92

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí

      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. prosince 2011 byl v Praze podepsán Protokol mezi vládou České republiky a vládou Uzbecké republiky, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a vládou Uzbecké republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku¹).

      S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval.

      Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku IX dne 15. června 2012.

      České znění Protokolu a anglické znění, jež je pro jeho výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
PROTOKOL
mezi
vládou České republiky
a
vládou Uzbecké republiky,

který upravuje

Smlouvu
mezi
vládou České republiky
a
vládou Uzbecké republiky


o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA UZBECKÉ REPUBLIKY,

přejíce si uzavřít Protokol, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a vládou Uzbecké republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Praze dne 2. března 2000 (dále jen ˙Smlouva˙),

      se dohodly takto:

ČLÁNEK I

      Článek 7 odstavec 1 Smlouvy se mění následovně:

      ˙1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.˙.

ČLÁNEK II

      1.  Článek 10 odstavec 2 Smlouvy se mění následovně:

      ˙2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:

a)

5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží alespoň 25 procent kapitálu společnosti, která vyplácí dividendy;

b)

10 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.

      Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.˙.

      2.  Článek 10 odstavec 3 Smlouvy se mění tak, že se nahrazuje slovní spojení ˙rozdílí zisk˙ slovním spojením ˙provádí platbu˙.

ČLÁNEK III

      1.  Článek 11 odstavec 3 písmeno a) Smlouvy se mění následovně:

˙a)

pobírané a skutečně vlastněné:

(i)
vládou druhého smluvního státu, územně-správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, centrální bankou tohoto druhého státu nebo jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna nebo ovládána vládou druhého státu; nebo
(ii)
rezidentem druhého smluvního státu v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem, která je zaručena nebo pojištěna nebo který je zaručen nebo pojištěn vládou druhého smluvního státu, centrální bankou tohoto druhého státu nebo jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna nebo ovládána touto vládou;˙.

      2.  Do článku 11 odstavce 4 Smlouvy se doplňuje jedna věta, která zní následovně:

      ˙Výraz ˙úroky˙ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.˙.

ČLÁNEK IV

      Článek 12 odstavec 3 Smlouvy se mění tak, že se nahrazuje slovo ˙videokazet˙ slovním spojením ˙jakýchkoliv jiných prostředků obrazové nebo zvukové reprodukce˙.

ČLÁNEK V

      Článek 13 odstavec 4 Smlouvy se mění následovně:

      ˙4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.˙.

ČLÁNEK VI

      Článek 14 odstavec 1 písmeno b) Smlouvy se mění následovně:

˙b)

jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období v úhrnu činí nebo přesahuje 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.˙.

ČLÁNEK VII

      Článek 23 Smlouvy se mění následovně:

˙Článek 23

VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

      1.  V případě rezidenta Uzbekistánu bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:

      Jestliže rezident Uzbekistánu pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, Uzbekistán povolí:

a)

snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v České republice;

b)

snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se majetkové dani zaplacené v České republice.

Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část daně z příjmů nebo majetkové daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá, podle toho, o jaký případ jde, na příjem nebo majetek, který může být zdaněn v České republice.

      2.  S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta České republiky dvojí zdanění vyloučeno následovně:

Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Uzbekistánu, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Uzbekistánu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem nebo majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Uzbekistánu.

      3.  Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy je příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo zbývajícího majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.

      4.  Předpokládá se, pro účely odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku, že příjem pobíraný a majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu, který může být v souladu s touto smlouvou zdaněn ve druhém smluvním státě, je pobírán ze zdrojů v tomto druhém smluvním státě a je vlastněn v tomto druhém státě.˙.

ČLÁNEK VIII

      Článek 27 Smlouvy se mění následovně:

˙Článek 27

VÝMĚNA INFORMACÍ

      1.  Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich územně-správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.

      2.  Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.

      3.  Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a)

provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b)

poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c)

poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

      4.  Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.

      5.  Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.˙.

ČLÁNEK IX

      Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů, které jsou vyžadovány jejich právními předpisy pro vstup v platnost tohoto protokolu. Tento protokol, který tvoří nedílnou součást Smlouvy, vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a v obou státech se bude provádět ve vztahu k daňovým obdobím začínajícím 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém Protokol vstoupí v platnost, nebo později.


      Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tento protokol.


      Dáno v Praze dne 8. prosince 2011 ve dvou původních vyhotoveních, v českém, uzbeckém a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.

Za vládu České republiky	Za vládu Uzbecké republiky
Miroslav Kalousek	Botir Rachmatovič Parpiev
ministr financí	předseda Státního daňového výboru

––––––––––––––––––––

¹)

Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Uzbecké republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku podepsaná v Praze dne 2. března 2000 byla vyhlášena pod č. 28/2001 Sb. m. s.