Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ze dne 7. srpna 2001 o technických prohlídkách a měření emisí vozidel

Sbírka: 302/2001 | Částka: 115/2001

28.8.2001

Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE

302

VYHLÁŠKA
Ministerstva dopravy a spojů
ze dne 7. srpna 2001

o technických prohlídkách a měření emisí vozidel

Ministerstvo dopravy a spojů (dále jen ,,ministerstvo") stanoví podle § 91 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., (dále jen ,,zákon") k provedení § 44 odst. 6, § 45 odst. 1, 5 a 6, § 47 odst. 4, § 48 odst. 1 a 4, § 53 odst. 2, § 54 odst. 6, § 57 odst. 3, § 58 odst. 1 písm. b) a c), § 60 odst. 3, § 62 odst. 2, § 63 odst. 5, § 66 odst. 3, § 67 odst. 1 písm. b) a c), § 69 odst. 3, § 71 odst. 2, § 72 odst. 3 a § 79 odst. 5 zákona:

ČÁST PRVNÍ

MĚŘENÍ EMISÍ
(K § 44 odst. 6, § 45 odst. 6 a § 53 odst. 2 zákona)

§ 1

Rozsah a způsob měření emisí

(1) U vozidla se zážehovým motorem s neřízeným emisním systémem nebo s neřízeným emisním systémem s katalyzátorem se při měření emisí provádí

a): vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí ve výfukových plynech zaměřená na úplnost a těsnost palivové, zapalovací, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; ventilový rozvod a jeho stav se kontroluje bez demontáže, v rozsahu umožněném jeho konstrukcí; plnicí hrdlo palivové nádrže se kontroluje, jen pokud je požadována jeho zvláštní úprava; kontrola ostatních zařízení určených ke snižování emisí škodlivin (odvětrání motoru, recirkulace výfukových plynů apod.) se provádí v rozsahu stanoveném výrobcem vozidla,
b): kontrola seřízení motoru zahřátého na provozní teplotu, otáček volnoběhu, úhlu sepnutí kontaktů přerušovače u zapalovacího zařízení s kontaktním přerušovačem, úhlu předstihu zážehu, obsahu oxidu uhelnatého (CO) a uhlovodíků (HC) při volnoběžných otáčkách,
c): kontrola stejných parametrů jako při volnoběhu při zvýšených otáčkách v rozmezí 2500 až 2800 min^-1, pokud výrobce nestanoví jinak,
d): porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1.

(2) U vozidla se zážehovým motorem s řízeným emisním systémem s katalyzátorem se při měření emisí provádí

a): vizuální kontrola v rozsahu jako u vozidla s neřízeným emisním systémem, rozšířená o kontrolu stavu katalyzátoru, stavu sondy lambda, přídavných nebo doplňkových systémů ke snižování emisí a příslušné elektroinstalace,
b): kontrola funkce řídicího systému motoru, čtení paměti závad pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla,
c): u motoru zahřátého na provozní teplotu změření otáček volnoběhu a obsahu CO ve volnoběhu a obsahu CO a součinitele přebytku vzduchu lambda při zvýšených otáčkách v rozmezí 2500 až 2800 min^-1, pokud výrobce vozidla nestanoví jinak,
d): porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1.

(3) U vozidla se vznětovým motorem se při měření emisí provádí

a): vizuální kontrola skupin a dílů ovlivňujících tvorbu emisí ve výfukových plynech zaměřená na úplnost a těsnost palivové, sací a výfukové soustavy a těsnost motoru; kontroluje se i neporušenost zajištění palivové soustavy proti neoprávněné manipulaci; ventilový rozvod a jeho stav se kontroluje bez demontáže, v rozsahu umožněném jeho konstrukcí; u neřízených systémů se kontroluje stav a případně i funkce přídavných zařízení ke snižování škodlivých emisí způsobem předepsaným výrobcem vozidla,
b): u řízených systémů kontrola funkce řídicího systému motoru pomocí diagnostického zařízení v rozsahu a způsobem předepsaným výrobcem vozidla,
c): kontrola seřízení motoru zahřátého na provozní teplotu, zejména volnoběžných otáček motoru, pravidelnosti chodu motoru při volnoběžných otáčkách, maximálních otáček (kontrola regulátoru) a měření kouřivosti motoru metodou volné akcelerace,
d): porovnání výsledků kontroly a naměřených hodnot se stavem a hodnotami stanovenými výrobcem vozidla; pokud výrobce tyto hodnoty nestanoví, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1.

(4) U vozidla s alternativním pohonem na plyn nebo s pohonem na dvojí palivo (motorová nafta -- plyn) se při měření emisí provádí

a): kontrola v rozsahu předepsaném pro základní druh motoru (tj. zážehový nebo vznětový), včetně příslušných měření popsaných v odstavcích 1 až 3, na základní druh paliva (tj. benzin, motorovou naftu),
b): kontrola stavu, zástavby, těsnosti, funkce a seřízení plynového zařízení, u řízených systémů včetně kontroly řídicího systému,
c): měření hodnot složek výfukového plynu v rozsahu jako pro základní druh motoru při pohonu na plynné palivo.

      (5)  Při měření emisí se kontroluje i soulad vozidla s technickým průkazem vozidla a osvědčením o měření emisí, bylo-li již vozidlu vystaveno. Ověřují se identifikační údaje vozidla a motoru, štítky na vozidle a správnost údajů uvedených v osvědčení o měření emisí. Nesoulad evidenčních údajů v dokladech vozidla se skutečným stavem se zaznamená do poznámky protokolu o měření emisí.

      (6)  Konkrétní postupy při měření emisí se řídí předpisy výrobce vozidla nebo výrobce emisního systému. Pokud nejsou stanoveny, postupuje se podle postupů uvedených v instrukcích ministerstva oznámených ve Věstníku dopravy.

      (7)  U vozidel s motory, které dosud neprošly záběhem, tj. u vozidel s motory novými nebo s motory po celkové opravě, se při měření emisí měřící postupy neaplikují. V těchto případech se postupuje podle § 7.

      (8)  Přípustné hodnoty obsahu plynných složek emisí a kouřivosti ve výfukových plynech motoru jsou stanoveny výrobcem vozidla. Pokud výrobce tyto hodnoty nestanovil, nesmí být překročeny přípustné hodnoty stanovené přílohou č. 1.

§ 2

Přístroje a zařízení používané k měření emisí

      (1)  Stanice měření emisí pro vozidla poháněná zážehovými motory musí být vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

a): přístrojem na měření otáček motoru,
b): přístrojem na měření teploty motoru,
c): přístrojem na měření úhlu sepnutí kontaktů přerušovače,
d): přístrojem na měření předstihu zážehu,
e): přístrojem pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů schváleného typu,
f): přístrojem pro kontrolu funkce řídicích jednotek emisního systému a komunikaci s nimi (tester řídicích systémů motoru); týká se jen stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem.

(2) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná vznětovými motory musí být vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

a): přístrojem na měření otáček motoru,
b): přístrojem na měření teploty motoru,
c): přístrojem k měření kouřivosti vznětových motorů (opacimetrem) schváleného typu,
d): testerem řídicích systémů vznětového motoru; týká se jen stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem,
e): přístrojem pro bezdemontážní kontrolu dynamického úhlu předvstřiku paliva, případně přípravky pro nastavení statického úhlu předvstřiku paliva,
f): zařízením na kontrolu vstřikovacích trysek a vstřikovačů.

(3) Stanice měření emisí pro vozidla poháněná motory upravenými na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG) nebo stlačeným zemním plynem (CNG) musí být v závislosti na druhu motoru (zážehový, vznětový) vybavena přístroji podle odstavce 1 nebo 2 a dále

a): přístrojem na zjišťování těsnosti plynového zařízení -- detektorem přítomnosti uhlovodíkového plynu,
b): testerem řídicích systémů plynového pohonu; týká se jen stanice měření emisí měřící emise motorů vozidel s řízeným emisním systémem.

      (4)  Přístroje pro měření emisí musí odpovídat základním charakteristikám podle přílohy č. 2. Typy přístrojů pro měření emisí výfukových plynů zážehových motorů a přístroje k měření kouřivosti vznětových motorů určené pro stanice měření emisí musí být schváleny ministerstvem. Postupy pro schvalování přístrojů jsou uvedeny v příloze č. 3.

      (5)  Přístroje předepsané k měření emisí musí být metrologicky navázány.¹) Kalibraci těchto měřidel provádějí metrologická (servisní) střediska dodavatelů těchto přístrojů nebo firmy k této činnosti oprávněné nebo autorizované.¹) Lhůty kalibrace stanoví příloha č. 2.

§ 3

Protokol o měření emisí, hodnocení výsledku měření emisí

      (1)  Protokol o provedeném měření emisí obsahuje

a): logo měření emisí, číslo stanice měření emisí, název provozovatele, místo nebo sídlo podnikání a číslo telefonu stanice měření emisí,
b): nadpis s uvedením názvu protokolu a čísla protokolu o měření emisí; číslo protokolu se skládá z pořadového čísla měření emisí provedeného v kalendářním roce lomeného posledním dvojčíslím kalendářního roku,
c): informace o vozidle a jeho motoru; výrobní číslo motoru se uvádí jen v případě, že je vyznačeno v technickém průkazu vozidla,
d): výsledek vizuální kontroly, u vozidel s pohonem na plyn i výsledek kontroly těsnosti plynového zařízení,
e): výsledek kontroly řídicího systému motoru, je-li součástí vozidla,
f): parametry měřené při měření emisí, jejich předepsané i naměřené hodnoty pro základní i případné alternativní palivo, je-li tento druh pohonu na vozidle instalován,
g): informace o použitém analyzátoru (kouřoměru) s uvedením výrobce a typu,
h): informace o tom, že záznam z analyzátoru (kouřoměru) tvoří přílohu protokolu o měření emisí, nebo, že měřené hodnoty byly zaznamenány přímým vstupem měřicího zařízení do protokolu o měření emisí,
i): poznámky s uvedením zjištěných závad,
j): hodnocení výsledku měření emisí,
k): údaj, zda vozidlu byla nebo nebyla přidělena kontrolní nálepka,
l): číslo osvědčení o měření emisí,
m): termín příštího pravidelného měření emisí,
n): datum provedení měření emisí, jméno a číslo osvědčení mechanika, který měření emisí prováděl, razítko stanice měření emisí a podpis odpovědné osoby provozovatele stanice měření emisí.

      (2)  Motorové vozidlo z hlediska měření emisí vyhovuje, jestliže na jeho technickém stavu nebyly zjištěny závady mající vliv na zhoršení emisního chování vozidla a kontrolované parametry se nacházejí v mezích stanovených výrobcem vozidla. Pokud výrobce tyto hodnoty nestanovil, nesmí být překročeny přípustné hodnoty obsahu složek výfukových plynů stanovené v příloze č. 1.

      (3)  Motorové vozidlo z hlediska měření emisí nevyhovuje, jestliže na jeho technickém stavu byly zjištěny závady mající vliv na zhoršení emisního chování vozidla nebo kontrolované parametry se nenacházejí ve stanovených mezích podle odstavce 2.

      (4)  Vzory protokolů o měření emisí pro vozidla se zážehovým a vznětovým motorem jsou uvedeny v příloze č. 4.

§ 4

Osvědčení o měření emisí

      (1)  Osvědčení o měření emisí je přílohou k technickému průkazu vozidla. Osvědčení o měření emisí obsahuje

a): číslo technického průkazu vozidla,
b): údaje o vozidle, jeho motoru a emisním systému,
c): parametry základního seřízení motoru a přípustné hodnoty emisí stanovené výrobcem,
d): dobu platnosti osvědčení o měření emisí,
e): otisk razítka stanice měření emisí a podpis odpovědného pracovníka stanice měření emisí.

      (2)  Osvědčení o měření emisí vydává provozovateli vozidla stanice měření emisí, která jako prvá provedla na vozidle měření emisí. Při prvém měření emisí se v osvědčení o měření emisí uvedou předepsané hodnoty kontrolovaných parametrů seřízení motoru, včetně hodnoty dovolené kouřivosti u vznětového motoru.

      (3)  Vyhovující výsledek měření emisí se v osvědčení o měření emisí vyznačuje zápisem doby další platnosti osvědčení o měření emisí. Při nevyhovujícím výsledku měření emisí se do osvědčení o měření emisí zápis o další době platnosti osvědčení neprovádí.

      (4)  Osvědčení o měření emisí je platné do data uvedeného v osvědčení, které je shodné s datem příštího měření emisí uvedeným v protokolu o měření emisí.

      (5)  Tiskopis osvědčení o měření emisí je evidovaným úředním dokladem vybaveným ochrannými prvky a evidenčním číslem. Vzory tiskopisů osvědčení o měření emisí pro vozidla se zážehovými a vznětovými motory jsou uvedeny v příloze č. 5.

§ 5

Kontrolní nálepka

      (1)  Kontrolní nálepka prokazuje, že vozidlo bylo podrobeno měření emisí s vyhovujícím výsledkem. Kontrolní nálepka se umísťuje na zadní tabulku registrační značky vozidla a je na ní perforací vyznačen měsíc a rok dalšího měření emisí.

      (2)  Vozidlo, jehož výsledek pravidelného měření emisí byl nevyhovující, se kontrolní nálepkou neoznačuje; původní kontrolní nálepka se ze zadní tabulky registrační značky odstraní.

      (3)  Provedení kontrolní nálepky, její umístění na zadní tabulku registrační značky vozidla a způsob vyznačování termínu dalšího pravidelného měření emisí jsou uvedeny v příloze č. 6.

§ 6

Evidence vedené stanicí měření emisí

      (1)  Stanice měření emisí vede

a): evidenci provedených měření emisí,
b): evidenci tiskopisů osvědčení o měření emisí,
c): evidenci kontrolních nálepek.

      (2)  Evidence měření emisí se vede formou knihy evidence měření emisí, evidence tiskopisů osvědčení o měření emisí a kontrolních nálepek se vede formou knihy evidence kontrolních nálepek a osvědčení o měření emisí. Instrukce k vedení evidence, vzory formulářů knih evidencí a způsob číslování protokolů o provedených měřeních emisí oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

      (3)  Počty kontrolních nálepek a tiskopisů osvědčení o měření emisí musí být denně kontrolovány a zaznamenávány v knize evidence kontrolních nálepek a osvědčení o měření emisí.

      (4)  Provozovatel stanice měření emisí zpracovává čtvrtletní hlášení o provedených měřeních emisí a odesílá je organizaci pověřené ministerstvem k zajištění distribuce tiskopisů osvědčení a kontrolních nálepek, od které odebírá tento materiál. Vzor formuláře hlášení a instrukce k jeho sestavování oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

      (5)  Protokoly o měření emisí, knihu evidence měření emisí a knihu evidence osvědčení a kontrolních nálepek stanice měření emisí uchovává v písemné podobě po dobu nejméně 5 let.

§ 7

Měření emisí motorů v záběhu

      (1)  U vozidla, které má povinnost podrobit se pravidelnému měření emisí a přitom má namontován motor, který neprošel záběhem, se měřící postupy spojené s měřením emisí neaplikují.

      (2)  Na základě dokladu předloženého provozovatelem vozidla o výměně nebo celkové opravě motoru vydá stanice měření emisí vozidlu protokol o měření emisí se všemi náležitostmi, ale bez výsledku diagnostických měření. Do poznámky protokolu mechanik zapíše, že se jedná o motor v záběhu. Lhůtu příštího měření emisí stanoví na 3 měsíce a na registrační značku nalepí kontrolní nálepku s vyznačenou tříměsíční lhůtou platnosti osvědčení o měření emisí. V osvědčení o měření emisí se zapíše rovněž lhůta platnosti 3 měsíce.

      (3)  Následné měření emisí je měřením opakovaným, provedeným v úplném rozsahu podle § 1. V případě vyhovujícího výsledku měření emisí se však termín platnosti tohoto opakovaného měření emisí počítá k termínu platnosti osvědčení o technické způsobilosti vozidla uvedeného v technickém průkazu vozidla.

ČÁST DRUHÁ

TECHNICKÜ PROHLÍDKY

Rozsah a způsob provádění technických prohlídek
(K § 48 odst. 4 zákona)

§ 8

      (1)  Ve stanici technické kontroly se provádějí

a): pravidelná technická prohlídka,
b): opakovaná technická prohlídka,
c): technická prohlídka před schválením technické způsobilosti vozidla,
d): technická prohlídka ADR,
e): evidenční kontrola,
f): technická prohlídka na žádost zákazníka.

      (2)  Technická prohlídka se provádí v rozsahu plném nebo částečném. Plným rozsahem je provedení technické prohlídky v rozsahu všech kontrolních úkonů podle přílohy č. 7, které se vztahují na konstrukci a vybavení vozidla. Částečným rozsahem je provedení technické prohlídky jen v rozsahu vybraných kontrolních úkonů.

      (3)  Pravidelnou technickou prohlídkou je technická prohlídka provedená ve lhůtách stanovených zákonem. Pravidelná technická prohlídka se provádí v plném rozsahu; obsahuje proto i evidenční kontrolu vozidla.

      (4)  Opakovanou technickou prohlídkou je technická prohlídka následující po pravidelné technické prohlídce, při které byla na vozidle zjištěna vážná závada (stupně B) nebo nebezpečná závada (stupně C). Opakovaná technická prohlídka provedená do 30 kalendářních dnů po pravidelné technické prohlídce se provede v rozsahu částečném, omezeném na kontrolu ústrojí, na kterém se vážná nebo nebezpečná závada vyskytla, a na vnější vizuální kontrolu vozidla, kterou se ověří, zda od pravidelné technické prohlídky nedošlo k poškození nebo k úpravám na vozidle. Opakovaná technická prohlídka provedená za dobu delší než 30 kalendářních dnů se provede v plném rozsahu.

      (5)  Technická prohlídka před schválením technické způsobilosti vozidla je technická prohlídka vozidla, jehož technická způsobilost dosud nebyla schválena a které dosud nebylo registrováno v České republice. Tato technická prohlídka se provádí v plném rozsahu, při respektování zvláštností vozidla. Kontrolní nálepku při této technické prohlídce vozidlu přidělí a na registrační značku vylepí registrační orgán.

      (6)  Technická prohlídka ADR je technickou prohlídkou vozidla určeného k přepravě nebezpečných věcí z hlediska plnění požadavků stanovených zvláštním právním předpisem.²) Tento druh technické prohlídky může provádět pouze stanice technické kontroly, která byla k této činnosti pověřena ministerstvem a jejíž pracovníci byli pro tuto činnost vyškoleni. Podmínky zabezpečení této činnosti oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

      (7)  Evidenční kontrola je technická prohlídka vozidla v rozsahu kontrolních úkonů stanovených v příloze č. 7 ve skupině kontrolních úkonů č. 100. Tato technická prohlídka je účelově zaměřena na kontrolu souladu provedení vozidla s údaji uvedenými v technickém průkazu vozidla a v osvědčení o registraci vozidla. Evidenční kontrola je součástí každé pravidelné technické prohlídky.

      (8)  Technická prohlídka na žádost zákazníka je technickou prohlídkou provedenou v plném nebo částečném rozsahu podle požadavků zákazníka. Při této technické prohlídce se vozidlu nepřiděluje kontrolní nálepka a neprovádí se zápis o výsledku technické prohlídky do technického průkazu vozidla.

§ 9

      (1)  Žadatel o provedení technické prohlídky předloží stanici technické kontroly technický průkaz vozidla, osvědčení o registraci vozidla, osvědčení o měření emisí a protokol o měření emisí. Žadatel o provedení opakované technické prohlídky předloží stanici technické kontroly také protokol o předchozí technické prohlídce vozidla.

      (2)  Stanice technické kontroly provedení technické prohlídky odmítne, jestliže žadatel nepředloží doklady k vozidlu uvedené v odstavci 1, jestliže vozidlo je natolik znečištěné, že znečištění neumožňuje řádné provedení technické prohlídky, nebo z vozidla zjevně unikají provozní hmoty v takové míře, která by znečistila pracoviště nebo ohrozila bezpečnost práce.

      (3)  U vozidla s plynovým pohonem kontrolní technik před vjezdem vozidla na linku stanice technické kontroly zkontroluje s použitím přístroje na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu těsnost plynové soustavy a u vozidla s alternativním pohonem přepne pohon na základní druh paliva.

      (4)  Kontrolní technik provede technickou prohlídku v rozsahu kontrolních úkonů uvedených v příloze č. 7 příslušných druhu technické prohlídky, konstrukci a vybavení vozidla. V průběhu technické prohlídky zaznamenává všechny závady, které na vozidle zjistil.

§ 10

      (1)  Technický stav ústrojí a výbavy vozidla se kontroluje pomocí kontrolních úkonů. Obsahovou náplň kontrolního úkonu tvoří

a): technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem,³)
b): způsob kontroly,
c): specifikace závad, která popisuje zjištěné závady a stanoví stupeň jejich závažnosti.

      (2)  Stupeň závažnosti závad se označuje písmeny A, B a C. Písmenem A se označuje lehká závada, písmenem B vážná závada a písmenem C nebezpečná závada.

      (3)  Pro každý kontrolní úkon se stanoví konkrétní podmínky a konkrétní technologie jeho provádění. Podrobný popis kontrolních úkonů se uvede ve Věstníku dopravy.

      (4)  Seznam kontrolních úkonů a stupně hodnocení závad u jednotlivých kontrolních úkonů jsou stanoveny v příloze č. 7.

§ 11

Přístroje a vybavení k provádění technické prohlídky
(K § 47 odst. 4 a § 54 odst. 6 zákona)

      (1)  Druhy stanic technické kontroly jsou

a): stanice technické kontroly pro osobní automobily,
b): stanice technické kontroly pro užitkové automobily,
c): stanice technické kontroly pro traktory.

(2) Stanice technické kontroly pro osobní a pro užitkové automobily musí být k provádění technické prohlídky vybavena nejméně těmito přístroji a zařízeními:

a): přístrojem na kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách s možností huštění (dále jen ,,hustič pneumatik"),
b): zařízením na kontrolu vůlí přední nápravy,
c): přístrojem na kontrolu geometrie řízené nápravy,
d): zařízením na kontrolu házivosti kol,
e): přístrojem na kontrolu seřízení světlometů,
f): válcovou zkušebnou brzd,
g): přístrojem na zjišťování přítomnosti uhlovodíkového plynu,
h): zvedákem do pracovní jámy ke zdvižení nápravy vozidla,
i): zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení,
j): soupravou tlakoměrů pro kontrolu vzduchových soustav vozidel; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory,
k): decelerometrem; jen stanice technické kontroly pro užitkové automobily a traktory.

      (3)  Stanice technické kontroly pouze pro traktory musí být vybavena nejméně decelerometrem, tlakoměrem a zařízením na kontrolu zapojení zásuvky tažného zařízení.

      (4)  Přístroje uvedené v odstavci 1 písm. a) až i) a k) musí být schváleného typu. Základní charakteristiky přístrojů a zařízení používaných k technické prohlídce jsou uvedeny v příloze č. 8.

      (5)  Přístroje používané k provádění technických prohlídek vozidel jsou pracovními měřidly nestanovenými (pracovními měřidly).¹) Hustiče pneumatik uvedené do provozu po 17. srpnu 2000 jsou pracovními měřidly stanovenými (stanovená měřidla).⁴) Zásady práce s měřidly a lhůty jejich kalibrace nebo ověřování stanoví ,,Metrologický řád stanic technické kontroly" uvedený v příloze č. 9.

      (6)  Metrologickou návaznost měřidel v síti stanic technické kontroly zajišťují osoby pověřené ministerstvem. Postupy používané pověřenými subjekty pro zajišťování návaznosti měřidel ve stanicích technické kontroly schvaluje ministerstvo po dohodě s Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

§ 12

Protokol o technické prohlídce
(K § 53 odst. 2 zákona)

      (1)  Protokol o technické prohlídce obsahuje

a): záhlaví s logem stanic technické kontroly, číslo stanice technické kontroly, název provozovatele, místo nebo sídlo podnikání a číslo telefonu stanice technické kontroly,
b): název protokolu a evidenční číslo protokolu, které se skládá z dvojčíslí označujícího kalendářní rok, dvojčíslí označujícího kalendářní měsíc provedení technické prohlídky a z pořadového čísla protokolu v kalendářním měsíci,
c): druh, rozsah a datum provedení technické prohlídky vozidla,
d): značku, typ, druh a kategorii vozidla, registrační značku, číslo podvozku, typ motoru, rok výroby a datum první registrace vozidla a stav počítače ujeté vzdálenosti,
e): jméno a adresu nebo firmu a sídlo provozovatele vozidla,
f): číslo stanice měření emisí a datum a číslo protokolu o provedeném měření emisí,
g): zjištěné závady ústrojí nebo funkcí vozidla uváděné v samostatných skupinách podle závažnosti závad,
h): poznámky, ve kterých se uvádějí podstatné informace o provedené technické prohlídce a vozidlu,
i): výsledek hodnocení technické způsobilosti vozidla k provozu,
j): druh a termín příští technické prohlídky podle lhůty stanovené zákonem,
k): údaj, zda byla, či nebyla vozidlu přidělena kontrolní nálepka,
l): jméno kontrolního technika, který provedl technickou prohlídku,
m): razítko a podpis odpovědného pracovníka stanice technické kontroly.

      (2)  Vzor protokolu o technické prohlídce je uveden v příloze č. 10.

§ 13

Vyznačování provedení technické prohlídky vozidla
(K § 48 odst. 4 zákona)

      (1)  Výsledek hodnocení technické způsobilosti vozidla a dobu platnosti technické způsobilosti vozidla vyznačuje stanice technické kontroly zápisem ve starším provedení technického průkazu vozidla v části ,,Technická kontrola vozidla", v novějším provedení technického průkazu vozidla v části ,,Záznam o technické prohlídce a platnost technické způsobilosti vozidla". Provedení a způsob zápisu oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

      (2)  Kladný výsledek technické prohlídky a dobu platnosti osvědčení o technické způsobilosti vozidla k provozu vyznačuje stanice technické kontroly umístěním kontrolní nálepky technické způsobilosti vozidla na zadní tabulku registrační značky vozidla. Na kontrolní nálepce se perforací vyznačí rok a měsíc příští technické prohlídky vozidla.

      (3)  Při první registraci vozidla nebo při přidělení nové registrační značky umísťuje kontrolní nálepku technické způsobilosti vozidla na registrační značku okresní úřad. Na kontrolní nálepce perforací vyznačí termín příští technické prohlídky vozidla podle lhůty stanovené zákonem.

      (4)  Vzor provedení kontrolní nálepky technické způsobilosti vozidla, způsob vyznačování termínu příští technické prohlídky a umístění kontrolní nálepky na jednotlivé druhy tabulek registračních značek vozidel je uveden v příloze č. 6.

§ 14

Informační systém stanic technické kontroly
(K § 48 odst. 4 zákona)

      (1)  Výsledky činnosti stanic technické kontroly jsou evidovány a vyhodnocovány v automatizovaném informačním systému stanic technické kontroly (AIS STK). AIS STK je dvoustupňový informační systém.

      (2)  Prvním stupněm AIS STK je tvorba protokolů o technické prohlídce a sběr informací, které obsahují. Informace se vytvářejí a zpracovávají ve stanicích technické kontroly prostřednictvím uživatelského programu AIS STK schváleného ministerstvem.

      (3)  Druhým stupněm AIS STK je zpracování a přenos informací na místa určení, které zajišťuje správce systému. Výstupy schvaluje, místa určení a podmínky předávání informací stanoví ministerstvo.

      (4)  Stanice technické kontroly zasílají informace podle odstavce 2 správci systému elektronickou cestou. Stanice technické kontroly předávají informace správci systému nejpozději ve 3. pracovní den měsíce následujícího po vykazovaném měsíci.

      (5)  Pro zabezpečení shromažďování a přenosu informací musí být stanice technické kontroly vybavena nejméně osobním počítačem s příslušenstvím a programovým vybavením konzultovaným se správcem informačního systému, a od data vyhlášeného ministerstvem i internetovým připojením.

ČÁST TŘETÍ

STANICE TECHNICKÜ KONTROLY

§ 15

Druhy stanic technické kontroly
(K § 54 odst. 6 zákona)

      Stanice technické kontroly se dělí na

a): stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií L, M1, N1, O1 a O2 (dále jen ,,stanice technické kontroly pro osobní automobily"),
b): stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla kategorií M2, M3, N2, N3, O1, O2, O3 a O4 a zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, OT1, OT2, OT3 a OT4 (dále jen ,,stanice technické kontroly pro užitkové automobily"),
c): stanice technické kontroly pro zvláštní motorová a přípojná vozidla kategorií T, OT1, OT2, OT3 a OT4 (dále jen ,,stanice technické kontroly pro traktory").

§ 16

Základní technické vybavení a uspořádání stanice technické kontroly
(K § 54 odst. 6 zákona)

(1) Kontrolní linka stanice technické kontroly pro osobní automobily musí mít tyto minimální rozměry:

a): délka linky ................. 33,0 m (4 kontrolní stání),

nebo ................. 26,0 m (3 kontrolní stání),

b): šířka linky .................. 5,0 m,
c): světlá výška linky (včetně vrat) .............. 3,0 m,
d): světlá šířka vrat ......... 3,0 m.

(2) Kontrolní linka stanice technické kontroly pro užitkové automobily musí mít tyto minimální rozměry:

a): délka linky .................. 42,0 m,
b): šířka linky ................... 6,0 m,
c): světlá výška linky (včetně vrat) ................ 4,5 m,
d): světlá šířka vrat .......... 3,5 m.

(3) Kapacita kontrolní linky stanice technické kontroly pro osobní automobily v jednosměnném provozu při čtyřech kontrolních stáních je 12 500 technických prohlídek za rok a při třech kontrolních stáních 10 000 technických prohlídek za rok. Kapacita kontrolní linky pro užitkové automobily je 4 600 technických prohlídek za rok.

(4) V návaznosti na kontrolní linku podle odstavců 1 a 2 musí mít stanice technické kontroly tyto další prostory:

a): kancelář příjmu,
b): kancelář vedoucího,
c): místnost pro kontrolní techniky (pro 4 kontrolní techniky min. 20 m²),
d): čekárnu pro návštěvníky navazující na kancelář příjmu,
e): sociální zařízení pro pracovníky a návštěvníky stanice technické kontroly,
f): parkovací plochy pro vozidla přistavovaná k technické prohlídce a pro vozidla, která již technickou prohlídku absolvovala, (celková potřebná kapacita těchto parkovišť je pro stanici technické kontroly pro osobní automobily min. 8 vozidel a pro stanici technické kontroly pro užitkové automobily min. 3 osmnáctimetrové soupravy a 2 dvanáctimetrová vozidla),
g): vnitřní komunikace v areálu stanice technické kontroly, které musí umožňovat bezpečný a plynulý provoz,
h): areál stanice technické kontroly musí mít samostatný vjezd a výjezd z veřejně přístupné pozemní komunikace.

(5) Uspořádání jednotlivých pracovišť i celého areálu stanice technické kontroly musí umožnit dodržení předepsaných technologických postupů technické prohlídky a odpovídat zvláštnímu právnímu předpisu⁵) a obsahu doporučených technických norem⁶) pro

a): parkovací plochy,
b): vnitřní komunikace,
c): příjezdové a výjezdové prostory na kontrolní linku,
d): pracovní jámu pro kontrolní úkony na spodku vozidla,
e): podlahy pracovišť na kontrolu seřízení světlometů a na kontrolu geometrie přední nápravy.

      (6)  Podlahy na kontrolních linkách musí mít bezprašný a snadno udržovatelný povrch.

      (7)  Z ustanovení odstavců 1, 2, 4 a 5 lze u stanic technické kontroly uvedených do provozu před nabytím účinnosti zákona připustit v odůvodněných případech odchylku. Stavební uspořádání stanice technické kontroly však musí odpovídat vždy alespoň podmínkám uspořádání stanice technické kontroly platným v době, kdy byla takováto stanice uvedena do provozu.

      (8)  Stanice technické kontroly podle odstavců 1 a 2 musí být kromě přístrojů a zařízení uvedených v § 11 dále vybavena nejméně

a): zařízením pro kontinuální odsávání výfukových plynů po celé délce linky,
b): zdrojem stlačeného vzduchu ve stanici pro osobní automobily s tlakem nejméně 0,6 MPa a ve stanici pro užitkové automobily s tlakem nejméně 1,0 MPa,
c): montážní lampou do pracovní jámy,
d): osobním počítačem s hardwarovým a softwarovým vybavením splňujícím požadavky informačního systému stanic technické kontroly,
e): telefonní linkou, faxem nebo obdobným zařízením.

      (9)  Stanice technické kontroly, která provádí pouze technické prohlídky vozidel Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby, nemusí splňovat podmínky uspořádání podle odstavců 1, 2, 4 a 5. Technická prohlídka uvedených vozidel nemusí být prováděna na průjezdné kontrolní lince.

§ 17

Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice technické kontroly
(K § 57 odst. 3 zákona)

      (1)  Před zahájením provozu stanice technické kontroly zabezpečí její provozovatel kalibraci měřidel a závěrečnou expertízu o splnění všech podmínek k provozování stanice technické kontroly vypracovanou osobou určenou ministerstvem.

      (2)  Protokoly o závěrečné expertíze a výsledku metrologické kontroly spolu s kopiemi profesních osvědčení kontrolních techniků provozovatel stanice technické kontroly předloží okresnímu úřadu ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly. V případě nové stavby stanice technické kontroly nebo změny stavby provedené za účelem užívání stavby k provádění technických prohlídek předloží provozovatel stanice technické kontroly okresnímu úřadu i kopii kolaudačního rozhodnutí.

§ 18

Osvědčení k zahájení provozu stanice technické kontroly
(K § 57 odst. 3 zákona)

      (1)  Při splnění všech podmínek uvedených v § 17 vydá okresní úřad provozovateli stanice technické kontroly osvědčení k zahájení provozu, ve kterém mu stanoví také evidenční číslo stanice technické kontroly.

      (2)  Kopii vydaného osvědčení podle odstavce 1 zašle okresní úřad ministerstvu.

      (3)  Před zahájením provozu musí být stanice technické kontroly označena způsobem stanoveným v příloze č. 11.

§ 19

Rozsah odborných znalostí a učební osnova výuky teoretické přípravy a praktického výcviku k získání odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek
(K § 62 odst. 2 zákona)

      (1)  Rozsah odborných znalostí kontrolního technika obsahuje učební osnova základního kurzu, která je uvedena v příloze č. 12.

      (2)  Cílem výuky teoretické přípravy a praktického výcviku základního kurzu je seznámit kontrolní techniky

a): s organizací technických prohlídek, sítě stanic technické kontroly a rámcově se systémem řízení této sítě,
b): s odpovědností kontrolního technika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,
c): s vlivem změn technického stavu vozidla na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, na životní prostředí a ekonomiku provozu vozidla,
d): s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla,
e): s praktickým výkonem kontrolní činnosti na kontrolních linkách pro jednotlivé druhy vozidel a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu vozidla,
f): s organizací metrologie v České republice a v síti stanic technické kontroly s cílem naučit činnostem, které jsou nutné pro zajištění správnosti měřidel a měření,
g): s vedením agendy spojené s činností stanice technické kontroly.

§ 20

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky z odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek a zkušební řád
(K § 62 odst. 2 zákona)

(1) Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek se skládá z písemného testu, praktické a ústní zkoušky.

(2) Písemným testem prokazuje kontrolní technik znalosti

a): právních předpisů upravujících činnost stanice technické kontroly, provádění technické prohlídky, kontroly a hodnocení technického stavu vozidla, podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích,
b): základního technického názvosloví a agendy spojené s činností stanice technické kontroly,
c): metrologického zabezpečení v České republice a ve stanici technické kontroly,
d): konstrukce, obsluhy a údržby měřidel a technologických zařízení používaných při technické prohlídce.

      (3)  Praktickou a ústní zkouškou prokazuje kontrolní technik znalosti a dovednosti při používání měřidel a technologických zařízení se zaměřením na správnost vyhodnocení měření a praktického provádění technické prohlídky na kontrolní lince a na správné hodnocení technického stavu vozidla.

      (4)  Zkušební řád závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k provádění technických prohlídek je uveden v příloze č. 13.

§ 21

Profesní osvědčení kontrolního technika
(K § 60 odst. 3 zákona)

      Vzor profesního osvědčení kontrolního technika k provádění technických prohlídek je uveden v příloze č. 14.

ČÁST ČTVRTÁ

STANICE MĚŘENÍ EMISÍ

§ 22

Základní technické vybavení stanice měření emisí
(K § 63 odst. 5 zákona)

      (1)  Stanice měření emisí musí mít pro své provozování prostory splňující podmínky pro měření emisí odpovídající zvláštnímu právnímu předpisu,⁵) doporučeným technickým normám⁶) a instrukcím oznámeným ministerstvem ve Věstníku dopravy podle § 88 odst. 2 zákona. Dále musí být vybavena zařízením na odsávání výfukových plynů, větráním a vytápěním.

      (2)  Přístroje a zařízení používané ve stanici měření emisí musí umožňovat měření emisí podle stanovených metodik a předpisů výrobce značky vozidla, pro kterou je oprávněn provádět měření emisí. Měřicí zařízení musí být metrologicky navázané.

§ 23

Způsob ověření plnění podmínek k provozování stanice měření emisí
(K § 66 odst. 3 zákona)

      (1)  Před zahájením provozu stanice měření emisí zabezpečí její provozovatel kalibraci měřidel a závěrečnou expertízu o splnění všech podmínek k provozování stanice měření emisí.

      (2)  Protokoly o závěrečné expertíze a výsledku metrologické kontroly spolu s kopiemi profesních osvědčení mechaniků provozovatel stanice měření emisí předloží příslušnému okresnímu úřadu ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice měření emisí. V případě nové stavby stanice měření emisí nebo změny stavby provedené za účelem užívání stavby k provádění měření emisí předloží provozovatel stanice měření emisí okresnímu úřadu i kopii kolaudačního rozhodnutí.

      (3)  Stanice měření emisí, která má základní povinné technické vybavení pro měření emisí vozidel s neřízenými emisními systémy, může měřit emise všech značek a typů vozidel s neřízenými emisními systémy, pro něž má k dispozici potřebné technické podklady pro jejich seřizování a opravy.

      (4)  Stanici měření emisí pro měření emisí zážehových motorů vozidel s neřízenými emisními systémy a pro měření emisí vznětových motorů traktorů může provozovat i stanice technické kontroly, která splňuje podmínky pro udělení tohoto oprávnění a má potřebné technické podklady.

      (5)  Měření emisí u vozidel s řízenými emisními systémy může provádět jen stanice měření emisí, která je vybavena stanovenou přístrojovou technikou pro kontrolu funkce řízeného emisního systému včetně jejího propojení s vozidlem a dokumentací, která stanoví postupy komunikace s řídící jednotkou systému a způsob vyhledávání závad.

      (6)  Stanice měření emisí, která je oprávněna měřit emise konkrétní značky vozidel s řízenými emisními systémy a která rozšířila své vybavení pro měření emisí i pro jiné značky vozidel nebo typy řízených emisních systémů, než které jsou uvedeny v oprávnění k provozování stanice měření emisí, může měřit emise vozidel těchto dalších značek pouze za předpokladu, že

a): doloží expertízou příslušnému okresnímu úřadu splnění podmínek pro měření emisí i pro tyto další značky vozidla nebo typy řízených emisních systémů,
b): příslušný okresní úřad ji udělí oprávnění k provozování stanice měření emisí i pro tyto další značky vozidel nebo typy řízených emisních systémů.

      (7)  Pověření výrobce vozidla nebo výrobce emisního systému, představované obchodní smlouvou o servisním zastoupení (o smluvní opravně), lze nahradit specializovaným školením mechaniků u výrobce vozidla, výrobce emisního systému nebo výrobce (dovozce) diagnostické techniky pro řízené emisní systémy vozidel nebo ve zvláštním školicím zařízení zaměřeném na diagnostiku a opravy emisních systémů vozidel. Školicí zařízení musí být pro tyto účely pověřené ministerstvem. Poskytování vzdělávacích služeb nesmí být vázáno na jiné obchodní aktivity, dokumentace musí být poskytována za přiměřenou a nediskriminační cenu.

      (8)  Stanici měření emisí pro měření emisí motorů vozidel s řízenými i neřízenými emisními systémy může provozovat i oprávněná zkušebna (§ 19 odst. 7 zákona).

§ 24

Osvědčení k zahájení provozu stanice měření emisí
(K § 66 odst. 3 zákona)

      (1)  Při splnění všech podmínek uvedených v § 23 vydá okresní úřad provozovateli stanice měření emisí osvědčení k zahájení provozu, ve kterém mu stanoví také evidenční číslo stanice měření emisí.

      (2)  Kopii vydaného osvědčení podle odstavce 1 zašle okresní úřad ministerstvu.

      (3)  Před zahájením provozu musí být stanice měření emisí označena způsobem stanoveným v příloze č. 15.

§ 25

Rozsah odborných znalostí a učební osnova výuky teoretické přípravy k získání odborné způsobilosti k měření emisí
(K § 71 odst. 2 zákona)

      (1)  Rozsah odborných znalostí mechanika obsahuje učební osnova základního kurzu, která je uvedena v příloze č. 16.

      (2)  Cílem základního kurzu je seznámit mechanika

a): s organizací měření emisí, sítě stanic měření emisí a rámcově se systémem řízení této sítě,
b): s odpovědností mechanika a s právními a ekonomickými důsledky jeho činnosti,
c): se zásadami schvalování vozidel a motorů z hlediska emisí výfukových plynů,
d): s vlivem změn technického stavu motoru a jeho příslušenství na životní prostředí a ekonomiku provozu,
e): s konstrukcí a funkcí diagnostických zařízení s cílem naučit tato zařízení používat pro ověřování funkce a zjišťování technického stavu ústrojí vozidla, motoru a jeho příslušenství,
f): s praktickým výkonem měření emisí a se správným hodnocením zjišťovaného technického stavu motoru a jeho příslušenství,
g): s organizací metrologie v České republice a v síti stanic měření emisí s cílem naučit činnostem, které jsou nutné pro zajištění metrologického pořádku ve stanici měření emisí,
h): s vedením agendy spojené s činností stanice měření emisí.

§ 26

Organizování a hodnocení závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k měření emisí a zkušební řád
(K § 71 odst. 2 zákona)

      (1)  Závěrečná zkouška odborné způsobilosti k měření emisí se skládá formou písemného testu. Závěrečnou zkouškou odborné způsobilosti prokazuje mechanik znalosti odpovídající cíli základního kurzu podle § 25 odst. 2.

      (2)  Zkušební řád závěrečné zkoušky odborné způsobilosti k měření emisí je uveden v příloze č. 17.

§ 27

Profesní osvědčení mechanika
(K § 69 odst. 3 zákona)

      Vzory profesního osvědčení mechanika k provádění měření emisí jsou uvedeny v příloze č. 18.

ČÁST PÁTÁ

TECHNICKÜ PROHLÍDKY A MĚŘENÍ EMISÍ ZVLÁŠTNÍCH VOZIDEL

§ 28

Způsob provádění technické prohlídky a měření emisí traktoru a jeho přípojného vozidla
(K § 79 odst. 5 zákona)

      (1)  Rozsah kontrolních úkonů pro zjišťování a hodnocení technického stavu traktoru a jeho přípojného vozidla při technické prohlídce a měření emisí ve stanici technické kontroly a stanici měření emisí je uveden v příloze č. 7.

      (2)  Technickou prohlídku traktoru a jeho přípojného vozidla je možno provést i na vhodném místě mimo kontrolní linku stanice technické kontroly. Pro jízdní zkoušku účinku brzd traktoru a jeho přípojného vozidla musí být dostatečně dlouhá a široká pozemní komunikace nebo prostranství, na kterém se traktor nebo traktor s přípojným vozidlem může bezpečně otočit. Vozovka zkušebního úseku pozemní komunikace nebo prostranství musí mít rovný, čistý a neklouzavý asfaltový, asfaltobetonový nebo cementobetonový povrch, bez výmolů nebo jiného povrchového poškození.

      (3)  Pokyny k výběru místa soustředění traktorů určeného k provádění technických prohlídek a měření emisí traktorů mobilním způsobem oznámí ministerstvo ve Věstníku dopravy.

ČÁST ŠESTÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 29

      (1)  Osvědčení o schválení přístrojů pro stanice technické kontroly a stanice měření emisí vydaná před účinností této vyhlášky na dobu neurčitou pozbývají platnosti dnem 30. června 2002, pokud nebude jejich platnost prodloužena; o prodloužení platnosti může výrobce požádat způsobem uvedeným v příloze č. 3, nejpozději do 31. března 2002.

      (2)  Platnost osvědčení o odborné způsobilosti kontrolních techniků stanic technické kontroly a mechaniků stanic měření emisí vydaných před účinností zákona č. 56/2001 Sb. a platných ke dni účinnosti tohoto zákona se mění z doby určité na dobu neurčitou.

      (3)  Stanice technické kontroly a stanice měření emisí smí od 1. ledna 2002 vylepovat na tabulky registračních značek pouze kontrolní nálepky s hologramem podle vzoru v příloze č. 6.

      (4)  Tiskopisy osvědčení o měření emisí vyrobené před účinností této vyhlášky je možné používat až do vyčerpání skladových zásob.

      (5)  Vzory protokolů o měření emisí a technických prohlídkách používané před účinností této vyhlášky je možné používat do instalace upravených počítačových uživatelských programů, nejpozději však do 31. prosince 2001.

§ 30

      Zrušují se:

1.  vyhláška č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel, s výjimkou přílohy č. 1, kontrolní úkony pro zjišťování a hodnocení technického stavu vozidla při technické prohlídce, která se ruší k 31. prosinci 2001,

2.  vyhláška č. 322/1997 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva dopravy č. 103/1995 Sb., o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel.

§ 31

Účinnost

      Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

Ing. Schling v. r.

––––––––––––––––––––

¹)
Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb.
²)
Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR).
³)
Vyhláška č. 301/2001 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
⁴)
Vyhláška č. 263/2000 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu.
⁵)
Vyhláška č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel.
⁶)
ČSN 73 6059 Servisy a opravny motorových vozidel. Čerpací stanice pohonných hmot. ČSN 30 0552 Zjišťování stopových a obrysových průměrů zatáčení atd. ČSN 73 6057 Jednotlivé a řadové garáže. ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel. ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací.