Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Sbírka: 275/1997 | Částka: 91/1997
17.11.1997
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
275
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 24. května 1994 byla v Lisabonu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 1. října 1997.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 2 dnem 1. října 1997.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
Smlouva
mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vláda České republiky a vláda Portugalské republiky,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Článek 2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem smluvního státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních orgánů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z části příjmu včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z objemu platů a mezd placených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné dane, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v případě Portugalska:
i) daň z příjmu fyzických osob (Imposto sobre o Rendimento das Pessoas Singulares - IRS);
ii) daň z příjmu právnických osob (Imposto sobre o Rendimento das Pessoas Colectivas - IRC); a
iii) místní přirážka k dani z příjmu právnických osob (Derrama);
(dále nazývané „portugalská daň”);
b) v případě České republiky:
i) daň z příjmů fyzických osob; a
ii) daň z příjmů právnických osoby;
(dále nazývané „česká daň).
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Portugalsko” znamená území Portugalské republiky nacházející se na evropském kontinentu, souostroví Azor a Madeiry, příslušné teritoriální vody a jakoukoliv oblast, ve které v souladu s portugalskými zákony a s mezinárodním právem uplatňuje Portugalská republika své zákonodárství nebo svrchovaná práva vztahující se na výzkum a těžení přírodních zdrojů mořského dna a jeho podloží a s nim souvisejících vod;
b) výraz „Česká republika” znamená území, na kterém se uplatňují daňové zákony České republiky;
c) výrazy „jeden smluvní stát” a „druhý smluvní stát” označují podle případu Portugalsko nebo Českou republiku;
d) výraz „osoba” zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob; a
e) výraz „společnost” označuje právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu” a „podnik druhého smluvního státu” označují podle situace podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz „mezinárodní doprava” označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného vedení je v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy jsou loď nebo letadlo provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě;
h) výraz „příslušný úřad” označuje:
i) v případě Portugalska ministra financí, vrchního ředitele zdaňování (Director-Geral das Contribuicoes e Impostos) nebo jeho zmocněného zástupce;
ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
i) výraz „státní příslušník” označuje:
i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
ii) každou právnickou osobu, sdružení nebo jakýkoli subjekt zřízený podle práva platného v některém smluvním státě.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz „rezident jednoho smluvního státu” znamená každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoliv jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je v tomto státě podrobena zdanění pouze z důvodu příjmů ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz „stálá provozovna” označuje trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna” zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Staveniště, stavba, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený se považují za stálou provozovnu, pouze trvají-li déle než dvanáct měsíců.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá provozovna” nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem jakýchkoliv jiných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter; a
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v písemnostech a) - e), pokud celková činnost trvalého zařízení vyplývající z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. S výhradou ustanovení odstavců 4, 7 a 8 tohoto článku se má za to, že podnik jednoho smluvního státu, který provozuje činnosti trvalého charakteru spočívají v poskytování služeb včetně konzultačních nebo manažerských ve druhém smluvním státě prostřednictvím vlastních zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem za takovým účelem, má stálou provozovnu v tomto druhém státě, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru tam trvají po jedno nebo více období přesahující v úhrnu dvanáct měsíců v patnáctiměsíčním období.
7. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jednom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz „nemovitý majetek” má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je dotyčný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, budovy, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
5. Předchozí ustanovení platí rovněž pro příjmy z movitého majetku, které podle daňových zákonů smluvního státu, ve kterém se dotyčný majetek nachází, náleží k příjmům z nemovitého majetku.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2 tohoto článku, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav této lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které jsou prvně zmíněným státem považovány za zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takovém jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, může druhý stát upravit vhodně částku daně uložené z těchto zisků v tomto státě. při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, rezidentovi druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne 15 % hrubé částky dividend. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, jestliže skutečným vlastníkem dividend je společnost, která po nepřetržité období dvou let předcházejících výplatě dividend vlastní přímo nejméně 25 % základního jmění společnosti dividendy vyplácející, daň takto stanovená nepřesáhne, pokud jde o dividendy vyplácené po 31. prosinci 1996, 10 % hrubé částky dividend.
4. Výraz „dividendy” použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových listů nebo práv zakladatelských nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem. Výraz rovněž zahrnuje zisky náležející podle smlouvy o účasti na zisku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak je-li příjemce úroků jejich skutečným vlastníkem, daň takto vyměřená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, které mají zdroj v jednom smluvním státě, budou vyjmuty ze zdanění v tomto státě:
a) pokud dlužníkem tohoto úroku je vláda tohoto státu nebo jeho místní úřad; nebo
b) pokud je úrok placen vládě druhého smluvního státu nebo jeho místnímu úřadu nebo jiné instituci (včetně finanční instituce) ve spojení s jimi podporovaným financováním na základě dohody mezi vládami smluvních států; nebo
c) pro půjčky nebo úvěry poskytnuté:
i) v případě České republiky
- Českou národní bankou,
- Konsolidační bankou; a
ii) v případě Portugalska
- Caixa Geral de Depósitos,
- Banco Nacional Ultramarino (BNU),
- Banco de Fomento e Exterior (BFE),
- Banco Borges & Irmao, a
- ICEP - Investimentos, Comércio e Turismo de Portugal.
4. Výraz „úroky” použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být také zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz „licenční poplatky” použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za poskytnutí práva na užití autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar., místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení majetku jiného než uvedeného v odstavcích 1, 2 a 3 podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Článek 14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného charakteru, podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud příjemce nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu pro účel výkonu těchto činností. Jestliže má k dispozici takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém smluvním státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz „svobodné povolání” zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém smluvním státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.
Článek 16
Tantiémy
Tantiémy a podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy uvedené v tomto článku budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku vyjmuty ze zdanění ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost, za předpokladu, že tato činnost je z převážné části hrazena z veřejných prostředků tohoto státu nebo druhého státu nebo je tato činnost vykonávána na základě kulturní dohody mezi smluvními státy.
Článek 18
Penze
Penze a podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu některého smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění pouze v tomto státě.
Článek 19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý smluvní stát, správní útvar nebo místní úřad tohoto státu, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají pouze v druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s obchodní nebo průmyslovou činností prováděnou některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu se použijí ustanovení článků 15, 16 a 18.
Článek 20
Studenti
Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před návštěvou smluvního státu rezidentem ve druhém smluvním státě a který pobývá v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, obdrží pro účel svého vzdělání nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že tyto platy mají zdroj mimo tento stát.
Článek 21
Profesoři a výzkumní pracovníci
Odměny za výuku nebo vědecký výzkum, které osoba, jež je nebo byla bezprostředně před návštěvou jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a která je přítomna v prvně zmíněném státě po období nepřesahující dva roky za účelem vědeckého výzkumu nebo výuky na univerzitě, vysoké škole, zařízení pro vyšší vzdělání, výzkumného institutu nebo jiném podobném zařízení pověřeném vládou druhého smluvního státu, budou osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném státě za předpokladu, že účelem všech těchto institucí není vytváření zisku a že příjem pochází ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku definovaného v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Článek 23
Vyloučení dvojího zdanění
Dvojí zdanění bude vyloučeno následovně:
a) v Portugalské republice:
i) Pokud rezident Portugalska pobírá příjmy, které mohou být podle ustanovení článků této smlouvy zdaněny v České republice, Portugalsko povolí snížit částku daně vypočtenou z příjmu tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmu zaplacené v České republice. Takové snížení však nepřesáhne tu část daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na tyto příjmy, které mohou být zdaněny v České republice.
ii) Pokud v souladu s ustanoveními této smlouvy je příjem rezidenta Portugalska osvobozena od zdanění v tomto státě, Portugalsko může při výpočtu daně z ostatního příjmu tohoto rezidenta vzít v úvahu osvobozený příjem.
b) V České republice:
i) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentem zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Portugalsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku daně zaplacené v Portugalsku. Toto snížení však nepřesáhne takovou část české daně vypočtenou před snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Portugalsku.
ii) Pokud v souladu s ustanoveními této smlouvy nebo tuzemského zákona je příjem rezidenta České republiky osvobozen od zdanění v tomto státě, Česká republika může při výpočtu daně z ostatního příjmu tohoto rezidenta vzít v úvahu osvobozený příjem.
Článek 24
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na trvalý pobyt, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 6 nebo článku 12 odst. 4, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojených, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se budou bez ohledu na ustanovení článku 2 uplatňovat na daně jakéhokoli druhu nebo pojmenování.
Článek 25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něho ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, pokud jeho případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na časová omezení ve vnitrostátních předpisech smluvního státu.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo uplatňování této smlouvy.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Článek 26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou zveřejnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v řádném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public).
Článek 27
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádné ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin a její ustanovení se budou uplatňovat:
a) v Portugalsku:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na základě skutečnosti dávající vzniknout těmto daním, jež nastane k 1. lednu nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní daně, na příjmy za daňové roky začínající k 1. lednu nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý daňový rok začínající k 1. lednu nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Článek 29
Výpověď
1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po uplynutí pěti let od data, v němž Smlouva vstoupí v platnost. V tomto případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) v Portugalsku:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na základě skutečnosti dávající vzniknout těmto daním, jež nastane k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž uplynula lhůta uvedená ve zmíněné nótě;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na příjmy za daňové roky začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž uplynula lhůta uvedená ve zmíněné nótě,
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně splatné za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Lisabonu dne 24. května 1994 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém, portugalském a anglickém, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za vládu České republiky:
doc. Ing. Josef Zieleniec CSc. v. r.
ministr zahraničních věcí
Za vládu Portugalské republiky:
José Manuel Durao Barroso v. r.
ministr zahraničních věcí
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 24. května 1994 byla v Lisabonu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 1. října 1997.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 2 dnem 1. října 1997.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
Smlouva
mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vláda České republiky a vláda Portugalské republiky,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Článek 2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem smluvního státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních orgánů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z části příjmu včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z objemu platů a mezd placených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné dane, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v případě Portugalska:
i) daň z příjmu fyzických osob (Imposto sobre o Rendimento das Pessoas Singulares - IRS);
ii) daň z příjmu právnických osob (Imposto sobre o Rendimento das Pessoas Colectivas - IRC); a
iii) místní přirážka k dani z příjmu právnických osob (Derrama);
(dále nazývané „portugalská daň”);
b) v případě České republiky:
i) daň z příjmů fyzických osob; a
ii) daň z příjmů právnických osoby;
(dále nazývané „česká daň).
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Portugalsko” znamená území Portugalské republiky nacházející se na evropském kontinentu, souostroví Azor a Madeiry, příslušné teritoriální vody a jakoukoliv oblast, ve které v souladu s portugalskými zákony a s mezinárodním právem uplatňuje Portugalská republika své zákonodárství nebo svrchovaná práva vztahující se na výzkum a těžení přírodních zdrojů mořského dna a jeho podloží a s nim souvisejících vod;
b) výraz „Česká republika” znamená území, na kterém se uplatňují daňové zákony České republiky;
c) výrazy „jeden smluvní stát” a „druhý smluvní stát” označují podle případu Portugalsko nebo Českou republiku;
d) výraz „osoba” zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob; a
e) výraz „společnost” označuje právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu” a „podnik druhého smluvního státu” označují podle situace podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz „mezinárodní doprava” označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného vedení je v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy jsou loď nebo letadlo provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě;
h) výraz „příslušný úřad” označuje:
i) v případě Portugalska ministra financí, vrchního ředitele zdaňování (Director-Geral das Contribuicoes e Impostos) nebo jeho zmocněného zástupce;
ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
i) výraz „státní příslušník” označuje:
i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
ii) každou právnickou osobu, sdružení nebo jakýkoli subjekt zřízený podle práva platného v některém smluvním státě.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz „rezident jednoho smluvního státu” znamená každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoliv jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je v tomto státě podrobena zdanění pouze z důvodu příjmů ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz „stálá provozovna” označuje trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna” zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Staveniště, stavba, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený se považují za stálou provozovnu, pouze trvají-li déle než dvanáct měsíců.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá provozovna” nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem jakýchkoliv jiných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter; a
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v písemnostech a) - e), pokud celková činnost trvalého zařízení vyplývající z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. S výhradou ustanovení odstavců 4, 7 a 8 tohoto článku se má za to, že podnik jednoho smluvního státu, který provozuje činnosti trvalého charakteru spočívají v poskytování služeb včetně konzultačních nebo manažerských ve druhém smluvním státě prostřednictvím vlastních zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem za takovým účelem, má stálou provozovnu v tomto druhém státě, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru tam trvají po jedno nebo více období přesahující v úhrnu dvanáct měsíců v patnáctiměsíčním období.
7. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jednom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz „nemovitý majetek” má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je dotyčný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, budovy, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
5. Předchozí ustanovení platí rovněž pro příjmy z movitého majetku, které podle daňových zákonů smluvního státu, ve kterém se dotyčný majetek nachází, náleží k příjmům z nemovitého majetku.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2 tohoto článku, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav této lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které jsou prvně zmíněným státem považovány za zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takovém jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, může druhý stát upravit vhodně částku daně uložené z těchto zisků v tomto státě. při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, rezidentovi druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne 15 % hrubé částky dividend. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, jestliže skutečným vlastníkem dividend je společnost, která po nepřetržité období dvou let předcházejících výplatě dividend vlastní přímo nejméně 25 % základního jmění společnosti dividendy vyplácející, daň takto stanovená nepřesáhne, pokud jde o dividendy vyplácené po 31. prosinci 1996, 10 % hrubé částky dividend.
4. Výraz „dividendy” použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových listů nebo práv zakladatelských nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem. Výraz rovněž zahrnuje zisky náležející podle smlouvy o účasti na zisku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak je-li příjemce úroků jejich skutečným vlastníkem, daň takto vyměřená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, které mají zdroj v jednom smluvním státě, budou vyjmuty ze zdanění v tomto státě:
a) pokud dlužníkem tohoto úroku je vláda tohoto státu nebo jeho místní úřad; nebo
b) pokud je úrok placen vládě druhého smluvního státu nebo jeho místnímu úřadu nebo jiné instituci (včetně finanční instituce) ve spojení s jimi podporovaným financováním na základě dohody mezi vládami smluvních států; nebo
c) pro půjčky nebo úvěry poskytnuté:
i) v případě České republiky
- Českou národní bankou,
- Konsolidační bankou; a
ii) v případě Portugalska
- Caixa Geral de Depósitos,
- Banco Nacional Ultramarino (BNU),
- Banco de Fomento e Exterior (BFE),
- Banco Borges & Irmao, a
- ICEP - Investimentos, Comércio e Turismo de Portugal.
4. Výraz „úroky” použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož je placen úrok, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být také zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz „licenční poplatky” použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za poskytnutí práva na užití autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar., místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení majetku jiného než uvedeného v odstavcích 1, 2 a 3 podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Článek 14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného charakteru, podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud příjemce nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu pro účel výkonu těchto činností. Jestliže má k dispozici takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém smluvním státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz „svobodné povolání” zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém smluvním státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.
Článek 16
Tantiémy
Tantiémy a podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy uvedené v tomto článku budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku vyjmuty ze zdanění ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost, za předpokladu, že tato činnost je z převážné části hrazena z veřejných prostředků tohoto státu nebo druhého státu nebo je tato činnost vykonávána na základě kulturní dohody mezi smluvními státy.
Článek 18
Penze
Penze a podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu některého smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění pouze v tomto státě.
Článek 19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý smluvní stát, správní útvar nebo místní úřad tohoto státu, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají pouze v druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s obchodní nebo průmyslovou činností prováděnou některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu se použijí ustanovení článků 15, 16 a 18.
Článek 20
Studenti
Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před návštěvou smluvního státu rezidentem ve druhém smluvním státě a který pobývá v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, obdrží pro účel svého vzdělání nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že tyto platy mají zdroj mimo tento stát.
Článek 21
Profesoři a výzkumní pracovníci
Odměny za výuku nebo vědecký výzkum, které osoba, jež je nebo byla bezprostředně před návštěvou jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a která je přítomna v prvně zmíněném státě po období nepřesahující dva roky za účelem vědeckého výzkumu nebo výuky na univerzitě, vysoké škole, zařízení pro vyšší vzdělání, výzkumného institutu nebo jiném podobném zařízení pověřeném vládou druhého smluvního státu, budou osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném státě za předpokladu, že účelem všech těchto institucí není vytváření zisku a že příjem pochází ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku definovaného v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Článek 23
Vyloučení dvojího zdanění
Dvojí zdanění bude vyloučeno následovně:
a) v Portugalské republice:
i) Pokud rezident Portugalska pobírá příjmy, které mohou být podle ustanovení článků této smlouvy zdaněny v České republice, Portugalsko povolí snížit částku daně vypočtenou z příjmu tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmu zaplacené v České republice. Takové snížení však nepřesáhne tu část daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na tyto příjmy, které mohou být zdaněny v České republice.
ii) Pokud v souladu s ustanoveními této smlouvy je příjem rezidenta Portugalska osvobozena od zdanění v tomto státě, Portugalsko může při výpočtu daně z ostatního příjmu tohoto rezidenta vzít v úvahu osvobozený příjem.
b) V České republice:
i) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentem zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Portugalsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku daně zaplacené v Portugalsku. Toto snížení však nepřesáhne takovou část české daně vypočtenou před snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Portugalsku.
ii) Pokud v souladu s ustanoveními této smlouvy nebo tuzemského zákona je příjem rezidenta České republiky osvobozen od zdanění v tomto státě, Česká republika může při výpočtu daně z ostatního příjmu tohoto rezidenta vzít v úvahu osvobozený příjem.
Článek 24
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na trvalý pobyt, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 6 nebo článku 12 odst. 4, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojených, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se budou bez ohledu na ustanovení článku 2 uplatňovat na daně jakéhokoli druhu nebo pojmenování.
Článek 25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něho ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo, pokud jeho případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na časová omezení ve vnitrostátních předpisech smluvního státu.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo uplatňování této smlouvy.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Článek 26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou zveřejnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v řádném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public).
Článek 27
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádné ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin a její ustanovení se budou uplatňovat:
a) v Portugalsku:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na základě skutečnosti dávající vzniknout těmto daním, jež nastane k 1. lednu nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní daně, na příjmy za daňové roky začínající k 1. lednu nebo později roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý daňový rok začínající k 1. lednu nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Článek 29
Výpověď
1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po uplynutí pěti let od data, v němž Smlouva vstoupí v platnost. V tomto případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) v Portugalsku:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na základě skutečnosti dávající vzniknout těmto daním, jež nastane k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž uplynula lhůta uvedená ve zmíněné nótě;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na příjmy za daňové roky začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž uplynula lhůta uvedená ve zmíněné nótě,
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně splatné za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Lisabonu dne 24. května 1994 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém, portugalském a anglickém, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě rozdílnosti ve výkladu je rozhodující znění v jazyce anglickém.
Za vládu České republiky:
doc. Ing. Josef Zieleniec CSc. v. r.
ministr zahraničních věcí
Za vládu Portugalské republiky:
José Manuel Durao Barroso v. r.
ministr zahraničních věcí
