SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí
Sbírka: 133/2003 | Částka: 64/2003
15.12.2003
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. ledna 2002 byla v Taškentu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Taškentu dne 13. srpna 2003.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 92 dne 1. prosince 2003.
České znění Smlouvy a ruské znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán
o právní pomoci a právních vztazích
v občanských a trestních věcech
Česká republika a Republika Uzbekistán, dále jen smluvní strany,
řídíce se obecně uznávanými normami mezinárodního práva,
vycházejíce z úsilí zajistit stejnou právní ochranu osobních a majetkových práv občanů obou smluvních stran,
přikládajíce velký význam rozvoji spolupráce při poskytování právní pomoci v občanských, rodinných a trestních věcech,
se dohodly takto:
1. Pro účely této smlouvy se rozumí:
občanskými věcmi -- věci občanskoprávní, rodinněprávní, obchodněprávní a správní věci projednávané soudy;
trestními věcmi -- věci projednávané v trestním řízení, včetně vyšetřování a soudního řízení, týkající se trestných činů postihovaných zákony obou smluvních stran;
justičními orgány České republiky -- soudy, státní zastupitelství a další orgány příslušné rozhodovat v občanských a trestních věcech;
justičními orgány Republiky Uzbekistán -- soudy, prokuratury a další orgány příslušné rozhodovat v občanských a trestních věcech;
občanem jedné smluvní strany -- fyzická osoba, která má občanství této smluvní strany v souladu s jejími zákony;
osobami zdržujícími se na území jedné smluvní strany -- fyzické osoby, které nemají občanství této smluvní strany, ale mají povolení k pobytu na jejím území.
2. Ustanovení této smlouvy se vztahují přiměřeně i na právnické osoby zaregistrované na území smluvních stran v souladu s jejich zákony.
1. Občané jedné smluvní strany, jakož i ostatní osoby zdržující se na jejím území, požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako vlastní občané dané smluvní strany.
2. Občané jedné smluvní strany, jakož i ostatní osoby, zdržující se na jejím území, mají právo obracet se svobodně a bez překážek na justiční orgány druhé smluvní strany, mohou před nimi vystupovat, podávat žádosti, vznášet žaloby a činit jiné procesní úkony za stejných podmínek, jako občané této smluvní strany.
Občané jedné smluvní strany, jakož i ostatní osoby zdržující se na jejím území, které se obracejí na justiční orgány druhé smluvní strany jako strana žalující, žalovaná, či jiný účastník řízení, jsou osvobozeni od složení jistoty na náklady řízení a dalších záruk.
Justiční orgány smluvních stran si poskytují vzájemně právní pomoc v občanských, rodinných a trestních věcech v souladu se svým právním řádem a s ustanoveními této smlouvy.
Justiční orgány smluvních stran si vzájemně poskytují právní pomoc prováděním procesních a jiných úkonů upravených právním řádem dožádané smluvní strany, včetně:
1. vydávání a zasílání dokladů, poskytování originálů nebo ověřených kopií příslušných dokladů a materiálů, včetně soudních, bankovních, finančních, obchodních a jiných dokladů;
2. provádění prohlídky, zajišťování věcí a dokladů, zabavování majetku, vydávání věcných důkazů;
3. provádění ohledání a identifikace osob;
4. vypracování znaleckých posudků;
5. výslechu účastníků řízení, poškozených, obviněných, svědků, znalců;
6. vydávání osob obviněných ze spáchání trestného činu, a rovněž k výkonu trestního rozsudku;
7. zahájení a vedení trestního stíhání;
8. doručování písemností.
Při poskytování právní pomoci se justiční orgány smluvních stran stýkají navzájem prostřednictvím svých ústředních orgánů, kterými jsou:
v České republice Ministerstvo spravedlnosti České republiky
v Republice Uzbekistán Prokuratura Republiky Uzbekistán.
Styk diplomatickou cestou se nevylučuje.
1. V žádosti o poskytnutí právní pomoci musí být uvedeno:
1.1. označení dožadujícího justičního orgánu a dožádaného justičního orgánu;
1.2. označení věci, ve které je právní pomoc požadována, popis účelu žádosti a požadovaných úkonů;
1.3. jména a příjmení účastníků, poškozených, svědků, podezřelých, obviněných, obžalovaných nebo odsouzených, údaje o místě bydliště nebo pobytu, pokud jsou známa, o státním občanství, druhu zaměstnání, u právnických osob název a sídlo;
1.4. v případě zákonných zástupců osob uvedených pod písmenem 1.3. jejich jména, příjmení a adresy;
1.5. důvod použití a podrobný popis konkrétního požadovaného postupu;
1.6. v trestních případech také popis a kvalifikace spáchaného trestného činu, výklad příslušných zákonů nebo jejich text, jakož i údaje o výši škody, pokud byla trestným činem způsobena;
1.7. v nezbytném případě očekávaná lhůta vyřízení žádosti.
2. Jestliže je to nutné, přikládají se k žádosti kopie dokladů nebo výpisy z nich ověřené v souladu s právním řádem dožadující smluvní strany, které usnadňují vyřízení žádosti, nebo jsou nezbytné k procesním úkonům, včetně úkonů nařizovaných.
3. V žádosti o doručení listin je nutno uvést adresátovu poslední známou adresu a označení příloh.
4. Žádost musí být podepsána příslušnou úřední osobou a opatřena úředním razítkem dožadujícího justičního orgánu a doplněna soupisem všech příloh.
1. Při vyřizování žádosti o poskytnutí právní pomoci použije dožádaný justiční orgán svého právního řádu. Na žádost dožadujícího justičního orgánu mohou být použity i procesní předpisy dožadující smluvní strany, pokud nejsou v rozporu s právním řádem dožádané smluvní strany.
2. Jestliže dožádaný justiční orgán není příslušný k vyřízení žádosti o poskytnutí právní pomoci, postoupí žádost příslušnému orgánu svého státu a uvědomí o tom dožadující justiční orgán.
3. Na požádání dožadujícího justičního orgánu oznámí dožádaný justiční orgán dožadujícímu justičnímu orgánu a zúčastněným stranám v dostatečném časovém předstihu čas a místo vyřízení žádosti o poskytnutí právní pomoci tak, aby byla umožněna jejich účast, pokud to vnitrostátní právní řád dožádané smluvní strany dovoluje.
4. Jestliže není známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, dožádaný justiční orgán učiní v souladu se svým právním řádem potřebná opatření k jejímu zjištění.
5. Justiční orgány smluvních stran provedou nezbytná opatření ke včasnému a úplnému vyřízení žádosti o právní pomoc. Přílohy, zaslané s dožádáním, jsou dožadujícímu justičnímu orgánu po vyřízení žádosti na vyžádání v případě potřeby vráceny.
6. Pokud v souladu s článkem 19 této smlouvy nemůže být právní pomoc poskytnuta, bude dožadujícímu justičnímu orgánu žádost i s přílohami vrácena.
1. Pokud to vyžaduje vyšetřování nebo soudní projednávání probíhající na území jedné smluvní strany, je možno z území druhé smluvní strany předvolávat svědky, poškozené, občanské žalobce, občanské odpůrce, jejich zákonné zástupce, znalce a tlumočníky.
2. Svědek, poškozený, občanský žalobce, občanský odpůrce, jejich zákonní zástupci, jakož i znalec a tlumočník, kteří se na předvolání doručené justičním orgánem dožádané smluvní strany dostaví před justiční orgán dožadující smluvní strany, nemohou být bez ohledu na své státní občanství na jejím území stíháni podle
trestníchani správních předpisů, ani vzati do vazby ani na nich nemůže být vykonán trest za čin, spáchaný před překročením její státní hranice. Tyto osoby nemohou být rovněž trestně nebo správně stíhány, vzaty do vazby ani na nich nemůže být vykonán trest v souvislosti s jejich svědectvím nebo znaleckým posudkem ve věci, která je předmětem řízení.
3. Osoby uvedené v odstavci 2 tohoto článku pozbudou ochrany podle odstavce 2, neopustí-li území dožadující smluvní strany do 15 dnů ode dne, kdy jim dožadující justiční orgán sdělí, že jejich další přítomnost už není potřebná, ačkoliv tak mohly učinit. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou tyto osoby nemohly opustit území dožadující smluvní strany bez vlastního zavinění.
4. Výdaje na cestu a pobyt v dožadujícím státě, jakož i ušlá mzda svědka, znalce, poškozeného, jeho zákonného zástupce a rovněž tlumočníka budou uhrazeny dožadující smluvní stranou. Znalci a tlumočníci mají nárok na odměnu za vypracování znaleckého posudku a překladu. V předvolání musí být uvedeny výdaje, na jejichž úhradu mají předvolané osoby právo. Těmto osobám vyplatí justiční orgán dožadující smluvní strany na požádání zálohu na krytí příslušných výdajů.
5. Předvolání poškozeného, občanského žalobce, občanského odpůrce, svědka, znalce nebo tlumočníka s pobytem na území jedné smluvní strany k justičnímu orgánu druhé smluvní strany nesmí obsahovat pohrůžku použití donucovacích prostředků pro případ, že se nedostaví.
1. Justiční orgán dožádané smluvní strany doručí písemnosti podle žádosti a předpisů platných v jeho státě, jsou-li doručované písemnosti vyhotoveny v jeho jazyce či opatřeny řádně ověřeným překladem. Jinak odevzdá písemnosti jejich adresátu, je-li ochoten je dobrovolně přijmout.
2. Správnost překladu doručovaných písemností potvrdí soudní tlumočník, popřípadě dožadující justiční orgán, nebo zástupce diplomatického případně konzulárního úřadu smluvních stran, pokud to jejich právní řád připouští.
3. Pokud písemnost nelze doručit na adresu uvedenou v dožádání, dožádaný justiční orgán učiní sám v souladu se svým právním řádem opatření potřebná ke zjištění adresy. V případě, že dožádaný justiční orgán tuto adresu zjistit nemůže, uvědomí o tom dožadující orgán a vrátí mu písemnost, která měla být doručena.
Dožádaný justiční orgán potvrdí předání doručovaných písemností protokolem, v němž bude uveden způsob, místo a datum doručení s podpisem příjemce písemnosti, nebo důvody, proč bylo převzetí odmítnuto, s podpisem příslušného pracovníka dožádaného justičního orgánu a úředním razítkem.
Smluvní strany jsou oprávněny doručovat písemnosti nebo vyslýchat vlastní občany, pobývající na území druhé smluvní strany, prostřednictvím svých diplomatických misí a konzulárních úřadů. V těchto případech není možno použít donucovacích prostředků ani výhružky jejich použití.
1. Listiny nebo jejich opisy, které byly na území jedné smluvní strany vyhotoveny v předepsané formě nebo ověřeny justičním orgánem či zvlášť k tomu pověřenou osobou v rámci jejich pravomoci a opatřeny otiskem úředního razítka, jsou na území druhé smluvní strany používány bez dalšího ověření.
2. Listiny, které jsou na území jedné smluvní strany považovány za veřejné, mají důkazní moc veřejných listin i na území druhé smluvní strany.
1. Žádosti občanů jedné smluvní strany o vystavení a zaslání výpisů z matrik, dokladů o vzdělání, o délce zaměstnání nebo jiných písemností, týkajících se osobních nebo majetkových práv a zájmů těchto občanů, jsou zasílány úřadům druhé smluvní strany diplomatickou cestou.
2. Tyto orgány vyhotoví písemnosti v souladu s právním řádem svého státu a zasílají je bezplatně a bez překladu diplomatickou cestou druhé smluvní straně. Orgán příslušný podle bydliště žadatele mu předá písemnost a vybere od něho vynaložené náklady ve výši stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území se žadatel zdržuje. Vybrané náklady náleží smluvní straně, jejíž orgán je vybral.
1. Justiční orgány smluvních stran si na požádání poskytují v souladu se svým právním řádem pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na území smluvních stran, pokud je to potřebné k uplatnění práv občanů. Dožadující justiční orgán může zároveň sdělit údaje jemu dostupné, které by mohly usnadnit zjištění adresy osoby uvedené v žádosti.
2. Justiční orgány smluvních stran si poskytují vzájemnou pomoc při zjišťování zaměstnání a příjmů osob, zdržujících se na území dožádané smluvní strany, proti kterým je u justičního orgánu dožadující smluvní strany uplatněn nárok na výživné.
Ústřední orgány justičních orgánů smluvních stran si navzájem na požádání poskytují informace o právním řádu, který v jejich státě platí nebo platil, o praxi justičních orgánů při jeho používání a jiné informace v právních otázkách.
1. Ve vzájemném styku při provádění této smlouvy používají justiční orgány smluvních stran jazyk český, uzbecký a ruský.
2. Doklady zasílané v jazyce dožadující smluvní strany jsou opatřeny překladem do jazyka dožádané smluvní strany nebo do ruského jazyka, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
3. Potvrzení správnosti písemného překladu listin se provádí v souladu s právními řády smluvních stran a s touto smlouvou.
Smluvní strany nesou samy náklady vzniklé při poskytnutí právní pomoci na jejich území, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
1. Žádost o poskytnutí právní pomoci může být zcela nebo zčásti odmítnuta, pokud by její poskytnutí mělo za následek porušení svrchovanosti, bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiných základních zájmů dožádané smluvní strany.
2. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti s odůvodněním dožádaná smluvní strana včas písemně oznámí.
1. Žaloby proti osobám zdržujícím se na území jedné smluvní strany jsou bez ohledu na jejich stát- ní příslušnost podávány u soudů této smluvní strany, žaloby proti právnickým osobám a jejich organizač- ním složkám jsou podávány u soudů smluvní strany, na jejímž území jsou zaregistrovány, pokud v čás- tech II -- V tohoto oddílu není stanoveno jinak.
2. Pravomoc soudů každé ze smluvních stran je dána rovněž v případech, kdy na jejím území:
2.1. je prováděna obchodní, výrobní nebo jiná hospodářská činnost podniku (pobočky) odpůrce;
2.2. byl splněn nebo má být zcela nebo zčásti splněn závazek ze smlouvy, který je předmětem sporu.
3. Žaloby proti přepravcům plynoucí ze smluv o přepravě nákladů, osob a zavazadel jsou podávány u soudů příslušných podle mista registrace dopravní firmy, vůči které byl vznesen nárok.
1. Soudy smluvních stran mohou projednávat spory i v jiných případech, pokud bylo písemnou dohodou stran stanoveno, že je mohou projednat. Výlučnou pravomoc soudů vyplývající z článku 20 odstavce 3 a z
dalšíchustanovení částí II -- V tohoto oddílu, jakož i z právního řádu příslušné smluvní strany nelze dohodou stran měnit.
2. Pokud existuje dohoda stran o předání sporu, pak na žádost odpůrce předá soud věc k projednání druhému soudu.
1. Bylo-li zahájeno řízení v téže věci a mezi týmiž stranami u soudů obou smluvních stran, pak soud, který řízení zahájil později, řízení zastaví.
2. Se souhlasem justičních orgánů smluvních stran soud, který zahájil řízení ve věci dříve, také může řízení zastavit, pokud uzná, že věc bude rychleji a všestranněji projednána u jiného soudu, například v místě, kde se nachází nejvíce důkazů.
3. K řízení o vzájemné žalobě a o požadavku na započtení, vyplývající z téhož právního vztahu jako původní žaloba, je příslušný soud, který projednává původní žalobu.
1. Způsobilost k právům a k právním úkonům fyzické osoby se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
2. Způsobilost k právům a k právním úkonům osoby zdržující se na území jedné ze smluvních stran se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území má povolení k pobytu.
3. Způsobilost k právům právnické osoby se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla zaregistrována.
1. Ve věcech omezení nebo zbavení osoby způsobilosti k právním úkonům je s výjimkou případů, uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, příslušný soud smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
2. Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že u osoby, která se zdržuje na jeho území a je občanem druhé smluvní strany, jsou důvody pro omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom soud smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
3. Jestliže soud smluvní strany, kterému byly oznámeny důvody pro omezení nebo zbavení osoby způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení nebo se nevyjádří, povede řízení o omezení nebo
zbavenízpůsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území se občan zdržuje. Rozhodnutí o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům se zašle příslušnému soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
4. Ustanovení odstavců 1 až 3 tohoto článku se použijí obdobně i na obnovení způsobilosti k právním úkonům.
5. V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, které nesnesou odkladu, může soud smluvní strany, na jejímž území se osoba zdržuje, sám učinit opatření nezbytná k ochraně osoby nebo jejího majetku. Rozhodnutí vydaná v souvislosti s těmito opatřeními se zašlou soudu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba. Tato rozhodnutí mohou být zrušena, jestliže soud této smluvní strany rozhodne ve věci jinak.
1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo za mrtvou a k určení faktu smrti je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla naživu, u ostatních osob -- je dána pravomoc justičních orgánů v místě, kde se osoba naposled zdržovala.
2. Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé smluvní strany nebo jinou osobu, zdržující se na jejím území, za nezvěstnou nebo za mrtvou a také mohou určit fakt jejich smrti na návrh osob, majících na tom zájem a zdržujících se na jejím území, jejichž práva a zájmy se opírají o právní řád této smluvní strany. Rozhodnutí vydaná dle odstavce 2 tohoto článku jsou platná pouze na území smluvní strany, jejíž justiční orgán rozhodnutí vydal.
3. V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo za mrtvého používají soudy smluvních stran právního řádu svého státu.
1. Podmínky uzavření manželství se řídí pro každého z budoucích manželů právním řádem smluvní
strany,jejímž je občanem; pro ostatní osoby zdržující se na území jedné ze smluvních stran se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území mají povolení k pobytu.
2. Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.
1. Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.
2. Jestliže jeden z manželů se zdržuje na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, přičemž oba manželé mají stejné státní občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž jsou občany.
3. Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany, a jeden z nich se zdržuje na území jedné, a druhý na území druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území měli své poslední společné bydliště.
4. Jestliže osoby uvedené v odstavci 3 tohoto článku neměly společné bydliště na území smluvních stran, použije se právního řádu té smluvní strany, u jejíhož justičního orgánu bylo zahájeno řízení.
5. Právní vztahy manželů týkající se jejich nemovitého majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
6. K řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1 až 3 a 5 tohoto článku. Jestliže manželé nikdy neměli majetek na území smluvních stran, je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které použijí právního řádu svého státu.
1. Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu.
2. Je-li každý z manželů občanem jiné smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, u jejíhož justičního orgánu byl podán návrh na rozvod manželství.
1. K rozvodu manželství, v případě uvedeném v článku 28 odstavci 1, je dána pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Zdržují-li se oba manželé v době podání návrhu na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také justičních orgánů této smluvní strany.
2. K rozvodu manželství, v případě uvedeném v článku 28 odstavci 2, je dána pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, na jejímž území se oba manželé zdržují. Pokud se jeden z manželů zdržuje na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je k rozvodu manželství dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran.
1. Prohlášení manželství za neplatné se řídí právním řádem smluvní strany, který byl podle článku 26 použit při uzavření manželství.
2. Pravomoc justičních orgánů smluvních stran ve věcech prohlášení manželství za neplatné se řídí podle článku 29 této smlouvy.
1. Určení a popření otcovství nebo mateřství se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž občanství dítě nabylo narozením.
2. Jestliže občanství dítěte není známo, řídí se určení a popření otcovství nebo mateřství právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se dítě zdržuje.
3. Ve věci určení nebo popření otcovství nebo mateřství je dána pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, na jejímž území se dítě zdržuje.
1. Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem je dítě.
2. K rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejíž právní řád byl použit v odstavci 1 tohoto článku.
3. V naléhavých případech může justiční orgán jedné smluvní strany podle svého právního řádu
přijmoutpředběžné rozhodnutí nezbytné pro ochranu práv dítěte a jeho majetku, o čemž neprodleně informuje justiční orgán druhé smluvní strany, jejímž občanem je dítě, a současně mu v příloze zašle opis příslušných listin.
1. Zřízení nebo zrušení poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být zřízeno nebo zrušeno poručenství nebo opatrovnictví.
2. Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a osobou, které bylo poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž justiční orgán poručníka nebo opatrovníka ustanovil.
3. Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.
4. Poručníkem nebo opatrovníkem osoby, která je občanem jedné smluvní strany, může být ustanoven občan druhé smluvní strany, pokud se zdržuje na území strany, kde bude poručenství nebo opatrovnictví vykonáváno.
Ve věci zřízení nebo zrušení poručenství nebo opatrovnictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejímž občanem je osoba, nad kterou se zřizuje nebo zrušuje poručenství nebo opatrovnictví, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
1. Je-li třeba přijmout nezbytná poručenská nebo opatrovnická opatření v zájmu občana jedné smluvní strany, který se zdržuje na území druhé smluvní strany nebo tam má majetek, justiční orgán této smluvní strany o tom bezodkladně uvědomí justiční orgán, jehož pravomoc je dána v souladu s článkem 34.
2. V neodkladných případech může justiční orgán druhé smluvní strany sám přijmout nezbytná dočasná opatření podle svého právního řádu. Tuto skutečnost je povinen neprodleně oznámit justičnímu orgánu,
jehožpravomoc je dána v souladu s článkem 34, a současně mu zaslat kopie příslušných listin. Tato opatření zůstávají v platnosti do doby, dokud justiční orgán uvedený v článku 34 nerozhodne jinak.
1. Justiční orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 34, může přenést poručenství nebo opatrovnictví na justiční orgán druhé smluvní strany v případě, že osoba svěřená do poručenství nebo opatrovnictví se zdržuje na území této smluvní strany nebo tam má majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, jakmile dožádaný justiční orgán poručenství nebo opatrovnictví převezme a uvědomí o tom dožadující justiční orgán.
2. Justiční orgán, který podle odstavce 1 tohoto článku poručenství nebo opatrovnictví převzal, vykonává je podle právního řádu svého státu. Nemůže však rozhodovat ve věcech týkajících se osobního stavu osoby svěřené do poručenství nebo opatrovnictví, může však dát svolení k uzavření manželství, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
1. Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo jeho zrušení.
2. Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je třeba pro osvojení nebo jeho zrušení souhlasu zákonného zástupce a příslušného státního orgánu, jakož i souhlasu dítěte, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž je dítě občanem.
3. Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, pak osvojení nebo jeho zrušení musí být provedeno v souladu s právním řádem smluvní strany, na jejímž území bylo zahájeno řízení o osvojení.
4. K řízení o osvojení nebo jeho zrušení je dána pravomoc justičního orgánu smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo jeho zrušení. V případě uvedeném v odstavci 3 tohoto článku je dána pravomoc justičního orgánu té smluvní strany, na jejímž území manželé měli nebo mají poslední společné bydliště.
1. Vlastnické právo k nemovitému majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází. Posouzení toho, který majetek je nemovitý, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
2. Vlastnické právo k dopravním prostředkům podléhajícím zápisu do státního registru se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se nachází orgán, u něhož byl dopravní prostředek zaregistrován.
3. Vznik, změna nebo zánik vlastnického práva či jiného věcného práva k majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se majetek nacházel v době, kdy došlo k jednání či jiné skutečnosti zakládající vznik nebo zánik takového práva.
4. K řízení ve věcech týkajících se vlastnického práva nebo jiných věcných práv k nemovitému majetku je dána výlučná pravomoc soudu, v jehož obvodu se nachází tento majetek.
1. Forma právního úkonu se řídí právním řádem místa, kde byl učiněn, pokud tato smlouva nestanoví jinak.
2. Forma právního úkonu ve vztahu k nemovitému majetku a práva k němu se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.
3. Práva a povinnosti stran právního úkonu se řídí právním řádem místa, kde byl právním úkon učiněn, pokud se strany nedohodly jinak.
1. Odpovědnost za škodu, s výjimkou té, která vyplývá ze smluv a z jiných právních úkonů, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo ke vzniku škody.
2. Jsou-li poškozený a ten, kdo škodu způsobil, občany stejné smluvní strany, použije se právní řád této smluvní strany.
3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku je dána pravomoc soudu smluvní strany, na
jejímžúzemí došlo k jednání nebo jiné události zakládající nárok na náhradu škody. Poškozený může podat žalobu rovněž k soudu smluvní strany, na jejímž území se ten, kdo škodu způsobil, zdržuje.
Občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako občané této smluvní strany.
1. Právní poměry dědické, s výjimkou uvedenou v odstavci 2 tohoto článku, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel poslední bydliště.
2. Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.
3. Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.
Jestliže podle právního řádu smluvní strany, kterým se řídí dědění, má dědictví připadnout státu, pak movitý majetek, který je předmětem dědění, přechází na smluvní stranu, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitý majetek přechází na smluvní stranu, na jejímž území se tento majetek nachází.
1. Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, právní účinky vad projevu vůle, jakož i způsob popření platnosti závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti.
2. Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době pořízení
závěti.Stačí však, vyhoví-li právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť pořízena. Totéž platí i o formě zrušení závěti.
3. Otevření a vyhlášení závěti provádí justiční orgán smluvní strany, na jejímž území je závěť uložena. Je-li k řízení o dědictví dána pravomoc justičního orgánu druhé smluvní strany, zašle se mu ověřená kopie závěti a protokol o jejím otevření a vyhlášení.
1. K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel bydliště v době své smrti.
2. K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území se nemovitost nachází.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použijí rovněž při projednání sporů, které vzniknou v souvislosti s dědickým řízením.
V dědických věcech včetně dědických sporů jsou zastupitelské nebo konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat bez zvláštní plné moci, s výjimkou práva odmítnout dědictví, před justičními orgány druhé smluvní strany občany svého státu, pokud jsou tito nepřítomni nebo si neustanovili zástupce.
Jestliže občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, příslušný orgán smluvní strany neprodleně tuto skutečnost oznámí zastupitelskému nebo konzulárnímu úřadu státu, jehož občanem byla zemřelá osoba, a zároveň mu sdělí údaje o dědicích, o místě jejich bydliště nebo pobytu, o rozsahu a hodnotě dědictví, jakož i o závěti, pokud existuje.
1. Justiční orgány smluvních stran učiní podle svého právního řádu opatření nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.
2. O opatřeních učiněných podle odstavce 1 tohoto článku bude bezodkladně uvědomena diplomatická mise nebo konzulární úřad státu, jehož občanem je zůstavitel. Uvedený úřad nebo justiční orgán se může provádění těchto opatření zúčastnit.
3. Na žádost justičního orgánu, jehož pravomoc k projednání dědictví je dána, mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku změněna, zrušena nebo odložena.
1. Má-li být po skončení dědického řízení na území jedné smluvní strany movitý majetek, který je předmětem dědění, nebo částka získaná prodejem movitého nebo nemovitého majetku, který je předmětem dědění, vydána dědicům, kteří se zdržují na území druhé smluvní strany, a nelze-li jim nebo jejich zákonným zástupcům tento majetek nebo částku přímo vydat, předá se majetek, který je předmětem řízení, nebo částka získaná jeho prodejem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.
2. Justiční orgán příslušný v dědickém řízení vydá rozhodnutí o předání dědictví diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu.
3. Tento majetek může být vydán dědicům, jestliže:
3.1. byly zaplaceny nebo zajištěny veškeré nároky věřitelů zůstavitele, uplatněné ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dědictví nachází;
3.2. byly zaplaceny nebo zajištěny veškeré dědické poplatky a daně;
3.3. příslušné orgány smluvních stran vydaly povolení k vývozu dědictví, je-li ho třeba.
4. Převod peněžních částek se uskutečňuje podle právního řádu smluvních stran.
Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají tato pravomocná rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:
1. rozhodnutí justičních orgánů v občanských věcech, včetně soudem schválených smírů v těchto věcech a notářských listin v občanských věcech;
2. rozsudky soudů v trestních věcech v části týkající se náhrady škody způsobené trestným činem;
3. rozhodnutí arbitrážních soudů;
4. rozhodnutí soudů o náhradě nákladů řízení.
1. Pravomocná rozhodnutí vydaná justičními orgány jedné smluvní strany, která svou povahou nevyžadují výkonu, jsou na území druhé smluvní strany uznávána za podmínky, že:
1.1. justiční orgány dožádané smluvní strany nevydaly dříve v této věci rozhodnutí, které nabylo právní moci;
1.2. věc podle této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno, nespadá do výlučné pravomoci justičního orgánu této smluvní strany.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují i na rozhodnutí o poručenství a opatrovnictví.
1. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí se podává u příslušného soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno. Může být podán i soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Tento soud zašle návrh soudu, který je příslušný o návrhu rozhodnout.
2. K návrhu se připojí:
2.1. rozhodnutí nebo jeho ověřený opis, jakož i potvrzení o nabytí právní moci a vykonatelnosti, nebo o vykonatelnosti před nabytím právní moci, pokud to nevyplývá ze samotného rozhodnutí;
2.2. potvrzení o tom, že strana, proti které bylo rozhodnuto a která se řízení nezúčastnila, byla řádně a včas předvolána k soudu a v případě procesní nezpůsobnosti byla řádně zastoupena;
2.3. doklad o částečném splnění rozhodnutí v době jeho zaslání, jestliže bylo částečně splněno;
2.4. doklad o tom, že se strany dohodly na smluvní pravomoci.
3. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a jeho přílohy musí být opatřeny ověřeným překladem do jazyka dožádané smluvní strany nebo do ruského jazyka.
1. Soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky stanovené touto smlouvou. V případě, že podmínky byly splněny, nařídí výkon rozhodnutí.
2. Způsob výkonu rozhodnutí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden.
3. Náklady spojené s uznáním a výkonem rozhodnutí jsou navrhovateli (oprávněnému) uhrazeny podle právního řádu smluvní strany, jejíž orgán takové rozhodnutí vydal.
4. Pravomocná rozhodnutí justičních orgánů jedné smluvní strany, jakmile jsou uznána nebo je nařízen jejich výkon na území druhé smluvní strany, mají stejné právní účinky jako rozhodnutí vydaná vlastními justičními orgány.
Uznání a výkon rozhodnutí uvedených v článku 50 může být odmítnut, jestliže:
1. podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, nenabylo právní moci nebo není vykonatelné, s výjimkou rozhodnutí, která jsou vykonatelná před nabytím právní moci;
2. odpůrce se nezúčastnil řízení v důsledku toho, že jemu nebo jeho právnímu zástupci nebylo včas a řádně doručeno předvolání k soudu;
3. bylo již v téže věci a mezi týmiž účastníky na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, dříve vydáno pravomocné rozhodnutí nebo existuje uznané rozhodnutí soudu třetího státu, nebo jestliže justiční orgán této smluvní strany zahájil dříve řízení v této věci;
4. podle ustanovení této smlouvy a v případech touto smlouvou neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, je k řízení ve věci dána výlučná pravomoc jejího justičního orgánu;
5. chybí doklad o tom, že se strany dohodly na smluvní příslušnosti soudu;
6. podle právního řádu smluvní strany, jejíž soud rozhoduje o žádosti o uznání a výkon rozhodnutí, uplynula promlčecí lhůta pro podání návrhu na výkon rozhodnutí.
Smluvní strany se zavazují, že si za podmínek stanovených v této smlouvě budou na žádost vzájemně vydávat osoby nacházející se na jejich území, po kterých je v dožadujícím státě vyhlášeno pátrání za účelem trestního stíhání pro trestné činy, které podléhají vydání, nebo za účelem výkonu trestu uloženého za takovéto trestné činy.
1. Pro účely této smlouvy jsou trestnými činy podléhajícími vydání takové trestné činy, za které se v souladu s právním řádem dožadující i dožádané smluvní strany ukládá trest odnětí svobody na dobu nejméně jednoho roku nebo trest přísnější.
2. Vydání k výkonu rozsudku za spáchané trestné činy uvedené v odstavci 1 tohoto článku bude uskutečněno, jestliže do odpykání celého trestu zbývá nejméně šest měsíců.
3. Jestliže se žádost o vydání týká několika samostatných trestných činů, ze kterých některé nevyhovují podmínkám uvedeným v odstavci 1 tohoto článku, vydání požadované osoby může být povoleno, pokud alespoň jeden z těchto trestných činů podléhá vydání.
1. Vydání může být odmítnuto, jestliže
1.1. trestní stíhání pro trestný čin, pro který se žádá o vydání, může být podle právního řádu smluvních stran zahájeno na žádost poškozeného;
1.2. trestný čin, pro nějž se žádá o vydání, byl spáchán zcela nebo částečně na území dožádané smluvní strany, včetně paluby lodí pod její vlajkou, nebo letadel registrovaných v souladu s jejím právním řádem v okamžiku spáchání trestného činu;
1.3. podle práva dožadující strany může být za trestný čin uložen trest smrti, pokud tato smluvní strana
neposkytne záruky uznané dožádanou smluvní stranou za dostačující, že trest smrti nebude uložen, nebo že již uložený trest nebude vykonán.
2. Vydání bude odmítnuto, jestliže
2.1. u dožádané strany nemůže být zahájeno trestní řízení nebo vykonán rozsudek z jakéhokoliv zákonného důvodu včetně promlčení nebo udělení amnestie;
2.2. byl pro tentýž trestný čin na území dožádané smluvní strany vynesen pravomocný rozsudek nebo pravomocně rozhodnuto o zastavení trestního stíhání;
2.3. má dožádaná strana vážné důvody k domněnce, že žádost o vydání pro obecný trestný čin byla podána za účelem stíhání nebo potrestání dané osoby z důvodů její rasy, náboženství, národnosti či politických názorů;
2.4. osoba, která má být vydána, je občanem dožádané smluvní strany, nebo je osobou, které je v tomto státě poskytnut azyl;
2.5. trestný čin vojenský, pro nějž se vydání žádá, není dožádanou smluvní stranou považován za obecný trestný čin.
1. Žádost o vydání se podává písemně a musí obsahovat nezbytné údaje o osobě, o jejíž vydání se žádá, včetně údajů o její státní příslušnosti, bydlišti nebo místě pobytu.
2. Každá žádost musí být vždy doplněna o:
2.1. co nejpřesnější popis žádané osoby a všechny další údaje pro snadnější zjištění její totožnosti, například fotografie či jiná zpodobení, otisky prstů, pokud byly pořízeny, a podobně;
2.2. text příslušného právního předpisu, podle kterého je trestný čin kvalifikován, nebo, v případě potřeby, výtah z příslušného zákona, který se na tento trestný čin vztahuje, a rovněž označení trestu, který může být za daný trestný čin uložen.
3. Jestliže je žádaná osoba obviněna ze spáchání trestného činu, přílohou k žádosti o vydání musí být ověřená kopie zatýkacího rozkazu, popis skutkové podstaty trestného činu s uvedením doby a místa jeho spáchání a údajů o případné hmotné škodě.
4. Jestliže vyžadovaná osoba již byla odsouzena za spáchání trestného činu, přílohou k žádosti o
vydánímusí být ověřená kopie pravomocného rozsudku s uvedením, jaká část trestu zbývá odpykat, pokud odsouzená osoba již část trestu odpykala.
5. Žádost o vydání a k ní přiložené doklady jsou vyhotovovány v souladu s ustanovením článku 17 této smlouvy.
6. Žádost o vydání se zasílá v případech, kdy je známo místo pobytu vyžadované osoby na území dožádané smluvní strany.
1. Dožádaná smluvní strana projedná žádost o vydání v souladu s postupem stanoveným jejím právním řádem a bez prodlení oznámí své rozhodnutí dožadující smluvní straně.
2. Pokud je rozhodnuto žádosti vyhovět, dožádaná smluvní strana přijme opatření k uvalení vazby na osobu, o jejíž vydání je žádáno. O vzetí této osoby do vazby je dožadující smluvní strana okamžitě informována.
3. V případě úplného nebo částečného zamítnutí žádosti o vydání musí být vždy oznámeny důvody takovéhoto zamítnutí.
1. Pokud dožádaná smluvní strana bude považovat informace uvedené v žádosti o vydání za nedostačující, může požádat o jejich doplnění ve lhůtě 20 dnů. Zároveň může učinit nezbytná opatření k tomu, aby žádaná osoba nemohla opustit její území.
2. V případě uvedeném v odstavci 1 tohoto článku dožadující smluvní strana učiní vše nezbytné, aby dodatkové údaje poskytla v co nejkratší době.
1. V naléhavých případech mohou příslušné orgány požádat dožádanou smluvní stranu, aby žádanou osobu vzala do předběžné vazby.
2. V žádosti o vzetí do předběžné vazby je nutno uvést, že doklady požadované v článku 58 budou zaslány zároveň s žádostí o vydání. Rovněž musí být uvedeno, pro který trestný čin bude o vydání žádáno, kdy a kde byl tento trestný čin spáchán, a pokud je to možné, i popis žádané osoby.
3. Žádost o zadržení a vzetí do předběžné vazby bude dožádané smluvní straně podána diplomatickou cestou nebo přímo poštou, telegramem, dálnopisem, faxem či prostřednictvím Mezinárodní organizace
trestnípolicie INTERPOL. O výsledku žádosti bude dožadující smluvní strana obratem informována ústředním orgánem dožádané smluvní strany.
4. Pokud dožádaná strana do 60 dnů od zadržení neobdrží žádost o vydání s doklady uvedenými v článku 58, propustí osobu, která byla vzata do předběžné vazby. Možnost předběžného propuštění není nikdy vyloučena, avšak dožádaná strana podle své úvahy učiní taková opatření, aby zabránila žádané osobě uprchnout.
5. Propuštění osoby není překážkou k jejímu opětovnému zadržení a vzetí do vazby za účelem vydání, pokud žádost o vydání s potvrzujícími doklady dojde následně.
1. V případě vyhovění žádosti o vydání dohodnou smluvní strany čas, místo a způsob předání žádané osoby.
2. Pokud žádaná osoba nemůže být převzata nebo předána z důvodů, které smluvní strana nemůže ovlivnit, oznámí tuto skutečnost obratem druhé smluvní straně. Dožádaná a dožadující smluvní strana se dohodnou na novém termínu předání. Pokud ani v novém termínu nedojde k převzetí, žádaná osoba může být propuštěna.
1. Je-li žádaná osoba na území dožádané smluvní strany trestně stíhána nebo odsouzena za jiný trestný čin, její vydání může být odloženo do zastavení trestního stíhání, vykonání trestu nebo upuštění od výkonu trestu.
2. Jestliže odložením vydání nebo předáním dle odstavce 1 tohoto článku může dojít k promlčení nebo k ohrožení vyšetřování týkajícího se vyžadované osoby, může dožádaná smluvní strana vyžadovanou osobu dožadující smluvní straně dočasně předat za podmínek společně stanovených oběma stranami.
3. Dočasně vydaná osoba musí být vrácena po provedení úkonů v trestní věci, pro které byla předána, pokud se nejedná o osobu, která je občanem dožadující smluvní strany nebo které je dožadující smluvní stranou poskytnut azyl. O této skutečnosti musí být dožádaná smluvní strana informována před dočasným předáním osoby.
1. Pokud dožádaná smluvní strana nevysloví souhlas, nemůže být na území dožadující smluvní strany vůči osobě, která byla na základě této smlouvy vydána, vedeno trestní stíhání, vynesen rozsudek, nebo jakkoli omezena její osobní svoboda za trestný čin, kterého se dopustila před vydáním, kromě trestného činu, pro který byla vydána. Přílohou k žádosti o vyslovení souhlasu dožádané smluvní strany jsou doklady uvedené v článku 58 této smlouvy.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nebude použito, jestliže vydaná osoba do jednoho měsíce od konečného zproštění odpovědnosti za trestný čin, pro který byla vydána, neopustila území dožadující smluvní strany, i když tak učinit mohla, nebo jestliže toto území opustila a opět se na ně dobrovolně vrátila.
1. Jestliže je o vydání stejné osoby žádáno jednou ze smluvních stran a zároveň třetím státem, rozhodne smluvní strana sama, které žádosti vyhoví.
2. S výjimkou případů uvedených v článku 64 odstavci 2 dožadující smluvní strana nemůže bez souhlasu dožádané smluvní strany vydat vyžádanou osobu třetímu státu.
Jestliže se vydaná osoba vrátí na území dožádané smluvní strany dříve, než byla na území dožadující smluvní strany definitivně zproštěna odpovědnosti za trestný čin, pro který byla vydána, pak k nové žádosti o opětovné vydání nejsou zasílány doklady uvedené v článcích 58 a 60 této smlouvy.
1. V případě, že je vydání povoleno, jsou dožadující smluvní straně na její žádost předány všechny v dožádaném státě nalezené věci získané trestnou činností, pro kterou je žádáno o vydání osoby, nebo věci,
kterémohou sloužit jako důkazy v trestním řízení, v rozsahu, ve kterém to právní řád dožádané smluvní strany umožňuje, a s ohledem na zachování práv třetích stran.
2. Výše uvedené věci mohou být na žádost předány dožadující smluvní straně i v případě, že žádaná osoba uprchla nebo zemřela.
3. Jestliže dožádaná smluvní strana uvedené věci potřebuje jako důkazy v probíhajícím trestním řízení, může být předání odloženo do ukončení řízení.
4. Jestliže uvedené věci mají být na území dožádané smluvní strany zajištěny nebo zkonfiskovány, pak je tato smluvní strana může zadržet nebo předat dočasně.
5. Jestliže to vyžaduje právní řád dožádané smluvní strany nebo zajištění ochrany práv třetích osob, pak je každá takto předaná věc po ukončení soudního řízení bezplatně vrácena dožádané smluvní straně, pokud o to tato smluvní strana požádá.
1. Smluvní strana, které je osoba vydávána třetím státem přes území druhé smluvní strany, požádá druhou smluvní stranu o povolení průvozu přes její území. Toto ustanovení se nepoužije při letecké přepravě bez plánovaného mezipřistání na území druhé smluvní strany.
2. Dožádaná smluvní strana projedná žádost, kterou obdržela a v jejíž příloze je popis a údaje o provážené osobě, stručný popis skutkové podstaty trestného činu a zatykací rozkaz, v souladu se svým právním řádem, a co nejrychleji jí vyhoví, pokud tím nebudou ohroženy její zásadní veřejné zájmy. O způsobu, trase a dalších podmínkách průvozu se příslušné justiční orgány smluvních stran dohodnou v každém konkrétním případě zvlášť.
3. Během průvozu zajišťuje stát průvozu možnost ponechání provážené osoby ve vazbě a poskytuje nezbytnou pomoc osobám eskortujícím prováženou osobu z druhé smluvní strany.
4. Smluvní strana, nad jejímž územím probíhá let, může v případě neplánovaného přistání na žádost osob druhé smluvní strany eskortujících prováženou osobu, držet tuto osobu po dobu 48 hodin ve vazbě do
obdrženížádosti o průvoz, podané v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Tato žádost může být zaslána telekomunikačními prostředky, například telegraficky, dálnopisem nebo telefaxem.
5. Náklady vzniklé průvozem hradí dožadující smluvní strana.
Smluvní strany si navzájem sdělují výsledky trestního řízení proti osobě, která jim byla vydána. Na požádání zašlou opis konečného rozhodnutí.
1. Každá ze smluvních stran může požádat druhou smluvní stranu, aby podle svého právního řádu stíhala osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, neexistují-li podmínky pro jejich vydání.
2. Každá ze smluvních stran může na žádost druhé smluvní strany stíhat podle svého právního řádu vlastní občany nebo jiné osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, jedná-li se o čin oboustranně trestný.
1. Žádost o trestní stíhání se podává písemně a musí obsahovat:
1.1. označení dožadujícího justičního orgánu a dožádaného justičního orgánu příslušného k vyšetřování nebo soudnímu projednávání;
1.2. popis činu, v souvislosti s nímž se žádost o převzetí trestního řízení podává, včetně vyznačení místa a doby spáchání trestného činu;
1.3. výsledky vyšetřování, na kterých je založeno podezření ze spáchání trestného činu;
1.4. co nejpřesnější údaje o totožnosti, státní příslušnosti a místě pobytu podezřelého;
1.5. rozsah škody způsobené trestnou činností.
2. Žádost o trestní stíhání musí být doložena:
2.1. zněním ustanovení zákona dožadující smluvní strany, na jehož základě je daný čin považován za trestný, případně zněním dalších zákonných ustanovení významných pro vyšetřovací řízení;
2.2. oznámením poškozených v trestním řízení zahajovaném na návrh poškozeného, jakož i návrh na přiznání náhrady škody;
2.3. dalšími údaji, které umožní zjistit totožnost podezřelého, včetně jeho popisu, fotografie a jiného vyobrazení.
3. Každý doklad obsažený ve spisu musí být ověřen úředním razítkem příslušného justičního orgánu dožadující smluvní strany.
4. Žádost a k ní přiložené doklady jsou vyhotovovány v souladu s ustanovením článku 17 této smlouvy.
Kromě případů uvedených ve vnitrostátním právním řádu a v této smlouvě se nevyžaduje osvědčení nebo ověření pravosti listin přikládaných k žádosti o převzetí trestního stíhání, jakož i listin a dalších dokladů poskytnutých na vyžádání, pokud se smluvní strany nedohodly jinak.
Dožádaná smluvní strana je povinna uvědomit dožadující smluvní stranu o konečném rozhodnutí. Na žádost dožadující smluvní strany se zašle opis konečného rozhodnutí v trestní věci.
1. Je-li žádost o převzetí trestního stíhání dožádanou smluvní stranou odmítnuta, sdělí dožadující smluvní straně důvody odmítnutí.
2. Žádost o převzetí trestního stíhání může být odmítnuta, jestliže trestnímu stíhání brání zákonná překážka dožádané smluvní strany.
Při předání trestního stíhání zajistí dožadující i dožádaná smluvní strana, aby předáním trestního stíhání nevznikla újma na právech osoby poškozené trestným činem, zejména její právo na náhradu škody.
Je-li žádost o trestní stíhání dožádanou smluvní stranou přijata, dožadující smluvní strana, kromě poskytnutí právní pomoci dožádané smluvní straně, přeruší trestní stíhání, dokud jí dožádaná smluvní strana nesdělí konečné rozhodnutí ve věci. Poté trestní stíhání pro stejný trestný čin ukončí.
1. Převzaté trestní řízení je vedeno podle právního řádu dožádané smluvní strany. Při vznesení obvinění proti podezřelé osobě podle vlastního právního řádu justiční orgán dožádané smluvní strany provede nezbytné úpravy týkající se konkrétních prvků skutkové podstaty trestného činu. Trest vyměřený v tomto státě nemůže být přísnější než trest, který by byl uložen právním řádem dožadující smluvní strany.
2. Všechny úkony uskutečněné v souladu s právním řádem dožadující smluvní strany na jejím území při soudním projednávání nebo provedené v rámci řízení, pokud nejsou v rozporu s právním řádem dožádané smluvní strany, mají na území dožádané smluvní strany stejnou účinnost, jako kdyby byly vykonány v tomto státě nebo justičními orgány tohoto státu.
3. Dožádaná smluvní strana sdělí dožadující smluvní straně výsledek soudního řízení v převzaté věci zasláním opisu konečného rozhodnutí.
V případě, že dožadující smluvní strana oznámí dožádané straně svůj záměr požádat o převzetí trestního stíhání, může dožádaná smluvní strana přijmout jakákoliv dočasná opatření, včetně vzetí do vazby, která
bymohla přijmout podle vlastního právního řádu v případě, že by byl trestný čin, ke kterému se vztahuje žádost o převzetí trestního stíhání, spáchán na jejím území.
1. Za účelem podání svědectví nebo pomoci při vyšetřování si mohou na žádost smluvní strany v souladu se svým právním řádem dočasně předat uvězněné osoby za podmínky, že tyto osoby k tomu dají svůj souhlas.
2. Lhůtu a podmínky dočasného předání osob uvedených v odstavci 1 tohoto článku určuje dožádaná smluvní strana po dohodě s dožadující smluvní stranou a nemůže být delší než jeden měsíc, ve výjimečných případech dva měsíce.
Dožádaná smluvní strana v souladu se svým právním řádem vyhoví žádosti dožadující smluvní strany o prohlídku, zajištění a předání věcí a listin za účelem provedení důkazů v trestním řízení za dodržení podmínek uvedených v článku 67 této smlouvy.
Smluvní strany si vzájemně poskytují pomoc při vyhledání, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti. Pro účely této smlouvy je jako výnos z trestné činnosti označována každá věc, o níž má soud podezření, nebo o níž rozhodl, že byla získána nebo realizována přímo nebo nepřímo spácháním trestného činu, nebo která má hodnotu věci či jiných výhod získaných spácháním trestného činu.
1. Dožadující smluvní strana v žádosti o pomoc týkající se výnosů z trestné činnosti uvede důvody, pro které se domnívá, že tyto výnosy se nacházejí v jurisdikci dožádané smluvní strany.
2. Dožádaná smluvní strana po obdržení takovéto žádosti učiní vše nezbytné, aby zjistila, zda skutečně v rámci její jurisdikce existuje jakýkoliv výnos z předpokládané trestné činnosti, a výsledek zjištění oznámí dožadující smluvní straně.
3. Pokud dožádaná smluvní strana zjistí, že předpokládané výnosy z trestné činnosti existují, a byla-li o to požádána, učiní v souladu se svým právním řádem opatření, která zabrání jakémukoliv nakládání s těmito výnosy z předpokládané trestné činnosti do doby, než soud dožadující smluvní strany nepřijme konečné rozhodnutí o těchto výnosech.
4. Dožádaná smluvní strana v souladu se svým právním řádem a touto smlouvou vykoná konečné rozhodnutí soudu dožadující smluvní strany o zajištění nebo konfiskaci výnosů z trestné činnosti, nebo přijme jiná nezbytná opatření k zajištění těchto výnosů podle žádosti dožadující smluvní strany.
5. Při uplatňování tohoto článku zajišťují smluvní strany dodržení práv třetích stran jednajících v dobré víře. Předání výnosů z trestné činnosti se provádí v souladu s ustanovením článku 67 této smlouvy.
1. Smluvní strany si vzájemně sdělují informace o rozsudcích, které nabyly právní moci a které byly vyneseny soudy jedné smluvní strany nad občany druhé smluvní strany, a zároveň přijímají opatření k zasílání pořízených fotografií a otisků prstů odsouzených.
2. Smluvní strany si na požádání vzájemně sdělují údaje z rejstříku trestů osob již dříve odsouzených jejich soudy, pokud se jedná o osoby trestně stíhané na území dožadující smluvní strany.
1. Na žádost dožadující smluvní strany dožádaná smluvní strana učiní vše nezbytné, aby byla zachována důvěrnost o žádosti o právní pomoc, jejím obsahu a přiložených listinách, jakož i poskytnutí samotné
právnípomoci. Pokud žádosti nemůže být vyhověno, aniž by nebyla porušena důvěrnost, sdělí to dožádaná smluvní strana dožadující smluvní straně, která rozhodne, zda přesto trvá na vyhovění své žádosti.
2. Na žádost dožádané smluvní strany dožadující smluvní strana zachová důvěrnost o svědectví a údajích, poskytnutých dožádanou smluvní stranou kromě případů, kdy tyto údaje a svědectví jsou nezbytné pro vyšetřování a soudní řízení uvedená v žádosti.
Bez souhlasu dožádané smluvní strany nepoužije ani nepředá dožadující smluvní strana žádná svědectví nebo údaje, které jí byly dožádanou stranou poskytnuty, pro žádná jiná vyšetřování ani soudní řízení kromě těch, která jsou uvedena v žádosti o právní pomoc. V případě změny obvinění mohou být poskytnuté podklady použity, pokud trestný čin podle vzneseného obvinění je trestným činem, pro který podle této smlouvy může být poskytnuta vzájemná pomoc.
Smluvní strany přijímají v případě potřeby v souladu se svými právními řády opatření na ochranu svědků, poškozených a dalších účastníků trestního řízení ve věcech, v nichž bylo požádáno o poskytnutí právní pomoci, jakož i při projednávání těchto věcí před soudy, jestliže to vyžaduje výkon spravedlnosti.
Náklady vzniklé při dočasném předání uvězněných osob za účelem podání svědectví nebo poskytnutí pomoci při vyšetřování dle článku 79 této smlouvy, včetně nákladů na průvoz těchto osob územím třetích států, nese dožadující smluvní strana.
Zástupci justičních orgánů jedné smluvní strany a obhájci obviněných mohou být se souhlasem druhé smluvní strany přítomni při vyřizování žádosti o poskytnutí právní pomoci ve věcech trestních.
Otázky spojené s prováděním této smlouvy budou řešeny vzájemnou dohodou příslušných ústředních justičních orgánů smluvních stran. V případě potřeby může být vytvořena společná komise ze zástupců příslušných státních orgánů obou smluvních stran za účelem řešení vzniklých rozporů.
Touto smlouvou nejsou dotčena ustanovení jiných mezinárodních smluv, jimiž jsou smluvní strany vázány.
Tato smlouva může být měněna a doplňována vzájemnou písemnou dohodou smluvních stran. Změny a doplňky vstoupí v platnost v souladu s ustanovením článku 92 této smlouvy.
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost prvního dne čtvrtého měsíce od data výměny ratifikačních listin.
Tato smlouva se sjednává na dobu 5 let ode dne vstupu v platnost a její platnost bude dále automaticky prodlužována vždy na dalších 5 let, pokud ji jedna ze smluvních stran písemně nevypoví. Smlouva pozbývá platnosti po uplynutí 6 měsíců od data obdržení oznámení, že druhá smluvní strana vypovídá Smlouvu.
Ustanovení této smlouvy se vztahují i na právní vztahy ve věcech občanských a trestních, které vznikly před vstupem této smlouvy v platnost.
Dáno v Taškentě dne 18. 01. 2002 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, uzbeckém a ruském, přičemž všechna znění jsou autentická. V případě rozdílností ve výkladu je rozhodující znění v jazyce ruském.
Za Českou republiku
Za Republiku Uzbekistán
Ing. Jaroslav Ludva v. r.
Abdulaziz Kamilov v. r.
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec
ministr zahraničních věcí
České republiky v Republice Uzbekistán
