SDĚLENÍ Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Protokolu ke Smlouvě mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. srpna 2010 byl v Minsku podepsán Protokol ke Smlouvě mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1).
S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.
Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku XI dne 31. května 2011 a jeho ustanovení se budou provádět v souladu se zněním článku XI.
České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
přejíce si uzavřít Protokol ke Smlouvě mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Praze dne 14. října 1996 (v tomto protokolu dále jen ˙Smlouva˙),
se dohodly takto:
Článek 2 odstavec 3 písmeno b) Smlouvy se mění následovně:
,,b) v Běloruské republice:
(i) daň z příjmů;
(ii) daň ze zisků;
(iii) daň z příjmů fyzických osob;
(iv) daň z nemovitého majetku;
(dále nazývané ˙běloruská daň˙).˙.
1. Článek 3 odstavec 1 písmeno h) Smlouvy se mění následovně:
,,h) výraz ˙mezinárodní doprava˙ označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem, letadlem, silničním nebo železničním vozidlem provozovanou podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována, člun provozován nebo letadlo, silniční nebo železniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;˙.
2. Rozumí se, že výraz ˙příslušný úřad˙ uváděný ve Smlouvě označuje, v případě Běloruské republiky, Ministerstvo daní a poplatků nebo jeho zmocněného zástupce, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4 odstavec 1 Smlouvy se mění následovně:
˙1. Výraz ˙rezident smluvního státu˙ označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa založení, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoli místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.˙.
1. Článek 5 odstavec 3 Smlouvy se mění následovně:
˙3. Výraz ˙stálá provozovna˙ rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.˙.
2. Článek 5 odstavec 4 písmeno e) Smlouvy se mění následovně:
,,e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;˙.
1. Článek 10 odstavec 2 Smlouvy se mění následovně:
˙2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží alespoň 25 % kapitálu společnosti, která vyplácí dividendy;
b) 10 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.˙.
2. Článek 10 odstavec 3 Smlouvy se mění následovně:
˙3. Výraz ˙dividendy˙ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle daňových zákonů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.˙.
1. Článek 11 odstavec 3 Smlouvy se mění následovně:
˙3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, podléhají úroky mající zdroj:
a) v Běloruské republice a vyplácené rezidentu České republiky, který je jejich skutečným vlastníkem, zdanění jen v České republice, jestliže tyto úroky jsou vypláceny:
(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli úvěru, který byl poskytnut bankou;
(ii) vládě České republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu České republiky, České národní bance, České exportní bance nebo Exportní garanční a pojišťovací společnosti nebo jakékoliv jiné instituci, která je zcela nebo převážně vlastněna vládou České republiky a na které se mohou dohodnout vlády smluvních států nebo úřady vládami zmocněné;
b) v České republice a vyplácené rezidentu Běloruské republiky, který je jejich skutečným vlastníkem, zdanění jen v Běloruské republice, jestliže tyto úroky jsou vypláceny:
(i) z jakékoli půjčky, která byla poskytnuta bankou, nebo z jakéhokoli úvěru, který byl poskytnut bankou;
(ii) vládě Běloruské republiky nebo jakémukoliv místnímu úřadu Běloruské republiky, Národní bance Běloruské republiky nebo jakékoliv jiné instituci, která je zcela nebo převážně vlastněna vládou Běloruské republiky a na které se mohou dohodnout vlády smluvních států nebo úřady vládami zmocněné.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace omezení uvedených v odstav- cích 2 a 3.˙.
2. Do článku 11 odstavce 4 Smlouvy se doplňují dvě věty, které zní následovně:
˙Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz ˙úroky˙ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.˙.
3. Článek 11 odstavec 5 Smlouvy se mění tak, že se nahrazuje slovní spojení
˙Ustanovení odstavců 1 a 2˙ slovním spojením ˙Ustanovení odstavců 1, 2 a 3˙.
4. První věta článku 11 odstavce 6 Smlouvy se mění následovně:
˙6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto
státu.˙.
1. Článek 12 odstavec 2 Smlouvy se mění tak, že se nahrazuje slovní spojení ˙nepřesáhne 10 %˙ slovním spojením ˙nepřesáhne 5 %˙.
2. Článek 12 odstavec 3 Smlouvy se mění tak, že se nahrazuje slovní spojení ˙průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo jakéhokoliv dopravního prostředku˙ slovním spojením ˙vědeckého, průmyslového nebo obchodního zařízení (to znamená rovněž jakéhokoliv dopravního prostředku)˙.
3. První věta článku 12 odstavce 5 Smlouvy se mění následovně:
˙5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu.˙.
1. Do článku 13 Smlouvy se doplňuje nový odstavec 4, který zní následovně:
˙4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.˙.
2. Stávající odstavec 4 článku 13 Smlouvy se přečíslovává na odstavec 5 článku 13 Smlouvy a mění se následovně:
˙5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.˙.
Článek 24 odstavec 2 Smlouvy se mění následovně:
˙2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.˙.
Článek 26 Smlouvy se mění následovně:
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.˙.
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů, které jsou vyžadovány jejich právními předpisy pro vstup tohoto protokolu v platnost. Tento protokol, který tvoří nedílnou součást Smlouvy, vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a v obou státech se bude provádět ve vztahu k daňovým obdobím začínajícím 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém Protokol vstoupí v platnost, nebo později.
Dáno v Minsku dne 11. srpna 2010 ve dvou původních vyhotoveních, v českém, běloruském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
| Za vládu České republiky | Za vládu Běloruské republiky |
| JUDr. Ing. Jiří Karas v. r. | Vladimir Nikolaevič Polujan v. r. |
| mimořádný a zplnomocněný velvyslanec | ministr daní a poplatků |
| České republiky v Běloruské republice |
––––––––––––––––––––
- 1)
- Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Běloruské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku podepsaná v Praze dne 14. října 1996 byla vyhlášena pod č. 31/1998 Sb. a opravena pod č. 74/1998 Sb.
