň,

--  Policie České republiky krajský úřad vyšetřování Severočeského kraje Ústí nad Labem;

ve Spolkové republice Německo

a)

policejní orgány

      ve Svobodném státě Sasko

--  Policejní prezídium Dresden/Drážďany,

--  Policejní prezídium Chemnitz/Saská Kamenice,

--  Zemské policejní ředitelství Centrální služby v záležitostech týkajících se říční
policie;

      ve Svobodném státě Bavorsko

--  Policejní prezídium Dolní Bavorsko/Horní Falc,

--  Policejní prezídium Horní Franky,

--  Policejní prezídium Střední Franky,

--  Policejní prezídium München/Mnichov,

--  Policejní prezídium Horní Bavorsko;

b)

orgány působící při ochraně státních hranic

--  Úřad Spolkové ochrany hranic Pirna,

--  Úřad Spolkové ochrany hranic Chemnitz/Saská Kamenice,

--  Úřad Spolkové ochrany hranic Schwandorf.

      (2)  Při potírání trestné činnosti v příhraničních oblastech nebo v případě nebezpečí z prodlení může být bezprostřední služební styk s českými orgány uvedenými v odstavci 1 uskutečňován samostatně zemskými kriminálními úřady Saska a Bavorska. To neplatí v případech, které jsou ve výlučné kompetenci útvarů Policie České republiky s celostátní působností na české straně a Spolkového kriminálního úřadu na německé straně.

      (3)  Spolupráce podle této smlouvy se týká celních orgánů České republiky uvedených v odstavci 4, pokud mají na základě vnitrostátních právních předpisů postavení policejního orgánu. Spolupráce podle této smlouvy se týká celních orgánů Spolkové republiky Německo uvedených v odstavci 4, pokud na základě vnitrostátních právních předpisů plní úkoly v souvislosti se zákazy a omezeními přeshraniční přepravy zboží nebo pokud plní úkoly orgánů působících při ochraně státních hranic uvedených v odstavci 1.

      (4)  Celními orgány, které v příhraničních oblastech v rámci své působnosti udržují bezprostřední služební styk mezi sebou, jakož i s orgány uvedenými v odstavcích 1 a 2 jsou:

v České republice

--  Celní ředitelství České Budějovice,

--  Celní ředitelství Plzeň,

--  Celní ředitelství Ústí nad Labem;

ve Spolkové republice Německo

--  Hlavní celní úřad LÎbau,

--  Hlavní celní úřad Pirna,

--  Hlavní celní úřad Chemnitz/Saská Kamenice,

--  Hlavní celní úřad Plauen/Plavno,

--  Hlavní celní úřad Hof,

--  Hlavní celní úřad Weiden,

--  Hlavní celní úřad Passau/Pasov;

--  Celní pátrací úřad Dresden/Drážďany,

--  Celní pátrací úřad München/Mnichov,

--  Celní pátrací úřad Nürnberg/Norimberk.


ČÁST II

SPOLUPRÁCE POLICEJNÍCH ORGÁNŮ A ORGÁNŮ PŮSOBÍCÍCH PŘI OCHRANĚ STÁTNÍCH HRANIC V PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTECH

Článek 3

Všeobecná spolupráce

      (1)  Orgány uvedené v článku 2 budou spolupracovat v rámci svých kompetencí a v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy, zejména

a)

formou výměny informací

1.  předáváním informací o trestných činech v příhraničních oblastech, o jejich pachatelích a účastnících, o osobách, které jsou podezřelé, že jsou pachateli nebo účastníky těchto trestných činů, jakož i o okolnostech jejich spáchání a o přijatých opatřeních,

      2.  předáváním zkušeností a informací, zejména o nových formách trestné činnosti v příhraničních oblastech,

      3.  pravidelným předáváním informací za účelem vypracovávání společných situačních zpráv pro příhraniční oblasti v dohodnutých termínech,

      4.  včasným informováním o předpokládaných zvláštních událostech, akcích a zásazích v příhraničních oblastech,

      5.  předáváním informací o přeshraniční přepravě nebezpečných zásilek,

      6.  výměnou informací a dokumentací z vědeckotechnické oblasti,

      7.  vzájemným poskytováním odborné literatury na základě žádosti,

      8.  vzájemným informováním o právních a interních předpisech týkajících se předmětu této smlouvy, jakož i o jejich změnách;

b)

zintenzivněním vzájemné komunikace

      1.  určením kontaktních osob, pokud možno se znalostmi jazyka druhého smluvního státu,

      2.  krátkodobým vysíláním konzultantů na základě žádosti,

      3.  vzájemnými hospitacemi,

      4.  vzájemným poskytováním informací, například informací o důležitých telefonních, faxových a rádiových spojeních, jakož i adres elektronické pošty orgánů uvedených v článku 2;

c)

posílením koordinace policejních zásahů

      1.  určením koordinačních pracovišť pro potírání trestné činnosti v příhraničních oblastech,

      2.  vyhotovováním společných situačních zpráv a zásahových plánů pro příhraniční oblasti,

      3.  prováděním koordinovaných opatření po obou stranách státních hranic;

d)

zkvalitněním komunikačních spojení

      1.  poskytováním linkových rozhraní za účelem přenosu řeči, obrazu a dat,

      2.  zřizováním rádiového spojení na koordinovaných kmitočtech přizpůsobeného konkrétním potřebám,

      3.  prostřednictvím spolupráce při zajišťování nerušeného provozu policejních rádiových systémů;

e)

vzájemným poskytováním policejně technických prostředků v případě potřeby;

f)

formou opatření v oblasti vzdělávání a výcviku, která zahrnují především

      1.  předávání zkušeností a informací o metodách potírání trestné činnosti,

      2.  pomoc při výuce jazyka druhého smluvního státu,

      3.  uskutečňování společných pracovních jednání,

      4.  školení specialistů,

      5.  účast pozorovatelů na cvičeních.

      (2)  Orgány uvedené v článku 2 si budou v rámci spolupráce v oblasti potírání trestné činnosti vyměňovat pouze takové informace, které se vztahují k trestné činnosti regionálního významu v příhraničních oblastech. Toto omezení výměny informací neplatí v případě nebezpečí z prodlení.

Článek 4

Zvláštní formy spolupráce

      (1)  Orgány uvedené v článku 2 si budou navzájem v příhraničních oblastech v rámci své působnosti poskytovat pomoc za účelem odvracení ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti, jakož i za účelem předcházení trestné činnosti. Nebude-li dožádaný orgán příslušný pro vyřízení žádosti, postoupí ji orgánu, který pro vyřízení žádosti příslušný je. O postoupení bude žádající orgán informován.

      (2)  Žádosti o pomoc podle odstavce 1 týkající se předcházení trestné činnosti budou zásadně zasílány a vyřizovány prostřednictvím národních ústředen smluvních států. Bezprostředně mezi orgány uvedenými v článku 2 mohou být zasílány a vyřizovány, pokud

a)

se týkají trestných činů, u nichž lze předpokládat těžiště jejich páchání a jejich stíhání v příhraničních oblastech,

b)

není možné doručit žádost nebo ji vyřídit včas prostřednictvím národních ústředen, nebo

c)

je bezprostřední spolupráce účelná a příslušná národní ústředna je s tím srozuměna.

      (3)  Žádosti o pomoc podle odstavce 1 týkající se odvracení ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti si budou bezprostředně zasílat a vyřizovat je orgány uvedené v článku 2. Možnost zasílání a vyřizování takových žádostí prostřednictvím národních ústředen není dotčena.

      (4)  Žádosti o pomoc podle odstavců 1 až 3 se mohou týkat zejména:

a)

zjišťování držitelů, majitelů a řidičů silničních vozidel, plavidel a letadel,

b)

informací o řidičských průkazech a dokladech k vozidlům, jakož i o srovnatelných oprávněních a dokladech,

c)

zjišťování pobytu a místa bydliště, zjišťování druhu pobytu a prověřování oprávněnosti pobytu,

d)

zjišťování majitelů telefonních, faxových, telexových a internetových přípojek a majitelů přípojek v ostatních oblastech informační a komunikační techniky,

e)

zjišťování totožnosti osob,

f)

informací o původu věcí, například střelných zbraní, silničních vozidel, plavidel a letadel,

g)

zahajování a koordinace prvotních pátracích opatření,

h)

policejních dotazování,

i)

vyhledávání, zajišťování, vyhodnocování a porovnávání stop,

j)

informací z policejních šetření a podkladů, jakož i z informačních systémů, evidencí a jiných souborů podle právních předpisů smluvních států.

Článek 5

Spolupráce ve společně obsazených služebnách

      (1)  Na území smluvních států mohou být v blízkosti státních hranic zřizována trvale nebo na omezenou dobu pracoviště, která budou obsazena pracovníky orgánů uvedených v článku 2 obou smluvních států a v případě potřeby rovněž pracovníky jejich národních ústředen (dále jen ,,společně obsazené služebny"). Smluvní státy si rovnoměrně rozdělí náklady na jejich zřízení a provoz.

      (2)  Ve společně obsazených služebnách budou pracovníci uvedení v odstavci 1 spolupracovat, aby si vyměňovali, analyzovali a dále postupovali informace o záležitostech, které se týkají příhraničních oblastí, a aby se i jiným způsobem podíleli na koordinaci spolupráce podle této smlouvy. Služební styk a výměna informací prostřednictvím národních ústředen nejsou dotčeny.

      (3)  Pracovníci ve společně obsazených služebnách spadají výlučně pod nařizovací a disciplinární pravomoc svých vnitrostátních orgánů. Společné operativní zásahy budou provádět pracovníci ve společně obsazených služebnách pouze po dohodě orgánů uvedených v článku 2 obou smluvních států a pouze v těch formách, které tato smlouva umožňuje.

Článek 6

Společné formy nasazení

      (1)  Orgány uvedené v článku 2 mohou za účelem zintenzivnění spolupráce podle této smlouvy

a)

v případě potřeby zřizovat společné hlídky a společně obsazené kontrolní skupiny, v nichž pracovníci orgánů jednoho smluvního státu vykonávají podpůrné činnosti při zásazích na území druhého smluvního státu,

b)

umožnit, aby se pracovníci orgánů druhého smluvního státu mohli v případě potřeby za účelem poskytnutí informací a konzultací podílet na zásazích, při nichž jsou zejména dotčeni občané druhého smluvního státu,

c)

v případě potřeby vytvářet společná vedení zásahů za účelem poskytování informací a konzultací,

d)

podle koordinovaných plánů vždy na území svého státu se podílet na pátracích akcích přesahujících státní hranice,

e)

plánovat a provádět společné programy prevence kriminality.

      (2)  Ustanovení odstavce 1 písm. b) a c) se nepoužijí v případě spolupráce v rámci trestního řízení.

Článek 7

Podpora ze strany pracovníků druhého smluvního státu

      (1)  V případě naléhavé potřeby může každý smluvní stát za účelem odvracení ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti, jakož i za účelem potírání trestné činnosti podřídit vlastní pracovníky orgánů uvedených v článku 2 orgánům druhého smluvního státu uvedeným v článku 2, aby je podpořili při plnění policejních úkolů.

      (2)  Podpora podle odstavce 1 může být poskytnuta pouze, pokud se tak dohodnou pracovníci obou smluvních států, kteří jsou k tomu oprávněni na základě vnitrostátních právních předpisů.

      (3)  Naléhavá potřeba podpory podle odstavce 1 při odvracení ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti nastává zejména tehdy, jestliže by bylo potřebné policejní opatření bez nasazení pracovníků podle odstavce 1 zmařeno nebo vážně ohroženo, a při potírání trestné činnosti, jestliže by bez nasazení pracovníků podle odstavce 1 byla policejní šetření neúspěšná nebo zásadním způsobem ztížená.

      (4)  Pracovníci poskytující podporu podle odstavce 1 smějí plnit policejní úkoly pouze pod vedením orgánu druhého smluvního státu, který bude řídit zásah, a zpravidla za přítomnosti pracovníků druhého smluvního státu. Za jednání pracovníků poskytujících podporu nese odpovědnost smluvní stát, jehož orgán řídí zásah.

Článek 8

Pronásledování

      (1)  Pracovníci orgánů uvedených v článku 2, kteří pronásledují osobu, která se vyhýbá hraniční nebo celní kontrole, jsou oprávněni pokračovat v pronásledování přes státní hranice na území druhého smluvního státu bez jeho předchozího souhlasu, jestliže jeho příslušné orgány nemohly být s ohledem na zvláštní naléhavost záležitosti informovány předem nebo nejsou včas na místě, aby pronásledování převzaly. První věta platí rovněž pro pronásledování osoby, která se na území České republiky ve vzdálenosti až do dvaceti pěti kilometrů od státních hranic a na území Spolkové republiky Německo ve vzdálenosti až do třiceti kilometrů od státních hranic vyhýbá policejní kontrole nebo kontrole celního orgánu prováděné za účelem potírání přeshraniční trestné činnosti anebo pátrání po pachatelích trestných činů.

      (2)  Pronásledování uvedené v odstavci 1 se provádí bez prostorového nebo časového omezení a za následujících obecných předpokladů:

a)

Pronásledující pracovníci jsou vázáni ustanoveními tohoto článku a právními předpisy druhého smluvního státu; musí dodržovat pokyny příslušných orgánů tohoto smluvního státu.

b)

Pronásledující pracovníci navážou neprodleně, zpravidla ještě před překročením státních hranic, kontakt s příslušným orgánem druhého smluvního státu. Pronásledování musí být zastaveno, jakmile to bude požadovat smluvní stát, na jehož území má být pronásledování prováděno nebo se již provádí. Na žádost pronásledujících pracovníků zadrží pracovníci příslušného orgánu druhého smluvního státu dotčenou osobu, aby zjistili její totožnost a učinili přípustná opatření.

c)

Jestliže není požádáno o zastavení pronásledování a jestliže příslušný orgán druhého smluvního státu nelze včas zapojit, smějí pronásledující pracovníci osobu zadržet do doby, než pracovníci příslušného orgánu druhého smluvního státu zjistí její totožnost a učiní přípustná opatření.

d)

Vstup do obydlí je nepřípustný. V ostatních případech lze do budov vstupovat pouze tehdy, jedná-li se o veřejně přístupné provozní nebo prodejní prostory během pracovní, provozní nebo prodejní doby.

e)

Pronásledující pracovníci musí být jednoznačně rozpoznatelní, například uniformou, páskou na paži nebo označením umístěným na vozidle; nošení civilního oděvu při současném použití maskovaného služebního vozidla bez výše uvedeného označení je nepřípustné; pronásledující pracovníci musí být vždy schopni prokázat svou služební funkci.

f)

Pronásledovaná osoba, která je zadržena podle ustanovení písmene c), smí být v souvislosti se svým předvedením k příslušnému orgánu druhého smluvního státu podrobena pouze bezpečnostní prohlídce; během převozu jí smějí být nasazena pouta na rukou. Předměty, které má tato osoba u sebe, smějí být předběžně zajištěny do doby, než bude převzata příslušnými orgány druhého smluvního státu.

g)

Pronásledující pracovníci se hlásí po každém zákroku podle odstavce 1 u příslušných orgánů druhého smluvního státu a podají zprávu; na žádost těchto orgánů jsou povinni setrvat k dispozici na místě až do objasnění okolností zákroku. To platí i v případech, kdy pronásledování neskončí zadržením.

      (3)  Vlády smluvních států se budou navzájem diplomatickou cestou informovat o tom, které orgány jsou příslušné podle odstavců 1 a 2.

Článek 9

Zřízení pravidelné ohlašovací služby za účelem potírání nedovoleného překračování státních hranic a převaděčské činnosti

      (1)  Za účelem potírání nedovoleného překračování společných státních hranic a převaděčské činnosti zřídí smluvní státy mezi sebou pravidelnou ohlašovací službu.

      (2)  Ohlašovací služba spočívá zejména ve stálé výměně informací o migračních pohybech, jejich rozsahu, struktuře a možných cílech, dále informací o pravděpodobných migračních trasách a dopravních prostředcích používaných při nedovoleném překračování státních hranic, jakož i o organizaci převaděčských skupin. V rámci ohlašovací služby budou dále vyměňovány zprávy a analýzy vztahující se ke konkrétní situaci nebo pravidelné situační zprávy a analýzy a budou vzájemně sdělována zamýšlená opatření, která by mohla mít význam pro druhý smluvní stát.

      (3)  Ministerstvo vnitra České republiky a Spolkové ministerstvo vnitra Spolkové republiky Německo si vzájemně diplomatickou cestou oznámí orgány, které budou plnit úkoly pravidelné ohlašovací služby.

Článek 10

Společné porady

      V rámci spolupráce na základě této smlouvy se budou v případě potřeby zástupci orgánů uvedených v článku 2 setkávat na poradách.


ČÁST III

PRÁVNÍ POMĚRY

Článek 11

Právní postavení a oprávnění pracovníků orgánů druhého smluvního státu

      (1)  Působí-li pracovníci orgánů uvedených v článku 2 nebo národních ústředen v rámci spolupráce podle této smlouvy na území druhého smluvního státu, nemohou tam vykonávat žádná výkonná oprávnění, pokud tato smlouva výslovně nestanoví jinak. Pracovníci jsou však oprávněni:

a)

nosit uniformu a služební zbraně, jakož i ostatní povolené donucovací prostředky jako slzotvorné prostředky, pouta a obušek, ledaže orgán uvedený v článku 2 smluvního státu, na jehož území pracovníci působí, v konkrétním případě sdělí, že to nepovoluje nebo že to povoluje jen za určitých podmínek,

b)

v případě nutné obrany použít služební zbraň,

c)

vstupovat na území druhého smluvního státu a zdržovat se tam do potřebné vzdálenosti od státních hranic po dobu nezbytnou k plnění úkolů podle této smlouvy bez víza a bez cestovního dokladu, pokud mají u sebe platný služební průkaz s fotografií a podpisem,

d)

používat služební motorové vozidlo nebo plavidlo. Po dohodě s příslušnými policejními orgány druhého smluvního státu mohou pracovníci orgánů uvedených v článku 2 při zásazích přesahujících státní hranice použít též letadla. Při zásazích přesahujících státní hranice podléhají pracovníci týmž pravidlům pro dopravu jako pracovníci smluvního státu, na jehož území zásah probíhá.

      (2)  Pokud je to nezbytné pro plnění úkolů podle této smlouvy, mohou pracovníci uvedení v odstavci 1 překračovat státní hranice i mimo hraniční přechody.

      (3)  Každý smluvní stát je povinen chránit pracovníky druhého smluvního státu vyslané na jeho území a pomáhat jim stejným způsobem jako pracovníkům vlastním.

      (4)  Z hlediska služebního poměru podléhají pracovníci uvedení v odstavci 1, zejména pokud jde o disciplinární předpisy a předpisy upravující jejich odpovědnost, výlučně právním předpisům platným v jejich státě.

      (5)  Pracovníci uvedení v odstavci 1 nepotřebují pro svou činnost na území druhého smluvního státu v rámci spolupráce podle této smlouvy povolení k zaměstnání.

Článek 12

Celní ustanovení

      (1)  Všechny předměty určené pro služební potřebu dovážené nebo vyvážené pracovníky orgánů uvedených v článku 2 nebo národních ústředen, kteří působí v rámci spolupráce podle této smlouvy na území druhého smluvního státu, jsou osvobozeny od cel, daní, jiných dávek či poplatků.

      (2)  Od cel, daní, jiných dávek či poplatků jsou osvobozeny i předměty osobní potřeby včetně potravin, které převážejí pracovníci podle odstavce 1 na území druhého smluvního státu a které potřebují během služebního pobytu.

      (3)  Služební nebo soukromá vozidla, jakož i plavidla nebo letadla využívaná pracovníky podle odstavce 1 v rámci spolupráce podle této smlouvy na území druhého smluvního státu jsou osvobozena od cel, daní, jiných dávek či poplatků při zachování odpovídajících kontrolních opatření.

      (4)  Zákazy dovozu a vývozu, jakož i dovozní a vývozní omezení se nepoužijí na předměty a vozidla uvedená v odstavcích 1 až 3.

Článek 13

Odpovědnost za škody

      (1)  Smluvní státy se navzájem zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené ztrátou nebo poškozením majetkových hodnot, které jsou jejich vlastnictvím, jestliže byla škoda způsobena pracovníkem orgánu uvedeného v článku 2 nebo národní ústředny druhého smluvního státu při plnění úkolů souvisejících s prováděním této smlouvy.

      (2)  Smluvní státy se navzájem zříkají veškerých nároků na náhradu škody způsobené újmou na zdraví nebo smrtí pracovníka orgánu uvedeného v článku 2 nebo národní ústředny, jestliže škoda vznikla při plnění úkolů souvisejících s prováděním této smlouvy. Tím nejsou dotčeny nároky na náhradu škody pracovníka nebo pozůstalých osob.

      (3)  Způsobí-li pracovník orgánu uvedeného v článku 2 nebo národní ústředny jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu při plnění úkolů souvisejících s prováděním této smlouvy škodu třetí osobě, odpovídá za škodu ten smluvní stát, na jehož území vznikla, a to podle právních předpisů, které by se použily v případě, že by škodu způsobil jeho vlastní pracovník. Celková částka náhrady škody, kterou tento smluvní stát poskytl poškozeným nebo jejich právním nástupcům, mu bude uhrazena smluvním státem, jehož pracovník škodu způsobil. Předchozí věta se nepoužije, pokud škoda vznikla při plnění policejních úkolů podle článku 7.

      (4)  Orgány smluvních států budou úzce spolupracovat, aby usnadnily vyřízení nároků na náhradu škody. Zejména si budou vyměňovat veškeré jim dostupné informace o škodních případech ve smyslu tohoto článku.

      (5)  Ustanovení odstavce 1 a první věta odstavce 2 se nepoužijí, jestliže byla škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.

Článek 14

Další podmínky spolupráce

      (1)  Má-li některý ze smluvních států za to, že splnění žádosti o pomoc nebo jiné opatření na základě této smlouvy mohou omezit jeho svrchovanost, ohrozit jeho bezpečnost nebo jiné podstatné zájmy nebo porušit jeho právní předpisy, může pomoc nebo opatření zcela nebo zčásti odepřít nebo je může vázat na splnění určitých podmínek.

      (2)  Dokumentace, informace a policejně technické prostředky, které orgány uvedené v článku 2 obdržely na základě této smlouvy, nesmí být bez předchozího souhlasu orgánu, který dokumentaci, policejně technické prostředky či informace předal, postupovány třetím osobám.

      (3)  Ochrana utajovaných dokumentací, informací a policejně technických prostředků předaných druhým smluvním státem se řídí zvláštní dohodou o vzájemné ochraně utajovaných skutečností.

Článek 15

Ochrana osobních údajů

      Pokud jsou na základě této smlouvy předávány osobní údaje (dále jen ,,údaje"), platí následující ustanovení s tím, že je nutno dodržovat právní předpisy obou smluvních států:

a)

Použití údajů příjemcem je přípustné pouze k účelům uvedeným v této smlouvě a pouze za podmínek stanovených předávajícím orgánem. Kromě toho je jejich použití přípustné za účelem potírání trestných činů závažného významu, jakož i za účelem odvracení závažných ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti.

b)

Příjemce na požádání informuje předávající orgán o použití předaných údajů a o výsledcích tím dosažených.

c)

Předávající orgán je povinen dbát na správnost údajů, které zamýšlí předat, jakož i na jejich potřebnost a přiměřenost s ohledem na účel sledovaný předáním. Přitom je předávající orgán povinen dbát na zákazy předávání údajů platné podle jeho vnitrostátních právních předpisů. K předání údajů nedojde, lze-li důvodně předpokládat, že by tím byly porušeny právní předpisy nebo omezeny oprávněné zájmy dotčené osoby. Ukáže-li se, že byly předány nesprávné údaje nebo údaje, které nesměly být předány, je předávající orgán povinen tuto skutečnost sdělit neprodleně příjemci. Ten je povinen provést opravu nebo zničení údajů.

d)

Dotčené osobě je nutno na její žádost poskytnout informaci o údajích o ní existujících, jakož i o zamýšleném účelu jejich použití. Tato informace však nebude poskytnuta, pokud veřejný zájem neposkytnout informaci převažuje nad zájmem dotčené osoby. Jinak se právo dotčené osoby na poskytnutí informace o údajích k ní existujících řídí právními předpisy toho smluvního státu, na jehož území bylo o informaci požádáno.

e)

Při předávání údajů upozorní předávající orgán na lhůty pro zničení údajů platné podle jeho vnitrostátních právních předpisů. Nezávisle na těchto lhůtách je nutno předané údaje zničit, pokud již nejsou potřebné k účelu, za jakým byly předány.

f)

Předávající orgán a příjemce jsou povinni vést evidenci předání a převzetí údajů.

g)

Předávající orgán a příjemce jsou povinni účinně chránit předávané údaje proti neoprávněnému přístupu k nim, proti jejich změnám bez souhlasu předávajícího orgánu a proti jejich neoprávněnému dalšímu předávání a neoprávněnému zveřejňování.

ČÁST IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 16

Vztah k jiným právním úpravám

      Závazky smluvních států vyplývající z jiných mezinárodních smluv, jejichž stranou jsou, jakož i povinnosti stanovené vnitrostátními právními předpisy nejsou touto smlouvou dotčeny.

Článek 17

Prováděcí ujednání a změny

      (1)  Ministerstvo vnitra České republiky na české straně a Spolkové ministerstvo vnitra Spolkové republiky Německo nebo Státní ministerstvo vnitra Svobodného státu Sasko nebo Státní ministerstvo vnitra Svobodného státu Bavorsko na německé straně mohou na základě a v rámci této smlouvy uzavírat ujednání k jejímu provádění. Zejména si dohodnou zřízení společně obsazených služeben podle článku 5 odst. 1 a s tím související podrobnosti.

      (2)  Vlády smluvních států si diplomatickou cestou vzájemně oznámí změny v označení a působnosti orgánů uvedených v této smlouvě.

      (3)  Vlády smluvních států se mohou formou výměny nót dohodnout na změnách příhraničních oblastí ve smyslu článku 1 odst. 3.

Článek 18

Vstup v platnost a výpověď

      (1)  Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze. Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po dni výměny ratifikačních listin.

      (2)  Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Každý smluvní stát ji může kdykoliv písemně vypovědět diplomatickou cestou. Výpověď nabývá účinnosti šest měsíců po dni, v němž byla výpověď doručena druhému smluvnímu státu.

      (3)  Registraci Smlouvy u sekretariátu Organizace spojených národů podle článku 102 Charty Organizace spojených národů zajistí Spolková republika Německo. Česká republika bude o provedené registraci informována s uvedením registračního čísla Organizace spojených národů, jakmile bude toto potvrzeno sekretariátem Organizace spojených národů.


      Dáno v Berlíně dne 19. září 2000 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.




Za Českou republiku
Za Spolkovou republiku Německo


Mgr. Stanislav Gross v. r.
Reinhard Hilger v. r.


ministr vnitra
ministerský ředitel


Ministerstva zahraničních věcí



Otto Schily v. r.



spolkový ministr vnitra