Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Malajsie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Sbírka: 71/1998 | Částka: 27/1998
1.4.1998
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
71
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. března 1996 byla v Kuala Lumpur podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Malajsie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 9. března 1998.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odst. 2 dnem 9. března 1998.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
Smlouva
mezi vládou České republiky a vládou Malajsie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vláda České republiky a vláda Malajsie,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech, (rezidenti).
Článek 2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem Malajsie a jménem České republiky nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v České republice:
i) daň z příjmů fyzických osob; a
ii) daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané „česká daň”);
b) v Malajsii:
i) daň z příjmů;
ii) doplňková daň z příjmů, tj. rozvojová daň; a
iii) daň z příjmů z těžby nafty;
(dále nazývané „malajsijská daň”).
3. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně z příjmu stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Česká republika” označuje území České republiky, na kterém mohou být podle českého zákonodárství a v souladu s mezinárodními právními předpisy vykonávána svrchovaná práva České republiky;
b) výraz „Malajsie” označuje území Federace Malajsie, výsostné vody Malajsie a mořské dno a podloží výsostných vod a zahrnuje jakékoli oblasti za hranicemi výsostných vod Malajsie a mořské dno a podloží takové oblasti, která byla nebo může být označena podle zákonů Malajsie a v souladu s mezinárodním právem jako území, na němž mohou být vykonávána svrchovaná práva Malajsie týkající se průzkumu a využívání přírodních zdrojů, ať živých nebo neživých;
c) výrazy „jeden smluvní stát” a „druhý smluvní stát” označují podle souvislosti Českou republiku a Malajsii;
d) výraz „osoba” označuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob považovaná pro daňové účely za osobu;
e) výraz „společnost” označuje jakékoliv právnické osoby nebo jakéhokoliv nositele práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu” a „podnik druhého smluvního státu” označují podle okolností podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz „daň” označuje podle souvislostí malajsijskou daň nebo českou daň;
h) výraz „státní příslušník” označuje:
i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
ii) každou právnickou osobu, osobní společnost, sdružení nebo jakéhokoliv jiného nositele práv, zřízené podle zákonů platných v některém smluvním státě;
i) výraz „mezinárodní doprava” označuje jakoukoliv dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem jednoho smluvního státu, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
j) výraz „příslušný úřad” označuje:
i) v případě České republiky ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného zástupce; a
ii) v případě Malajsie ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto smluvního státu, které upravuje daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
Daňový domicil
1. Výraz „rezident jednoho smluvního státu” označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno v souladu s následujícími pravidly:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Výraz „stálá provozovna” označuje pro účely této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna” zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje včetně dřeva nebo jiných lesních produktů;
g) farmu nebo plantáž;
h) staveniště nebo stavbu, montáž, instalaci nebo dozor s tím spojený, trvají-li déle než 12 měsíců.
3. Předpokládá se, že výraz „stálá provozovna” nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5 - se považuje za stálou provozovnu v prvně zmíněném státě, jestliže je v prvně zmíněném státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na nákup zboží pro podnik nebo jestliže tato osoba udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží patřícího podniku, ze které pravidelně plní objednávky jménem podniku.
5. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že vykonává v tomto druhém státě svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak pokud činnost takového agenta je vykonávána zcela nebo téměř zcela na účet tohoto podniku, nebude tento agent považován za nezávislého agenta, pokud transakce mezi tímto agentem a podnikem neodpovídají zásadě tržních cen.
6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Pro účely této smlouvy výraz „nemovitý majetek” je definován ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, nalezišť nafty nebo plynu, lomů a jiných míst těžby přírodních zdrojů včetně dřeva nebo ostatních lesních produktů. Lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou podléhat zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost výše uvedeným způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh, které by byly odečítatelné, kdyby stálá provozovna byla samostatným podnikem, pokud je lze v rozumné míře přičíst stálé provozovně, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky, které vznikly podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě, budou podléhat zdanění jen v tomto smluvním státě.
2. Odstavec 1 platí také pro podíly na zisku z provozování lodí nebo letadel, které vznikly rezidentu jednoho smluvního státu z účasti na poolu, na společném podniku nebo mezinárodní provozní agentuře.
Článek 9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak daň takto stanovená nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend.
3. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v Malajsii, rezidentu České republiky, který je skutečným vlastníkem dividend, jsou osvobozeny od jakékoliv daně v Malajsii, která se ukládá z dividend vedle daně ukládané z příjmů společnosti. Tento odstavec se nedotkne ustanovení malajsijských zákonů, podle kterých daň z dividend vyplácených společností, která je rezidentem Malajsie, z nichž byla nebo měla být malajsijská daň odečtena, může být upravena s odkazem na sazbu daně příslušné malajsijskému roku, v němž se vyměřuje daň, následujícímu ihned po roce, v němž byly dividendy vyplaceny.
4. Výraz „dividendy” použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek - s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 12 procent hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, jejichž skutečným vlastníkem je rezident České republiky, budou vyňaty ze zdanění v Malajsii, pokud půjčka nebo jiný dluh, v jejichž souvislosti jsou úroky placeny, je schválenou půjčkou definovanou podle sekce 2 (1) malajsijského Zákona o dani z příjmu z roku 1967.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 2 a 3 bude vláda jednoho smluvního státu osvobozena od daně ve druhém smluvním státě z úroků získávaných touto vládou z tohoto druhého státu. Pro účely tohoto odstavce výraz „vláda”:
a) znamená v případě Malajsie vládu Malajsie a zahrnuje:
i) vlády států;
ii) místní úřady;
iii) Banku Negara Malajsie;
iv) takové instituce, jejichž kapitál zcela vlastní vláda Malajsie nebo vlády států nebo místní úřady, na nichž se příležitostně dohodnou příslušné úřady smluvních států;
b) znamená v případě České republiky vládu České republiky a zahrnuje:
i) vlády států;
ii) místní úřady;
iii) Českou národní banku;
iv) takové instituce, jejichž kapitál zcela vlastní vláda České republiky nebo vlády států nebo místní úřady, na nichž se příležitostně dohodnou příslušné úřady smluvních států.
5. Výraz „úroky” použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících doložku o účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny nebo nezávislé povolání a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce úroků, ať je rezidentem některého smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, má se za to, že zdroj úroků je ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržuje s další osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 12 procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz „licenční poplatky” použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo právo na užití jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoli autorského práva k vědeckému dílu nebo za užití nebo právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké, a jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu a uměleckému.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce licenčních poplatků, ať je rezidentem některého smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, má se za to, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, pro něž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
7. Licenční poplatky, které pobírá rezident České republiky a které jakožto platby za pronájem filmů v Malajsii podléhají poplatku za pronájem kinematografických filmů, nebudou předmětem malajsijské daně.
Článek 13
Poplatky za technické služby
1. Poplatky za technické služby, které mají zdroj v jednom smluvním státě a které pobírá rezident druhého smluvního státu, jenž je jejich skutečným vlastníkem, a tyto poplatky podléhají zdanění v tomto druhém státě, mohou být zdaněny v prvně zmíněném smluvním státě sazbou nepřesahující 10 procent hrubé částky poplatků za technické služby.
2. Výraz „poplatky za technické služby” použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu kterékoliv osobě, jiné než zaměstnanci osoby vyplácející poplatky, v souvislosti se službami technické, řídicí nebo poradenské povahy.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník poplatků za technické služby, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají poplatky za technické služby zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání a jestliže tyto poplatky za technické služby se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že poplatky za technické služby mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce poplatků za technické služby, ať je rezidentem některého smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit poplatky za technické služby, a tyto poplatky za technické služby jdou k tíži takové stálé provozovny, má se za to, že tyto poplatky za technické služby mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
5. Jestliže částka poplatků za technické služby přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 14
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku definovaného v článku 6 odst. 2 mohou být zdaněny v tom smluvním státě, v němž je takový nemovitý majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, jenž má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných podnikem jednoho smluvního státu v mezinárodní dopravě a movitého majetku, který slouží k provozu těchto lodí nebo letadel, mohou však být zdaněny jen ve smluvním státě, v němž je podnik rezidentem.
3. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku nebo aktiv jiného, než který je uveden v odstavcích 1 a 2, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Článek 15
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného charakteru, budou zdaněny jen v tomto státě. Pokud je však nezávislá činnost vykonávána ve druhém smluvním státě, mohou být takové příjmy zdaněny v tomto druhém státě za následujících okolností:
a) pokud je jeho pobyt v druhém státě po jedno nebo více období roven nebo přesahuje v úhrnu 183 dny v příslušném kalendářním roce; nebo
b) pokud odměny za jeho služby ve druhém státě jsou buď pobírané od rezidentů tohoto státu, nebo jdou k tíži stálé provozovny, kterou má osoba, jež není rezidentem tohoto státu, v tomto státě, a které v obou případech přesahují 4 000 USD v příslušném kalendářním roce, bez ohledu na to, že jeho pobyt v tomto státě po jedno nebo více období nepřesahuje v úhrnu 183 dny v tomto kalendářním roce.
2. Výraz „svobodná povolání” zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 16
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 17, 19 a 20 zdanění v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, budou bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v příslušném kalendářním roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Článek 17
Tantiémy
Tantiémy a podobné platy, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 18
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci, jako divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci, nebo sportovci z takovýchto osobně vykonávaných činností, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 15 a 16 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Jestliže příjmy z uměleckých nebo sportovních činností, které osobně vykonává umělec nebo sportovec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 15 a 16 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává své činnosti.
3. Příjmy pobírané z činností definovaných v odstavci 1, vykonávaných v rámci kulturní výměny mezi vládami obou států budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
Článek 19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém státě a příjemce, který je rezidentem tohoto druhého státu:
i) je státním příslušníkem tohoto druhého státu, nebo
ii) se nestal rezidentem tohoto druhého státu jen z důvodu poskytování těchto služeb.
2. Jakékoliv penze vyplácené jedním smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu buď přímo, nebo z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
3. Ustanovení článků 15, 17 a 20 se použijí na odměny nebo penze za služby prokázané v souvislosti s jakoukoliv průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 20
Penze a renty
1. Jakékoliv penze a jiné podobné platy za předchozí zaměstnání nebo jakákoliv renta mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácená rezidentu druhého smluvního státu podléhá s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění pouze v tomto druhém státě.
2. Výraz „renta” označuje stanovené částky vyplácené opakovaně v určených termínech po dobu života nebo během přesně určeného nebo určitelného časového období na základě závazku uskutečnit toto plnění náhradou za plně odpovídající hodnotu v penězích nebo penězi ocenitelnou.
Článek 21
Studenti a stážisté
Fyzická osoba, která je rezidentem v jednom smluvním státě bezprostředně před svým příjezdem do druhého smluvního státu a která se dočasně zdržuje v tomto druhém státě pouze:
a) jako student na úředně uznané univerzitě, vysoké škole, škole nebo jiném podobném úředně uznaném vzdělávacím ústavu v tomto druhém státě;
b) jako obchodní nebo technický učeň; nebo
c) jako příjemce peněžních darů, příspěvků a prémií obdržených především za účelem studia, výzkumu nebo výcviku od vlády jednoho ze států nebo od vědeckých, vzdělávacích, církevních a dobročinných organizací nebo v rámci programu technické pomoci, který uzavřela vláda jednoho ze států,
bude osvobozena od zdanění v tomto druhém státě z:
i) všech úhrad poukázaných z ciziny za účelem její nezbytné výživy, vzdělávání, studia, výzkumu nebo výcviku;
ii) částky takového peněžního daru, příspěvku nebo prémie; a
iii) jakékoliv odměny obdržené z důvodu služeb v tomto druhém státě za předpokladu, že tyto služby jsou vykonávány v souvislosti s jejím studiem, výzkumem nebo výcvikem nebo jsou nezbytné pro účely její výživy a délka jejího pobytu v tomto druhém státě nepřesáhne 183 dny v žádném kalendářním roce.
Článek 22
Profesoři a výzkumní pracovníci
1. Fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu bezprostředně před příjezdem do druhého smluvního státu a která navštíví tento druhý stát na pozvání jakékoliv univerzity, vysoké školy nebo jiného podobného vzdělávacího ústavu na období nepřesahující dva roky výhradně za účelem výuky nebo výzkumu nebo obojího na takovém vzdělávacím ústavu, bude osvobozena od zdanění v tomto druhém státě z jakýchkoliv odměn za takovou výuku nebo výzkum, které budou zdaněny v prvně zmíněném smluvním státě.
2. Tento článek se nepoužije na příjmy z výzkumu, jestliže je takový výzkum prováděn především pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Článek 23
Příjmy výslovně neuvedené
Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, které nejsou výslovně uvedeny v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě, avšak jestliže jsou tyto příjmy pobírány ze zdrojů ve druhém smluvním státě, mohou být rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 24
Zamezení dvojího zdanění
1. V souladu s malajsijskými právními předpisy, které upravují zápočet daně splatné v jiné zemi než v Malajsii na daň v Malajsii, bude česká daň splatná na základě českých právních předpisů a v souladu s touto smlouvou rezidentem Malajsie z příjmů ze zdrojů v České republice započtena na daň Malajsie splatnou z těchto příjmů. Pokud je takovým příjmem dividenda placená společností, která je rezidentem v České republice, společnosti, která je rezidentem v Malajsii a která vlastní nejméně 15 procent podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendu, při zápočtu se bude brát v úvahu česká daň splatná z příjmů společnosti, z nichž je dividenda vyplácena. Zápočet však nepřesáhne tu část malajsijské daně vypočítané před poskytnutím zápočtu, která přísluší takovému příjmu.
2. Pro účely odstavce 1 se bude mít za to, že výraz „česká daň splatná” zahrnuje jakoukoliv částku české daně, která by podle českých právních předpisů a v souladu s touto smlouvou byla splatná z jakéhokoliv příjmu plynoucího ze zdrojů v České republice, kdyby tento příjem nebyl částečně nebo zcela osvobozen od české daně v důsledku:
i) stimulačních zákonů na podporu ekonomického rozvoje v České republice, pokud byly v účinnosti v den podpisu této smlouvy a nebyly pozměněny od data podpisu této smlouvy nebo došlo pouze k nepatrným změnám, které neovlivnily jejich obecný charakter; nebo
ii) jiných ustanovení, která mohou být následně zavedena v České republice jako změny nebo dodatky k těmto zákonům, pokud se příslušné úřady smluvních států shodnou na tom, že jde o opatření zásadně podobného charakteru.
3. V případě rezidenta České republiky bude dvojímu zdanění zabráněno následujícím způsobem:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy také zdaněny v Malajsii, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Malajsii. Pokud je takovým příjmem dividenda placená společností, která je rezidentem v Malajsii, společnosti, která je rezidentem v České republice a která vlastní nejméně 15 procent podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendu, při zápočtu se bude brát v úvahu malajsijská daň splatná z příjmů společnosti, z nichž je dividenda vyplácena. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Malajsii.
4. Pro účely odstavce 3 se bude mít za to, že výraz „daň zaplacená v Malajsii” zahrnuje malajsijskou daň, která by podle právních předpisů Malajsie a v souladu s touto smlouvou byla splatná:
a) z jakéhokoliv příjmu plynoucího ze zdrojů v Malajsii, kdyby tento příjem nebyl zdaněn sníženou sazbou nebo osvobozen od malajsijské daně v důsledku:
i) Oddělení 54A, 60A, 60B a Tabulky 7A malajsijského Zákona o dani z příjmu z roku 1967; nebo
ii) stimulačních zákonů na podporu ekonomického rozvoje v Malajsii, pokud byly v účinnosti v den podpisu této smlouvy a nebyly pozměněny od data podpisu této smlouvy nebo došlo pouze k nepatrným změnám, které neovlivnily jejich obecný charakter; nebo
iii) jiných ustanovení, která mohou být následně zavedena v Malajsii jako změny nebo dodatky k těmto zákonům, pokud se příslušné úřady smluvních států shodnou na tom, že jde o opatření zásadně podobného charakteru;
b) z úroků, na něž se vztahuje článek 11 odst. 3, pokud tyto úroky nebyly osvobozeny od malajsijské daně v souladu s tímto odstavcem.
5. Pokud licenční poplatky, které pobírá rezident České republiky, podléhají v Malajsii jakožto nájemné za filmy poplatku z pronájmu kinematografických filmů, bude tento poplatek pro účely odstavce 3 považován za malajsijskou daň.
Článek 25
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných podmínek podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním či více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
4. Výraz „zdanění” použitý v tomto článku znamená daně, na něž se vztahuje tato smlouva.
Článek 26
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytuje právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou také spolu konzultovat zamezení dvojího zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, zvláště za účelem předcházení nebo zjišťování daňových úniků nebo vyhýbání se daním, jichž se týká tato smlouva. Informace takto vyměněné budou udržovány v tajnosti a mohou být zpřístupněny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním, vybíráním, vymáháním nebo trestním stíháním nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve věci daní, na něž se vztahuje tato smlouva.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému ze smluvních států povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové, hospodářské nebo profesní tajemství nebo obchodní postup nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Článek 28
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.
Článek 29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její ustanovení nabudou účinnosti:
a) v Malajsii:
pokud jde o malajsijskou daň, za každý rok, v němž se provádí vyměření daně, počínající 1. ledna nebo později druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané od 1. ledna včetně, kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Článek 30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let od data, kdy Smlouva vstoupila v platnost.
V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané od 1. ledna včetně, kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu na daně ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;
b) v Malajsii:
pokud jde o malajsijskou daň, za každý rok, v němž se provádí vyměření daně, počínající 1. ledna nebo později druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni svými vládami, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Kuala Lumpur dne 8. března 1996 v českém, malajsijském a anglickém jazyce, přičemž všechny tři texty mají stejnou platnost. V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu bude rozhodující text anglický.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Hotěk v. r.
Za vládu Malajsie:
Tan Sri Dato Clifford F. Herbert v. r.
Sdělení
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. března 1996 byla v Kuala Lumpur podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Malajsie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 9. března 1998.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odst. 2 dnem 9. března 1998.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
Smlouva
mezi vládou České republiky a vládou Malajsie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vláda České republiky a vláda Malajsie,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech, (rezidenti).
Článek 2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem Malajsie a jménem České republiky nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v České republice:
i) daň z příjmů fyzických osob; a
ii) daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané „česká daň”);
b) v Malajsii:
i) daň z příjmů;
ii) doplňková daň z příjmů, tj. rozvojová daň; a
iii) daň z příjmů z těžby nafty;
(dále nazývané „malajsijská daň”).
3. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně z příjmu stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Česká republika” označuje území České republiky, na kterém mohou být podle českého zákonodárství a v souladu s mezinárodními právními předpisy vykonávána svrchovaná práva České republiky;
b) výraz „Malajsie” označuje území Federace Malajsie, výsostné vody Malajsie a mořské dno a podloží výsostných vod a zahrnuje jakékoli oblasti za hranicemi výsostných vod Malajsie a mořské dno a podloží takové oblasti, která byla nebo může být označena podle zákonů Malajsie a v souladu s mezinárodním právem jako území, na němž mohou být vykonávána svrchovaná práva Malajsie týkající se průzkumu a využívání přírodních zdrojů, ať živých nebo neživých;
c) výrazy „jeden smluvní stát” a „druhý smluvní stát” označují podle souvislosti Českou republiku a Malajsii;
d) výraz „osoba” označuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob považovaná pro daňové účely za osobu;
e) výraz „společnost” označuje jakékoliv právnické osoby nebo jakéhokoliv nositele práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu” a „podnik druhého smluvního státu” označují podle okolností podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz „daň” označuje podle souvislostí malajsijskou daň nebo českou daň;
h) výraz „státní příslušník” označuje:
i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
ii) každou právnickou osobu, osobní společnost, sdružení nebo jakéhokoliv jiného nositele práv, zřízené podle zákonů platných v některém smluvním státě;
i) výraz „mezinárodní doprava” označuje jakoukoliv dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem jednoho smluvního státu, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
j) výraz „příslušný úřad” označuje:
i) v případě České republiky ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného zástupce; a
ii) v případě Malajsie ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto smluvního státu, které upravuje daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
Daňový domicil
1. Výraz „rezident jednoho smluvního státu” označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno v souladu s následujícími pravidly:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Výraz „stálá provozovna” označuje pro účely této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz „stálá provozovna” zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje včetně dřeva nebo jiných lesních produktů;
g) farmu nebo plantáž;
h) staveniště nebo stavbu, montáž, instalaci nebo dozor s tím spojený, trvají-li déle než 12 měsíců.
3. Předpokládá se, že výraz „stálá provozovna” nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5 - se považuje za stálou provozovnu v prvně zmíněném státě, jestliže je v prvně zmíněném státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na nákup zboží pro podnik nebo jestliže tato osoba udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží patřícího podniku, ze které pravidelně plní objednávky jménem podniku.
5. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že vykonává v tomto druhém státě svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak pokud činnost takového agenta je vykonávána zcela nebo téměř zcela na účet tohoto podniku, nebude tento agent považován za nezávislého agenta, pokud transakce mezi tímto agentem a podnikem neodpovídají zásadě tržních cen.
6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Pro účely této smlouvy výraz „nemovitý majetek” je definován ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, nalezišť nafty nebo plynu, lomů a jiných míst těžby přírodních zdrojů včetně dřeva nebo ostatních lesních produktů. Lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou podléhat zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost výše uvedeným způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh, které by byly odečítatelné, kdyby stálá provozovna byla samostatným podnikem, pokud je lze v rozumné míře přičíst stálé provozovně, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky, které vznikly podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě, budou podléhat zdanění jen v tomto smluvním státě.
2. Odstavec 1 platí také pro podíly na zisku z provozování lodí nebo letadel, které vznikly rezidentu jednoho smluvního státu z účasti na poolu, na společném podniku nebo mezinárodní provozní agentuře.
Článek 9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak daň takto stanovená nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend.
3. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v Malajsii, rezidentu České republiky, který je skutečným vlastníkem dividend, jsou osvobozeny od jakékoliv daně v Malajsii, která se ukládá z dividend vedle daně ukládané z příjmů společnosti. Tento odstavec se nedotkne ustanovení malajsijských zákonů, podle kterých daň z dividend vyplácených společností, která je rezidentem Malajsie, z nichž byla nebo měla být malajsijská daň odečtena, může být upravena s odkazem na sazbu daně příslušné malajsijskému roku, v němž se vyměřuje daň, následujícímu ihned po roce, v němž byly dividendy vyplaceny.
4. Výraz „dividendy” použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek - s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto uložená nepřesáhne 12 procent hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, jejichž skutečným vlastníkem je rezident České republiky, budou vyňaty ze zdanění v Malajsii, pokud půjčka nebo jiný dluh, v jejichž souvislosti jsou úroky placeny, je schválenou půjčkou definovanou podle sekce 2 (1) malajsijského Zákona o dani z příjmu z roku 1967.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 2 a 3 bude vláda jednoho smluvního státu osvobozena od daně ve druhém smluvním státě z úroků získávaných touto vládou z tohoto druhého státu. Pro účely tohoto odstavce výraz „vláda”:
a) znamená v případě Malajsie vládu Malajsie a zahrnuje:
i) vlády států;
ii) místní úřady;
iii) Banku Negara Malajsie;
iv) takové instituce, jejichž kapitál zcela vlastní vláda Malajsie nebo vlády států nebo místní úřady, na nichž se příležitostně dohodnou příslušné úřady smluvních států;
b) znamená v případě České republiky vládu České republiky a zahrnuje:
i) vlády států;
ii) místní úřady;
iii) Českou národní banku;
iv) takové instituce, jejichž kapitál zcela vlastní vláda České republiky nebo vlády států nebo místní úřady, na nichž se příležitostně dohodnou příslušné úřady smluvních států.
5. Výraz „úroky” použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících doložku o účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny nebo nezávislé povolání a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce úroků, ať je rezidentem některého smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny, má se za to, že zdroj úroků je ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržuje s další osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 12 procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz „licenční poplatky” použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo právo na užití jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoli autorského práva k vědeckému dílu nebo za užití nebo právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké, a jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu a uměleckému.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce licenčních poplatků, ať je rezidentem některého smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, má se za to, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, pro něž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
7. Licenční poplatky, které pobírá rezident České republiky a které jakožto platby za pronájem filmů v Malajsii podléhají poplatku za pronájem kinematografických filmů, nebudou předmětem malajsijské daně.
Článek 13
Poplatky za technické služby
1. Poplatky za technické služby, které mají zdroj v jednom smluvním státě a které pobírá rezident druhého smluvního státu, jenž je jejich skutečným vlastníkem, a tyto poplatky podléhají zdanění v tomto druhém státě, mohou být zdaněny v prvně zmíněném smluvním státě sazbou nepřesahující 10 procent hrubé částky poplatků za technické služby.
2. Výraz „poplatky za technické služby” použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu kterékoliv osobě, jiné než zaměstnanci osoby vyplácející poplatky, v souvislosti se službami technické, řídicí nebo poradenské povahy.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník poplatků za technické služby, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají poplatky za technické služby zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání a jestliže tyto poplatky za technické služby se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že poplatky za technické služby mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce poplatků za technické služby, ať je rezidentem některého smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit poplatky za technické služby, a tyto poplatky za technické služby jdou k tíži takové stálé provozovny, má se za to, že tyto poplatky za technické služby mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
5. Jestliže částka poplatků za technické služby přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 14
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku definovaného v článku 6 odst. 2 mohou být zdaněny v tom smluvním státě, v němž je takový nemovitý majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, jenž má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných podnikem jednoho smluvního státu v mezinárodní dopravě a movitého majetku, který slouží k provozu těchto lodí nebo letadel, mohou však být zdaněny jen ve smluvním státě, v němž je podnik rezidentem.
3. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku nebo aktiv jiného, než který je uveden v odstavcích 1 a 2, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Článek 15
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného charakteru, budou zdaněny jen v tomto státě. Pokud je však nezávislá činnost vykonávána ve druhém smluvním státě, mohou být takové příjmy zdaněny v tomto druhém státě za následujících okolností:
a) pokud je jeho pobyt v druhém státě po jedno nebo více období roven nebo přesahuje v úhrnu 183 dny v příslušném kalendářním roce; nebo
b) pokud odměny za jeho služby ve druhém státě jsou buď pobírané od rezidentů tohoto státu, nebo jdou k tíži stálé provozovny, kterou má osoba, jež není rezidentem tohoto státu, v tomto státě, a které v obou případech přesahují 4 000 USD v příslušném kalendářním roce, bez ohledu na to, že jeho pobyt v tomto státě po jedno nebo více období nepřesahuje v úhrnu 183 dny v tomto kalendářním roce.
2. Výraz „svobodná povolání” zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 16
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 17, 19 a 20 zdanění v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, budou bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v příslušném kalendářním roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě podnikem jednoho smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Článek 17
Tantiémy
Tantiémy a podobné platy, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 18
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci, jako divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci, nebo sportovci z takovýchto osobně vykonávaných činností, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 15 a 16 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Jestliže příjmy z uměleckých nebo sportovních činností, které osobně vykonává umělec nebo sportovec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 15 a 16 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává své činnosti.
3. Příjmy pobírané z činností definovaných v odstavci 1, vykonávaných v rámci kulturní výměny mezi vládami obou států budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
Článek 19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém státě a příjemce, který je rezidentem tohoto druhého státu:
i) je státním příslušníkem tohoto druhého státu, nebo
ii) se nestal rezidentem tohoto druhého státu jen z důvodu poskytování těchto služeb.
2. Jakékoliv penze vyplácené jedním smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu buď přímo, nebo z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
3. Ustanovení článků 15, 17 a 20 se použijí na odměny nebo penze za služby prokázané v souvislosti s jakoukoliv průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 20
Penze a renty
1. Jakékoliv penze a jiné podobné platy za předchozí zaměstnání nebo jakákoliv renta mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácená rezidentu druhého smluvního státu podléhá s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění pouze v tomto druhém státě.
2. Výraz „renta” označuje stanovené částky vyplácené opakovaně v určených termínech po dobu života nebo během přesně určeného nebo určitelného časového období na základě závazku uskutečnit toto plnění náhradou za plně odpovídající hodnotu v penězích nebo penězi ocenitelnou.
Článek 21
Studenti a stážisté
Fyzická osoba, která je rezidentem v jednom smluvním státě bezprostředně před svým příjezdem do druhého smluvního státu a která se dočasně zdržuje v tomto druhém státě pouze:
a) jako student na úředně uznané univerzitě, vysoké škole, škole nebo jiném podobném úředně uznaném vzdělávacím ústavu v tomto druhém státě;
b) jako obchodní nebo technický učeň; nebo
c) jako příjemce peněžních darů, příspěvků a prémií obdržených především za účelem studia, výzkumu nebo výcviku od vlády jednoho ze států nebo od vědeckých, vzdělávacích, církevních a dobročinných organizací nebo v rámci programu technické pomoci, který uzavřela vláda jednoho ze států,
bude osvobozena od zdanění v tomto druhém státě z:
i) všech úhrad poukázaných z ciziny za účelem její nezbytné výživy, vzdělávání, studia, výzkumu nebo výcviku;
ii) částky takového peněžního daru, příspěvku nebo prémie; a
iii) jakékoliv odměny obdržené z důvodu služeb v tomto druhém státě za předpokladu, že tyto služby jsou vykonávány v souvislosti s jejím studiem, výzkumem nebo výcvikem nebo jsou nezbytné pro účely její výživy a délka jejího pobytu v tomto druhém státě nepřesáhne 183 dny v žádném kalendářním roce.
Článek 22
Profesoři a výzkumní pracovníci
1. Fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu bezprostředně před příjezdem do druhého smluvního státu a která navštíví tento druhý stát na pozvání jakékoliv univerzity, vysoké školy nebo jiného podobného vzdělávacího ústavu na období nepřesahující dva roky výhradně za účelem výuky nebo výzkumu nebo obojího na takovém vzdělávacím ústavu, bude osvobozena od zdanění v tomto druhém státě z jakýchkoliv odměn za takovou výuku nebo výzkum, které budou zdaněny v prvně zmíněném smluvním státě.
2. Tento článek se nepoužije na příjmy z výzkumu, jestliže je takový výzkum prováděn především pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Článek 23
Příjmy výslovně neuvedené
Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, které nejsou výslovně uvedeny v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto smluvním státě, avšak jestliže jsou tyto příjmy pobírány ze zdrojů ve druhém smluvním státě, mohou být rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 24
Zamezení dvojího zdanění
1. V souladu s malajsijskými právními předpisy, které upravují zápočet daně splatné v jiné zemi než v Malajsii na daň v Malajsii, bude česká daň splatná na základě českých právních předpisů a v souladu s touto smlouvou rezidentem Malajsie z příjmů ze zdrojů v České republice započtena na daň Malajsie splatnou z těchto příjmů. Pokud je takovým příjmem dividenda placená společností, která je rezidentem v České republice, společnosti, která je rezidentem v Malajsii a která vlastní nejméně 15 procent podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendu, při zápočtu se bude brát v úvahu česká daň splatná z příjmů společnosti, z nichž je dividenda vyplácena. Zápočet však nepřesáhne tu část malajsijské daně vypočítané před poskytnutím zápočtu, která přísluší takovému příjmu.
2. Pro účely odstavce 1 se bude mít za to, že výraz „česká daň splatná” zahrnuje jakoukoliv částku české daně, která by podle českých právních předpisů a v souladu s touto smlouvou byla splatná z jakéhokoliv příjmu plynoucího ze zdrojů v České republice, kdyby tento příjem nebyl částečně nebo zcela osvobozen od české daně v důsledku:
i) stimulačních zákonů na podporu ekonomického rozvoje v České republice, pokud byly v účinnosti v den podpisu této smlouvy a nebyly pozměněny od data podpisu této smlouvy nebo došlo pouze k nepatrným změnám, které neovlivnily jejich obecný charakter; nebo
ii) jiných ustanovení, která mohou být následně zavedena v České republice jako změny nebo dodatky k těmto zákonům, pokud se příslušné úřady smluvních států shodnou na tom, že jde o opatření zásadně podobného charakteru.
3. V případě rezidenta České republiky bude dvojímu zdanění zabráněno následujícím způsobem:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy také zdaněny v Malajsii, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Malajsii. Pokud je takovým příjmem dividenda placená společností, která je rezidentem v Malajsii, společnosti, která je rezidentem v České republice a která vlastní nejméně 15 procent podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendu, při zápočtu se bude brát v úvahu malajsijská daň splatná z příjmů společnosti, z nichž je dividenda vyplácena. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Malajsii.
4. Pro účely odstavce 3 se bude mít za to, že výraz „daň zaplacená v Malajsii” zahrnuje malajsijskou daň, která by podle právních předpisů Malajsie a v souladu s touto smlouvou byla splatná:
a) z jakéhokoliv příjmu plynoucího ze zdrojů v Malajsii, kdyby tento příjem nebyl zdaněn sníženou sazbou nebo osvobozen od malajsijské daně v důsledku:
i) Oddělení 54A, 60A, 60B a Tabulky 7A malajsijského Zákona o dani z příjmu z roku 1967; nebo
ii) stimulačních zákonů na podporu ekonomického rozvoje v Malajsii, pokud byly v účinnosti v den podpisu této smlouvy a nebyly pozměněny od data podpisu této smlouvy nebo došlo pouze k nepatrným změnám, které neovlivnily jejich obecný charakter; nebo
iii) jiných ustanovení, která mohou být následně zavedena v Malajsii jako změny nebo dodatky k těmto zákonům, pokud se příslušné úřady smluvních států shodnou na tom, že jde o opatření zásadně podobného charakteru;
b) z úroků, na něž se vztahuje článek 11 odst. 3, pokud tyto úroky nebyly osvobozeny od malajsijské daně v souladu s tímto odstavcem.
5. Pokud licenční poplatky, které pobírá rezident České republiky, podléhají v Malajsii jakožto nájemné za filmy poplatku z pronájmu kinematografických filmů, bude tento poplatek pro účely odstavce 3 považován za malajsijskou daň.
Článek 25
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných podmínek podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním či více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
4. Výraz „zdanění” použitý v tomto článku znamená daně, na něž se vztahuje tato smlouva.
Článek 26
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytuje právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou také spolu konzultovat zamezení dvojího zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, zvláště za účelem předcházení nebo zjišťování daňových úniků nebo vyhýbání se daním, jichž se týká tato smlouva. Informace takto vyměněné budou udržovány v tajnosti a mohou být zpřístupněny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním, vybíráním, vymáháním nebo trestním stíháním nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve věci daní, na něž se vztahuje tato smlouva.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému ze smluvních států povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové, hospodářské nebo profesní tajemství nebo obchodní postup nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Článek 28
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.
Článek 29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její ustanovení nabudou účinnosti:
a) v Malajsii:
pokud jde o malajsijskou daň, za každý rok, v němž se provádí vyměření daně, počínající 1. ledna nebo později druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané od 1. ledna včetně, kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Článek 30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let od data, kdy Smlouva vstoupila v platnost.
V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) v České republice:
i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané od 1. ledna včetně, kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;
ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu na daně ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;
b) v Malajsii:
pokud jde o malajsijskou daň, za každý rok, v němž se provádí vyměření daně, počínající 1. ledna nebo později druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni svými vládami, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Kuala Lumpur dne 8. března 1996 v českém, malajsijském a anglickém jazyce, přičemž všechny tři texty mají stejnou platnost. V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu bude rozhodující text anglický.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Hotěk v. r.
Za vládu Malajsie:
Tan Sri Dato Clifford F. Herbert v. r.
