Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Austrálií o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Sbírka: 5/1996 | Částka: 1/1996
5.1.1996
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
5
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. března 1995 byla v Canbeře podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 dnem 27. listopadu 1995.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Smlouva
mezi Českou republikou a Austrálií o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Česká republika a Austrálie,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
Článek 2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v Austrálii: daň z příjmů a daň z pronájmu přírodních zdrojů ve vztahu k projektům v pobřežních vodách, týkajících se průzkumu a využívání ropných zdrojů, ukládané na základě federálních zákonů Austrálie;
b) v České republice: daně z příjmů.
2. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na veškeré daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány podle federálních zákonů Austrálie nebo zákonů České republiky po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech týkajících se daní, na které se tato smlouva vztahuje, v přiměřeném časovém období po těchto změnách.
Článek 3
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Austrálie”, použitý v zeměpisném významu, nezahrnuje externí území vyjma:
i) území ostrova Norfolk;
ii) území Vánočního ostrova;
iii) území Kokosových ostrovů (Keeling);
iv) území ostrovů Ashmore a Cartier;
v) území ostrova Heard a ostrovů Mc Donald; a
vi) území ostrovů Korálového moře,
a zahrnuje jakoukoliv oblast přilehlou k územním hranicím Austrálie (včetně území specifikovaných v tomto písmenu), pro kterou je, v souladu s mezinárodním právem, v současné době platný zákon Austrálie týkající se průzkumu nebo využívání jakýchkoli přírodních zdrojů mořského dna a podloží pevninského prahu;
b) výraz „Česká republika”, použitý v zeměpisném významu, označuje území, nad kterým Česká republika vykonává podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem svá svrchovaná práva;
c) výrazy „jeden smluvní stát” a „druhý smluvní stát” označují podle případu Austrálie nebo Českou republiku;
d) výraz „osoba” zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz „společnost” označuje právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za společnost nebo právnickou osobu;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu” a „podnik druhého smluvního státu” označují podle souvislosti podnik provozovaný rezidentem Austrálie nebo podnik provozovaný rezidentem České republiky;
g) výraz „daň” označuje podle souvislosti australskou daň nebo českou daň, avšak nezahrnuje žádné penále ani úrok ukládaný podle právních předpisů každého ze smluvních států týkajících se jeho daní;
h) výraz „australská daň” označuje daň ukládanou Austrálií, na kterou se tato smlouva vztahuje podle článku 2;
i) výraz „česká daň” označuje daň ukládanou Českou republikou, na kterou se tato smlouva vztahuje podle článku 2;
j) výraz „příslušný úřad” označuje:
i) v případě Austrálie, Daňového Komisaře nebo jeho zmocněného zástupce;
ii) v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro uplatňování této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu platného v příslušné době, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy je osoba rezidentem jednoho smluvního státu, pokud je rezidentem tohoto státu pro účely jeho daně.
2. Osoba není rezidentem smluvního státu pro účely této smlouvy, pokud je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
3. Jestliže fyzická osoba je podle předchozích ustanovení tohoto článku rezidentem v obou smluvních státech, tato osoba bude považována za rezidenta pouze v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt, nebo pokud má stálý byt v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, bude tato osoba považována za rezidenta pouze toho smluvního státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy.
4. Pro účely odstavce 3 je státní příslušnost fyzické osoby ke smluvnímu státu faktorem při stanovení míry jeho osobních a hospodářských vztahů k tomuto státu.
5. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude považována za rezidenta pouze toho smluvního státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Výraz „stálá provozovna” ve vztahu k podniku označuje pro účely této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna” zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, místo těžby ropy nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;
g) zemědělský, pastevecký nebo lesnický majetek; a
h) staveniště nebo stavbu, instalační nebo montážní projekt, které trvají déle než 12 měsíců.
3. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu pouze z důvodu:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku; nebo
b) zásoby zboží patřící podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání; nebo
c) zásoby zboží patřící podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem; nebo
d) trvalého zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik; nebo
e) trvalého zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter, jako je reklama, poskytování informací nebo vědecký výzkum nebo podobné činnosti.
4. Má se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě a provozuje podnikatelskou činnost prostřednictvím této stálé provozovny, jestliže:
a) vykonává v tomto státě déle než 12 měsíců dozor v souvislosti se staveništěm nebo stavbou, instalačním nebo montážním projektem, které jsou uskutečňovány v tomto státě; nebo
b) poskytuje služby, včetně poradenských a manažerských služeb v tomto smluvním státě prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tyto účely, avšak pouze pokud takové činnosti trvají v tomto státě v rámci stejného nebo souvisejícího projektu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu více než šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období; nebo
c) těžké zařízení je užíváno v tomto státě podnikem, pro podnik nebo na základě kontraktu s podnikem.
5. Osoba jednající ve smluvním státě jménem podniku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - je považována za stálou provozovnu tohoto podniku v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) tato osoba má k dispozici a obvykle používá v tomto státě plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na nákup zboží pro podnik; nebo
b) jednajíc tak, osoba vyrábí nebo zpracovává pro podnik v tomto státě zboží patřící tomuto podniku.
6. Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím osoby, která je makléřem, generálním komisionářem nebo jiným nezávislým zástupcem a jedná v rámci své řádné podnikatelské činnosti jako makléř nebo zástupce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
8. Zásady uvedené v předchozích odstavcích tohoto článku se použijí pro účely této smlouvy při stanovení, zda existuje stálá provozovna vně obou smluvních států a zda podnik, který není podnikem některého smluvního státu, v něm má stálou provozovnu.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy z nemovitého majetku mohou být zdaněny v tom smluvním státě, ve kterém se tento nemovitý majetek nachází.
2. Výraz „nemovitý majetek” v tomto článku ve vztahu ke smluvnímu státu má takový význam, jaký má podle zákonů tohoto státu, a zahrnuje:
a) pronájem pozemků a jakoukoli další účast na pozemcích, ať zkultivovaných či nikoli, včetně práva na průzkum ložisek nerostů ropy nebo plynu nebo jiných přírodních zdrojů a práva těžit z těchto ložisek nebo zdrojů; a
b) právo na proměnlivé nebo pevné platby buď za využívání, nebo za právo na průzkum pro účely využívání ložisek nerostů, ropy nebo plynu, lomů nebo jiných míst těžby nebo využívání přírodních zdrojů.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí pro příjmy z přímého užívání, pronájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Jakékoli účast nebo právo uvedené v odstavci 2 se považuje za umístěné tam, kde jsou umístěny podle případu pozemky, ložiska nerostů, ropy nebo plynu, lomy nebo přírodní zdroje nebo kde se provádí průzkum.
5. Ustanovení odstavců 1, 3 a 4 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu svobodného povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovny zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislé ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou, nebo s jinými podniky, se kterými jedná.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou (včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených), které by byly odpočitatelné, kdyby stálá provozovna byla nezávislým subjektem, který hradil tyto výlohy, ať vznikly ve státě, ve kterém je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Nic v tomto článku se nedotkne uplatnění jakéhokoli zákona smluvního státu vztahujícího se k stanovení daňové povinnosti osoby v případech, kdy informace dostupná příslušným úřadům tohoto státu je nedostatečná pro stanovení zisků, které mají být přičteny stálé provozovně, za předpokladu, že tento zákon se uplatní v souladu se zásadami tohoto článku, pokud to informace dostupné příslušnému úřadu dovolují.
6. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
7. Nic v tomto článku se nedotkne působení jakéhokoli zákona jednoho smluvního státu, který se týká daně ukládané ze zisků z pojištění nerezidentů, za předpokladu, že jestliže příslušný zákon platný v každém ze smluvních států ke dni podpisu této smlouvy bude pozměněn (jiným způsobem než v nepatrném ohledu, čímž by nebyl dotčen jeho obecný charakter), smluvní státy se spolu vzájemně poradí tak, aby se shodly na jakékoliv změně tohoto odstavce, která by byla odpovídající.
8. Jestliže:
a) rezident jednoho smluvního státu má bezprostřední právo, ať přímo nebo prostřednictvím jednoho nebo více svěřených majetků, na podíly na podnikatelských ziscích podniku, provozovaného ve druhém smluvním státě správcem svěřeného majetku jiného, než je svěřený majetek, který je pokládán pro účely zdanění za společnost; a
b) ve vztahu k tomuto podniku by tento správce, v souladu se zásadami článku 5, měl stálou provozovnu v tomto druhém státě, podnik provozovaný tímto svěřenským správcem se bude považovat za podnik provozovaný v tomto druhém státě, tímto rezidentem prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, a tento podíl na ziscích z podnikání se přičte této stálé provozovně.
Článek 8
Lodě a letadla
1. Zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo letadlem podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 mohou být takovéto zisky zdaněny ve druhém smluvním státě, pokud se jedná o zisky z provozování lodí nebo letadlem omezeného pouze na místa ve druhém státě.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí ve vztahu k podílům na ziscích z provozování lodí a letadel plynoucích rezidentu jednoho smluvního státu z účasti na poolu, na společné organizaci provozující dopravu nebo na mezinárodní provozní organizaci.
4. Zisky plynoucí z lodní nebo letecké přepravy cestujících, živého inventáře, poštovních zásilek nebo zboží přepravovaného v jednom smluvním státě za účelem vyložení na jiném místě v tomto státě jsou pro účely tohoto článku pokládány za zisky z provozování lodí nebo letadlem pouze na místa v tomto státě.
Článek 9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu; nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v některém z těchto případů jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky jednajícími spolu zcela nezávisle, mohou jakékoli zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Nic v tomto článku se nedotkne uplatnění jakéhokoliv zákona smluvního státu vztahujícího se ke stanovení daňové povinnosti osoby, včetně stanovení v těch případech, kdy je informace dostupná příslušnému úřadu tohoto státu nedostačující pro stanovení příjmu, který má být přičten podniku, za podmínky, že se tento zákon uplatní, je-li to možné, v souladu se zásadami tohoto článku.
3. Jestliže zisky, ze kterých byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn v tomto státě, jsou rovněž zahrnuty na základě odstavce 1 nebo 2 do zisků podniku druhého smluvního státu a zdaněny v tomto státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem tohoto druhého státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, jednajícími spolu zcela nezávisle, prvně zmíněný stát upraví vhodně částku daně uložené z těchto zisků v prvně zmíněném státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
4. Ustanovení odstavce 3 se neuplatní v případě podvodu.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu pro účely jeho daně, na které má bezprostřední nárok rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem pro účely jeho daně, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak daň takto stanovená nepřesáhne:
a) v Austrálii:
i) pět procent z té části hrubé částky dividend, která byla ofrankována (zaplacením daně společnosti ze zisků) v souladu se zákony Austrálie vztahujícími se k daním, jestliže podle těchto zákonů sazba daně z ofrankovaných dividend vyplácených nerezidentovi společností, která je pro daňové účely rezidentem Austrálie, nepřesáhne pět procent hrubé částky dividend;
ii) 15 procent z hrubé částky dividend ve všech ostatních případech; a
b) v České republice:
i) pět procent z hrubé částky dividend, jestliže jsou dividendy vypláceny společností (vyjma partnerství), která přímo vlastní nejméně 20 procent jmění společnosti vyplácející dividendy;
ii) 15 procent z hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
3. Výraz „dividendy”, použitý v tomto článku, označuje příjmy z podílů a jiné příjmy srovnatelné s příjmy z podílů podle daňových předpisů toho smluvního státu, v němž je společnost. která rozdílí zisk, rezidentem pro účely jeho daně.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí, jestliže osoba bezprostředně oprávněná k dividendám, která je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny umístěné v tomto druhém státě a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, na které má bezprostřední nárok osoba, která není rezidentem druhého smluvního státu, budou vyjmuty ze zdanění v tomto druhém státě, vyjma případů, kdy účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně umístěné v tomto druhém státě. Tento odstavec se nepoužije ve vztahu k dividendám vypláceným společností, která je rezidentem Austrálie pro účely australské daně a která je také rezidentem České republiky pro účely české daně.
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, na které má bezprostřední nárok rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, a podle právních předpisů tohoto státu, ale daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3. Výraz „úroky” v tomto článku zahrnuje úroky z vládních cenných papírů nebo z obligací nebo dluhopisů, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo mající nebo nemající právo účasti na zisku, úroky z jakékoliv jiné formy zadlužení a veškerý jiný příjem srovnatelný s příjmem z půjčených peněz podle právních předpisů vztahujících se k daním smluvního státu, v němž má příjem zdroj.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže osoba, která má bezprostřední nárok na úrok a která je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny umístěné v tomto druhém státě a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo osoba, která je rezidentem tohoto státu pro účely jeho daně. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě nebo mimo obou smluvních států stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož jsou placeny úroky, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovně nebo stálé základně, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a osobou mající bezprostřední nárok na úroky nebo mezi oběma a třetí osobou částka zaplacených úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje částku, kterou by byl smluvil plátce s osobou mající nárok na úroky, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů vztahujících se k dani každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
7. Úroky plynoucí z investic oficiálních devizových rezerv vládou jednoho ze smluvních států, jeho peněžními ústavy nebo bankou vykonávající centrální bankovní funkce v tomto státě, budou vyjmuty ze zdanění v tomto druhém smluvním státě.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě a na které má rezident druhého smluvního státu bezprostřední nárok, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak daň takto stanovená nepřesáhne 10 procent z hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz „licenční poplatky” v tomto článku označuje platby nebo připsání na účet, ať opakované či nikoli, jakkoli popsané či vypočtené, v tom rozsahu, v jakém jsou učiněny jako náhrada za:
a) užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva, patentu, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, obchodní značky či jiného podobného majetku nebo práva; nebo
b) užití nebo za právo na užití jakéhokoli průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení; nebo
c) poskytnutí vědeckých, technických, průmyslových nebo obchodních znalostí nebo informací; nebo
d) poskytnutí jakékoliv pomoci, která je přidružená a doplňková, a která je poskytována jako prostředek umožňující užívání nebo provozování jakéhokoliv majetku nebo práva zmíněného v písmenu a), jakéhokoliv zařízení uvedeného v písmenu b) nebo jakékoliv znalosti či informace uvedené v písmenu c); nebo
e) příjem nebo za právo na příjem obrazu nebo zvuku, nebo obojího, přenášeného veřejnosti prostřednictvím:
i) satelitu; nebo
ii) kabelu, optického vlákna nebo podobné technologie; nebo
f) užití nebo za právo na užití obrazu nebo zvuku, nebo obojího, v souvislosti s televizním nebo rozhlasovým vysíláním, přenášeného prostřednictvím:
i) satelitu; nebo
ii) kabelu, optického vlákna nebo podobné technologie; nebo
g) užití nebo za právo na užití:
i) kinematografických filmů; nebo
ii) filmů nebo videonahrávek k užití v souvislosti s televizí; nebo
iii) zvukových záznamů pro užití v souvislosti s rozhlasovým vysíláním; nebo
h) celkové nebo částečné vzdání se užití nebo poskytnutí jakéhokoli majetku nebo práva uvedeného v tomto odstavci.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže osoba bezprostředně oprávněná k licenčním poplatkům, která je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, nebo vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny umístěné v tomto druhém státě a jestliže majetek nebo právo, v souvislosti s nímž jsou licenční poplatky hrazeny nebo připisovány na účet, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo osoba, která je rezidentem tohoto státu pro účely jeho daně. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě nebo vně obou smluvních států stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a osobou mající bezprostřední nárok na licenční poplatky nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částka hrazených nebo připisovaných licenčních poplatků, s ohledem na to, za co jsou hrazeny nebo připisovány na účet, přesahuje částku, kterou by byl smluvil plátce s osobou mající nárok na licenční poplatky, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která přesahuje částku hrazených nebo připisovaných poplatků, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů vztahujících se k dani každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
Převod majetku
1. Příjmy, zisky nebo výnosy, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu z převodu nemovitého majetku, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Příjmy, zisky nebo výnosy z převodu majetku jiného, než je nemovitý majetek, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo který patří ke stálé základně, kterou rezident prvně zmíněného státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně příjmů, zisků nebo výnosů z převodu takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Příjmy, zisky nebo výnosy z převodu lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo majetku (jiného než nemovitého majetku), který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je podnik provozující tyto lodě nebo letadla rezidentem.
4. Příjmy, zisky nebo výnosy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z převodu podílů nebo srovnatelných účastí na společnosti, jejíž majetek je tvořen zcela nebo z podstatné části z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Nic v této smlouvě se nedotkne uplatnění právních předpisů smluvního státu týkajících se zdaňování zisků, kapitálové povahy, plynoucích z převodu majetku jiného, než na který se uplatní jakýkoliv z předchozích odstavců tohoto článku.
6. Výraz „nemovitý majetek” má v tomto článku stejný význam jako v článku 6.
7. Umístění nemovitého majetku se pro účely tohoto článku určí v souladu s článkem 6 odst. 4.
Článek 14
Nezávislá povolání
1. Příjmy pobírané fyzickou osobou, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ze svobodného povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud tato povolání nejsou vykonávána v druhém smluvním státě a:
a) fyzická osoba se zdržuje ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období přesahující v úhrnu 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním období počínajícím nebo končícím v daňovém roce tohoto druhého státu; nebo
b) má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém státě pro účely porovnávání svých činností, přičemž v takovém případě taková část příjmů, kterou lze přičíst této základně, může být zdaněna v tomto státě.
2. Výraz „svobodné povolání” zahrnuje služby provozované při výkonu nezávislých vědeckých, literárních, uměleckých, vzdělávacích nebo učitelských činností, jakož i při výkonu nezávislých činností lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období počínajícím nebo končícím v daňovém roce tohoto druhého státu; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejsou odečítatelné při stanovení zdanitelných zisků stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel v tomto druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě rezidentem jednoho smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Článek 16
Tantiémy
Tantiémy a podobné platy, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného podobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci (jako divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci) nebo sportovci z osobně vykonávaných činností, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou této osobě samé, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
3. Příjmy z činností, o nichž se zmiňuje odstavec 1, vykonávaných v rámci kulturní výměny ujednané mezi vládami smluvních států se bez ohledu na ustanovení odstavce 1 vyjímají ze zdanění ve smluvním státě, v němž jsou tyto činnosti vykonávány.
Článek 18
Penze a renty
1. Penze (včetně vládních penzí) a renty vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Výraz „renty” označuje stanovenou částku vyplácenou opakovaně v určených termínech po dobu života nebo během určitého nebo zjistitelného časového období na základě závazku platit náhradou za odpovídající a plnou úhradu v penězích nebo penězi vyjádřitelnou.
3. Jakékoliv alimenty nebo jiné platby výživného, které mají zdroj v jednom smluvním státě a jsou vypláceny rezidentu druhého smluvního státu, podléhají zdanění pouze v prvně zmíněném státě.
Článek 19
Veřejné funkce
1. Odměny, jiné než penze nebo renty, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby poskytované v rámci vládních funkcí podléhají zdanění pouze v tomto státě. Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém státě a příjemce je rezidentem tohoto druhého státu, který:
i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
ii) se nestal rezidentem v tomto státě pouze za účelem poskytování těchto služeb.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na odměny za služby prokázané v souvislosti s jakoukoli průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou jedním smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu. V tomto případě se použijí ustanovení článku 15 nebo 16 podle toho, o jaký případ jde.
Článek 20
Studenti a stážisté
Jestliže student nebo stážista, který je rezidentem jednoho smluvního státu nebo který byl bezprostředně před svým příjezdem do druhého smluvního státu rezidentem v tomto státě a který se přechodně zdržuje v tomto druhém státě pouze za účelem svého vzdělávání, dostává platy ze zdrojů mimo tento druhý stát na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, budou tyto platy vyjmuty ze zdanění v tomto druhém státě.
Článek 21
Jiné příjmy
1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Jakékoliv takové příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze zdrojů ve druhém smluvním státě mohou však být rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, pobírané rezidentem jednoho smluvního státu, jestliže jsou skutečně spojeny se stálou provozovnou nebo stálou základnou umístěnou ve druhém smluvním státě. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Článek 22
Zdroj příjmu
1. Příjmy, zisky nebo výnosy plynoucí rezidentu České republiky, které podle jednoho či více z článků 6 až 8 a 10 až 19 mohou být zdaněny v Austrálii, se pro účely zákonů Austrálie týkajících se australské daně považují za příjmy ze zdrojů v Austrálii.
2. Příjmy, zisky nebo výnosy plynoucí rezidentu Austrálie, které podle jednoho ci více z článků 6 až 8 a 10 až 19 mohou být zdaněny v České republice, se pro účely článku 23 odst. 1 a zákonů Austrálie týkajících se australské daně považují za příjmy ze zdrojů v České republice.
Článek 23
Metody vyloučení dvojího zdanění
1. S ohledem na ustanovení právních předpisů Austrálie platných v dané době, které se vztahují na povolení zápočtu daně zaplacené v některé zemi mimo Austrálie na australskou daň (což se nedotkne obecných zásad tohoto článku), bude povoleno započíst českou daň, placenou na základě právních předpisů České republiky a v souladu s touto smlouvou, ať přímo nebo srážkou, z příjmů plynoucích osobě, která je rezidentem Austrálie, ze zdrojů v České republice na daň Austrálie připadající na tyto příjmy.
2. Jestliže společnost, která je rezidentem České republiky a není rezidentem Austrálie pro účely australské daně, vyplácí dividendy společnost, která je rezidentem Austrálie a která kontroluje přímo či nepřímo nejméně 10 procent podílů s hlasovacím právem na prvně zmíněné společnosti, bude zápočet uvedený v odstavci 1 zahrnovat českou daň zaplacenou touto prvně zmíněnou společností z té části jejích zisků, z nichž se dividendy vyplácí.
3. Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu daně, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny také v Austrálii, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Austrálii. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, jež v souladu s ustanovením těchto článků mohou být zdaněny v Austrálii.
4. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjmy, které podle ustanovení této smlouvy podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě nebo jsou vyjmuty ze zdanění v prvně zmíněném státě, mohou být tyto příjmy zohledněny v prvně zmíněném státě při výpočtu částky daně splatné ze zbývajícího příjmu tohoto rezidenta.
Článek 24
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, domnívá, že opatření příslušného úřadu jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem. Případ musí být předložen do čtyř let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v souladu s touto smlouvou.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl v dohodě s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakákoliv časová omezení obsažená ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou společně snažit vyřešit obtíže nebo pochybnosti, které vzniknou při výkladu nebo uplatňování této smlouvy.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou rovněž vejít v přímý styk za jakýmkoliv jiným účelem týkajícím se výkladu nebo uplatňování této smlouvy.
Článek 25
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro uplatňování této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené příslušným úřadem smluvního státu budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích, a budou užity pouze k těmto účelům.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají příslušnému úřadu některého smluvního státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi některého smluvního státu; nebo
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo ve správním řízení tohoto nebo druhého státu; nebo
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo sdělit informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Článek 26
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotkne daňových výsad, které přísluší členům diplomatických misí a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
Vstup v platnost
Oba smluvní státy si navzájem písemně oznámí, že byly splněny jejich požadované zákonné a ústavní postupy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího oznámení a její ustanovení se budou uplatňovat:
a) v Austrálii:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou z příjmů, které pobírá nerezident, ve vztahu k příjmům pobíraným k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní australské daně, ve vztahu k příjmům, ziskům nebo výnosům, za každý rok příjmu začínající 1. července nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, ve vztahu k příjmům pobíraným k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní české daně, ve vztahu k příjmům plynoucím v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost.
Článek 28
Výpověď
Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou, avšak každý smluvní stát ji může druhému smluvnímu státu vypovědět písemně diplomatickou cestou k 30. červnu nebo dříve každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí období pěti let ode dne, v němž Smlouva vstoupila v platnost; v takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) v Austrálii:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou z příjmů, které pobírá nerezident, ve vztahu k příjmům plynoucím k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
ii) pokud jde o ostatní australské daně, ve vztahu k příjmům, ziskům nebo výnosům, za každý rok příjmů počínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, ve vztahu k příjmům plynoucím k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
ii) pokud jde o jiné české daně, ve vztahu k příjmům plynoucím v jakémkoliv daňovém roce počínajícím 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Canbaře dne 28. března 1995 v českém a anglickém jazyce, přičemž oba texty mají stejnou platnost.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za Austrálii:
Ralph Willis v. r.
ministr hospodářství
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 28. března 1995 byla v Canbeře podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Austrálií o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 dnem 27. listopadu 1995.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Smlouva
mezi Českou republikou a Austrálií o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Česká republika a Austrálie,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
Článek 2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v Austrálii: daň z příjmů a daň z pronájmu přírodních zdrojů ve vztahu k projektům v pobřežních vodách, týkajících se průzkumu a využívání ropných zdrojů, ukládané na základě federálních zákonů Austrálie;
b) v České republice: daně z příjmů.
2. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na veškeré daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány podle federálních zákonů Austrálie nebo zákonů České republiky po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech týkajících se daní, na které se tato smlouva vztahuje, v přiměřeném časovém období po těchto změnách.
Článek 3
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Austrálie”, použitý v zeměpisném významu, nezahrnuje externí území vyjma:
i) území ostrova Norfolk;
ii) území Vánočního ostrova;
iii) území Kokosových ostrovů (Keeling);
iv) území ostrovů Ashmore a Cartier;
v) území ostrova Heard a ostrovů Mc Donald; a
vi) území ostrovů Korálového moře,
a zahrnuje jakoukoliv oblast přilehlou k územním hranicím Austrálie (včetně území specifikovaných v tomto písmenu), pro kterou je, v souladu s mezinárodním právem, v současné době platný zákon Austrálie týkající se průzkumu nebo využívání jakýchkoli přírodních zdrojů mořského dna a podloží pevninského prahu;
b) výraz „Česká republika”, použitý v zeměpisném významu, označuje území, nad kterým Česká republika vykonává podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem svá svrchovaná práva;
c) výrazy „jeden smluvní stát” a „druhý smluvní stát” označují podle případu Austrálie nebo Českou republiku;
d) výraz „osoba” zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz „společnost” označuje právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za společnost nebo právnickou osobu;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu” a „podnik druhého smluvního státu” označují podle souvislosti podnik provozovaný rezidentem Austrálie nebo podnik provozovaný rezidentem České republiky;
g) výraz „daň” označuje podle souvislosti australskou daň nebo českou daň, avšak nezahrnuje žádné penále ani úrok ukládaný podle právních předpisů každého ze smluvních států týkajících se jeho daní;
h) výraz „australská daň” označuje daň ukládanou Austrálií, na kterou se tato smlouva vztahuje podle článku 2;
i) výraz „česká daň” označuje daň ukládanou Českou republikou, na kterou se tato smlouva vztahuje podle článku 2;
j) výraz „příslušný úřad” označuje:
i) v případě Austrálie, Daňového Komisaře nebo jeho zmocněného zástupce;
ii) v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro uplatňování této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu platného v příslušné době, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy je osoba rezidentem jednoho smluvního státu, pokud je rezidentem tohoto státu pro účely jeho daně.
2. Osoba není rezidentem smluvního státu pro účely této smlouvy, pokud je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
3. Jestliže fyzická osoba je podle předchozích ustanovení tohoto článku rezidentem v obou smluvních státech, tato osoba bude považována za rezidenta pouze v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt, nebo pokud má stálý byt v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, bude tato osoba považována za rezidenta pouze toho smluvního státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy.
4. Pro účely odstavce 3 je státní příslušnost fyzické osoby ke smluvnímu státu faktorem při stanovení míry jeho osobních a hospodářských vztahů k tomuto státu.
5. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude považována za rezidenta pouze toho smluvního státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Výraz „stálá provozovna” ve vztahu k podniku označuje pro účely této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna” zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, místo těžby ropy nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;
g) zemědělský, pastevecký nebo lesnický majetek; a
h) staveniště nebo stavbu, instalační nebo montážní projekt, které trvají déle než 12 měsíců.
3. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu pouze z důvodu:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku; nebo
b) zásoby zboží patřící podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání; nebo
c) zásoby zboží patřící podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem; nebo
d) trvalého zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik; nebo
e) trvalého zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter, jako je reklama, poskytování informací nebo vědecký výzkum nebo podobné činnosti.
4. Má se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě a provozuje podnikatelskou činnost prostřednictvím této stálé provozovny, jestliže:
a) vykonává v tomto státě déle než 12 měsíců dozor v souvislosti se staveništěm nebo stavbou, instalačním nebo montážním projektem, které jsou uskutečňovány v tomto státě; nebo
b) poskytuje služby, včetně poradenských a manažerských služeb v tomto smluvním státě prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tyto účely, avšak pouze pokud takové činnosti trvají v tomto státě v rámci stejného nebo souvisejícího projektu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu více než šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období; nebo
c) těžké zařízení je užíváno v tomto státě podnikem, pro podnik nebo na základě kontraktu s podnikem.
5. Osoba jednající ve smluvním státě jménem podniku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - je považována za stálou provozovnu tohoto podniku v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) tato osoba má k dispozici a obvykle používá v tomto státě plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na nákup zboží pro podnik; nebo
b) jednajíc tak, osoba vyrábí nebo zpracovává pro podnik v tomto státě zboží patřící tomuto podniku.
6. Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím osoby, která je makléřem, generálním komisionářem nebo jiným nezávislým zástupcem a jedná v rámci své řádné podnikatelské činnosti jako makléř nebo zástupce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
8. Zásady uvedené v předchozích odstavcích tohoto článku se použijí pro účely této smlouvy při stanovení, zda existuje stálá provozovna vně obou smluvních států a zda podnik, který není podnikem některého smluvního státu, v něm má stálou provozovnu.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy z nemovitého majetku mohou být zdaněny v tom smluvním státě, ve kterém se tento nemovitý majetek nachází.
2. Výraz „nemovitý majetek” v tomto článku ve vztahu ke smluvnímu státu má takový význam, jaký má podle zákonů tohoto státu, a zahrnuje:
a) pronájem pozemků a jakoukoli další účast na pozemcích, ať zkultivovaných či nikoli, včetně práva na průzkum ložisek nerostů ropy nebo plynu nebo jiných přírodních zdrojů a práva těžit z těchto ložisek nebo zdrojů; a
b) právo na proměnlivé nebo pevné platby buď za využívání, nebo za právo na průzkum pro účely využívání ložisek nerostů, ropy nebo plynu, lomů nebo jiných míst těžby nebo využívání přírodních zdrojů.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí pro příjmy z přímého užívání, pronájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Jakékoli účast nebo právo uvedené v odstavci 2 se považuje za umístěné tam, kde jsou umístěny podle případu pozemky, ložiska nerostů, ropy nebo plynu, lomy nebo přírodní zdroje nebo kde se provádí průzkum.
5. Ustanovení odstavců 1, 3 a 4 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu svobodného povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovny zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislé ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou, nebo s jinými podniky, se kterými jedná.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou (včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených), které by byly odpočitatelné, kdyby stálá provozovna byla nezávislým subjektem, který hradil tyto výlohy, ať vznikly ve státě, ve kterém je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Nic v tomto článku se nedotkne uplatnění jakéhokoli zákona smluvního státu vztahujícího se k stanovení daňové povinnosti osoby v případech, kdy informace dostupná příslušným úřadům tohoto státu je nedostatečná pro stanovení zisků, které mají být přičteny stálé provozovně, za předpokladu, že tento zákon se uplatní v souladu se zásadami tohoto článku, pokud to informace dostupné příslušnému úřadu dovolují.
6. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
7. Nic v tomto článku se nedotkne působení jakéhokoli zákona jednoho smluvního státu, který se týká daně ukládané ze zisků z pojištění nerezidentů, za předpokladu, že jestliže příslušný zákon platný v každém ze smluvních států ke dni podpisu této smlouvy bude pozměněn (jiným způsobem než v nepatrném ohledu, čímž by nebyl dotčen jeho obecný charakter), smluvní státy se spolu vzájemně poradí tak, aby se shodly na jakékoliv změně tohoto odstavce, která by byla odpovídající.
8. Jestliže:
a) rezident jednoho smluvního státu má bezprostřední právo, ať přímo nebo prostřednictvím jednoho nebo více svěřených majetků, na podíly na podnikatelských ziscích podniku, provozovaného ve druhém smluvním státě správcem svěřeného majetku jiného, než je svěřený majetek, který je pokládán pro účely zdanění za společnost; a
b) ve vztahu k tomuto podniku by tento správce, v souladu se zásadami článku 5, měl stálou provozovnu v tomto druhém státě, podnik provozovaný tímto svěřenským správcem se bude považovat za podnik provozovaný v tomto druhém státě, tímto rezidentem prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, a tento podíl na ziscích z podnikání se přičte této stálé provozovně.
Článek 8
Lodě a letadla
1. Zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo letadlem podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 mohou být takovéto zisky zdaněny ve druhém smluvním státě, pokud se jedná o zisky z provozování lodí nebo letadlem omezeného pouze na místa ve druhém státě.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí ve vztahu k podílům na ziscích z provozování lodí a letadel plynoucích rezidentu jednoho smluvního státu z účasti na poolu, na společné organizaci provozující dopravu nebo na mezinárodní provozní organizaci.
4. Zisky plynoucí z lodní nebo letecké přepravy cestujících, živého inventáře, poštovních zásilek nebo zboží přepravovaného v jednom smluvním státě za účelem vyložení na jiném místě v tomto státě jsou pro účely tohoto článku pokládány za zisky z provozování lodí nebo letadlem pouze na místa v tomto státě.
Článek 9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu; nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v některém z těchto případů jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky jednajícími spolu zcela nezávisle, mohou jakékoli zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Nic v tomto článku se nedotkne uplatnění jakéhokoliv zákona smluvního státu vztahujícího se ke stanovení daňové povinnosti osoby, včetně stanovení v těch případech, kdy je informace dostupná příslušnému úřadu tohoto státu nedostačující pro stanovení příjmu, který má být přičten podniku, za podmínky, že se tento zákon uplatní, je-li to možné, v souladu se zásadami tohoto článku.
3. Jestliže zisky, ze kterých byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn v tomto státě, jsou rovněž zahrnuty na základě odstavce 1 nebo 2 do zisků podniku druhého smluvního státu a zdaněny v tomto státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem tohoto druhého státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, jednajícími spolu zcela nezávisle, prvně zmíněný stát upraví vhodně částku daně uložené z těchto zisků v prvně zmíněném státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
4. Ustanovení odstavce 3 se neuplatní v případě podvodu.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu pro účely jeho daně, na které má bezprostřední nárok rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem pro účely jeho daně, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak daň takto stanovená nepřesáhne:
a) v Austrálii:
i) pět procent z té části hrubé částky dividend, která byla ofrankována (zaplacením daně společnosti ze zisků) v souladu se zákony Austrálie vztahujícími se k daním, jestliže podle těchto zákonů sazba daně z ofrankovaných dividend vyplácených nerezidentovi společností, která je pro daňové účely rezidentem Austrálie, nepřesáhne pět procent hrubé částky dividend;
ii) 15 procent z hrubé částky dividend ve všech ostatních případech; a
b) v České republice:
i) pět procent z hrubé částky dividend, jestliže jsou dividendy vypláceny společností (vyjma partnerství), která přímo vlastní nejméně 20 procent jmění společnosti vyplácející dividendy;
ii) 15 procent z hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
3. Výraz „dividendy”, použitý v tomto článku, označuje příjmy z podílů a jiné příjmy srovnatelné s příjmy z podílů podle daňových předpisů toho smluvního státu, v němž je společnost. která rozdílí zisk, rezidentem pro účely jeho daně.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí, jestliže osoba bezprostředně oprávněná k dividendám, která je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny umístěné v tomto druhém státě a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, na které má bezprostřední nárok osoba, která není rezidentem druhého smluvního státu, budou vyjmuty ze zdanění v tomto druhém státě, vyjma případů, kdy účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně umístěné v tomto druhém státě. Tento odstavec se nepoužije ve vztahu k dividendám vypláceným společností, která je rezidentem Austrálie pro účely australské daně a která je také rezidentem České republiky pro účely české daně.
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, na které má bezprostřední nárok rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, a podle právních předpisů tohoto státu, ale daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3. Výraz „úroky” v tomto článku zahrnuje úroky z vládních cenných papírů nebo z obligací nebo dluhopisů, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo mající nebo nemající právo účasti na zisku, úroky z jakékoliv jiné formy zadlužení a veškerý jiný příjem srovnatelný s příjmem z půjčených peněz podle právních předpisů vztahujících se k daním smluvního státu, v němž má příjem zdroj.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže osoba, která má bezprostřední nárok na úrok a která je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny umístěné v tomto druhém státě a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo osoba, která je rezidentem tohoto státu pro účely jeho daně. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě nebo mimo obou smluvních států stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož jsou placeny úroky, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovně nebo stálé základně, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a osobou mající bezprostřední nárok na úroky nebo mezi oběma a třetí osobou částka zaplacených úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje částku, kterou by byl smluvil plátce s osobou mající nárok na úroky, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů vztahujících se k dani každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
7. Úroky plynoucí z investic oficiálních devizových rezerv vládou jednoho ze smluvních států, jeho peněžními ústavy nebo bankou vykonávající centrální bankovní funkce v tomto státě, budou vyjmuty ze zdanění v tomto druhém smluvním státě.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě a na které má rezident druhého smluvního státu bezprostřední nárok, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak daň takto stanovená nepřesáhne 10 procent z hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz „licenční poplatky” v tomto článku označuje platby nebo připsání na účet, ať opakované či nikoli, jakkoli popsané či vypočtené, v tom rozsahu, v jakém jsou učiněny jako náhrada za:
a) užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva, patentu, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, obchodní značky či jiného podobného majetku nebo práva; nebo
b) užití nebo za právo na užití jakéhokoli průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení; nebo
c) poskytnutí vědeckých, technických, průmyslových nebo obchodních znalostí nebo informací; nebo
d) poskytnutí jakékoliv pomoci, která je přidružená a doplňková, a která je poskytována jako prostředek umožňující užívání nebo provozování jakéhokoliv majetku nebo práva zmíněného v písmenu a), jakéhokoliv zařízení uvedeného v písmenu b) nebo jakékoliv znalosti či informace uvedené v písmenu c); nebo
e) příjem nebo za právo na příjem obrazu nebo zvuku, nebo obojího, přenášeného veřejnosti prostřednictvím:
i) satelitu; nebo
ii) kabelu, optického vlákna nebo podobné technologie; nebo
f) užití nebo za právo na užití obrazu nebo zvuku, nebo obojího, v souvislosti s televizním nebo rozhlasovým vysíláním, přenášeného prostřednictvím:
i) satelitu; nebo
ii) kabelu, optického vlákna nebo podobné technologie; nebo
g) užití nebo za právo na užití:
i) kinematografických filmů; nebo
ii) filmů nebo videonahrávek k užití v souvislosti s televizí; nebo
iii) zvukových záznamů pro užití v souvislosti s rozhlasovým vysíláním; nebo
h) celkové nebo částečné vzdání se užití nebo poskytnutí jakéhokoli majetku nebo práva uvedeného v tomto odstavci.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže osoba bezprostředně oprávněná k licenčním poplatkům, která je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je umístěna v tomto druhém státě, nebo vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny umístěné v tomto druhém státě a jestliže majetek nebo právo, v souvislosti s nímž jsou licenční poplatky hrazeny nebo připisovány na účet, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo osoba, která je rezidentem tohoto státu pro účely jeho daně. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě nebo vně obou smluvních států stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a osobou mající bezprostřední nárok na licenční poplatky nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částka hrazených nebo připisovaných licenčních poplatků, s ohledem na to, za co jsou hrazeny nebo připisovány na účet, přesahuje částku, kterou by byl smluvil plátce s osobou mající nárok na licenční poplatky, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která přesahuje částku hrazených nebo připisovaných poplatků, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů vztahujících se k dani každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
Převod majetku
1. Příjmy, zisky nebo výnosy, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu z převodu nemovitého majetku, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Příjmy, zisky nebo výnosy z převodu majetku jiného, než je nemovitý majetek, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo který patří ke stálé základně, kterou rezident prvně zmíněného státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně příjmů, zisků nebo výnosů z převodu takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Příjmy, zisky nebo výnosy z převodu lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo majetku (jiného než nemovitého majetku), který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je podnik provozující tyto lodě nebo letadla rezidentem.
4. Příjmy, zisky nebo výnosy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z převodu podílů nebo srovnatelných účastí na společnosti, jejíž majetek je tvořen zcela nebo z podstatné části z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Nic v této smlouvě se nedotkne uplatnění právních předpisů smluvního státu týkajících se zdaňování zisků, kapitálové povahy, plynoucích z převodu majetku jiného, než na který se uplatní jakýkoliv z předchozích odstavců tohoto článku.
6. Výraz „nemovitý majetek” má v tomto článku stejný význam jako v článku 6.
7. Umístění nemovitého majetku se pro účely tohoto článku určí v souladu s článkem 6 odst. 4.
Článek 14
Nezávislá povolání
1. Příjmy pobírané fyzickou osobou, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ze svobodného povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud tato povolání nejsou vykonávána v druhém smluvním státě a:
a) fyzická osoba se zdržuje ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období přesahující v úhrnu 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním období počínajícím nebo končícím v daňovém roce tohoto druhého státu; nebo
b) má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém státě pro účely porovnávání svých činností, přičemž v takovém případě taková část příjmů, kterou lze přičíst této základně, může být zdaněna v tomto státě.
2. Výraz „svobodné povolání” zahrnuje služby provozované při výkonu nezávislých vědeckých, literárních, uměleckých, vzdělávacích nebo učitelských činností, jakož i při výkonu nezávislých činností lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období počínajícím nebo končícím v daňovém roce tohoto druhého státu; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejsou odečítatelné při stanovení zdanitelných zisků stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel v tomto druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě rezidentem jednoho smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Článek 16
Tantiémy
Tantiémy a podobné platy, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného podobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci (jako divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci) nebo sportovci z osobně vykonávaných činností, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou této osobě samé, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
3. Příjmy z činností, o nichž se zmiňuje odstavec 1, vykonávaných v rámci kulturní výměny ujednané mezi vládami smluvních států se bez ohledu na ustanovení odstavce 1 vyjímají ze zdanění ve smluvním státě, v němž jsou tyto činnosti vykonávány.
Článek 18
Penze a renty
1. Penze (včetně vládních penzí) a renty vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Výraz „renty” označuje stanovenou částku vyplácenou opakovaně v určených termínech po dobu života nebo během určitého nebo zjistitelného časového období na základě závazku platit náhradou za odpovídající a plnou úhradu v penězích nebo penězi vyjádřitelnou.
3. Jakékoliv alimenty nebo jiné platby výživného, které mají zdroj v jednom smluvním státě a jsou vypláceny rezidentu druhého smluvního státu, podléhají zdanění pouze v prvně zmíněném státě.
Článek 19
Veřejné funkce
1. Odměny, jiné než penze nebo renty, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby poskytované v rámci vládních funkcí podléhají zdanění pouze v tomto státě. Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém státě a příjemce je rezidentem tohoto druhého státu, který:
i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
ii) se nestal rezidentem v tomto státě pouze za účelem poskytování těchto služeb.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na odměny za služby prokázané v souvislosti s jakoukoli průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou jedním smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu. V tomto případě se použijí ustanovení článku 15 nebo 16 podle toho, o jaký případ jde.
Článek 20
Studenti a stážisté
Jestliže student nebo stážista, který je rezidentem jednoho smluvního státu nebo který byl bezprostředně před svým příjezdem do druhého smluvního státu rezidentem v tomto státě a který se přechodně zdržuje v tomto druhém státě pouze za účelem svého vzdělávání, dostává platy ze zdrojů mimo tento druhý stát na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, budou tyto platy vyjmuty ze zdanění v tomto druhém státě.
Článek 21
Jiné příjmy
1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Jakékoliv takové příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze zdrojů ve druhém smluvním státě mohou však být rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, pobírané rezidentem jednoho smluvního státu, jestliže jsou skutečně spojeny se stálou provozovnou nebo stálou základnou umístěnou ve druhém smluvním státě. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Článek 22
Zdroj příjmu
1. Příjmy, zisky nebo výnosy plynoucí rezidentu České republiky, které podle jednoho či více z článků 6 až 8 a 10 až 19 mohou být zdaněny v Austrálii, se pro účely zákonů Austrálie týkajících se australské daně považují za příjmy ze zdrojů v Austrálii.
2. Příjmy, zisky nebo výnosy plynoucí rezidentu Austrálie, které podle jednoho ci více z článků 6 až 8 a 10 až 19 mohou být zdaněny v České republice, se pro účely článku 23 odst. 1 a zákonů Austrálie týkajících se australské daně považují za příjmy ze zdrojů v České republice.
Článek 23
Metody vyloučení dvojího zdanění
1. S ohledem na ustanovení právních předpisů Austrálie platných v dané době, které se vztahují na povolení zápočtu daně zaplacené v některé zemi mimo Austrálie na australskou daň (což se nedotkne obecných zásad tohoto článku), bude povoleno započíst českou daň, placenou na základě právních předpisů České republiky a v souladu s touto smlouvou, ať přímo nebo srážkou, z příjmů plynoucích osobě, která je rezidentem Austrálie, ze zdrojů v České republice na daň Austrálie připadající na tyto příjmy.
2. Jestliže společnost, která je rezidentem České republiky a není rezidentem Austrálie pro účely australské daně, vyplácí dividendy společnost, která je rezidentem Austrálie a která kontroluje přímo či nepřímo nejméně 10 procent podílů s hlasovacím právem na prvně zmíněné společnosti, bude zápočet uvedený v odstavci 1 zahrnovat českou daň zaplacenou touto prvně zmíněnou společností z té části jejích zisků, z nichž se dividendy vyplácí.
3. Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu daně, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny také v Austrálii, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Austrálii. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, jež v souladu s ustanovením těchto článků mohou být zdaněny v Austrálii.
4. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjmy, které podle ustanovení této smlouvy podléhají zdanění pouze ve druhém smluvním státě nebo jsou vyjmuty ze zdanění v prvně zmíněném státě, mohou být tyto příjmy zohledněny v prvně zmíněném státě při výpočtu částky daně splatné ze zbývajícího příjmu tohoto rezidenta.
Článek 24
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, domnívá, že opatření příslušného úřadu jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem. Případ musí být předložen do čtyř let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v souladu s touto smlouvou.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl v dohodě s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakákoliv časová omezení obsažená ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou společně snažit vyřešit obtíže nebo pochybnosti, které vzniknou při výkladu nebo uplatňování této smlouvy.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou rovněž vejít v přímý styk za jakýmkoliv jiným účelem týkajícím se výkladu nebo uplatňování této smlouvy.
Článek 25
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro uplatňování této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené příslušným úřadem smluvního státu budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích, a budou užity pouze k těmto účelům.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají příslušnému úřadu některého smluvního státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi některého smluvního státu; nebo
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo ve správním řízení tohoto nebo druhého státu; nebo
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo sdělit informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Článek 26
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotkne daňových výsad, které přísluší členům diplomatických misí a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
Vstup v platnost
Oba smluvní státy si navzájem písemně oznámí, že byly splněny jejich požadované zákonné a ústavní postupy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího oznámení a její ustanovení se budou uplatňovat:
a) v Austrálii:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou z příjmů, které pobírá nerezident, ve vztahu k příjmům pobíraným k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní australské daně, ve vztahu k příjmům, ziskům nebo výnosům, za každý rok příjmu začínající 1. července nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, ve vztahu k příjmům pobíraným k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní české daně, ve vztahu k příjmům plynoucím v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém Smlouva vstoupí v platnost.
Článek 28
Výpověď
Tato smlouva se sjednává na dobu neurčitou, avšak každý smluvní stát ji může druhému smluvnímu státu vypovědět písemně diplomatickou cestou k 30. červnu nebo dříve každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí období pěti let ode dne, v němž Smlouva vstoupila v platnost; v takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) v Austrálii:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou z příjmů, které pobírá nerezident, ve vztahu k příjmům plynoucím k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
ii) pokud jde o ostatní australské daně, ve vztahu k příjmům, ziskům nebo výnosům, za každý rok příjmů počínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, ve vztahu k příjmům plynoucím k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
ii) pokud jde o jiné české daně, ve vztahu k příjmům plynoucím v jakémkoliv daňovém roce počínajícím 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Canbaře dne 28. března 1995 v českém a anglickém jazyce, přičemž oba texty mají stejnou platnost.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za Austrálii:
Ralph Willis v. r.
ministr hospodářství
