Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Albánskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Sbírka: 270/1996 | Částka: 79/1996
22.10.1996
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
270
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. června 1995 byla v Tiraně podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Albánskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 10. září 1996.
Smlouva na základě svého článku 29 odst. 2 vstoupila v platnost dnem 10. září 1996.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
Smlouva
mezi Českou republikou a Albánskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Vláda České republiky a vláda Albánské republiky,
přejíce si, za účelem dalšího rozvíjení a usnadnění svých ekonomických vztahů, uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Článek 1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Článek 2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané jménem některého ze smluvních států nebo jeho místních úřadů, bez ohledu na způsob, jakým jsou vybírány.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Albánii:
(i) daň ze zisků právnických osob;
(ii) daně z malých podnikatelských a obchodních činností;
(iii) daně z příjmů fyzických osob;
(iv) daně z majetku: (dále nazývané „albánská daň”);
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí: (dále nazývané „česká daň”).
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Albánie” označuje Albánskou republiku, a je-li použit v zeměpisném významu, označuje území Albánské republiky včetně teritoriálních vod a jakékoliv oblasti za teritoriálními moři Albánské republiky, která v souladu s mezinárodním právem a právními předpisy Albánské republiky je oblastí, na které může Albánská republika vykonávat práva, pokud jde o mořské dno a podloží a jejich přírodní zdroje;
b) výraz „Česká republika” označuje území České republiky, na kterém mohou být podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem vykonávána svrchovaná práva České republiky;
c) výrazy „jeden smluvní stát” a „druhý smluvní stát” označují podle souvislosti Albánii nebo Českou republiku;
d) výraz „osoba” zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz „společnost” označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu” a „podnik druhého smluvního státu” označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz „státní příslušník” označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz „mezinárodní doprava” označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem nebo silničním vozidlem, která je provozována podnikem, který má místo svého skutečného vedení v jednom smluvním státě, pokud loď, letadlo nebo silniční vozidlo není provozováno jen mezi místy ve druhém smluvním státě;
i) výraz „příslušný úřad” označuje:
(i) v případě Albánie ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o aplikaci smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz, který zde není definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz „rezident jednoho smluvního státu” označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) bude považována za rezidenta toho státu, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, bude považována za rezidenta toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, bude považována za rezidenta toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, bude považována za rezidenta toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude považována za rezidenta toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz „stálá provozovna” označuje trvalé zařízení pro podnikání, prostřednictvím kterého podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna” zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby přírodních zdrojů; a
g) farmu, plantáž, sad nebo vinici.
3. Výraz „stálá provozovna” rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt, nebo s nimi spojený dozor, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo dozor déle než devět měsíců v jakémkoliv 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce; a
b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro takový účel, avšak pouze pokud činnosti takového druhu trvají (pro stejný nebo s tím spojený projekt) v zemi po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá provozovna” nezahrnuje:
a) zařízení, které se používá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu a má k dispozici a obvykle používá v tomto státě plnou moc k uzavření smluv jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení pro podnikání, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti takového zástupce jsou věnovány zcela nebo téměř zcela zájmům tohoto podniku, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz „nemovitý majetek” má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžbu nebo za přivolení k těžbě nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodě, letadla a silniční vozidla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat:
a) této stálé provozovně;
b) prodeji zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo podobného druhu, jako je zboží prodávané prostřednictvím této stálé provozovny.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku vynaložené pro účely podnikání této stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami obsaženými v tomto článku.
5. Stálé provozovny se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí, letadel nebo silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav této lodi, nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
Sdružené podniky
1. Jestliže:
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy, a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi těmito dvěma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát vhodně částku daně uložené z těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která tyto dividendy vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 25 procent majetku společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatní případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz „dividendy” použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podle právních předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem, podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosazuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně umístěné v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu podléhají zdanění v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, budou úroky mající zdroj v jednom smluvním státě osvobozeny od zdanění v tomto státě, jestliže:
a) plátcem úroků je vláda tohoto smluvního státu; nebo
b) úroky jsou vypláceny vládě druhého smluvního státu nebo jakékoliv organizaci včetně bank a finančních institucí, kterou zcela vlastní tento druhý smluvní stát.
4. Výraz „úroky” použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo rezident tohoto státu. jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem licenčních poplatků, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz „licenční poplatky” použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem, nebo které jeden nebo druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, která pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, letadel nebo silničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozu těchto lodí, letadel nebo silničních vozidel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku jiného, než který je uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitelem rezidentem.
Článek 14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ze svobodného povolání nebo jiných podobných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy mohou být takové příjmy zdaněny také v druhém smluvním státě:
a) jestliže tato osoba má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo
b) jestliže pobyt této osoby ve druhém smluvním státě trvá nebo přesahuje, po jedno nebo více období, v úhrnu 183 dny v jakémkoli 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce; v takovém případě jen taková část příjmů, jsou pobírá ze svých činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.
2. Výraz „svobodné povolání” zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, dentistů, právníků, inženýrů, architektů a účetních znalců.
Článek 15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla nebo silničního vozidla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
Článek 16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 18
Penze
Penze a jiné podobné odměny vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají, s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2, zdanění pouze v tomto státě.
Článek 19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo jeho místním úřadem fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Jakékoliv penze vyplácené jedním smluvním státem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto druhého státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo jeho místním úřadem.
Článek 20
Studenti a učni
1. Jestliže dostává student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, platby na úhradu nákladů výživy, vzdělání nebo výcviku, nebudou takovéto platby zdaněny v tomto státě za předpokladu, že tyto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o studijní podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nejsou předmětem odstavce 1, bude mít student nebo učeň uvedený v odstavci 1, kromě toho, v průběhu takového studia nebo výcviku nárok na stejná osvobození, úlevy nebo snížení daní, jaká náleží studentům nebo učňům, kteří jsou rezidenty v tom státě, ve kterém se zdržuje.
Článek 21
Profesoři a výzkumní pracovníci
1. Jestliže obdrží profesor, učitel nebo výzkumný pracovník, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě po období nepřesahující dva roky za účelem provádění pokročilého studia nebo výzkumu nebo výuky na univerzitě, fakultě, škole nebo jiné vzdělávací instituci, jakékoliv odměny za takovou práci, nebudou takovéto odměny zdaněny v prvně zmíněném státě za předpokladu, že tyto odměny plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Předchozí ustanovení tohoto článku se nepoužijí na příjmy z výzkumu v případech, kdy je takový výzkum prováděn především pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Článek 22
Jiné příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k takové stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Článek 23
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly a silničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě a movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí, letadel a silničních vozidel podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém se nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Článek 24
Vyloučení dvojího zdanění
Dvojí zdanění bude vyloučeno následovně:
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí:
a) snížit částku daně z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
b) snížit částku daně z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z majetku zaplacené v tomto druhém státě.
Taková částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část daně z příjmů nebo daně z majetku vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, podle toho, o jaký případ jde, které mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku takového rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
3. Jestliže jakákoliv daň, na kterou se vztahuje tato smlouva, byla podle právních předpisů jednoho ze smluvních států na omezené časové období prominuta nebo snížena, bude taková daň pro účely odstavce 1 tohoto článku pokládána za zaplacenou.
Článek 25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 použije rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém smluvním státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení odstavce 1 článku 9, odstavce 7 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě. Podobně, jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
Článek 26
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže její případ spadá pod článek 25 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné k provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto či druhého smluvního státu;
b) poskytovat informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto či druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Článek 28
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nebude dotýkat daňových výsad, které přísluší diplomatům a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin a její ustanovení, pokud jde o pobírané příjmy nebo vlastněný majetek, se budou uplatňovat k prvnímu lednu nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost. Pro účely článku 27 (Výměna informací) se budou ustanovení uplatňovat ke dni, kterým smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Článek 30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může písemnou nótou, diplomatickou cestou smlouvu vypovědět po uplynutí pěti let ode dne vstupu v platnost, nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku; v takovém případě, pokud jde o pobírané příjmy nebo vlastněný majetek, se smlouva přestane uplatňovat k prvnímu lednu nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Tiraně dne 22. června 1995 v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky:
Josef Zieleniec v. r.
ministr zahraničních věcí
Za vládu Albánské republiky:
Alfred Serreqi v. r.
ministr zahraničních věcí
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. června 1995 byla v Tiraně podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Albánskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 10. září 1996.
Smlouva na základě svého článku 29 odst. 2 vstoupila v platnost dnem 10. září 1996.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
Smlouva
mezi Českou republikou a Albánskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Vláda České republiky a vláda Albánské republiky,
přejíce si, za účelem dalšího rozvíjení a usnadnění svých ekonomických vztahů, uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Článek 1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Článek 2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané jménem některého ze smluvních států nebo jeho místních úřadů, bez ohledu na způsob, jakým jsou vybírány.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Albánii:
(i) daň ze zisků právnických osob;
(ii) daně z malých podnikatelských a obchodních činností;
(iii) daně z příjmů fyzických osob;
(iv) daně z majetku: (dále nazývané „albánská daň”);
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí: (dále nazývané „česká daň”).
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Albánie” označuje Albánskou republiku, a je-li použit v zeměpisném významu, označuje území Albánské republiky včetně teritoriálních vod a jakékoliv oblasti za teritoriálními moři Albánské republiky, která v souladu s mezinárodním právem a právními předpisy Albánské republiky je oblastí, na které může Albánská republika vykonávat práva, pokud jde o mořské dno a podloží a jejich přírodní zdroje;
b) výraz „Česká republika” označuje území České republiky, na kterém mohou být podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem vykonávána svrchovaná práva České republiky;
c) výrazy „jeden smluvní stát” a „druhý smluvní stát” označují podle souvislosti Albánii nebo Českou republiku;
d) výraz „osoba” zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz „společnost” označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu” a „podnik druhého smluvního státu” označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz „státní příslušník” označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz „mezinárodní doprava” označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem nebo silničním vozidlem, která je provozována podnikem, který má místo svého skutečného vedení v jednom smluvním státě, pokud loď, letadlo nebo silniční vozidlo není provozováno jen mezi místy ve druhém smluvním státě;
i) výraz „příslušný úřad” označuje:
(i) v případě Albánie ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o aplikaci smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz, který zde není definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz „rezident jednoho smluvního státu” označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) bude považována za rezidenta toho státu, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, bude považována za rezidenta toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, bude považována za rezidenta toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, bude považována za rezidenta toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude považována za rezidenta toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz „stálá provozovna” označuje trvalé zařízení pro podnikání, prostřednictvím kterého podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna” zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby přírodních zdrojů; a
g) farmu, plantáž, sad nebo vinici.
3. Výraz „stálá provozovna” rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt, nebo s nimi spojený dozor, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo dozor déle než devět měsíců v jakémkoliv 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce; a
b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro takový účel, avšak pouze pokud činnosti takového druhu trvají (pro stejný nebo s tím spojený projekt) v zemi po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá provozovna” nezahrnuje:
a) zařízení, které se používá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu a má k dispozici a obvykle používá v tomto státě plnou moc k uzavření smluv jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení pro podnikání, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti takového zástupce jsou věnovány zcela nebo téměř zcela zájmům tohoto podniku, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz „nemovitý majetek” má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžbu nebo za přivolení k těžbě nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodě, letadla a silniční vozidla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat:
a) této stálé provozovně;
b) prodeji zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo podobného druhu, jako je zboží prodávané prostřednictvím této stálé provozovny.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku vynaložené pro účely podnikání této stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami obsaženými v tomto článku.
5. Stálé provozovny se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí, letadel nebo silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav této lodi, nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
Sdružené podniky
1. Jestliže:
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy, a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi těmito dvěma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát vhodně částku daně uložené z těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která tyto dividendy vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 25 procent majetku společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatní případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz „dividendy” použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podle právních předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem, podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosazuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně umístěné v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu podléhají zdanění v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, budou úroky mající zdroj v jednom smluvním státě osvobozeny od zdanění v tomto státě, jestliže:
a) plátcem úroků je vláda tohoto smluvního státu; nebo
b) úroky jsou vypláceny vládě druhého smluvního státu nebo jakékoliv organizaci včetně bank a finančních institucí, kterou zcela vlastní tento druhý smluvní stát.
4. Výraz „úroky” použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo rezident tohoto státu. jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem licenčních poplatků, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz „licenční poplatky” použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem, nebo které jeden nebo druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, která pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, letadel nebo silničních vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozu těchto lodí, letadel nebo silničních vozidel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku jiného, než který je uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitelem rezidentem.
Článek 14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ze svobodného povolání nebo jiných podobných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy mohou být takové příjmy zdaněny také v druhém smluvním státě:
a) jestliže tato osoba má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo
b) jestliže pobyt této osoby ve druhém smluvním státě trvá nebo přesahuje, po jedno nebo více období, v úhrnu 183 dny v jakémkoli 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce; v takovém případě jen taková část příjmů, jsou pobírá ze svých činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.
2. Výraz „svobodné povolání” zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, dentistů, právníků, inženýrů, architektů a účetních znalců.
Článek 15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli 12měsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla nebo silničního vozidla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
Článek 16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 18
Penze
Penze a jiné podobné odměny vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají, s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2, zdanění pouze v tomto státě.
Článek 19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo jeho místním úřadem fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Jakékoliv penze vyplácené jedním smluvním státem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto druhého státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo jeho místním úřadem.
Článek 20
Studenti a učni
1. Jestliže dostává student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, platby na úhradu nákladů výživy, vzdělání nebo výcviku, nebudou takovéto platby zdaněny v tomto státě za předpokladu, že tyto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o studijní podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nejsou předmětem odstavce 1, bude mít student nebo učeň uvedený v odstavci 1, kromě toho, v průběhu takového studia nebo výcviku nárok na stejná osvobození, úlevy nebo snížení daní, jaká náleží studentům nebo učňům, kteří jsou rezidenty v tom státě, ve kterém se zdržuje.
Článek 21
Profesoři a výzkumní pracovníci
1. Jestliže obdrží profesor, učitel nebo výzkumný pracovník, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě po období nepřesahující dva roky za účelem provádění pokročilého studia nebo výzkumu nebo výuky na univerzitě, fakultě, škole nebo jiné vzdělávací instituci, jakékoliv odměny za takovou práci, nebudou takovéto odměny zdaněny v prvně zmíněném státě za předpokladu, že tyto odměny plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Předchozí ustanovení tohoto článku se nepoužijí na příjmy z výzkumu v případech, kdy je takový výzkum prováděn především pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Článek 22
Jiné příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k takové stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Článek 23
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly a silničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě a movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí, letadel a silničních vozidel podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém se nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Článek 24
Vyloučení dvojího zdanění
Dvojí zdanění bude vyloučeno následovně:
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí:
a) snížit částku daně z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
b) snížit částku daně z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z majetku zaplacené v tomto druhém státě.
Taková částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část daně z příjmů nebo daně z majetku vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, podle toho, o jaký případ jde, které mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku takového rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
3. Jestliže jakákoliv daň, na kterou se vztahuje tato smlouva, byla podle právních předpisů jednoho ze smluvních států na omezené časové období prominuta nebo snížena, bude taková daň pro účely odstavce 1 tohoto článku pokládána za zaplacenou.
Článek 25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 použije rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém smluvním státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení odstavce 1 článku 9, odstavce 7 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě. Podobně, jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
Článek 26
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže její případ spadá pod článek 25 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné k provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto či druhého smluvního státu;
b) poskytovat informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto či druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Článek 28
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nebude dotýkat daňových výsad, které přísluší diplomatům a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin a její ustanovení, pokud jde o pobírané příjmy nebo vlastněný majetek, se budou uplatňovat k prvnímu lednu nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost. Pro účely článku 27 (Výměna informací) se budou ustanovení uplatňovat ke dni, kterým smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Článek 30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může písemnou nótou, diplomatickou cestou smlouvu vypovědět po uplynutí pěti let ode dne vstupu v platnost, nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku; v takovém případě, pokud jde o pobírané příjmy nebo vlastněný majetek, se smlouva přestane uplatňovat k prvnímu lednu nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Tiraně dne 22. června 1995 v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky:
Josef Zieleniec v. r.
ministr zahraničních věcí
Za vládu Albánské republiky:
Alfred Serreqi v. r.
ministr zahraničních věcí
