7

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí






      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 4. dubna 2002 byla v Mexiko City podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy mexickými o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.

      Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval.

      Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dne 27. prosince 2002 a její ustanovení se provádějí v souladu se zněním písmen a) a b) téhož článku.

      České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.





SMLOUVA





MEZI




ČESKOU REPUBLIKOU



A



SPOJENîMI STÁTY MEXICKîMI




O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANěNÍ A ZABRÁNěNÍ DAňOVÜMU ÚNIKU

V OBORU DANÍ Z PříJMU A Z MAJETKU







      ČESKÁ REPUBLIKA A SPOJENÜ STÁTY MEXICKÜ,




      přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, se dohodly takto:



Článek 1


OSOBY, NA KTERÜ SE SMLOUVA VZTAHUJE


      Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.



Článek 2


DANĚ, NA KTERÜ SE SMLOUVA VZTAHUJE


      1.  Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem České republiky nebo jménem jejích nižších správních útvarů nebo místních úřadů a jménem Mexika, ať je způsob vybírání jakýkoli.





      2.  Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku.




      3.  Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:

a)

v Mexiku:

federální daň z příjmů;

(dále nazývaná ,,mexická daň");

b)

v České republice:

(i)

daň z příjmů fyzických osob;
(ii)

daň z příjmů právnických osob;
(iii)

daň z nemovitostí;

(dále nazývané ,,česká daň").



      4.  Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.


Článek 3


VŠEOBECNÜ DEFINICE


      1.  Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a)

výraz ,,Mexiko"označuje Spojené státy mexické, pokud je použit v zeměpisném významu, zahrnuje území Spojených států mexických, jakož i integrované části Federace, ostrovy, včetně útesů a korálových nebo písečných ostrovů v přilehlých vodách, ostrovy Guadalupe a Revillagigedo, kontinentální šelf a mořské dno a podloží ostrovů, útesů a korálových nebo písečných ostrovů, vody výsostných moří a vnitrozemské vody a dále oblasti, kde Mexiko v souladu s mezinárodním právem může vykonávat jeho svrchovaná práva průzkumu a těžby přírodních zdrojů mořského dna, podloží a vod, které se nacházejí výše, a vzdušný prostor národního území do rozsahu a za podmínek, které jsou dány mezinárodním právem;

b)

výraz ,,Česká republika"označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;

c)

výrazy ,,jeden smluvní stát" a ,,druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Mexiko;

d)

výraz ,,osoba"zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;

e)

výraz ,,společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;

f)

výraz ,,podnik" se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti;

g)

výrazy ,,podnik jednoho smluvního státu" a ,,podnik druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

h)

výraz ,,mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem, provozovanou rezidentem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď nebo letadlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;

i)

výraz ,,činnost" zahrnuje vykonávání svobodného povolání a jiných činností nezávislého charakteru;

j)

výraz ,,příslušný úřad" označuje:
(i)

v Mexiku Ministerstvo financí a veřejného úvěru;
(ii)

v České republice ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;

k)

výraz ,,státní příslušník" označuje:
(i)

každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii)

každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě.

      2.  Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.





Článek 4


REZIDENT


      1.  Výraz ,,rezident smluvního státu"označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení, místa založení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát, nižší správní útvar a jakýkoliv místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.






      2.  Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:

a)

předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b)

jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;

c)

jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;

d)

jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

      3.  Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, příslušné úřady smluvních států se budou snažit upravit tuto otázku vzájemnou dohodou a stanovit způsob provádění Smlouvy ve vztahu k takové osobě. V případě nenalezení takové dohody bude taková osoba považována za osobu, která je mimo rozsah této smlouvy, s výjimkou článku ,,Výměna informací".






      4.  Osobní společnost nebo trust je rezidentem smluvního státu pouze do té míry, ve které je příjem, který pobírá, podroben zdanění v tomto státě jako příjem rezidenta, buď na úrovni osobní společnosti nebo trustu, a nebo v rukou jejích společníků nebo jeho beneficientů.




Článek 5

STÁLÁ PROVOZOVNA


      1.  Výraz ,,stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.




      2.  Výraz ,,stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a)

místo vedení;

b)

závod;

c)

kancelář;

d)

továrnu;

e)

dílnu, a

f)

důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby přírodních zdrojů.

      3.  Výraz ,,stálá provozovna" rovněž zahrnuje:

a)

staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců;

b)

poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu nebo prostřednictvím jeho zaměstnanců nebo jiných pracovníků, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.

      4.  Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz ,,stálá provozovna" nezahrnuje:

a)

zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;

b)

zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;

c)

zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d)

trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;

e)

trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého průzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter.

      5.  Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 -- jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.



      6.  Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že pojišťovna jednoho smluvního státu, s výjimkou zajistného, má stálou provozovnu v druhém smluvním státě, pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého státu nebo pojišťuje rizika, která se tam nacházejí, prostřednictvím osoby jiné než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7.





      7.  Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti a jestliže transakce mezi zástupcem a podnikem jsou realizovány za běžných tržních podmínek.






      8.  Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.




Článek 6

PŘÍJMY Z NEMOVITÜHO MAJETKU


      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.




      2.  Výraz ,,nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.







      3.  Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.


      4.  Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku.


Článek 7


ZISKY PODNIK®


      1.  Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat:

a)

této stálé provozovně;

b)

prodejům zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo podobného druhu jako zboží prodávané prostřednictvím této stálé provozovny.

      2.  Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.






      3.  Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro účely činnosti stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední při výpočtu zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří.

      4.  Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.







      5.  Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.




      6.  Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.




      7.  Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.



Článek 8


MEZINÁRODNÍ DOPRAVA


      1.  Zisky rezidenta smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.



      2.  Zisky uvedené v odstavci 1 nezahrnují zisky z poskytování ubytování a zisky z užívání jakéhokoliv jiného dopravního prostředku.



      3.  Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12 zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují zisky pobírané z pronájmu lodí nebo letadel včetně posádky na určitou dobu nebo cestu. Zahrnují rovněž zisky pobírané z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky, pokud jsou takovéto pronajímatelské činnosti nahodilé ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.






      4.  Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12 zisky rezidenta smluvního státu z užívání nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů, vlečných člunů a souvisejícího zařízení pro přepravu kontejnerů) užívaných v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud je takové užívání nebo takový pronájem nahodilé nebo nahodilý ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.



      5.  Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.

Článek 9


SDRUŽENÜ PODNIKY



      Jestliže

a)

se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo

b)

tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.





Článek 10


DIVIDENDY


      1.  Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.


      2.  Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend.





      Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.




      Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.


      3.  Výraz ,,dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti a jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.






      4.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.






      5.  Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.







Článek 11

ÚROKY



      1.  Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.


      2.  Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.




      Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.



      3.  Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 jsou úroky mající zdroj v jednom smluvním státě osvobozeny od zdanění v tomto smluvním státě, pokud jsou pobírané a skutečně vlastněné nebo pobírané v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem poskytnutým, zaručeným nebo pojištěným:

a)

vládou, nižším správním útvarem, místním úřadem nebo centrální bankou druhého smluvního státu; nebo

b)

(i)

v případě Mexika, Banco Nacional de Comercio Exterior, S. N. C., Nacional Financiera, S. N. C. a Banco Nacional de Obras y Servicios Públicos, S. N. C.; a



(ii)

v případě České republiky, Českou exportní bankou a Exportní garanční a pojišťovací společností.

Osvobození uvedené v písmenu b) se však použije pouze, jestliže je příslušná půjčka nebo příslušný úvěr poskytnuta nebo poskytnut na období ne kratší než tři roky.



      4.  Výraz ,,úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných, či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících, či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, jakož i každý jiný příjem, se kterým se zachází jako s příjmem z půjčených peněz podle právních předpisů smluvního státu, ve kterém má příjem zdroj. Výraz ,,úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odst. 3.








      5.  Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.





      6.  Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.






      7.  Jestliže existuje zvláštní vztah mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou a částka úroků přesahuje, z jakéhokoliv důvodu, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takového vztahu, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnoučástku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.


Článek 12


LICENČNÍ POPLATKY



      1.  Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.




      Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.




      3.  Výraz ,,licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za:

a)

užití nebo za právo na užití jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu; nebo

b)

užití nebo za právo na užití jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení; nebo

c)

poskytnutí informací, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké; nebo

d)

užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání; nebo

e)

příjem nebo za právo na příjem vizuálního obrazu nebo zvuku, nebo obojího, za účelem přenosu:



(i)

satelitem; nebo
(ii)

kabelem, optickým vláknem nebo podobnou technologií; nebo

f)

užití nebo za právo na užití, v souvislosti s televizním nebo rozhlasovým vysíláním, vizuálního obrazu nebo zvuku, nebo obojího, za účelem přenosu veřejnosti:

(i)
satelitem; nebo
(ii)
kabelem, optickým vláknem nebo podobnou technologií.

      Bez ohledu na ustanovení článku 13 výraz ,,licenční poplatky"zahrnuje rovněž platby pobírané ze zcizení jakéhokoliv takového práva nebo majetku, které jsou závislé na produktivitě, užívání nebo jakémkoliv dalším nakládání s takovýmto právem nebo majetkem.



      4.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení člán- ku 7.




      5.  Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.






      6.  Jestliže existuje zvláštní vztah mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou a částka licenčních poplatků přesahuje, z jakéhokoliv důvodu, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takového vztahu, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.







Článek 13


ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU


      1.  Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v člán- ku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.




      2.  Zisky ze zcizení akcií nebo jiných podobných práv na společnosti, jejíž majetek pozůstává přímo nebo nepřímo hlavně z nemovitého majetku umístěného ve smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto státě.


      3.  Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení jiných akcií nebo podobných práv než těch, které jsou uvedeny v odstavci 2, na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze jestliže rezident prvně zmíněného státu přímo vlastnil kdykoliv v rámci dvanáctiměsíčního období předcházejícího tomuto zcizení akcie nebo podobná práva představující 20 procent nebo více kapitálu takové společnosti.





      4.  Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou být zdaněny v tomto druhém státě.





      5.  Zisky, které pobírá rezident smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo ze zcizení movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen v tomto státě.




      6.  Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v předchozích odstavcích tohoto článku, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.



Článek 14


PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ



      1.  Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.





      2.  Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:

a)

příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a

b)

odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a

c)

odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.

      3.  Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě rezidentem smluvního státu zdaněny v tomto státě.






Článek 15


TANTIÜMY


      Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.





Článek 16


UMĚLCI A SPORTOVCI


      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto druhém státě.




      2.  Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.





      3.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy pobírané z činností vykonávaných v jednom smluvním státě umělci nebo sportovci, jestliže návštěva tohoto státu je zcela nebo hlavně financována z veřejných fondů druhého smluvního státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů za předpokladu, že veřejné financování je prokázáno potvrzením vydaným financujícím úřadem tohoto státu. V takovém případě podléhá příjem zdanění jen ve smluvním státě, jehož je umělec nebo sportovec rezidentem.


Článek 17


PENZE


      Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.



Článek 18


VEŘEJNÜ FUNKCE



        1.  a)  Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.




        b)  Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:




(i)
je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii)
se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.



      2.  a)  Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.




         b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.



      3.  Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.



Článek 19


STUDENTI



      Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem
do jednoho smluvního státu
byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.




Článek 20


OSTATNÍ PŘÍJMY


      Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy a které mají zdroj ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.





Článek 21

MAJETEK


      1.  Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který je vlastněn rezidentem jednoho smluvního státu a umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.



      2.  Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.




      3.  Majetek představovaný loděmi nebo letadly provozovanými v mezinárodní dopravě rezidentem smluvního státu nebo movitým majetkem, který slouží k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhá zdanění jen v tomto státě.



      4.  Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě.



Článek 22

VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ


      1.  V případě rezidenta Mexika bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:




V souladu s ustanoveními a s výhradou omezení právních předpisů Mexika, které mohou být občas pozměněny bez toho, aniž by byla změněna jejich obecná zásada, Mexiko povolí svým rezidentům jako zápočet na mexickou daň:

a)

českou daň zaplacenou z příjmu majícího zdroj v České republice nebo z majetku vlastněného v České republice, a to v částce nepřesahující daň splatnou v Mexiku z takového příjmu nebo majetku; a

b)

v případě společnosti, která vlastní nejméně 10 procent kapitálu společnosti, která je rezidentem České republiky a od které prvně zmíněná společnost dostává dividendy, českou daň zaplacenou společností rozdělující zisk, která se vztahuje na zisky, z nichž jsou dividendy vypláceny.

      2.  V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:


Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého jsou takové daně ukládány, části příjmu nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Mexiku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Mexiku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem nebo majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Mexiku.







      3.  Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.





      4.  V případě, že po podpisu této smlouvy Česká republika podepíše s nějakým třetím státem jakoukoliv smlouvu stanovující, že pro dividendy vyplácené společností, která je rezidentem tohoto třetího státu, společnosti, která je rezidentem České republiky, se při snížení upraveném v odstavci 2 tohoto článku vezme v úvahu daň zaplacená společností ze zisků, z nichž jsou takové dividendy vypláceny, použije se automaticky toto ustanovení pro účely Smlouvy pro dividendy vyplácené společností, která je rezidentem Mexika, společnosti, která je rezidentem České republiky a která přímo nebo nepřímo vlastní ne méně než 10 procent kapitálu mexické společnosti, a to ode dne, kdy se smlouva mezi Českou republikou a tímto třetím státem začne provádět.


Článek 23

ZÁKAZ DISKRIMINACE


      1.  Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.






      2.  Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.






      3.  Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.








      4.  Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.





      5.  Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.


Článek 24

ŘEŠENÍ PŘÍPAD® DOHODOU



      1.  Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, pokud její případ spadá pod článek 23 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do čtyř let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.






      2.  Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou, a to za předpokladu, že příslušný úřad druhého smluvního státu bude o případu informován do čtyř a půl let od data splatnosti nebo data podání daňového přiznání v tomto druhém státě, podle toho, které je pozdější. Jakákoliv dosažená dohoda bude v takovém případě uskutečněna do deseti let od data splatnosti nebo data podání daňového přiznání v tomto druhém státě podle toho, které je pozdější, nebo v rámci delšího období, pokud je to dovoleno vnitrostátními právními předpisy tohoto druhého státu.







      3.  Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.




      4.  Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.




      5.  Bez ohledu na jakékoliv jiné smlouvy, jejichž smluvními stranami smluvní státy jsou nebo se mohou stát, jakýkoliv spor o opatření podniknuté některým smluvním státem, které se dotýká některé daně, která je předmětem článku 2, nebo, v případě nediskriminace, o jakékoliv daňové opatření podniknuté některým smluvním státem, včetně sporu, zda se tato smlouva uplatňuje, bude řešen pouze na základě Smlouvy, pokud se příslušné úřady smluvních států nedohodnou jinak.


Článek 25

VîMĚNA INFORMACÍ




      1.  Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů, které se dotýkají daní všeho druhu a pojmenování, jež jsou ukládány jménem smluvních států a, v případě České republiky, rovněž jménem jejích nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, jež jsou uvedeny v první větě, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.









      2.  Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:

a)

provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b)

poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c)

poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

      3.  Jestliže je v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadována informace, druhý smluvní stát se vynasnaží získat informaci, k níž se žádost vztahuje stejným způsobem, jako kdyby se jednalo o jeho vlastní daňovou záležitost, i když druhý stát v této době takovou informaci nepotřebuje. Jestliže je to specificky požadováno příslušným úřadem jednoho smluvního státu, příslušný úřad druhého smluvního státu se vynasnaží poskytnout informaci podle tohoto článku v požadované formě ve stejném rozsahu, v jakém taková informace může být získána na základě právních předpisů a správní praxe tohoto druhého státu, pokud jde o jeho vlastní daně.


Článek 26


SMÍŠENÁ USTANOVENÍ


      1.  Žádné ustanovení Smlouvy, s výjimkou článku ,,Výměna informací", se nepoužije na:

a)

část příjmu, která je osvobozena od daně ve smluvním státě, jehož je rezidentem skutečný vlastník příjmu, nebo která je zdaněna v tomto státě v rukou tohoto rezidenta sazbou nižší, než je sazba používaná na tutéž část příjmu pobíranou jinými rezidenty tohoto státu, kteří nemají prospěch z takového osvobození nebo z takové sazby; nebo

b)

část příjmu skutečně vlastněnou rezidentem smluvního státu, který má prospěch z odpočtu, slevy nebo z jiné úlevy nebo výhody, jiné, než je zápočet zahraniční zaplacené daně, která je poskytnuta přímo nebo nepřímo ve vztahu k takové části příjmu a není dostupná jiným rezidentům tohoto státu.

      2.  Příslušné úřady smluvních států se mohou vzájemně poradit, pokud jde o aplikaci tohoto článku.



Článek 27


ČLENOVÜ DIPLOMATICKîCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘAD®


      Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.



Článek 28


VSTUP V PLATNOST


      Smluvní státy si vzájemně oznámí diplomatickou cestou splnění postupů požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její ustanovení se budou provádět:

a)

pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;

b)

pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;

Článek 29


VîPOVĚă


      Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět, nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:

a)

pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;

b)

pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.

      Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.





      Dáno v Mexiko City dne 4. dubna 2002 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, španělském a anglickém, přičemž všechny texty jsou autentické.




      V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.








Za Českou republiku
Za Spojené státy mexické




Ing. Jiří Rusnok v. r.
Francisco Gil Díaz v. r.


ministr financí
ministr financí a veřejného úvěru