SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí
Sbírka: 130/2002 | Částka: 57/2002
5.12.2002
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. ledna 2002 byla v Bělehradě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Svazovou republikou Jugoslávií o sociálním zabezpečení a dne 23. května 2002 bylo v Praze podepsáno Správní ujednání k provádění Smlouvy mezi Českou republikou a Svazovou republikou Jugoslávií o sociálním zabezpečení.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 14. října 2002.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 37 odst. 2 dne 1. prosince 2002. Správní ujednání vstoupilo v platnost na základě svého článku 18 dne 1. prosince 2002.
Podle článku 37 odst. 3 vstupem této smlouvy v platnost pozbude ve vztahu mezi Českou republikou a Svazovou republikou Jugoslávií platnosti Úmluva o spolupráci na poli sociální politiky mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií, podepsaná v Bělehradě dne 22. května 1957, vyhlášená pod č. 2/1958 Sb. a Úmluva o sociálním pojištění mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií, podepsaná v Bělehradě 22. května 1957, vyhlášená pod č. 3/1958 Sb.
České znění Smlouvy a české znění Správního ujednání se vyhlašuje současně.
Česká republika a Svazová republika Jugoslávie,
vedeny přáním upravit vzájemné vztahy v oblasti sociálního zabezpečení,
se dohodly takto:
(1) V této smlouvě následující pojmy znamenají:
1. ,,právní předpisy"
zákony, nařízení a jiné obecně závazné právní předpisy týkající se odvětví sociálního zabezpečení uvedených v článku 2 odst. 1 této smlouvy;
2. ,,příslušný úřad"
- a)
- ve Svazové republice Jugoslávii -- svazové ministerstvo odpovědné za oblast upravovanou právními předpisy uvedenými v článku 2 odst. 1 písm. a) této smlouvy;
- b)
- v České republice -- ministerstvo nebo jiný odpovídající orgán zodpovědný za oblast upravovanou právními předpisy uvedenými v článku 2 odst. 1 písm. b) této smlouvy;
3. ,,instituce"
instituci nebo orgán, kterému přísluší provádění právních předpisů uvedených v článku 2 odst. 1 této smlouvy;
4. ,,kompetentní instituce"
instituci, u které je osoba pojištěna v době podání žádosti o dávku nebo vůči níž má nebo by mohla mít nárok na dávku, kdyby pobývala na území smluvního státu, v němž byla naposledy pojištěna;
5. ,,pojištěnec"
osobu, která je nebo byla pojištěna podle právních předpisů uvedených v článku 2 této smlouvy;
6. ,,bydliště"
- a)
- ve Svazové republice Jugoslávii -- místo trvalého pobytu,
- b)
- v České republice -- místo trvalého nebo obvyklého pobytu;
7. ,,pobyt"
místo přechodného pobytu;
8. ,,rodinný příslušník", ,,dítě"
člena rodiny nebo dítě takto určené podle právních předpisů smluvního státu, jehož právní předpisy se používají;
9. ,,doby pojištění"
doby pojištění a doby jim postavené naroveň podle právních předpisů smluvních států;
10. ,,dávky"
peněžité a věcné dávky;
11. ,,věcné dávky"
zdravotní péči a jiné než peněžité dávky;
12. ,,peněžité dávky"
důchody, hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, náhrady, přídavky a jiné peněžité dávky vyplácené z veřejných prostředků, včetně jejich částí, příplatků, vyrovnávacích částek, zvýšení a jednorázové platby.
(2) Ostatní pojmy v této smlouvě mají význam, který jim náleží podle právních předpisů smluvních států.
(1) Tato smlouva se vztahuje:
- a)
- na jugoslávské právní předpisy o:
1. nemocenském pojištění, zdravotním pojištění a mateřství;
2. důchodovém a invalidním pojištění;
3. pojištění pro případ pracovního úrazu a nemoci z povolání;
4. dávkách v nezaměstnanosti;
5. dětském zabezpečení,
- b)
- na české právní předpisy o:
1. nemocenském pojištění;
2. zdravotním pojištění;
3. důchodovém pojištění a o zvýšení důchodu pro bezmocnost;
4. zaměstnanosti, pokud jde o úpravu poskytování hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání;
5. státní sociální podpoře, pokud jde o přídavek na dítě, porodné a pohřebné.
(2) Tato smlouva se vztahuje na všechny právní předpisy, které zahrnují, mění nebo doplňují právní předpisy uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
Tato smlouva se vztahuje na:
- a)
- osoby, které podléhají nebo podléhaly právním předpisům jednoho nebo obou smluvních států,
- b)
- jiné osoby, pokud odvozují svá práva od osob uvedených pod písmenem a).
(1) Při používání právních předpisů jednoho smluvního státu jsou občané druhého smluvního státu postaveni naroveň jeho občanům.
(2) Občanům druhého smluvního státu s bydlištěm na území třetího státu budou peněžité dávky vypláceny za stejných podmínek jako vlastním občanům.
(3) Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje na:
1. právní předpisy o účasti pojištěnce a zaměstnavatele v orgánech instituce a sdruženích;
2. ustanovení o pojistných závazcích vyplývajících z mezinárodních smluv uzavřených s třetími státy;
3. právní předpisy o pojištění osob zaměstnaných na úředním zastoupení jednoho ze smluvních států v třetích státech nebo u členů tohoto zastupitelství, pokud mezinárodní smlouvou není stanoveno jinak.
(1) Peněžité dávky podle předpisů jednoho smluvního státu nemohou být, s výjimkou dávek v nezaměstnanosti, kráceny, pozastaveny, odňaty nebo zabaveny z důvodu, že má pojištěnec bydliště na území druhého smluvního státu.
(2) Odstavec 1 tohoto článku se vztahuje i na uznání nároku na dávku.
(3) Jestliže poživatel dávky získané podle právních předpisů jednoho smluvního státu je výdělečně činný na území druhého smluvního státu, posuzuje se, jako by byl výdělečně činný na území prvého smluvního státu.
(4) Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje:
- a)
- ve Svazové republice Jugoslávii -- na dávky z titulu zbylé pracovní schopnosti, minimálního důchodu a zabezpečovacího přídavku a všech ostatních dávek, jejichž přiznání je závislé na majetkovém cenzu;
- b)
- v České republice -- na přiznání nároku na plný invalidní důchod osobám, jejichž invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a které nebyly účastny pojištění po potřebnou dobu.
Povinnost k pojištění se řídí právními předpisy toho smluvního státu, na jehož území vykonává osoba výdělečnou činnost, pokud články 7 a 8 této smlouvy nestanoví jinak.
(1) Na zaměstnance ve státních a veřejných službách, na úřední zástupce a na osoby postavené jim naroveň vyslané na území druhého smluvního státu se vztahují právní předpisy vysílajícího smluvního státu.
(2) Pokud podnik se sídlem na území jednoho smluvního státu vyšle zaměstnance na území druhého smluvního státu, vztahují se na něj právní předpisy prvního smluvního státu ode dne jeho vyslání do konce 24. kalendářního měsíce nebo do uplynutí období stanoveného smlouvou, na jejímž základě byl zaměstnanec vyslán, jako by byl zaměstnán na jeho území.
(3) Pokud podnik vzdušné nebo pozemní dopravy se sídlem na území jednoho smluvního státu vyšle zaměstnance na území druhého smluvního státu, vztahují se na něj právní předpisy prvního smluvního státu tak, jako by byl zaměstnán na jeho území.
(4) Na posádku lodi, jakož i na další osoby, které jsou zaměstnány na lodi, se vztahují právní předpisy toho smluvního státu, pod jehož vlajkou loď pluje.
(1) Na členy diplomatických a konzulárních zastoupení a na osoby postavené jim naroveň se vztahují právní předpisy vysílajícího smluvního státu.
(2) Na zaměstnance v diplomatických a konzulárních zastoupeních, kteří nejsou státními úředníky nebo osobami postavenými jim naroveň, jakož i na osoby zaměstnané jako soukromý domácí personál u členů těchto zastoupení vyslané na území druhého smluvního státu se vztahují právní předpisy vysílajícího smluvního státu.
(3) Na zaměstnance uvedené v odstavci 2 tohoto článku, kteří nejsou vyslaní, se vztahují právní předpisy smluvního státu, na jehož území jsou zaměstnáni. Zaměstnanci, kteří jsou státními občany druhého smluvního státu, se mohou do tří měsíců od začátku zaměstnání rozhodnout pro použití právních předpisů druhého smluvního státu.
Na společnou žádost zaměstnance a jeho zaměstnavatele mohou příslušné úřady nebo jimi pověřené orgány obou smluvních států po dohodě stanovit výjimky z článků 6 až 8 této smlouvy, přičemž musí přihlédnout k druhu a okolnostem zaměstnání.
Doby pojištění získané podle právních předpisů obou smluvních států se sčítají, je-li to nezbytné, pro získání nároku na dávky i pro dobu trvání nároku na tyto dávky za podmínky, že se tyto doby nepřekrývají.
(1) Osoba, která má nárok na dávky podle právních předpisů jednoho smluvního státu a jejíž stav v době pobytu na území druhého smluvního státu vyžaduje neodkladné poskytnutí nezbytné zdravotní péče, má nárok na tuto péči od instituce v místě pobytu k tíži kompetentní instituce.
(2) Příslušné úřady obou smluvních států zvláštním ujednáním blíže vymezí pojem poskytnutí neodkladné a nezbytné péče uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
(3) S předchozím souhlasem kompetentní instituce může být osobě uvedené v odstavci 1 tohoto článku, bydlící nebo pobývající na území druhého smluvního státu, poskytnuta zdravotní péče i ve větším rozsahu nebo přeprava na území prvého smluvního státu.
(4) K poskytnutí protetických pomůcek a jiných věcných dávek větší hodnoty je nutný souhlas kompetentní instituce, s výjimkou případů, kdy poskytnutí těchto dávek je neodkladné, neboť v opačném případě by došlo k vážnému ohrožení života nebo zdraví osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku.
(1) V případech uvedených v článku 11 této smlouvy poskytuje peněžité dávky kompetentní instituce podle jejích právních předpisů.
(2) Závisí-li podle právních předpisů jednoho smluvního státu výše peněžitých dávek na počtu rodinných příslušníků, přihlíží kompetentní instituce též k rodinným příslušníkům, kteří mají bydliště na území druhého smluvního státu.
(1) Na osobu pobírající důchody podle právních předpisů obou smluvních států se vztahují právní předpisy výlučně toho smluvního státu, na jehož území má bydliště.
(2) Osobě pobírající důchod podle právních předpisů pouze jednoho smluvního státu, která má bydliště na území druhého smluvního státu, se zdravotní péče poskytuje podle právních předpisů tohoto smluvního státu, jako by nárok na důchod vznikl podle jeho právních předpisů, a to k tíži kompetentní instituce smluvního státu, podle jehož právních předpisů se poskytuje důchod a jehož osoba pobírající důchod je i pojištěncem.
(3) Poživatel důchodu uvedený v odstavci 2 tohoto článku, jehož stav v době pobytu na území smluvního státu, podle jehož právních předpisů se poskytuje důchod vyžaduje neodkladné poskytnutí zdravotní péče, má nárok na tyto dávky podle právních předpisů a k tíži instituce tohoto smluvního státu.
V případě uvedeném v článku 11 a v článku 13 odst. 2 této smlouvy dávky poskytuje:
- a)
- ve Svazové republice Jugoslávii -- republikové organizační jednotky instituce zdravotního pojištění,
- b)
- v České republice -- jedna ze zdravotních pojišťoven.
(1) Kompetentní instituce uhradí náklady instituci, která poskytla dávky v souladu s článkem 11 a s článkem 13 odst. 2 této smlouvy, s výjimkou administrativních výdajů.
(2) Účtování nákladů podle odstavce 1 tohoto článku se provádí na základě cen platných pro pojištěnce instituce, která poskytla dávku.
(3) Styčné orgány obou smluvních států se mohou dohodnout, že pro všechny případy nebo pro určité skupiny případů se místo zúčtování úhrad v jednotlivých případech zavedou paušální platby.
(1) Je-li vznik, zachování nebo obnovení nároku na dávku podle právních předpisů jednoho smluvního státu podmíněno získáním doby pojištění, přihlíží instituce tohoto smluvního státu, je-li to nezbytné, také k době pojištění získané podle právních předpisů druhého smluvního státu tak, jako by byla získána podle jejích právních předpisů, za podmínky, že se nepřekrývají.
(2) V případě pojištěnce, občana jednoho smluvního státu, který při použití odstavce 1 tohoto článku nesplňuje podmínky pro získání nároku na dávku, přihlédne kompetentní instituce k době pojištění získané ve třetím státě, s nímž mají oba smluvní státy uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení.
(3) Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu nárok na dávku závisí na získání určité doby pojištění v určitém povolání nebo zaměstnání, pro něž existuje zvláštní systém, přihlíží instituce tohoto smluvního státu také k době pojištění získané podle právních předpisů druhého smluvního státu ve stejném povolání nebo zaměstnání nebo v odpovídajícím systému.
(4) Prodlužuje-li podle právních předpisů jednoho smluvního státu doba pobírání důchodu období, ve kterém musí být získána doba pojištění, prodlužuje se tato doba o příslušnou dobu pobírání důchodu získanou podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(1) Jestliže je celková doba pojištění, ke které se podle právních předpisů jednoho smluvního státu přihlíží pro výpočet dávky, kratší než 12 měsíců, nepřiznává se nárok na dávku s výjimkou případů, kdy podle těchto právních předpisů vznikne nárok na dávku pouze na základě této doby pojištění.
(2) K době pojištění uvedené v odstavci 1 tohoto článku, na jejímž základě instituce jednoho smluvního státu nepřizná dávku, přihlíží kompetentní instituce druhého smluvního státu při přiznání, zachování a obnovení nároku na dávku, jakož i stanovení její výše, jako by byla tato doba získána podle jejích právních předpisů.
(1) Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu vznikne nárok na dávku i bez použití článku 16 této smlouvy, kompetentní instituce tohoto smluvního státu stanoví výši dávky výhradně na základě doby pojištění, k níž se přihlíží podle těchto právních předpisů.
(2) Jestliže podle právních předpisů jednoho smluvního státu vznikne nárok na dávku pouze při použití článku 16 této smlouvy, kompetentní instituce tohoto smluvního státu stanoví dávku tak, že:
1. nejdříve stanoví výši dávky, která by odpovídala celkové době pojištění, ke které se přihlíží při výpočtu dávky podle jeho právních předpisů, a to maximálně do výše plné dávky, a poté
2. na základě takto vypočtené výše dávky stanoví dávku podle poměru doby pojištění získané výhradně na základě jeho právních předpisů k celkové době pojištění, ke které se přihlíží při výpočtu dávky.
(3) Při stanovení vyměřovacího základu pro výpočet dávek podle odstavců 1 a 2 tohoto článku kompetentní česká instituce vylučuje doby pojištění získané podle jugoslávských právních předpisů.
(4) Při použití odstavce 2 tohoto článku kompetentní česká instituce stanoví obdobně poměrnou částku zvýšení důchodu pro bezmocnost.
Na osoby, na které se vztahuje tato smlouva a které souběžně pobírají dávky získané podle právních předpisů obou smluvních států, se nevztahují právní předpisy smluvních států o krácení, pozastavení nebo odnětí dávek v případě jejich souběhu.
Vznikne-li nárok na pohřebné podle právních předpisů obou smluvních států, použijí se výlučně právní předpisy toho smluvního státu, na jehož území měla zemřelá osoba bydliště.
(1) Osoba, která má z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nárok na zdravotní péči podle právních předpisů jednoho smluvního státu, obdrží tuto péči od instituce na území druhého smluvního státu podle právních předpisů používaných touto institucí, jako by byla u ní pojištěna, a to k tíži kompetentní instituce. Na poskytování protetických pomůcek a jiných věcných dávek větší hodnoty se vztahují ustanovení článku 11 odst. 4 této smlouvy.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 tohoto článku zdravotní péči poskytuje:
- a)
- ve Svazové republice Jugoslávii -- republikové organizační jednotky instituce zdravotního pojištění,
- b)
- v České republice -- jedna ze zdravotních pojišťoven.
(3) Na úhradu nákladů vzniklých podle odstavce 1 tohoto článku se vztahují ustanovení článku 15 této smlouvy.
(1) Je-li přiznání dávky v případě nemoci z povolání podmíněno podle právních předpisů jednoho smluvního státu tím, že byla nemoc poprvé zjištěna lékařem na území tohoto smluvního státu, považuje se tato podmínka za splněnou, pokud je tato nemoc poprvé zjištěna lékařem na území druhého smluvního státu.
(2) Stanoví-li právní předpisy jednoho smluvního státu, že se dávky v případě nemoci z povolání poskytují, jen když je činnost, která nemoc může způsobit, vykonávána po určitou dobu, pak kompetentní instituce přihlíží, v případě potřeby, i k době takové činnosti vykonávané v souladu s právními předpisy druhého smluvního státu.
(1) Vznikne-li nárok na peněžité dávky v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání podle právních předpisů obou smluvních států, přiznávají se dávky podle právních předpisů toho smluvního státu, na jehož území došlo k pracovnímu úrazu nebo kde byla naposledy vykonávána činnost, která mohla způsobit tuto nemoc z povolání.
(2) Jestliže osoba, která z titulu nemoci z povolání pobírala nebo pobírá peněžitou dávku k tíži instituce jednoho smluvního státu, požádá z důvodu zhoršení nemoci vyvolaného výkonem činnosti, která podle právních předpisů druhého smluvního státu může vyvolat nemoc z povolání, o dávku instituci druhého smluvního státu, nese i nadále instituce prvního smluvního státu náklady na dávky, bez ohledu na zhoršení, podle svých právních předpisů. Instituce druhého smluvního státu přizná dávku ve výši rozdílu mezi dávkou po zhoršení a dávkou, která by náležela při vzniku této nemoci podle jeho právních předpisů.
(1) K době pojištění získané podle právních předpisů jednoho smluvního státu se při přiznání nároku na dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů druhého smluvního státu přihlíží, je-li nezaměstnaná osoba ve smluvním státě, v němž uplatňuje nárok na dávku, pojištěna z titulu zaměstnání po dobu nejméně celkem 26 týdnů v posledních dvanácti měsících před podáním žádosti o tuto dávku.
(2) Podmínka minimální doby zaměstnání 26 týdnů neplatí pro nezaměstnané osoby, jejichž zaměstnání bylo dohodnuto na delší dobu, avšak skončilo bez jejich zavinění před uplynutím 26 týdnů, nebo pro osoby mající bydliště na území smluvního státu, v němž uplatňují nárok na dávku.
Doba vyplácení dávek se sníží o dobu, po kterou nezaměstnaná osoba v průběhu posledních 12 měsíců před dnem uplatnění nároku pobírala v druhém smluvním státě peněžitou dávku v nezaměstnanosti.
Vznikne-li nárok na přídavky na děti podle právních předpisů obou smluvních států, přiznají se výlučně podle právních předpisů toho smluvního státu, na jehož území má dítě bydliště.
Příslušné úřady obou smluvních států:
- a)
- přijmou správní opatření k provádění této smlouvy,
- b)
- určí styčné orgány za účelem efektivnějšího provádění této smlouvy a pro zjednodušení a urychlení styku mezi institucemi obou smluvních států.
(1) Příslušné úřady a styčné orgány obou smluvních států se budou vzájemně informovat:
- a)
- o všech opatřeních přijatých k provádění této smlouvy,
- b)
- o všech změnách jejich právních předpisů souvisejících s prováděním této smlouvy.
(2) Při provádění této smlouvy si úřady a instituce smluvních států poskytují vzájemně bezplatnou úřední pomoc.
(3) Při provádění této smlouvy se mohou úřady a instituce smluvních států navzájem stýkat přímo, stejně jako se zúčastněnými osobami nebo jejich zplnomocněnými zástupci.
(4) Úřady a instituce jednoho smluvního státu nesmějí odmítnout žádosti nebo jiná podání z důvodu, že jsou sepsány v úředním jazyce druhého smluvního státu.
(5) Lékařská vyšetření potřebná výhradně pro uplatnění právních předpisů jednoho smluvního státu a týkající se osoby, která má na území druhého smluvního státu bydliště nebo místo pobytu, provede instituce v místě bydliště nebo pobytu na žádost kompetentní instituce a na její náklady. Lékařská vyšetření potřebná pro uplatnění právních předpisů obou smluvních států provádí instituce v místě bydliště nebo pobytu takové osoby na vlastní náklady.
(1) Osvobození nebo snížení poplatků stanovených podle předpisů jednoho smluvního státu pro písemná podání nebo doklady, které se předkládají při uplatňování jeho právních předpisů, se týká i příslušných písemných podání a dokladů předkládaných při uplatňování této smlouvy nebo právních předpisů druhého smluvního státu.
(2) Listiny, doklady a písemná podání jakéhokoli druhu předkládaná za účelem provádění této smlouvy nepodléhají zvláštnímu ověřování.
(1) Žádosti, prohlášení nebo opravné prostředky podané úřadu, instituci nebo jinému příslušnému orgánu při provádění této smlouvy nebo právních předpisů jednoho smluvního státu se považují za žádosti, prohlášení nebo jiné opravné prostředky podané úřadu, instituci nebo jinému příslušnému orgánu druhého smluvního státu.
(2) Žádost o dávky podaná podle právních předpisů jednoho smluvního státu se považuje za žádost o odpovídající dávku podle právních předpisů druhého smluvního státu s výjimkou případu, kdy žadatel výslovně požaduje, aby přiznání nároku na dávky ve stáří podle právních předpisů jednoho ze smluvních států bylo odloženo.
(3) Žádosti, prohlášení nebo opravné prostředky, které mají být při uplatnění právních předpisů jednoho smluvního státu podány úřadu, instituci nebo jinému příslušnému orgánu tohoto smluvního státu, je možné ve stejné lhůtě podat odpovídajícímu úřadu, instituci nebo jinému příslušnému orgánu druhého smluvního státu.
(4) V případech uvedených v odstavcích 1 až 3 tohoto článku uvedené orgány neodkladně doručí žádost, prohlášení nebo opravný prostředek odpovídajícím orgánům druhého smluvního státu přímo nebo prostřednictvím styčného orgánu.
Kompetentní instituce vyplácí peněžité dávky a úhrady podle této smlouvy do druhého smluvního státu ve své národní nebo v jiné volně směnitelné měně.
(1) Vykonatelná rozhodnutí soudů, jakož i vykonatelné výměry a nedoplatkové výkazy (listiny) příslušných úřadů nebo institucí jednoho smluvního státu o pojistném a jiných pohledávkách z titulu sociálního pojištění se uznávají v druhém smluvním státě.
(2) Uznání může být odmítnuto pouze tehdy, je-li v rozporu s veřejným pořádkem smluvního státu, v němž mají být rozhodnutí nebo listina uznány.
(3) Vykonatelná rozhodnutí a listiny uznané v souladu s odstavcem 1 tohoto článku se vykonávají ve druhém smluvním státě. Výkon rozhodnutí se provádí podle právních předpisů platných pro výkon obdobných rozhodnutí nebo listin smluvního státu, na jehož území má být výkon proveden. Rozhodnutí a listiny musí obsahovat potvrzení o jejich vykonatelnosti (doložku vykonatelnosti).
(1) Poskytla-li instituce jednoho smluvního státu zálohu na dávku, může si zadržet doplatek této dávky týkající se stejného období, za něž existuje nárok podle právních předpisů druhého smluvního státu.
(2) Jestliže instituce jednoho smluvního státu v období, za které instituce druhého smluvního státu dodatečně přiznala příslušnou dávku, vyplácela dávku vyšší, pak se částka překračující tuto dávku považuje až do výše doplatku za zálohu ve smyslu odstavce 1 tohoto článku.
(3) Přizná-li orgán sociální péče jednoho smluvního státu sociální pomoc během doby, za kterou dodatečně vznikne nárok na peněžité dávky podle právních předpisů druhého smluvního státu, kompetentní instituce druhého smluvního státu, na žádost a ve prospěch orgánu sociální péče prvního smluvního státu, zadrží doplatky náležející za stejné období, do výše vyplacené sociální pomoci, jako by se jednalo o sociální pomoc poskytnutou institucí druhého smluvního státu.
(1) Jestliže osoba, která podle právních předpisů jednoho smluvního státu pobírá dávky za škodu vzniklou na území druhého smluvního státu a má podle jeho předpisů nárok na náhradu škody od třetí osoby, pak nárok na tuto náhradu přechází na instituci prvního smluvního státu podle jeho právních předpisů.
(2) Jestliže nárok na náhradu škody, přenesený v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, souvisí s dávkami stejného druhu z titulu stejné škody od institucí obou smluvních států, může třetí osoba náhradu škody zaplatit se zprošťujícím účinkem jedné nebo druhé instituci. Instituce si vyrovnají vzájemné pohledávky z tohoto titulu v poměru k vypláceným dávkám.
Spory ohledně výkladu a provádění této smlouvy budou řešit příslušné úřady obou smluvních států.
(1) Tato smlouva nezakládá nároky na dávky za dobu před jejím vstupem v platnost.
(2) Pro stanovení nároků na dávky podle této smlouvy se přihlédne také k dobám pojištění, které byly získány podle právních předpisů smluvních států před jejím vstupem v platnost.
(3) Tato smlouva platí i pro pojistné případy, které nastaly před jejím vstupem v platnost, jestliže nároky nebyly vypořádány jednorázovou platbou.
(4) Dávky vyměřené před vstupem v platnost této smlouvy se nebudou znovu vyměřovat.
(1) Tato smlouva podléhá ratifikaci.
(2) Tato smlouva vstoupí v platnost prvního dne druhého měsíce následujícího po uplynutí měsíce, v němž došlo k výměně ratifikačních listin.
(3) Vstupem této smlouvy v platnost pozbude ve vztahu mezi Českou republikou a Svazovou republikou Jugoslávií platnosti
- a)
- Úmluva o spolupráci na poli sociální politiky mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií, podepsaná v Bělehradě 22. května 1957, a
- b)
- Úmluva o sociálním pojištění mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií, podepsaná v Bělehradě 22. května 1957.
(1) Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Každý ze smluvních států ji může písemně vypovědět diplomatickou cestou doručením oznámení o výpovědi druhému smluvnímu státu nejpozději tři měsíce před uplynutím probíhajícího kalendářního roku, přičemž platnost této smlouvy skončí 31. prosince daného roku.
(2) V případě vypovězení této smlouvy zůstanou nároky získané podle jejích ustanovení zachovány.
Na důkaz toho zmocněnci tuto smlouvu podepsali a opatřili pečetěmi.
Dáno v Bělehradě dne 17. ledna 2002 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a srbském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Českou republiku
Za Svazovou republiku Jugoslávii
Miloš Zeman v. r.
Dragiša Pešiú v. r.
předseda vlády
předseda vlády
