71

VYHLÁŠKA
Ministerstva dopravy a spojů
ze dne 1. dubna 1999
o přepravním řádu pro silniční dopravu osob






      Ministerstvo dopravy a spojů České republiky podle § 18b zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 304/1997 Sb., a podle § 761, 763, 772 a 879a občanského zákoníku stanoví:


ČÁST I

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Rozsah platnosti

      (1)  Přepravní řád stanoví podmínky pro přepravu osob, zavazadel, věcí a zvířat

a)

veřejnou linkovou dopravou, včetně městské autobusové dopravy, provozovanou dopravcem na linkách na základě živnostenského oprávnění podle platné licence, vyhlášených přepravních podmínek a schváleného jízdního řádu,

b)

taxislužbou provozovanou provozovatelem taxislužby na základě živnostenského oprávnění,

c)

příležitostnou přepravou osobním automobilem nebo autobusem provozovanou dopravcem na základě živnostenského oprávnění.

      (2)  Přepravní řád platí přiměřeně pro zvláštní linkovou dopravu provozovanou dopravcem na linkách podle platné licence a pro náhradní autobusovou dopravu, která je provozována dopravcem na základě živnostenského oprávnění pro silniční motorovou dopravu osobní. Pro mezinárodní silniční dopravu osob platí přepravní řád jen tehdy, nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, jinak.

§ 2

Základní pojmy

      (1)  Veřejná silniční doprava osob je doprava pro cizí potřeby provozovaná dopravcem k uspokojování přepravních potřeb a přístupná pro každého na veřejně přístupných pozemních komunikacích a jiných veřejných prostranstvích a podle vyhlášených přepravních podmínek. Veřejnou silniční dopravou osob je veřejná linková doprava, včetně městské autobusové dopravy, a taxislužba.

      (2)  Neveřejná silniční doprava osob je doprava pro cizí potřeby provozovaná dopravcem pro předem stanovený okruh osob. Neveřejnou silniční dopravou osob je zvláštní linková doprava, příležitostná doprava a kyvadlová doprava.

      (3)  Pravidelná silniční doprava osob je přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů, tarifů a vyhlášených přepravních podmínek. Pravidelnou silniční dopravou osob je linková osobní doprava (veřejná linková doprava a zvláštní linková doprava). Ostatní druhy doprav jsou nepravidelnou silniční dopravou osob.

      (4)  Hromadná silniční doprava osob je doprava provozovaná silničním vozidlem určeným pro dopravu více než 9 sedících osob, včetně řidiče.

      (5)  Pověřená osoba ve veřejné linkové dopravě je řidič a průvodčí vozidla nebo jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce.

      (6)  Za osobu s omezenou schopností pohybu a orientace se považují osoby, o nichž to uvádí zvláštní předpis.¹)

      (7)  Smluvní přepravní podmínky jsou podmínky vyhlášené dopravcem, za kterých dopravce poskytuje přepravní služby ve veřejné linkové dopravě, (dále jen ,,vyhlášené přepravní podmínky"). Vyhlášené přepravní podmínky dopravce vyhlašuje na místech určených pro styk s cestujícími a jejich alespoň podstatné části zveřejní v jízdním řádu a ve vozidle. Úroveň poskytovaných přepravních služeb nebude vyhlášenými přepravními podmínkami zhoršena osobám, jejichž přepravní potřeby jsou uspokojovány, oproti úpravě dané touto vyhláškou.


ČÁST II

PŘEPRAVA OSOB, ZAVAZADEL, ZVÍŘAT

A AUTOBUSOVîCH ZÁSILEK VEŘEJNOU

LINKOVOU DOPRAVOU

Vznik smlouvy o přepravě osob a způsob jejího
prokazování

§ 3

      (1)  Právní vztah mezi dopravcem a cestujícím vzniká uzavřením smlouvy o přepravě osob (dále jen ,,přepravní smlouva"). Součástí přepravní smlouvy se stávají vyhlášené přepravní podmínky, ke kterým ces-tující přistoupí uzavřením přepravní smlouvy.

      (2)  Přepravní smlouva ve veřejné linkové dopravě vzniká:

a)

nastoupením do vozidla, pokud cestující toto vozidlo neopustí před zahájením jízdy, nebo

b)

zakoupením jízdenky pro určitý spoj nebo pro určité časové období před uskutečněním přepravy nebo jednotlivých přeprav.

      (3)  Přepravní smlouvou se dopravce zavazuje cestujícímu, který za stanovené jízdné použije vozidlo provozované na lince veřejné linkové dopravy, realizovat jeho přepravu (nebo přepravy) podle přepravního řádu a vyhlášených přepravních podmínek ze zastávky, na které nastoupil do vozidla, do zastávky určení podle jízdního řádu řádně a včas. Cestující se přepravní smlouvou zavazuje, že při přepravě bude dodržovat přepravní řád a vyhlášené přepravní podmínky, zaplatí jízdné, s výjimkou osob přepravovaných podle vyhlášených přepravních podmínek a tarifu bezplatně, a splní podmínky stanovené tarifem.

§ 4

      (1)  Cestující prokazuje pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy platným jízdním dokladem. Jízdními doklady jsou:

a)

jízdenka pro jednotlivou jízdu,

b)

jízdenka časová,

c)

jiné jízdní doklady stanovené zvláštními předpisy²) nebo tarifem.

      (2)  Jestliže se cestující, který je ve vozidle, nemůže po započetí přepravy prokázat platným jízdním dokladem, platí, že přepravní smlouva vznikla nastoupením do vozidla.

§ 5

Náležitosti jízdního dokladu

      (1)  Jízdenka pro jednotlivou jízdu musí obsahovat:

a)

obchodní jméno dopravce a jeho sídlo nebo místo podnikání,

b)

výši ceny jízdného,

c)

údaje umožňující podle povahy přepravní služby kontrolu platnosti a správnosti použití jízdenky.

      (2)  Jízdenka časová musí obsahovat náležitosti, které obsahuje jízdenka pro jednotlivou jízdu, a údaje o druhu časové jízdenky, její časovou platnost a podmínky jejího použití.

      (3)  Jiné jízdní doklady musí obsahovat údaje stanovené zvláštními předpisy²) nebo tarifem.

§ 6

Způsob placení jízdného

      Jízdné za přepravu platí cestující před zahájením jízdy. Dopravce zajistí, aby cestujícímu, který zaplatil jízdné vyhlášené tarifem, byla vydána jízdenka. Cestující, který se ve vozidle po započetí přepravy neprokáže na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatí pověřené osobě za přepravu jízdné vyhlášené tarifem a přirážku ve výši uvedené dopravcem ve vyhlášených přepravních podmínkách. Nelze-li spolehlivě zjistit nástupní zastávku cestujícího, považuje se za nástupní zastávku výchozí zastávka spoje.

§ 7

Posuzování platnosti jízdních dokladů

      (1)  Jízdní doklad je neplatný, jestliže

a)

cestující nedodržel podmínky pro jeho použití stanovené vyhlášenými přepravními podmínkami, tarifem nebo zvláštním předpisem,

b)

je poškozen tak, že z něj nejsou patrné údaje potřebné pro kontrolu správnosti jeho použití,

c)

není řádně vyplněn,

d)

údaje neodpovídají skutečnosti nebo byly neoprávněně pozměněny,

e)

je použit neoprávněnou osobou,

f)

uplynula doba jeho platnosti,

g)

je používán bez vyžadované fotografie,

h)

nejde o originál.

      (2)  Jízdní doklad, který opravňuje k přepravě jen ve spojení s jiným dokladem, je neplatný, jestliže se cestující tímto jiným dokladem neprokáže.

      (3)  Neplatnou jízdenku je pověřená osoba oprávněna odebrat v případech uvedených v odstavci 1 písm. d), e), f), g) a h). Jiné jízdní doklady odebírat nelze; oprávněná osoba z těchto jízdních dokladů může zjišťovat osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky.

      (4)  Ve vyhlášených přepravních podmínkách dopravce stanoví, za jakých podmínek se prodávají a vra-cejí jízdenky, druh, formu, případně vzor jízdních dokladů a způsob vyznačení použití jízdenky pro jednot-livou jízdu zakoupené před uskutečněním přepravy.

Podmínky, za nichž lze koupit předem místo k sezení

§ 8

      (1)  Dopravce v jízdním řádu stanoví, na kterých spojích linky si cestující může nebo je povinen zakoupit předem právo na místo k sezení ve vozidle, a současně stanoví podmínky prodeje. Dopravce zajistí, aby cestujícímu, který si zakoupil právo na místo k sezení, byl vydán doklad o zaplacení, který musí obsahovat obchodní jméno dopravce a jeho sídlo nebo místo podnikání, výši zaplacené částky za právo na místo k sezení a údaje umožňující kontrolu jeho platnosti (dále jen ,,místenka"). Místenky nelze prodávat ve vozidle. Dopravce zajistí, aby místa k sezení, která jsou prodána, byla ve vozidle označena tak, aby bylo zřejmé, že místo k sezení je obsazeno a ze které zastávky je obsazeno.

      (2)  Cestující, který si předem kupuje místo k sezení, současně ohlásí, jde-li o místo pro cestujícího mladšího 12 let, cestujícího se psem, s dětským kočárkem, s vozíkem pro invalidy nebo o cestujícího s omezenou možností pohybu nebo orientace. Jestliže cestující tyto údaje neuvede a není možné mu při přepravě zajistit ve vozidle bezpečné místo k sezení, ztrácí právo na zakoupené místo k sezení. Není-li možné tomuto cestujícímu zajistit bezpečnou přepravu, přepraví jej dopravce jiným spojem nebo mu vrátí jízdné podle vyhlášených přepravních podmínek.

      (3)  Cestující s místenkou má právo na zakoupené místo k sezení ve vozidle. Cestující, který si zakoupil místo k sezení, ztrácí právo na zakoupené místo k sezení, neobsadí-li je před odjezdem vozidla ze zastávky, ze které bylo místo k sezení prodáno. Stanoví-li dopravce v jízdním řádu, že místo k sezení je nutno obsadit stanovenou dobu před odjezdem vozidla, a umožní-li jeho včasné obsazení, ztrácí cestující právo na zakoupené místo k sezení, neobsadí-li je do této doby. Doba stanovená dopravcem k obsazení místa nesmí být delší než 10 minut. Pokud cestující nedodrží stanovenou dobu, ale dostaví se ještě před odjezdem vozidla a není možné mu při přepravě zajistit ve vozidle bezpečné místo k sezení, ztrácí právo na zakoupené místo k sezení. Není-li možné zajistit tomuto cestujícímu bezpečnou přepravu, přepraví jej dopravce jiným spojem nebo mu vrátí jízdné podle vyhlášených přepravních podmínek.

      (4)  Ztratí-li cestující s místenkou právo na zakoupené místo k sezení podle odstavců 2 a 3, částku zaplacenou za místenku dopravce cestujícímu nevrací.

§ 9

      (1)  Cestující může ve vozidle obsadit jen 1 volné místo k sezení.

      (2)  Cestující bez místenky může ve vozidle obsadit místo k sezení, které bylo prodáno jinému cestujícímu z nácestné zastávky, je však povinen místo k sezení v této nácestné zastávce uvolnit cestujícímu, který se prokáže platnou místenkou pro toto místo k sezení.

§ 10

Podmínky přepravy dětí

      (1)  Děti do 6 let lze přepravovat pouze v doprovodu cestujícího staršího 10 let.

      (2)  Dítě, které je podle tarifu bezplatně přepravováno, může s cestujícím, který jej doprovází, zaujmout jen 1 místo k sezení, jsou-li všechna místa k sezení obsazena.

§ 11

Podmínky přepravy dětských kočárků

      (1)  Cestující může vzít do vozidla k přepravě dětský kočárek s dítětem, jestliže to technické provedení vozidla, obsazenost vozidla a bezpečnost přepravy dovolují a není-li přeprava dětských kočárků s dítětem podle vyhlášených přepravních podmínek vyloučena.

      (2)  Dopravce na spojích základní dopravní ob-služnosti zajistí používání vozidel, která umožňují přepravu alespoň 1 dětského kočárku s dítětem.

      (3)  Cestující s dětským kočárkem s dítětem může do vozidla nastoupit pouze se souhlasem řidiče a vystoupit s vědomím řidiče dveřmi, které jsou určeny dopravcem. Cestující musí umístit dětský kočárek s dítětem na místě ve vozidle určeném.

      (4)  Pro přepravu dětských kočárků bez dítěte platí ustanovení o přepravě zavazadel.

Podmínky přepravy cestujících s omezenou
schopností pohybu a orientace a podmínky přepravy
vozíků pro invalidy

§ 12

      (1)  Cestující s omezenou schopností pohybu a orientace mají ve vozidle právo na místo k sezení na sedadlech pro ně vyhrazených. Pokud není u těchto osob jejich právo zřetelně patrné, prokazují svůj nárok příslušným průkazem. Jiný cestující, který takové místo obsadil, je povinen cestujícímu s omezenou schopností pohybu a orientace místo uvolnit.

      (2)  Dopravce vyhradí a označí v každém vozidle nejméně 2 místa k sezení pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Ve vozidlech městské autobusové dopravy vyhradí a označí pro tyto účely nejméně 6 míst k sezení. Vyhrazená místa musí
odpovídattechnickým podmínkám stanoveným zvláštním předpisem.³)

      (3)  Cestující v městské autobusové dopravě je povinen na pokyn pověřené osoby uvolnit další místo k sezení pro cestujícího, který to vyžaduje vzhledem ke svému věku nebo zdravotnímu stavu.

      (4)  Na spojích, na kterých si cestující může předem zakoupit místo k sezení ve vozidle, se mís-tenky na místa podle odstavce 2 prodávají jen pro osoby, které nárok na tato místa prokáží. Na spojích, na kterých je cestující povinen předem zakoupit místo k sezení ve vozidle, se místenky na místa podle odstavce 2 prodávají i pro osoby, pro které nejsou vyhrazena, v případě, že ostatní místa jsou vyprodána.

      (5)  Cestujícím s omezenou schopností pohybu a orientace musí být v městské autobusové dopravě umožněn nástup do vozidla všemi dveřmi vozidla, které jsou určené pro cestující.

§ 13

      (1)  Dopravce přepraví cestujícího na vozíku pro invalidy, jestliže to technické provedení vozidla, obsazenost vozidla a bezpečnost přepravy dovolují a cestující si zajistí pomoc při nakládání a vykládání vozíku pro invalidy.

      (2)  Jestliže technické provedení vozidla přepravu vozíku pro invalidy umožňuje, zajistí dopravce přístup do vozidla alespoň jedním označeným vstupem.

      (3)  Cestující na vozíku pro invalidy může do vozidla nastoupit pouze se souhlasem řidiče a vystoupit s vědomím řidiče.

      (4)  Dopravce zajistí na spojích, kterými se podle podmínek stanovených licencí přepravují cestující na vozících pro invalidy, používání bezbariérových vozidel.

§ 14

Podmínky přepravy zvířat

      (1)  Cestující může vzít s sebou do vozidla drobná domácí a jiná malá zvířata, pokud tomu nebrání zvláštní předpisy,⁴) není-li jejich přeprava ostatním cestujícím na obtíž a jsou-li uzavřena v klecích, koších nebo jiných vhodných schránách s nepropustným dnem. Zvíře lze přepravovat jen v doprovodu cestujícího a pod jeho dohledem. Pro přepravu schrán se zvířaty platí ustanovení o přepravě ručních zavazadel. Dopravce může ve vyhlášených přepravních podmínkách přepravu zvířat v některých spojích omezit nebo vyloučit.

      (2)  Beze schrány je možno vzít do vozidla psa, který má bezpečný náhubek a je držen na krátké šňůře. V době zvýšených nároků na přepravu může pověřená osoba psa beze schrány odmítnout. Psy doprovázející slepce nelze vyloučit z přepravy ani jejich přepravu odmítnout.
Podmínky přepravy zavazadel a drobných věcí

§ 15

      (1)  Cestující může vzít s sebou k přepravě zavazadla, která vzhledem k jejich rozměru, délce nebo hmotnosti lze rychle a bez obtíží naložit a umístit ve vozidle nebo v prostoru pro zavazadla, a to za předpokladu, že neohrožují bezpečnost přepravy, nejsou ostatním cestujícím na obtíž a nejedná se o věci vyloučené z přepravy.

      (2)  Dopravce může přepravovat zavazadlo cestujícího společně s ním a pod jeho dohledem jako ruční zavazadlo nebo odděleně jako cestovní zavazadlo. Cestovní zavazadla nelze přepravovat v městské autobusové dopravě.

      (3)  Oddělenou přepravou je přeprava zavazadla uloženého na místě určeném dopravcem nebo pokynem pověřené osoby mimo prostor vozidla určený pro přepravu cestujících nebo v tomto prostoru na místě, kde cestující nemá možnost na své zavazadlo dohlížet.

      (4)  Zavazadlem nejsou drobné věci, které má ces-tující u sebe, může je držet v ruce a které neomezují přepravu ostatních cestujících.

      (5)  Pověřená osoba ve sporných případech určí, zda věc, kterou bere s sebou cestující, bude přepravována jako drobná věc, ruční zavazadlo nebo cestovní zavazadlo.

      (6)  Dopravce může ve vyhlášených přepravních podmínkách přepravu zavazadel omezit a stanovit další podmínky jejich přepravy.

      (7)  Za přepravu zavazadel se platí před započetím přepravy dovozné stanovené tarifem. Dopravce zajistí, aby cestujícímu, který zaplatil dovozné, byl vydán doklad o zaplacení, který musí obsahovat obchodní jméno dopravce a jeho sídlo nebo místo podnikání, výši dovozného a údaje umožňující kontrolu jeho platnosti. Pro doklad o zaplacení dovozného platí přiměřeně § 6.

§ 16

      (1)  Při přepravě osob nelze přepravovat nebezpečné věci s výjimkou přenosné ocelové láhve s kapalným topným plynem pro domácnost o celkovém obsahu nejvýše 10 kg, nádoby s topnou naftou o celkovém obsahu nejvýše 20 l a elektrického akumulátoru zajiš-těného proti zkratu a se zajištěnými odplynovacími otvory. Ve vozidle lze přepravovat pouze jednu z těchto nebezpečných věcí.

      (2)  Cestující je povinen před nástupem do vozidla ohlásit přepravu této nebezpečné věci pověřené osobě a umístit ji ve vozidle podle jejích pokynů.

      (3)  Dopravce může ve vyhlášených přepravních podmínkách přepravu nebezpečných věcí uvedených v odstavci 1 vyloučit.
Podmínky přepravy cestovních zavazadel

§ 17

      (1)  Cestující je povinen při předání cestovního zavazadla k přepravě upozornit pověřenou osobu, že cestovní zavazadlo vyžaduje, aby s ním bylo určitým způsobem zacházeno nebo aby bylo uloženo v určité poloze. Dopravce může cestovní zavazadlo přepravit i jiným vozidlem, než které použije k přepravě cestujícího, je však povinen dbát, aby cestovní zavazadlo bylo do cílové zastávky cestujícího (dále jen ,,místo určení") přepraveno nejpozději ve stejnou dobu s cestujícím.

      (2)  Dopravce je povinen vydat cestujícímu doklad o převzetí cestovního zavazadla (dále jen ,,zavazadlový lístek"). Zavazadlový lístek musí obsahovat počet cestovních zavazadel, která byla předána k přepravě, označení zavazadla, místo určení, datum přepravy, obchodní jméno a sídlo nebo místo podnikání dopravce.

      (3)  Dopravce může v zavazadlovém lístku poznamenat stav cestovního zavazadla nebo jeho obalu. Poznámka musí být potvrzena cestujícím. Odmítne-li cestující poznámku potvrdit, může dopravce odmítnout převzetí cestovního zavazadla k přepravě. Bylo-li cestovní zavazadlo dopravcem přijato bez poznámky, má se za to, že bylo přijato v dobrém stavu a odpovídajícím obalu.

      (4)  Cestující může při předání cestovního zavazadla ohlásit cenu zavazadla. Údaj o ceně cestovního zavazadla se uvede v zavazadlovém lístku. Dopravce může stanovit ve vyhlášených přepravních podmínkách hranici ceny cestovního zavazadla, do které přijímá cestovní zavazadla k přepravě.

§ 18

      (1)  Cestující je povinen vyzvednout cestovní zavazadlo bezprostředně po ukončení přepravy. Dopravce vydá cestovní zavazadlo v místě určení cestujícímu nebo jiné osobě po předložení zavazadlového lístku. Není-li zavazadlový lístek předložen, může dopravce vydat cestovní zavazadlo jen osobě, která prokáže právo na vydání zavazadla. V tomto případě může dopravce žádat od osoby, které vydává cestovní zavazadlo, složení peněžní částky nebo jiné jistoty ve výši hodnoty cestovního zavazadla, která bude vrácena ve lhůtě 6 měsíců ode dne jejího složení, pokud v této lhůtě neprokáže k zavazadlu právní vztah jiná osoba.

      (2)  Cestovní zavazadlo, které nebylo vyzvednuto po příjezdu vozidla do místa určení, dopravce převez-me do úschovy na náklady cestujícího.

      (3)  Cestovní zavazadlo, které nebylo vydáno ces-tujícímu do 14 dnů ode dne, kdy požádal o jeho vydání, se pokládá za ztracené. Je-li cestovní zavazadlo nalezeno do 6 měsíců ode dne jeho ztráty, dopravce vyrozumí o této skutečnosti cestujícího a současně oznámí místo úschovy nalezeného cestovního zavazadla. Podmínkou vydání nalezeného cestovního zavazadla je vrácení náhrady, kterou cestující za ztracené cestovní zavazadlo obdržel.

§ 19

Přeprava autobusových zásilek

      (1)  Dopravce může ve vyhlášených přepravních podmínkách stanovit, že při přepravě veřejnou linkovou dopravou s výjimkou městské autobusové dopravy přijímá k přepravě zásilky, které naplňují znaky cestovních zavazadel, ale s nimiž se osoby podávající je k přepravě zároveň nepřepravují, (dále jen ,,autobusové zásilky").

      (2)  Autobusové zásilky lze k přepravě přijmout, jen pokud tím není omezena přeprava cestujících a jejich zavazadel a není-li ohrožena bezpečnost cestujících a bezpečnost provozu. Jako autobusové zásilky nelze přepravovat nebezpečné věci. Autobusové zásilky nelze přepravovat v městské autobusové dopravě.

      (3)  Přepravní smlouva o přepravě autobusové zásilky vzniká přijetím autobusové zásilky k přepravě.

      (4)  Dopravce vydá odesílateli doklad o převzetí autobusové zásilky (dále jen ,,přepravenka"). Přepravenka musí obsahovat počet kusů, označení a případnou zvláštní povahu zásilky, která byla předána k přepravě, jméno a adresu odesílatele a příjemce, zastávku určení, datum přijetí k přepravě, obchodní jméno a sídlo nebo místo podnikání dopravce a výši zaplaceného dovozného. Přepravenka se vyhotovuje ve 3 dílech, z nichž 1 díl obdrží odesílatel, druhý příjemce a třetí zůstává dopravci.

      (5)  Odesílatel zajistí převzetí autobusové zásilky příjemcem v zastávce určení přímo u vozidla, a to ihned po jeho příjezdu. Dopravce vydá autobusovou zásilku v zastávce určení osobě, která se o ni přihlásí. Dopravce není povinen přezkoumávat, zda osoba, která se o autobusovou zásilku přihlásila, je příjemcem autobusové zásilky, je však oprávněn požadovat, aby osoba, která autobusovou zásilku přebírá, prokázala svoji totožnost.

      (6)  V ostatním platí pro přepravu autobusových zásilek přiměřeně § 15 odst. 1 a 7, § 17 a 18.


ČÁST III

POVINNOSTI DOPRAVCE VE VEŘEJNÜ

LINKOVÜ DOPRAVĚ A POVINNOSTI

CESTUJÍCÍCH

§ 20

Povinnosti dopravce

      (1)  Dopravce je v zájmu zajištění bezpečnosti a řádné péče o cestující při poskytování přepravních služeb povinen zajistit zejména

a)

na místech určených pro styk s cestujícími podá-vání informací o jízdních řádech, o podmínkách, za kterých si lze zakoupit místo k sezení, o vyhlášených přepravních podmínkách a o tarifu,

b)

v městské autobusové dopravě stálý prodej jízdenek na místech veřejnosti přístupných, pokud přepravní podmínky vyžadují zakoupení jízdenky před nástupem do vozidla,

c)

uveřejnění alespoň podstatné části vyhlášených přepravních podmínek a tarifu pro daný spoj ve vozidle,

d)

vydání písemného potvrzení o přerušení jízdy nebo délce zpoždění spoje, jestliže o to cestující pověřenou osobu požádá,

e)

cestujícím pohodlí v rozsahu odpovídajícím vyhlášeným přepravním podmínkám a tomuto přepravnímu řádu a pořádek, čistotu a klid ve vozidle,

f)

takový způsob používání rozhlasových a jiných reprodukčních zařízení ve vozidle, který by nebyl na obtíž cestujícím, s výjimkou zařízení sloužících k informaci cestujících,

g)

oznámení názvu zastávky nejpozději při zastavení vozidla na zastávce a v městské autobusové dopravě oznámení názvu následující zastávky nejpozději před odjezdem vozidla ze zastávky. Zastávky v městské autobusové dopravě oznamuje jen v případě, že autobusy jsou vybaveny technickým zařízením umožňujícím automatické oznamování zastávek,

h)

oznámení zdržení vozidla, trvá-li alespoň 5 minut, a oznámení zkrácení zdržení vozidla na zastávce oproti jízdnímu řádu, s výjimkou městské autobusové dopravy.

      (2)  Dopravce je dále povinen používat vozidla, která s ohledem na délku linky nebo charakter nabízených přepravních služeb splňují požadavky na bezpečnou a pohodlnou přepravu cestujících.

      (3)  Dopravce v městské autobusové dopravě je povinen zajistit znovu zastavení každého třetího vozidla v úrovni označníku, stojí-li v zastávce současně více vozidel. Dopravce je povinen zajistit znovu zastavení každého vozidla v úrovni označníku v případě, že znamení k zastavení dává osoba s omezenou schopností pohybu a orientace.

§ 21

Povinnosti cestujícího

      (1)  Cestující je při přepravě povinen starat se o vlastní bezpečnost a zdržet se všeho, co by mohlo ohrozit bezpečnost přepravy, jeho vlastní bezpečnost nebo bezpečnost ostatních cestujících, pořádek a klid ve vozidle nebo působit rušivě na osádku vozidla při výkonu dopravní služby nebo na ostatní cestující. Cestujícímu není při přepravě zejména dovoleno

a)

mluvit za jízdy na řidiče,

b)

otvírat za jízdy dveře vozidla,

c)

vyhazovat za jízdy z vozidla předměty nebo je nechat vyčnívat ven,

d)

vystupovat za jízdy z vozidla nebo nastupovat do vozidla nebo se vyklánět z vozidla,

e)

nastupovat do vozidla prohlášeného za obsazené,

f)

uvádět bezdůvodně v činnost návěstní zařízení ve vozidle,

g)

zdržovat se v prostoru vyhrazeném pro řidiče nebo jiného člena osádky a v prostoru, který znemožňuje řidiči bezpečný výhled z vozidla,

h)

bránit použití provozních zařízení, výstupu, průchodu nebo nástupu do vozidla,

i)

kouřit ve vozidle,

j)

chovat se hlučně, provozovat hudbu, zpěv,

k)

používat hlasitě rozhlasový přijímač nebo jiné reprodukční zařízení,

l)

znečisťovat nebo poškozovat vozidlo.

      (2)  Cestující je povinen uposlechnout a dbát pokynů a příkazů pověřených osob udílených k zajištění bezpečné, klidné a plynulé přepravy. Cestující může nastoupit do vozidla nebo z něj vystoupit jen na zastávce. Jsou-li ve vozidle označeny vchody a východy, musí cestující pro výstup nebo nástup použít dveře podle jejich označení. Přednost mají vystupující cestující před nastupujícími. Jedná-li se o zastávku, kde vozidlo zastavuje jen na znamení, musí cestující, který chce nastoupit, dát včas řidiči vozidla znamení zvednutím ruky; cestující, který chce vystoupit, musí o tom včas řidiče uvědomit. Zastaví-li vozidlo z provozních důvodů na místě, kde podle jízdního řádu nezastavuje, může cestující vystoupit jen se souhlasem řidiče nebo jiné pověřené osoby. Vyžadují-li to provozní důvody, je cestující povinen na pokyn pověřené osoby z vozidla vystoupit a do vozidla opět nastoupit.


ČÁST IV

PŘEPRAVA OSOB TAXISLUŽBOU

§ 22

      (1)  Právní vztah mezi cestujícím a provozovatelem taxislužby vzniká uzavřením přepravní smlouvy.

      (2)  Přepravní smlouvou se provozovatel taxislužby zavazuje cestujícímu uskutečnit přepravu z místa, na kterém nastoupil do vozidla, nebo z místa, do kterého bylo objednáno přistavení vozidla, do místa určení řádně a včas. Cestující se přepravní smlouvou zavazuje, že při přepravě bude dodržovat přepravní řád a splní podmínky stanovené tarifem.

      (3)  Cestující platí jízdné po ukončení přepravy. Provozovatel taxislužby může požadovat přiměřenou zálohu a vydá o přijaté záloze doklad.

§ 23

      (1)  Provozovatel taxislužby přijímá objednávky přepravy osob taxislužbou prostřednictvím řidiče taxislužby na veřejně přístupných pozemních komunikacích a jiných veřejných prostranstvích a na vyhrazených stanovištích vozidel taxislužby. Objednávky může přijímat i ve své provozovně nebo bydlišti.

      (2)  Řidič taxislužby je povinen objednávku přijmout na vyhrazených stanovištích vozidel taxislužby; na ostatních místech je povinen objednávku přijmout, jen dovolují-li to jeho provozní možnosti.

      (3)  Řidič taxislužby může odmítnout přijetí objednávky na přepravu, popřípadě přepravu osoby, která by mohla ohrozit bezpečnost provozu, bezpečnost řidiče, svou vlastní bezpečnost nebo bezpečnost ostatních přepravovaných osob, osoby opilé nebo osoby s mimořádně znečištěným oděvem a objednávky na přepravu do zahraničí.

§ 24

Povinnosti řidiče taxislužby

      (1)  Pro bezpečnou, pohodlnou a řádnou přepravu cestujících je řidič vozidla taxislužby zejména povi-nen:

a)

poskytnout cestujícímu informace o trase, přibliž-né ceně a době trvání objednané jízdy,

b)

chovat se k cestujícím zdvořile a ohleduplně,

c)

zvolit pro poskytnutí přepravní služby nejkratší cestu, není-li s cestujícím dohodnuto jinak,

d)

mít ve vozidle pro potřeby cestujících plán územního obvodu, ve kterém je podle živnostenského oprávnění oprávněn taxislužbu provozovat, který nesmí být starší 3 let, a na požádání jej poskytnout cestujícímu k nahlédnutí,

e)

udržovat ve vozidle pořádek a čistotu,

f)

po ukončení jízdy požadovat od cestujícího pouze úhradu částky uvedené na zobrazovači taxametru,

g)

nepřijímat bez souhlasu cestujícího k přepravě další osoby,

h)

nekouřit během přepravy zákazníka.

      (2)  Řidič vozidla taxislužby je dále povinen

a)

při započetí přepravy užít sazbu uvedenou v aktuální cenové nabídce obsaženou v cenové informaci na vnější straně předních dveří vozidla a během jízdy používat výhradně příslušné sazby podle úplné cenové nabídky,

b)

být nápomocen při nastupování a vystupování osobám s omezenou schopností pohybu a orientace,

c)

nakládat a vykládat zavazadla cestujících,

d)

mít u sebe takovou částku drobných peněz, aby mohl při placení jízdného vrátit peníze na bankovku v hodnotě 1 000 Kč.

§ 25

      (1)  Pro povinnosti cestujících v taxislužbě platí přiměřeně § 21 odst. 1.

      (2)  Pro přepravu zavazadel včetně podmínek, za nichž lze jako zavazadlo přepravovat nebezpečné věci, platí přiměřeně § 15 až 18, s výjimkou § 15 odst. 7.

      (3)  Pro podmínky přepravy zvířat platí přiměře-ně § 14.


ČÁST V

PŘÍLEŽITOSTNÁ PŘEPRAVA OSOB OSOBNÍM AUTOMOBILEM NEBO AUTOBUSEM

§ 26

      (1)  Právní vztah mezi cestujícím a dopravcem vzniká uzavřením přepravní smlouvy.

      (2)  Přepravní smlouvou se dopravce zavazuje cestujícímu vykonat přepravu z místa, do kterého bylo objednáno přistavení vozidla, do místa určení řádně a včas. Cestující se zavazuje, že bude dodržovat přepravní řád a zaplatí sjednanou cenu za přepravu.

§ 27

      (1)  Dopravce přijímá objednávky ve své provozovně nebo bydlišti. Přijaté objednávky dopravce zaregistruje do knihy objednávek. Dopravce nesmí přijímat objednávky prostřednictvím řidiče vozidla na veřejně přístupných pozemních komunikacích a jiných veřejných prostranstvích a na vyhrazených stanoviš-tích vozidel taxislužby.

      (2)  Dopravce je povinen poskytnout cestujícímu informace o přibližné ceně objednané přepravy a zvolit pro přepravu nejkratší trasu, není-li dohodnuto jinak.


ČÁST VI

§ 28

Odpovědnost

      (1)  Odpovědnost dopravce a cestujícího z přepravní smlouvy se řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku a přepravního řádu. Je-li přeprava, která je předmětem přepravní smlouvy, prováděna vzájemně na sebe navazujícími dopravci v silniční dopravě, nese odpovědnost z přepravní smlouvy dopravce, který poskytoval přepravu, při níž vznikla cestujícímu škoda na zdraví nebo škoda na zavazadlech přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u sebe.

      (2)  Jestliže v linkové osobní dopravě nebyla z důvodů, které nejsou na straně cestujícího, přeprava ces-tujícího provedena nebo nebyla dokončena započatá přeprava cestujícího, má cestující s platnou jízdenkou právo na

a)

náhradní dopravu do místa určení, nebo

b)

vrácení jízdného za neprojetý úsek cesty, jde-li o cestujícího s jízdenkou pro jednotlivou jízdu, nebo

c)

bezplatnou dopravu do nástupní zastávky; cestující s jízdenkou pro jednotlivou jízdu má v tomto případě také právo na vrácení zaplaceného jízdného.

V městské autobusové dopravě se jízdné za jednotlivou jízdu nevrací.

      (3)  Jestliže v linkové osobní dopravě nebyl cestující v důsledku zpoždění odjezdu nebo příjezdu spoje nebo ztráty přípoje přepraven včas, nemá právo na náhradu škody.

      (4)  Jestliže v nepravidelné dopravě nebyl cestující přepraven do místa určení včas podle sjednané přepravní smlouvy, má právo na náhradu škody do výše zaplaceného nebo sjednané přepravě odpovídajícího jízdného.

§ 29

Způsob vracení jízdného dopravcem při neprovedení dopravy

      (1)  Cestující ve veřejné linkové dopravě má právo na vrácení jízdného při neprovedení přepravy z důvodů, které jsou na straně dopravce, po předložení jízdenky a dokladů o tom, že přeprava nebyla provedena.

      (2)  Cestující ve veřejné linkové dopravě s výjimkou městské autobusové dopravy má právo na vrácení jízdného za jednotlivou jízdu při neprovedení přepravy z důvodů na straně cestujícího, jestliže vrátí jízdenku před odjezdem spoje, na který byla vydána, ve lhůtě stanovené dopravcem ve vyhlášených přepravních podmínkách nebo v tarifu. Ve vyhlášených přepravních podmínkách nebo v tarifu může dopravce stanovit výši nákladů, které odečte od vráceného jízdného.

      (3)  Cestující ve veřejné linkové dopravě má právo na vrácení jízdného zaplaceného za nevyužitou nebo jen částečně využitou časovou jízdenku z důvodů, které jsou na straně cestujícího, jestliže vrátí jízdenku ve lhůtě stanovené dopravcem ve vyhlášených přepravních podmínkách nebo v tarifu. Ve vyhlášených přepravních podmínkách nebo v tarifu může dopravce stanovit výši nákladů, které odečte od vráceného jízdného.

      (4)  Cestující, který byl vyloučen z přepravy, nemá právo na vrácení jízdného.

      (5)  Jestliže cestujícímu s platnou místenkou nebylo ve vozidle zajištěno místo k sezení a cestující proto upustí od přepravy, má právo na vrácení zaplaceného jízdného a částky zaplacené za místenku.
ČÁST VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 30

      (1)  Vyhláška č. 127/1964 Sb., o městském přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů, se od 1. října 1999 nepoužije pro městskou autobusovou dopravu.

      (2)  Vyhláška č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů, se od 1. října 1999 nepoužije pro silniční osobní přepravu.

§ 31

      Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1999, s výjimkou § 5 odst. 1 a 2 a § 15 odst. 7, které nabývají účinnosti 1 rok po nabytí účinnosti této vyhlášky.




Ministr:


doc. Ing. Peltrám, CSc. v. r.


––––––––––––––––––––

¹)

Vyhláška č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

²)

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

³)

Vyhláška č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti motorových vozidel.

⁴)

Např. zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.