SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí

Sbírka: 132/2003 | Částka: 63/2003

15.12.2003

Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE

132

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí

      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. listopadu 2000 byla v Manile podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Filipínskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.

      Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval.

      Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 2 dne 23. září 2003 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním odstavce 2 písm. a) a b) téhož článku.

      Anglické znění Smlouvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

PŘEKLAD

SMLOUVA

MEZI

ČESKOU REPUBLIKOU

A

FILIPÍNSKOU REPUBLIKOU

O ZAMEZENI DVOJÍHO ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DA¶OVÜMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU

ČESKÁ REPUBLIKA A FILIPÍNSKÁ REPUBLIKA,

      přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění úniku v oboru daní z příjmu,

      se dohodly takto:

Článek 1

OSOBY, NA KTERÜ SE SMLOUVA VZTAHUJE

      Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

Článek 2

DANĚ, NA KTERÜ SE SMLOUVA VZTAHUJE

      1.  Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

      2.  Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky.

      3.  Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:


a): na Filipínách:

: daně z příjmů ukládané Filipínskou republikou;
: (dále nazývané ,,filipínská daň");

b): v České republice:

(i); daň z příjmů fyzických osob;
(ii); daň z příjmů právnických osob;
: (dále nazývané ,,česká daň").

4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

Článek 3

VŠEOBECNÜ DEFINICE

1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a): (i) výraz ,,Filipíny" označuje území Filipínské republiky tak, jak je definováno v článku I filipínské ústavy, a tak, jak je stanoveno existujícími právními předpisy;


: (ii) výraz ,,Česká republika" označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;



b): výrazy ,,jeden smluvní stát" a ,,druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Filipíny;


c): výraz ,,osoba" zahrnuje fyzickou osobu, pozůstalost, trust, společnost a všechna jiná sdružení osob;


d): výraz ,,společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;


e): výrazy ,,podnik jednoho smluvního státu" a ,,podnik druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;



f): výraz ,,mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem, provozovanou podnikem, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď nebo letadlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;



g): výraz ,,státní příslušník" označuje:

(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;

(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;



h): výraz ,,příslušný úřad" označuje:

      (i)  v případě Filipín ministra financí nebo komisaře daňového úřadu nebo jejich zmocněného zástupce;

     (ii)  v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.

      2.  Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.

Článek 4

REZIDENT

      1.  Výraz ,,rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.

      2.  Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:

a): předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);




b): jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;



c): jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;


d): jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

      3.  Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.

Článek 5

STÁLÁ PROVOZOVNA

      1.  Výraz ,,stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k vykonávání činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.

      2.  Výraz ,,stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a): místo vedení;

b): závod;

c): kancelář;

d): továrnu;

e): dílnu;

f): důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby nebo průzkumu přírodních zdrojů;



g): staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců;



h): poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.

3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz ,,stálá provozovna" nezahrnuje:



a): zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;


b): zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;



c): zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;


d): trvalé místo k vykonávání činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;



e): trvalé místo k vykonávaní činnosti, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací,

: vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;




f): trvalé místo k vykonávání činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa k vykonávání činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.

      4.  Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba, jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5, jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na nákup zboží pro podnik.

      5.  Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

      6.  Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

Článek 6

PŘÍJMY Z NEMOVITÜHO MAJETKU

      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Výraz ,,nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva
na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo zapřivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

      3.  Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

      4.  Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.

Článek 7

ZISKY PODNIK®

      1.  Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

      2.  Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

      3.  Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.

      4.  Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

      5.  Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

      6.  Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

      7.  Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

Článek 8

VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA

      1.  Zisky, které pobírá podnik, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě.

      2.  Zisky ze zdrojů na území jednoho smluvního státu, které pobírá podnik, který má místo svého hlavního vedení ve druhém smluvním státě, z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě, mohou být, bez ohledu na ustanovení odstavce 1, rovněž zdaněny v prvně zmíněném státě, avšak daň takto uložená nepřesáhne nižší z:




a): jedno a půl procenta hrubých příjmů pobíraných ze zdrojů v tomto státě; a



b): nejnižší sazbu, která může být uložena na zisky stejného druhu, které pobírá za obdobných okolností rezident třetího státu.

      3.  Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.

      4.  Ustanovení odstavců 1 a 2 platí rovněž pro zisky pobírané z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.

Článek 9

SDRUŽENÜ PODNIKY

      Jestliže


a): se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo



b): tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.

Článek 10

DIVIDENDY

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:





a): 10 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost, která přímo vlastní nejméně 10 procent kapitálu společnosti vyplácející dividendy;



b): 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.

Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.

      3.  Výraz ,,dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti a jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle daňových zákonů státu, jehož je vyplácející společnost rezidentem.

      4.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání) podle toho, o jaký případ jde.

      5.  Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.

      6.  Nic v tomto článku nezabraňuje tomu, aby jakýkoliv smluvní stát ukládal, nezávisle od daně z příjmů právnických osob, daň z převodu zisků uskutečňovaného pobočkou jejímu ústředí za předpokladu, že daň takto uložená nepřesáhne 10 procent převáděné částky.

Článek 11

ÚROKY

      1.  Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.

      3.  Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 budou úroky osvobozené od zdanění ve smluvním
státě, v němžmají zdroj, pokud jsou pobírané a skutečně vlastněné:



a): vládou druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, centrální bankou nebo jakoukoli finanční institucí, která je zcela vlastněna touto vládou; nebo



b): rezidentem druhého smluvního státu v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem zaručenou vládou tohoto druhého státu.

Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace omezení uvedených v odstavcích 2 a 3.

      4.  Výraz ,,úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz ,,úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.

      5.  Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání) podle toho, o jaký případ jde.

      6.  Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíží takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

      7.  Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů
, použijí se ustanovení tohoto článkujen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Článek 12

LICENČNÍ POPLATKY

      1.  Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:




a): 10 procent hrubé částky licenčních poplatků plynoucích z užití nebo z práva na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, jiného než, které je uvedeno v písmenu b), jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo z užití nebo z práva na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;



b): 15 procent hrubé částky licenčních poplatků plynoucích z užití nebo z práva na užití jakéhokoliv autorského práva ke kinematografickým filmům a filmům nebo nahrávkám pro televizní nebo rozhlasové vysílání.

Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.

      3.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání) podle toho, o jaký případ jde.

      4.  Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla
povinnost platit licenčnípoplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíží takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

      5.  Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Článek 13

ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU

      1.  Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku), který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

      3.  Zisky ze zcizení majetku, který je částí provozního majetku podniku a pozůstávajícího z lodí nebo letadel provozovaných tímto podnikem v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.

      4.  Zisky ze zcizení podílů na akciovém kapitálu společnosti, jejíž majetek pozůstává přímo nebo nepřímo hlavně z nemovitého majetku umístěného ve smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto státě.

      5.  Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4,
podléhajízdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.

      6.  Zdaňování zisků ze zcizení podílu na osobní společnosti nebo trustu se bez ohledu na ustanovení odstavců 1 až 5 řídí ustanoveními vnitrostátních právních předpisů každého smluvního státu.

Článek 14

NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ

      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě. Tyto příjmy však mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě, jestliže:




a): má tento rezident pravidelně k dispozici v tomto druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo



b): se tento rezident zdržuje v tomto druhém státě po jedno nebo více období přesahující v úhrnu 120 dní v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.

      2.  Výraz ,,svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

Článek 15

ZAMĚSTNÁNÍ

      1.  Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16 (Tantiémy), 18 (Penze a peněžní dávky sociálního zabezpečení) a 19 (Veřejné funkce) zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:

a): příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a



b): odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a


c): odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.

3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmeno a) se zahrnují následující dny:



a): všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů, a



b): dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní svátky, dovolené, a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.

      4.  Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla, které je provozováno v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu, zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.

Článek 16

TANTIÜMY

      Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

Článek 17

UMĚLCI A SPORTOVCI

      1.  Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 (Nezávislá povolání) a 15 (Zaměstnání) zdaněny v tomto druhém státě.

      2.  Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7 (Zisky podniků), 14 (Nezávislá povolání) a 15 (Zaměstnání) zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.

      3.  Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy z činností vykonávaných v jednom smluvním státě umělcem nebo sportovcem na základě kulturního nebo sportovního výměnného programu, na kterém se dohodly oba smluvní státy, a jestliže návštěva tohoto státu je zcela financována z veřejných fondů druhého smluvního státu nebo jeho nižšího správního útvaru nebo místního úřadu. V takovém případě podléhá příjem zdanění jen ve smluvním státě, jehož je umělec nebo sportovec rezidentem.

Článek 18

PENZE A PENĚŽNÍ DÁVKY SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ

      1.  Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 (Veřejné funkce) odstavce 2 zdanění jen v tomto státě.

      2.  Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku a ustanovení článku 19 (Veřejné funkce) odstavce 2 podléhají peněžní dávky obdržené fyzickou osobou, která je rezidentem jednoho smluvního státu, na základě státního penzijního plánu, který je částí právních předpisů o sociálním zabezpečení druhého smluvního státu, zdanění jen v tomto druhém státě.

Článek 19

VEŘEJNÜ FUNKCE

      1.  a)  Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.

         b)  Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a příjemce, který je rezidentem tohoto státu:

              (i)  je státním příslušníkem tohoto státu; nebo

            (ii)  se nestal rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.

      2.  a)  Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.

         b)  Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže příjemce je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.

      3.  Ustanovení článků 15 (Zaměstnání), 16 (Tantiémy) a 18 (Penze a peněžní dávky sociálního zabezpečení) se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.

Článek 20

STUDENTI A UČNI

      Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo výcviku student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.

Článek 21

OSTATNÍ PŘÍJMY

      Části příjmů, o kterých se nepojednává v předchozích článcích a které mají zdroj ve smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto státě.

Článek 22

VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

      1.  V případě rezidenta Filipín bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:

      S výhradou právních předpisů Filipín a s výhradou omezení v nich stanovených, které se dotýkají povolení zápočtu daně zaplacené v jakékoliv jiné zemi než Filipíny na filipínskou daň, bude česká daň zaplacená s ohledem na příjem pobíraný z České republiky povolena jako zápočet na filipínskou daň splatnou s ohledem na tento příjem.

      2.  V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:

a): Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého jsou takové daně ukládány, části příjmu, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny na Filipínách, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené na Filipínách. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněny na Filipínách.






b): Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný rezidentem České republiky je osvobozen od zdanění v České republice, Česká republika může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem.

Článek 23

ZÁKAZ DISKRIMINACE

      1.  Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 (Osoby, na které se Smlouva vztahuje) vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

      2.  Zdanění stálé provozovny nebo stálé základny, jež má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění rezidentů tohoto druhého státu, kteří vykonávají tytéž činnosti.

      3.  Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.

      4.  Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 (Sdružené podniky), článku 11 (Úroky) odstavce 7 nebo článku 12 (Licenční poplatky) odstavce 5, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.

      5.  Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

Článek 24

ŘEŠENÍ PŘÍPAD® DOHODOU

      1.  Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, pokud její případ spadá pod článek 23 (Zákaz diskriminace) odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.

      2.  Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.

      3.  Smluvní stát nenavýší po třech letech od konce daňového období, ve kterém byly příslušné příjmy docíleny, daňový základ rezidenta žádného ze smluvních států tím, že by do tohoto základu zahrnul části příjmů, které byly rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě. Tento odstavec se nepoužije v případě podvodu, vědomého zanedbání nebo nedbalosti.

      4.  Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených v této smlouvě.

      5.  Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody
ve smyslupředchozích odstavců.

Článek 25

VîMĚNA INFORMACÍ

      1.  Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, je v souladu s touto smlouvou, a zvláště pak za účelem zabraňování podvodům nebo únikům ve vztahu k těmto daním. Výměna informací není omezena článkem 1 (Osoby, na které se Smlouva vztahuje). Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.

      2.  Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:



a): provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b): poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;



c): poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Článek 26

ČLENOVÜ DIPLOMATICKîCH MISÍ A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI

      Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

Článek 27

VSTUP V PLATNOST

      1.  Smluvní státy si vzájemně oznámí diplomatickou cestou splnění postupů požadovaných jejich právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.

      2.  Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z oznámení uvedených v odstavci 1 a její ustanovení se budou provádět:



a): pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované nerezidentům k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;


b): pokud jde o ostatní daně, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.

Článek 28

VîPOVĚă

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět, nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane provádět:





a): pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované nerezidentům k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;



b): pokud jde o ostatní daně, na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.

      Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.

      Dáno v Manile dne 13. listopadu roku 2000 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.

Za Českou republiku
Za Filipínskou republiku

Pavel Mertlík v. r.
Jose T. Pardo v. r.

místopředseda vlády a ministr financí
ministr financí

PROTOKOL

      Při podpisu Smlouvy mezi Českou republikou a Filipínskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu se níže podepsaní dohodli na následujících ustanoveních, která tvoří nedílnou součást Smlouvy.

      1.  Ustanovení této smlouvy se nepoužijí na příjmy, které pobírají společnosti nebo jiné osoby požívající zvláštního daňového režimu na základě právních předpisů nebo správní praxe smluvního státu, pokud sazby daně používané ve vztahu k těmto společnostem nebo osobám nepřesahují omezení stanovená ve Smlouvě.

      2.  Výhody stanovené na základě této smlouvy nebudou poskytnuty rovněž společnostem smluvního státu, jestliže smyslem založení takových společností bylo pouze získat výhody na základě této smlouvy, které by jinak nebyly dostupné.

      3.  Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvnímu státu provádět ustanovení jeho vnitrostátních právních předpisů, jejichž cílem je zabraňovat daňovým únikům, obzvláště, ale není to omezeno na, ustanovení o nízké kapitalizaci, převodních cenách a převaze podstaty nad formou.

      Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tento protokol.

      Dáno v Manile dne 13. listopadu roku 2000 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.

Za Českou republiku
Za Filipínskou republiku

Pavel Mertlík v. r.
Jose T. Pardo v. r.

místopředseda vlády a ministr financí
ministr financí

pošli emailem

vytiskni zákon