Sdělení Ministerstva zahraničních věcí
Sbírka: 106/1996 | Částka: 34/1996
30.4.1996
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
106
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 6. května 1969 byla v Londýně přijata Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva.
Jménem České republiky byla dohoda podepsána ve Štrasburku dne 4. července 1995.
S dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a schválil ji podle článku 39 odst. 4 Ústavy České republiky jako mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách ve smyslu článku 10 Ústavy České republiky. Prezident republiky ji ratifikoval s prohlášením, že ustanovení článku 4 odst. 2 písm. a) dohody nebude uplatňováno vůči státním občanům České republiky.
Ratifikační listina byla uložena u depozitáře, generálního tajemníka Rady Evropy, dne 27. března 1996.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 8 odst. 1 dnem 17. dubna 1971 a pro Českou republiku podle odstavce 2 téhož článku vstoupila v platnost dnem 28. dubna 1996.
Český překlad dohody se vyhlašuje současně.
Evropská dohoda
o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva
Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tuto dohodu, majíce na zřeteli Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „Úmluva”); domnívajíce se, že pro lepší uskutečňování cílů Úmluvy je důležité, aby osobám, které jsou účastníky řízení před Evropskou komisí pro lidská práva (dále jen „Komise”) nebo před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „Soud”), byly přiznány některé imunity a výhody; přejíce si k tomu účelu uzavřít dohodu; dohodly se na následujícím:
Článek 1
1. Tato dohoda se vztahuje na:
a) zástupce smluvních stran, jakož i na poradce a advokáty, kteří jim přispívají svou pomocí;
b) osoby, které jsou účastníky řízení před Komisí podle článku 25 Úmluvy, ať již vlastním jménem nebo jako zástupci některého z navrhovatelů uvedených ve zmíněném článku 25;
c) advokáty, právní poradce nebo profesory práva, kteří se účastní řízení, aby přispěli svou pomocí některé z osob uvedených výše pod písmenem b);
d) osoby zvolené zástupci Komise, aby jim přispěly svou pomocí v řízení před Soudem;
e) svědky, znalce, jakož i na jiné osoby předvolané Komisí nebo Soudem k účasti na řízení před Komisí nebo Senátem.
2. Pro účely této dohody výrazy „Komise” a „Soud” zahrnují rovněž podkomisi, komoru nebo členy těchto obou orgánů vykonávající podle povahy případu funkce podle ustanovení Úmluvy nebo jednacích řádů Komise nebo Soudu; výraz „účastnit se řízení” zahrnuje rovněž každé oznámení za účelem podání stížnosti proti státu, který uznal právo individuální stížnosti podle článku 25 Úmluvy.
3. Jestliže Výbor ministrů při výkonu své funkce podle článků 32 Úmluvy předvolá některou osobu uvedenou v odstavci 1 tohoto článku nebo ji vyzve k předložení písemného vyjádření, ustanovení této dohody se vztahují také na ni.
Článek 2
1. Osoby uvedené v odstavci 1 článku 1 této dohody požívají imunity v rámci řízení, pokud jde o jejich ústní nebo písemná vyjádření učiněná před Komisí nebo Soudem nebo o listiny nebo jiné důkazy, které jim předložily.
2. Tato imunita se nevztahuje na žádné sdělení nebo jeho část, učiněné mimo Komisi nebo Soud osobou nebo v zastoupení osoby požívající imunity podle předchozího odstavce, o takových vyjádřeních, dokladech nebo důkazech nebo jejich částech, jež učinila nebo předložila Komisi nebo Soudu.
Článek 3
1. Smluvní strany uznávají právo osob uvedených v odstavci 1 článku 1 této dohody svobodně si dopisovat s Komisí a Soudem.
2. V případě zadržených osob zahrnuje výkon tohoto práva zejména:
a) jejich korespondenci, je-li kontrolována příslušnými orgány, její odeslání a doručování bez nepřiměřených průtahů a beze změn;
b) zákaz podrobování těchto osob kárným opatřením pro sdělení odeslaná náležitým způsobem Komisi nebo Soudu;
c) právo těchto osob, jde-li o stížnost podanou Komisi a o řízení s ní spojené, dopisovat si a radit se s právním poradcem oprávněným vystupovat před soudy země, kde jsou zadržovány, aniž by je mohl slyšet někdo jiný.
3. Do provádění předchozích odstavců smí veřejný orgán zasahovat, jen pokud jde o zásah v souladu se zákonem a v demokratické společnosti nezbytný v zájmu národní bezpečnosti, vyhledávání a stíhání trestného činu nebo ochrany zdraví.
Článek 4
1.
a) Smluvní strany se zavazují nebránit osobám uvedeným v odstavci 1 článku 1 dohody, k jejichž přítomnosti dala předem souhlas Komise nebo Soud, ve volném pohybu a cestování za účelem účasti v řízení před Komisí nebo Soudem a následném návratu.
b) Na takový pohyb a cestování smí být uložena jen omezení, která jsou v souladu se zákonem a v demokratické společnosti nezbytná v zájmu národní bezpečnosti nebo udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky a ochrany práv a svobod jiných.
2.
a) V zemích průjezdu a v zemích, kde se koná řízení, nesmějí být tyto osoby stíhány, zadrženy nebo podrobeny jinému omezení osobní svobody pro činy nebo odsouzení, k nimž došlo před započetím cesty.
b) Kterákoli smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci této dohody prohlásit, že ustanovení tohoto odstavce neuplatní vůči svým vlastním státním příslušníkům. Takové prohlášení může být kdykoli odvoláno oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Smluvní strany se zavazují umožnit návrat na své území všem těmto osobám, které na něm započaly svou cestu.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se neuplatní, pokud zúčastněná osoba měla možnost během 15 po sobě jdoucích dní poté, kdy Komise nebo Soud již nevyžadovaly její přítomnost, vrátit se do země, kde začala její cesta.
5. V případech, kdy dojde ke střetu povinností smluvní strany vyplývajících z odstavce 2 tohoto článku a povinností vyplývajících z některé úmluvy Rady Evropy, smlouvy o vydání nebo jiné smlouvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních uzavřených s jinými smluvními stranami, mají ustanovení odstavce 2 tohoto článku přednost.
Článek 5
1. Imunity a výhody se přiznávají osobám uvedeným v odstavci 1 článku 1 této dohody jen k zajištění jejich svobody projevu a nezávislosti nezbytných k plnění jejich funkcí, úkolů nebo povinností nebo k výkonu jejich práv ve vztahu ke Komisi a Soudu.
2.
a) Pouze Komise nebo Soud jsou příslušné zrušit zcela nebo zčásti imunitu zaručenou odstavcem 1 článku 2 této dohody; mají nejen právo, ale i povinnost zrušit imunitu ve všech případech, kdy by dle jejich názoru překážela výkonu spravedlnosti a její úplné nebo částečné zrušení nebude na škodu účelu vymezenému v odstavci 1 tohoto článku.
b) Komise nebo Soud mohou zrušit imunitu buď z úřední moci, nebo na žádost zaslanou generálnímu tajemníkovi Rady Evropy kteroukoli smluvní stranou nebo kteroukoli zúčastněnou osobou.
c) Rozhodnutí o zrušení imunity nebo jeho zamítnutí se odůvodní.
3. Jestliže některá smluvní strana potvrdí, že zrušení imunity zaručené odstavcem 1 článku 2 této dohody je nezbytné pro účely trestního stíhání z důvodu ohrožení národní bezpečnosti, Komise nebo Soud imunitu v rozsahu stanoveném tímto potvrzením zruší.
4. Vyjde-li najevo skutečnost, která by vzhledem ke své povaze mohla mít rozhodující vliv a která v době rozhodnutí o zamítnutí zrušení imunity byla žadateli neznáma, může tento podat Komisi nebo Soudu žádost novou.
Článek 6
Žádné ustanovení této dohody nebude vykládáno tak, aby omezovalo nebo rušilo povinnosti převzaté smluvními stranami podle Úmluvy.
Článek 7
1. Tato dohoda je otevřena k podpisu členským států Rady Evropy, které se mohou stát její stranou:
a) podpisem bez výhrady ratifikace nebo přijetí;
b) podpisem s výhradou ratifikace nebo přijetí, po kterém následuje ratifikace nebo přijetí.
2. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
Článek 8
1. Tato dohoda vstoupí v platnost jeden měsíc od data, kdy se pět členských států Rady stalo stranou dohody podle ustanovení článku 7.
2. Pro každý členský stát, který dodatečně podepíše dohodu bez výhrady ratifikace nebo přijetí nebo ji ratifikuje či přijme, vstoupí dohoda v platnost jeden měsíc od data podpisu, uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí.
Článek 9
1. Každá smluvní strana může při podpisu nebo uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí určit jedno nebo více území, na něž se tato dohoda bude vztahovat.
2. Každá smluvní strana může při ukládání své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo kdykoli později rozšířit provádění této dohody prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, na kterékoli jiné území uvedené v tomto prohlášení a za jehož mezinárodní styky je odpovědna nebo za něž je oprávněna přebírat závazky.
3. Každé prohlášení učiněné podle předchozího odstavce může být odvoláno, pokud jde o kterékoli území uvedené v tomto prohlášení, za podmínek stanovených v článku 10 této dohody.
Článek 10
1. Tato dohoda má časově neomezenou platnost.
2. Každá smluvní strana může vypovědět tuto dohodu sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Tato výpověď nabude účinnosti šest měsíců od data, kdy generální tajemník takové sdělení obdržel. Výpověď nemůže zprostit smluvní stranu závazků, které mohly vzniknout z této dohody vůči kterékoli osobě uvedené v odstavci 1 článku 1.
Článek 11
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady:
a) každý podpis bez výhrady ratifikace nebo přijetí;
b) každý podpis s výhradou ratifikace nebo přijetí;
c) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí;
d) datum vstupu této dohody v platnost podle článku 8;
e) každé prohlášení obdržené podle ustanovení odstavce 2 článku 4 a odstavců 2 a 3 článku 9;
f) každé sdělení o odvolání prohlášení v souladu s ustanoveními odstavce 2 článku 4, o každém sdělení obdrženém v souladu s ustanoveními článku 10 a o datu, kdy kterákoli výpověď nabude účinnosti.
Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli náležitě zmocněni, podepsali tuto dohodu.
Dáno v Londýně dne 6. května 1969 v angličtině a francouzštině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem signatářským státům.
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 6. května 1969 byla v Londýně přijata Evropská dohoda o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva.
Jménem České republiky byla dohoda podepsána ve Štrasburku dne 4. července 1995.
S dohodou vyslovil souhlas Parlament České republiky a schválil ji podle článku 39 odst. 4 Ústavy České republiky jako mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách ve smyslu článku 10 Ústavy České republiky. Prezident republiky ji ratifikoval s prohlášením, že ustanovení článku 4 odst. 2 písm. a) dohody nebude uplatňováno vůči státním občanům České republiky.
Ratifikační listina byla uložena u depozitáře, generálního tajemníka Rady Evropy, dne 27. března 1996.
Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 8 odst. 1 dnem 17. dubna 1971 a pro Českou republiku podle odstavce 2 téhož článku vstoupila v platnost dnem 28. dubna 1996.
Český překlad dohody se vyhlašuje současně.
Evropská dohoda
o osobách účastnících se řízení před Evropskou komisí a Soudem pro lidská práva
Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tuto dohodu, majíce na zřeteli Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsanou v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „Úmluva”); domnívajíce se, že pro lepší uskutečňování cílů Úmluvy je důležité, aby osobám, které jsou účastníky řízení před Evropskou komisí pro lidská práva (dále jen „Komise”) nebo před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „Soud”), byly přiznány některé imunity a výhody; přejíce si k tomu účelu uzavřít dohodu; dohodly se na následujícím:
Článek 1
1. Tato dohoda se vztahuje na:
a) zástupce smluvních stran, jakož i na poradce a advokáty, kteří jim přispívají svou pomocí;
b) osoby, které jsou účastníky řízení před Komisí podle článku 25 Úmluvy, ať již vlastním jménem nebo jako zástupci některého z navrhovatelů uvedených ve zmíněném článku 25;
c) advokáty, právní poradce nebo profesory práva, kteří se účastní řízení, aby přispěli svou pomocí některé z osob uvedených výše pod písmenem b);
d) osoby zvolené zástupci Komise, aby jim přispěly svou pomocí v řízení před Soudem;
e) svědky, znalce, jakož i na jiné osoby předvolané Komisí nebo Soudem k účasti na řízení před Komisí nebo Senátem.
2. Pro účely této dohody výrazy „Komise” a „Soud” zahrnují rovněž podkomisi, komoru nebo členy těchto obou orgánů vykonávající podle povahy případu funkce podle ustanovení Úmluvy nebo jednacích řádů Komise nebo Soudu; výraz „účastnit se řízení” zahrnuje rovněž každé oznámení za účelem podání stížnosti proti státu, který uznal právo individuální stížnosti podle článku 25 Úmluvy.
3. Jestliže Výbor ministrů při výkonu své funkce podle článků 32 Úmluvy předvolá některou osobu uvedenou v odstavci 1 tohoto článku nebo ji vyzve k předložení písemného vyjádření, ustanovení této dohody se vztahují také na ni.
Článek 2
1. Osoby uvedené v odstavci 1 článku 1 této dohody požívají imunity v rámci řízení, pokud jde o jejich ústní nebo písemná vyjádření učiněná před Komisí nebo Soudem nebo o listiny nebo jiné důkazy, které jim předložily.
2. Tato imunita se nevztahuje na žádné sdělení nebo jeho část, učiněné mimo Komisi nebo Soud osobou nebo v zastoupení osoby požívající imunity podle předchozího odstavce, o takových vyjádřeních, dokladech nebo důkazech nebo jejich částech, jež učinila nebo předložila Komisi nebo Soudu.
Článek 3
1. Smluvní strany uznávají právo osob uvedených v odstavci 1 článku 1 této dohody svobodně si dopisovat s Komisí a Soudem.
2. V případě zadržených osob zahrnuje výkon tohoto práva zejména:
a) jejich korespondenci, je-li kontrolována příslušnými orgány, její odeslání a doručování bez nepřiměřených průtahů a beze změn;
b) zákaz podrobování těchto osob kárným opatřením pro sdělení odeslaná náležitým způsobem Komisi nebo Soudu;
c) právo těchto osob, jde-li o stížnost podanou Komisi a o řízení s ní spojené, dopisovat si a radit se s právním poradcem oprávněným vystupovat před soudy země, kde jsou zadržovány, aniž by je mohl slyšet někdo jiný.
3. Do provádění předchozích odstavců smí veřejný orgán zasahovat, jen pokud jde o zásah v souladu se zákonem a v demokratické společnosti nezbytný v zájmu národní bezpečnosti, vyhledávání a stíhání trestného činu nebo ochrany zdraví.
Článek 4
1.
a) Smluvní strany se zavazují nebránit osobám uvedeným v odstavci 1 článku 1 dohody, k jejichž přítomnosti dala předem souhlas Komise nebo Soud, ve volném pohybu a cestování za účelem účasti v řízení před Komisí nebo Soudem a následném návratu.
b) Na takový pohyb a cestování smí být uložena jen omezení, která jsou v souladu se zákonem a v demokratické společnosti nezbytná v zájmu národní bezpečnosti nebo udržení veřejného pořádku, předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky a ochrany práv a svobod jiných.
2.
a) V zemích průjezdu a v zemích, kde se koná řízení, nesmějí být tyto osoby stíhány, zadrženy nebo podrobeny jinému omezení osobní svobody pro činy nebo odsouzení, k nimž došlo před započetím cesty.
b) Kterákoli smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci této dohody prohlásit, že ustanovení tohoto odstavce neuplatní vůči svým vlastním státním příslušníkům. Takové prohlášení může být kdykoli odvoláno oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Smluvní strany se zavazují umožnit návrat na své území všem těmto osobám, které na něm započaly svou cestu.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se neuplatní, pokud zúčastněná osoba měla možnost během 15 po sobě jdoucích dní poté, kdy Komise nebo Soud již nevyžadovaly její přítomnost, vrátit se do země, kde začala její cesta.
5. V případech, kdy dojde ke střetu povinností smluvní strany vyplývajících z odstavce 2 tohoto článku a povinností vyplývajících z některé úmluvy Rady Evropy, smlouvy o vydání nebo jiné smlouvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních uzavřených s jinými smluvními stranami, mají ustanovení odstavce 2 tohoto článku přednost.
Článek 5
1. Imunity a výhody se přiznávají osobám uvedeným v odstavci 1 článku 1 této dohody jen k zajištění jejich svobody projevu a nezávislosti nezbytných k plnění jejich funkcí, úkolů nebo povinností nebo k výkonu jejich práv ve vztahu ke Komisi a Soudu.
2.
a) Pouze Komise nebo Soud jsou příslušné zrušit zcela nebo zčásti imunitu zaručenou odstavcem 1 článku 2 této dohody; mají nejen právo, ale i povinnost zrušit imunitu ve všech případech, kdy by dle jejich názoru překážela výkonu spravedlnosti a její úplné nebo částečné zrušení nebude na škodu účelu vymezenému v odstavci 1 tohoto článku.
b) Komise nebo Soud mohou zrušit imunitu buď z úřední moci, nebo na žádost zaslanou generálnímu tajemníkovi Rady Evropy kteroukoli smluvní stranou nebo kteroukoli zúčastněnou osobou.
c) Rozhodnutí o zrušení imunity nebo jeho zamítnutí se odůvodní.
3. Jestliže některá smluvní strana potvrdí, že zrušení imunity zaručené odstavcem 1 článku 2 této dohody je nezbytné pro účely trestního stíhání z důvodu ohrožení národní bezpečnosti, Komise nebo Soud imunitu v rozsahu stanoveném tímto potvrzením zruší.
4. Vyjde-li najevo skutečnost, která by vzhledem ke své povaze mohla mít rozhodující vliv a která v době rozhodnutí o zamítnutí zrušení imunity byla žadateli neznáma, může tento podat Komisi nebo Soudu žádost novou.
Článek 6
Žádné ustanovení této dohody nebude vykládáno tak, aby omezovalo nebo rušilo povinnosti převzaté smluvními stranami podle Úmluvy.
Článek 7
1. Tato dohoda je otevřena k podpisu členským států Rady Evropy, které se mohou stát její stranou:
a) podpisem bez výhrady ratifikace nebo přijetí;
b) podpisem s výhradou ratifikace nebo přijetí, po kterém následuje ratifikace nebo přijetí.
2. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
Článek 8
1. Tato dohoda vstoupí v platnost jeden měsíc od data, kdy se pět členských států Rady stalo stranou dohody podle ustanovení článku 7.
2. Pro každý členský stát, který dodatečně podepíše dohodu bez výhrady ratifikace nebo přijetí nebo ji ratifikuje či přijme, vstoupí dohoda v platnost jeden měsíc od data podpisu, uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí.
Článek 9
1. Každá smluvní strana může při podpisu nebo uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí určit jedno nebo více území, na něž se tato dohoda bude vztahovat.
2. Každá smluvní strana může při ukládání své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo kdykoli později rozšířit provádění této dohody prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, na kterékoli jiné území uvedené v tomto prohlášení a za jehož mezinárodní styky je odpovědna nebo za něž je oprávněna přebírat závazky.
3. Každé prohlášení učiněné podle předchozího odstavce může být odvoláno, pokud jde o kterékoli území uvedené v tomto prohlášení, za podmínek stanovených v článku 10 této dohody.
Článek 10
1. Tato dohoda má časově neomezenou platnost.
2. Každá smluvní strana může vypovědět tuto dohodu sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3. Tato výpověď nabude účinnosti šest měsíců od data, kdy generální tajemník takové sdělení obdržel. Výpověď nemůže zprostit smluvní stranu závazků, které mohly vzniknout z této dohody vůči kterékoli osobě uvedené v odstavci 1 článku 1.
Článek 11
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady:
a) každý podpis bez výhrady ratifikace nebo přijetí;
b) každý podpis s výhradou ratifikace nebo přijetí;
c) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí;
d) datum vstupu této dohody v platnost podle článku 8;
e) každé prohlášení obdržené podle ustanovení odstavce 2 článku 4 a odstavců 2 a 3 článku 9;
f) každé sdělení o odvolání prohlášení v souladu s ustanoveními odstavce 2 článku 4, o každém sdělení obdrženém v souladu s ustanoveními článku 10 a o datu, kdy kterákoli výpověď nabude účinnosti.
Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli náležitě zmocněni, podepsali tuto dohodu.
Dáno v Londýně dne 6. května 1969 v angličtině a francouzštině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem signatářským státům.
