Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
91
Zákon
ze dne 3. dubna 1998
kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb., zákona č. 234/1992 Sb. a nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. První odstavec preambule zákona se vypouští a v jejím druhém odstavci se vypouštějí slova „Aby tyto zásady byly vyjádřeny v právním řádu republiky, usneslo se” a za slovo „republiky” se vkládají slova „se usneslo”.
2. Články I až VII včetně nadpisu se vypouštějí.
3. § 1 zní:
㤠1
(1) Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem.
(2) Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.”.
4. V § 2 se slova „Občané, kteří chtějí spolu uzavřít manželství” nahrazují slovy „Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství (dále jen „snoubenci”)” a slovo „společenský” se vypouští.
5. § 3 zní:
㤠3
(1) Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci (dále jen „matriční úřad”) nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem.
(2) Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.”.
6. § 4 zní:
㤠4
Občanský sňatek
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského) zastupitelstva matričního úřadu, v jehož obvodu má jeden z nich trvalý pobyt, a to za přítomnosti matrikáře.
(2) Příslušný matriční úřad může povolit uzavření manželství před jiným matričním úřadem nebo na kterémkoli vhodném místě.
(3) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoli obecním úřadem na kterémkoli místě.”.
7. § 4a a 4b včetně nadpisu znějí:
„Církevní sňatek
§ 4a
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před příslušným orgánem církve, a to před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností.1)
(2) Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony.
(3) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli místě.
§ 4b
(1) Podmínky uzavření manželství stanovené tímto zákonem platí i pro církevní sňatek.
(2) Církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství.
(3) Orgán církve, před kterým došlo k uzavření manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zvláštních předpisů2) příslušnému matričnímu úřadu, v jehož obvodě bylo manželství uzavřeno.3)”.
8. § 5 včetně poznámky č.3a) zní:
㤠5
Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před zastupitelským úřadem České republiky oprávněným k tomu zvláštním předpisem.3a)
3a) Čl. 5 písm. f) vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.”.
9. § 6 odst. 1 včetně poznámky č.3b) zní:
„(1) Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady,3b) jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství.
3b) Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 22/1977 Sb., kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách, ve znění pozdějších předpisů.”.
10. § 6 odst. 3 zní:
„(3) Matriční úřad může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.”.
11. V § 7 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a slovo „občané” se nahrazuje slovem „snoubenci”.
12. § 7 se doplňuje odstavcem 2, který zní:
„(2) V cizině může přijmout prohlášení snoubenců v případě uvedeném v odstavci 1 i kapitán lodi plující pod vlajkou České republiky, kapitán letadla registrovaného v České republice a velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.”.
13. § 8 odst. 1 zní:
„(1) Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před matričním úřadem nebo oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich.”.
14. § 9 a 10 znějí:
㤠9
(1) Z důležitých důvodů může okresní úřad povolit, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být písemná a podpis na ní musí být úředně ověřen. Druhý snoubenec, se kterým má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označen, jinak manželství nevznikne.
(2) Odvolání plné moci je účinné, jen pokud se o něm druhý snoubenec dozví předtím, než učiní prohlášení, že vstupuje do manželství.
§ 10
(1) Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky.
(2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.”.
15. V části první hlavě druhé (§ 11) se nadpis „OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ” nahrazuje nadpisem „NEPLATNOST A NEEXISTENCE MANŽELSTVÍ”.
16. § 13 odst. 3 se vypouští.
17. § 14 zní:
㤠14
(1) Manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům.
(2) Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít manželství jen s povolením soudu.
(3) Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud však může osobě, která je stižena duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, uzavření manželství povolit, je-li zdravotní stav osoby slučitelný s účelem manželství.
(4) Uzavře-li manželství osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba, která trpí duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k právním úkonům, vysloví soud neplatnost manželství bez návrhu.
(5) Uzavře-li manželství osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, nebo osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud nevysloví, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelný s účelem manželství.”.
18. Za § 15 se vkládá nový § 15a, který zní:
㤠15a
(1) Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření manželství bylo učiněno v důsledku bezprávné výhrůžky anebo omylu týkajícího se totožnosti jednoho ze snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství. Soud vysloví neplatnost takového manželství na návrh kteréhokoli z manželů.
(2) Právo manžela uplatnit neplatnost manželství podle odstavce 1 zanikne uplynutím jednoho roku ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti dozvěděl.”.
19. Za § 17 se vkládá nový § 17a, který zní:
㤠17a
(1) Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření manželství donuceni fyzickým násilím.
(2) Manželství nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším šestnácti let.
(3) Manželství nevznikne, jestliže nebyly dodrženy podmínky uvedené v § 4, § 4a odst. 1, § 4b odst. 2 a § 9.”.
20. § 18 zní:
㤠18
Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.”.
21. § 19 zní:
㤠19
(1) O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.
(2) Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti.
(3) Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.”.
22. § 20 odst. 2 se vypouští a zároveň se zrušuje číslování odstavců.
23. § 21 zní:
㤠21
(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě bylo známo, že druhý manžel tyto účinky proti ní výslovně vyloučil.”.
24. § 23 se vypouští.
25. § 24 zní:
㤠24
(1) Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.
(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.”.
26. Za § 24 se vkládá nový § 24a, který zní:
㤠24a
(1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy
a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a
b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.
(2) Ustanovení § 24 odst. 2 platí obdobně.”.
27. Za § 24a se vkládá nový § 24b, který zní:
㤠24b
(1) Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.
(2) Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24.”.
28. § 25 zní:
㤠25
Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu.”.
29. V § 26 odst. 1 se slova „V rozhodnutí” nahrazují slovy „Před rozhodnutím”.
30. § 26 odst. 2 až 5 znějí:
„(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.”.
31. § 27 odst. 2 zní:
„(2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.”.
32. V § 27 odst. 3 se slovo „zdraví” vypouští.
33. § 27 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.”.
34. § 29 zní:
㤠29
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.”.
35. V části druhé hlavě první (§ 30) se nadpis „VÝCHOVA DĚTÍ” nahrazuje nadpisem „RODIČOVSKÁ ZODPOVĚDNOST”.
36. § 30 se vypouští.
37. § 31 zní:
㤠31
(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností
a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
b) při zastupování nezletilého dítěte,
c) při správě jeho jmění.
(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
(3) Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.
(4) Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné potřeby rodiny.”.
38. Nadpis nad § 32 se vypouští.
39. § 32 odst. 2 zní:
„(2) Rodiče mají být svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem.”.
40. § 33 zní:
㤠33
Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti.”.
41. § 34 zní:
㤠34
(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.
(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven.
(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících.”.
42. § 35 zní:
㤠35
Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.”.
43. § 36 včetně poznámky č.5) zní:
㤠36
Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.5)
5) § 8 a 9 občanského zákoníku.”.
44. § 37 zní:
㤠37
(1) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů.
(2) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán sociálně právní ochrany dětí.”.
45. Za § 37 se vkládají nové § 37a a 37b, které znějí:
㤠37a
(1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře.
(2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.
(3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování ze správy jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho roku po skončení správy. Práva dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení zůstávají nedotčena.
§ 37b
(1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Opatrovníkem může být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s ustanovením opatrovníkem souhlasí.
(2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán sociálně právní ochrany dětí.
(3) Soud vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí řádného hospodáře spravovat. Zároveň určí, jakým způsobem má být, popřípadě nesmí být s jednotlivými částmi nakládáno. Zejména stanoví způsob výkonu vlastnických a jiných věcných práv a práv z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným papírům a práv závazkových.
(4) Opatrovník nesmí při správě jmění činit úkony, které jsou spojeny s nepřiměřeným rizikem.
(5) Opatrovník podléhá dohledu soudu. Soud podle okolností konkrétního případu podmíní platnost právního úkonu opatrovníka svým souhlasem a určí povinnost pravidelného podávání zpráv o správě jmění dítěte.
(6) Opatrovník je povinen nejpozději do dvou měsíců po skončení své funkce předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte.
(7) Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů spojených se správou jmění a na přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud.
(8) Opatrovník odpovídá za porušení povinností uvedených v odstavcích 3 a 4 podle obecných předpisů o náhradě škody.”.
46. V § 38 odst. 2 se slova „národnímu výboru pověřenému vést matriky” nahrazují slovy „matričnímu úřadu”.
47. V § 39 odst. 2 se slova „národním výborem pověřeným vést matriky” nahrazují slovy „matričním úřadem”.
48. V části druhé hlavě druhé (§ 41) se nadpis „ÚČAST SPOLEČNOSTI PŘI VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ RODIČŮ” nahrazuje nadpisem „SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ”.
49. § 41 včetně poznámek č.6) a7) zní:
㤠41
(1) Sociálně právní ochranou dětí se rozumí ochrana práva dítěte na zdravý vývoj, řádnou výchovu a ochrana oprávněných zájmů dítěte; za oprávněný zájem dítěte se považuje i ochrana jeho jmění (§ 37a a 37b). Sociálně právní ochranou dětí se rozumí též předcházení vzniku ohrožení dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje a působení k obnovení narušených funkcí rodiny. Cílem sociálně právní ochrany je blaho dítěte. Sociálně právní ochranu dětí zajišťují příslušné orgány6) a obce7) tím, že zejména zjišťují případy ohroženého nebo narušeného vývoje nebo výchovy dětí a jsou povinny činit opatření k odstranění jejich příčin a důsledků, zejména opatření směřující k ochraně dětí před tělesným nebo duševním násilím a zanedbáváním.
(2) Jestliže rodičům brání překážky ve výkonu rodičovské zodpovědnosti vůči dítěti, popřípadě je-li dítě ohroženo, je každý z nich oprávněn dovolat se pomoci orgánů sociálně právní ochrany dětí, jiných státních orgánů, škol, školských zdravotnických či poradenských zařízení a orgánů obce. To platí přiměřeně i pro jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte. Dovolat se pomoci těchto orgánů a zařízení je oprávněno i samo dítě.
6) § 19 zákona ČNR č. 114/1978 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb. ČR
7) § 15 zákona ČNR č. 114/1978 Sb., ve znění zákona č. 118/1995 Sb. ČR”.
50. § 42 odst. 1 zní:
„(1) Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Na takové chování dětí nebo na vážné porušení práv a povinností rodičů může v zájmu dítěte kdokoli upozornit orgán sociálně právní ochrany dětí, soud nebo jiný oprávněný orgán.”.
51. V § 42 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Tato oznámení jsou důvěrná, a pokud jde o oznámení fyzické osoby, nesmí orgán, který toto oznámení přijal, sdělit zdroj svých informací, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.”.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
52. V § 42 odst. 3 se slova „omezují rodičovská práva” nahrazují slovy „omezuje rodičovská zodpovědnost”.
53. V § 43 odst. 1 se slova „Národní výbor” nahrazují slovy „Orgán sociálně právní ochrany dětí” a slova „se společenskými organizacemi” se nahrazují slovy „jinými fyzickými a právnickými osobami”.
54. V § 43 odst. 2 se slova „společnosti na řádné výchově dětí” nahrazují slovy „na řádné výchově dítěte” a slova „národní výbor” se nahrazují slovy „orgán sociálně právní ochrany dětí”.
55. V § 43 odst. 2 písm. a) se slovo „občany” nahrazuje slovem „osoby” a slova”, nebo požádá společenskou organizaci, aby toto opatření vykonala sama” se vypouštějí; v písmenu b) se slova „společenských organizací” nahrazují slovy „občanských sdružení”.
56. V § 43 odst. 3 se slova „národní výbor” nahrazují slovy „orgán sociálně právní ochrany dětí”.
57. § 44 až 46 znějí:
㤠44
(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti.
(2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.
(3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.
(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.
(5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích odstavců nezaniká.
§ 45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte.
(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte; do rozhodnutí soudu společná výchova trvá.
(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
(4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče vymezí soud rozsah jejich práv a povinností k dítěti.
§ 46
(1) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče; podmínky stanoví zvláštní předpis.
(2) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.
(3) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.”.
58. V § 47 se slova „Národní výbor” nahrazují slovy „Orgán sociálně právní ochrany dětí”.
59. § 48 zní:
㤠48
(1) Je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte, pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů, jsou pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí nebo osoby, které byly pověřeny ochranou zájmů dítěte, oprávněni navštívit dítě v prostředí, kde žije, především v bytě, zjistit v jeho bydlišti, škole nebo na pracovišti, zda je o něj náležitě pečováno, a vyšetřit výchovné poměry.
(2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor a poznatky, je třeba na jeho názor a poznatky vzít zřetel při dalších opatřeních.”.
60. V § 49 se slova „svých rodičovských práv a povinností” nahrazují slovy „rodičovské zodpovědnosti”.
61. § 50 odst. 1 zní:
„(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.”.
62. V části druhé hlavě třetí (§ 51) se nadpis „URČENÍ OTCOVSTVÍ” nahrazuje nadpisem „URČENÍ RODIČOVSTVÍ”.
63. V části druhé pod nadpis hlavy třetí (§ 51) se vkládá nový § 50a, který zní:
㤠50a
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.”.
64. V § 52 odst. 1 se za slovo „rodičů” vkládají tato slova: „učiněným před matričním úřadem nebo soudem”.
65. § 52 odst. 2 zní:
„(2) Prohlášení nezletilého rodiče o otcovství musí být učiněno vždy před soudem.”.
66. § 54 odst. 1 zní:
„(1) Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.”.
67. V § 56 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a slova „navrhovatel za řízení” se nahrazují slovy „navrhovatel v průběhu řízení”.
68. § 56 se doplňuje odstavci 2 a 3, které znějí:
„(2) Zemře-li v průběhu řízení muž, proti kterému návrh na určení otcovství směřuje, pokračuje soud v řízení proti opatrovníkovi, kterého ustanoví soud.
(3) Zemře-li v průběhu řízení muž, který o sobě tvrdil, že je otcem, a nepokračuje-li v řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví.”.
69. V § 58 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství.”.
70. V § 62 odst. 1 a 2 se slova „generální prokurátor” nahrazují slovy „nejvyšší státní zástupce”; v odstavci 1 se slova „zájem společnosti” nahrazují slovy „zájem dítěte”.
71. Za § 62 se vkládá nový § 62a, který zní:
㤠62a
Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.”.
72. § 63 odst. 1 věta druhá zní: „Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí (§ 31 až 37b).”.
73. V § 64 odst. 1 se slova „občané, kteří” nahrazují slovy „fyzické osoby, které”.
74. § 67 zní:
㤠67
(1) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte, Je-li toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení.
(2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý.”.
75. § 68 zní:
㤠68
(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže
a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo
b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i v případě, že rodič je nezletilý.
(3) O splnění podmínek uvedených v odstavci 1 rozhoduje ke dni podání návrhu orgánem sociálně právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte, popřípadě rodičem dítěte soud.”.
76. Za § 68 se vkládají nové § 68a a 68b, které znějí:
㤠68a
Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí. Souhlas může být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěna na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů.
§ 68b
V případech uvedených v § 68 odst. 1 a § 68a je třeba k osvojení souhlasu opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.”.
77. § 69 odst. 2 zní:
„(2) O svěření dítěte, které je v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů rozhodne orgán sociálně právní ochrany dětí; ustanovení § 67 až 68b platí obdobně.”.
78. § 69 se doplňuje odstavci 3 a 4, které znějí:
„(3) Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě svěřené mu do pěstounské péči, nevyžaduje se, aby před rozhodnutím soudu o osvojení bylo dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči pěstouna na jeho náklad, pokud pěstounská péči trvala alespoň po tuto dobu.
(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně v případech, kdy se rozhodne osvojit dítě svěřené mu do výchovy jiná fyzická osoba než rodič podle § 45, a v případech, kdy se rozhodne osvojit dítě poručník, který o ně osobně pečuje.”.
79. Za § 69 se vkládá nový § 69a, který zní:
㤠69a
Před rozhodnutím poučí soud osvojitele o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.”.
80. § 70 zní:
㤠70
Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření a dalších potřebných vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k osvojení a posoudit, zda se nepříčí účelům osvojení a s výsledky svého šetření seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Je povinen zjistit zdravotní stav osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence.”.
81. Za § 70 se vkládá nový § 70a, který zní:
㤠70a
Dítě nemůže být osvojeno, dokud rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství zahájeném na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte, nenabude právní moci.”.
82. V § 71 se na konci tečka nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „to platí i v případě, že osvojitelem je manžel matky osvojence.”.
83. V § 72 odst. 1 větě druhé se za slovo „opatrovníka” vkládají tato slova:”, popřípadě poručníka”.
84. § 73 odst. 2 se vypouští.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
85. V § 73 nově označeném odstavci 2 se třetí věta vypouští.
86. V § 74 odst. 2 se na konci první věty vypouští tečka a připojují se tato slova: „a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte.”.
87. § 76 zní:
㤠76
Osvojenec může být opětovně osvojen jen v případě, že je osvojován manželem osvojitele nebo osvojitel zemřel a nebo dřívější osvojení bylo zrušeno.”.
88. V části druhé hlavě páté (§ 78) se nadpis „VÝCHOVA A ZASTUPOVÁNÍ NEZLETILÉHO, JEHOŽ RODIČE NEMOHOU SVÁ PRÁVA A POVINNOSTI VYKONÁVAT” nahrazuje nadpisem „PORUČENSTVÍ A OPATROVNICTVÍ”.
89. § 78 včetně nadpisu zní:
„Poručenství
§ 78
Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.”.
90. § 79 zní:
㤠79
(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu.
(2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.
(3) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně právní ochrany dětí.
(4) Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně právní ochrany dětí.”.
91. § 80 až 82 znějí:
㤠80
(1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence.
(2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto jmění přiměřenou odměnu ročně a nebo při skončení správy.
(3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může soud poručníka zprostit.
(4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem.
(5) Ustanovení § 37b zde platí obdobně.
§ 81
Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí. Funkce poručníka nezakládá vyživovací povinnost k dítěti.
§ 82
(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.
(2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.
(3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků, soud vždy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí.”.
92. § 83 včetně nadpisu zní:
„Opatrovnictví
§ 83
(1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem (§ 37 odst. 1), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ 37b), omezení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 2) a řízení o osvojení (§ 68b) ustanoví soud opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba.
(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i orgán sociálně právní ochrany dětí.”.
93. § 85 odst. 2 zní:
„(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.”.
94. Za § 85 se vkládá nový § 85a, který včetně poznámek č.8) a9) zní:
㤠85a
(1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů,8) je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.9)
(2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání.
8) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
9) § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu.”.
95. § 87 odst. 2 zní:
„(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.
96. § 88 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí ustanovení § 85a obdobně.”.
97. § 89 zní:
㤠89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.”.
98. V části třetí hlavě čtvrté (§ 92) se nadpis „PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU ROZVEDENÉHO MANŽELA” nahrazuje nadpisem „VÝŽIVNÉ ROZVEDENÉHO MANŽELA”.
99. V § 92 odst. 1 větě první se za slovem „schopností” spojka „a” nahrazuje čárkou a za slovo „možností” se vkládají tato slova: „a majetkových poměrů”.
100. V § 92 odst. 1 větě druhé se slova „o příspěvku na výživu” nahrazují slovy „o výživném”.
101. § 93 zní:
㤠93
(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2.
(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.”.
102. § 94 zní:
㤠94
(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.
(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.”.
103. V § 95 odst. 1 se slova „jednoho roku” nahrazují slovy „dvou let”.
104. V § 95 odst. 2 se slova „dvacetišesti týdnů” nahrazují slovy”, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolená,10)”.
Poznámka č.10) zní:
„10) § 157 odst. 1 a § 158 zákoníku práce.”.
105. V § 95 odst. 3 se slova „odstavců 1 a 2” nahrazují slovy „odstavce 1”.
106. § 96 odst. 1 zní:
„(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.”.
107. V § 96 odst. 2 se slova „se zásadami morálky socialistické společnosti” nahrazují slovy „s dobrými mravy”.
108. V § 97 odst. 1 se za slovo „částkách,” vkládají tato slova: „s výjimkou případů podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2,”.
109. V § 97 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) U výživného pro dítě může soud v případech hodných zvláštního zřetele rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.”.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
110. § 100 se vypouští.
111. § 101 včetně poznámky č.11) zní:
㤠101
(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu oprávněného poskytne orgán stanovený zvláštním předpisem.11)
(2) Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101 občanského zákoníku.
11) § 5 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.”.
112. V § 102 se slova „národní výbor” nahrazují slovy „orgán stanovený zvláštním předpisem11)”.
113. V § 103 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňují se tato slova: „pokud jeho potřeby nejsou kryty ošetřovným.”.
114. § 105 zní:
㤠105
(1) Úprava společného jmění manželů a společného nájmu je stanovena v § 143 až 151 a § 703 až 709 občanského zákoníku.
(2) Pro účely ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku se děti svěřené do výchovy jiné fyzické osoby (§ 45) a děti, o které osobně pečuje jejich poručník (§ 78), považují za děti vlastní.”.
Čl. II
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb., zákona č. 509/1991 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1994 Sb. ČR, zákona č. 104/1995 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 89/1996 Sb. ČR, zákona č. 94/1996 Sb. ČR a zákona č. 227/1997 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. V § 40a větě první se slova „§ 145 odst. 1” nahrazují slovy „§ 145 odst. 2”.
2. V části druhé hlavě druhé (§ 136) se nadpis „SPOLUVLASTNICTVÍ” nahrazuje nadpisem „SPOLUVLASTNICTVÍ A SPOLEČNÉ JMĚNÍ”.
3. § 136 zní:
㤠136
(1) Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.
(2) Společné jmění může vzniknout jen mezi manžely.”.
4. § 143 až 148 včetně nadpisu znějí:
„Společné jmění manželů
§ 143
(1) Společné jmění manželů tvoří
a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,3)
b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
(2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.
§ 143a
(1) Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(3) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně.
(4) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
§ 144
Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.
§ 145
(1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně.
(2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.
(3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.
(4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.
§ 146
Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba.
§ 147
Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Ustanovení § 143a odst. 4 platí zde obdobně.
§ 148
(1) Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(2) Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.
(3) Je-li podnikatelská činnost po rozhodnutí soudu podle odstavce 2 vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.
(4) Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce 1 nebo 2, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů.”.
5. § 148a se vypouští.
6. § 149 zní:
㤠149
(1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.
(2) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.
(3) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
(4) V případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 se použijí ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně.”.
7. § 150 zní:
㤠150
(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.
(3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.
(4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.”.
8. V § 151 se slova „bezpodílové spoluvlastnictví” nahrazují slovy „společné jmění”.
9. V § 805 se slova „v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů” nahrazují slovy „ve společném jmění manželů” a slova „bezpodílové spoluvlastnictví” se nahrazují slovy „společné jmění”.
Čl. III
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona České národní rady č. 24/1993 Sb. ČR, zákona č. 171/1993 Sb. ČR, zákona č. 117/1994 Sb. ČR, zákona č. 152/1994 Sb. ČR, zákona č. 216/1994 Sb. ČR, zákona č. 84/1995 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 160/1995 Sb. ČR, zákona č. 238/1995 Sb. ČR, zákona č. 247/1995 Sb. ČR, nálezu Ústavního soudu České republiky č. 31/1996 Sb. ČR, zákona č. 142/1996 Sb. ČR, nálezu Ústavního soudu České republiky č. 269/1996 Sb. ČR, zákona č. 202/1997 Sb. ČR, zákona č. 227/1997 Sb. ČR a zákona č. 15/1998 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. § 74 odst. 4 věta první zní: „K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle § 76a je příslušný okresní soud, který je místně příslušný pro obvod (okres) navrhovatele.”.
2. § 113 odst. 1 se vypouští a zároveň se zrušuje číslování odstavců.
3. V § 142 odst. 1 větě druhé se slovo „prokurátora” nahrazuje slovy „nejvyššího státního zástupce”.
4. V § 176 odst. 1 se slova „o omezení nebo zbavení rodičovských práv” nahrazují slovy „o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti anebo o pozastavení jejího výkonu, o poručenství”.
5. V § 181 odst. 1 se za slovo „rodiče” vkládají tato slova:”, popřípadě poručník”.
6. § 181 odst. 2 a 3 včetně poznámek č.37) a38) znějí:
„(2) Rozhodne-li soud v řízení, jehož účastníky jsou rodiče a dítě, že k osvojení není třeba souhlasu rodičů osvojovaného dítěte, ačkoliv jsou jeho zákonnými zástupci,37) nejsou rodiče osvojovaného dítěte účastníky řízení o osvojení.
(3) Rodiče osvojovaného dítěte nejsou účastníky řízení o osvojení, jestliže
a) jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, nebo
b) nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, nebo
c) dali souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům.38)
37) § 68 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění zákona č. 132/1982 Sb.
38) § 68a zákona č. 94/1963 Sb.”.
7. § 181 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4) Manžel osvojitele není účastníkem řízení, není-li k osvojení třeba jeho souhlasu.”.
8. § 238 odst. 2 písm. b) zní:
„b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení.”.
Čl. IV
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona České národní rady č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb. ČR, zákona č. 84/1993 Sb. ČR, zákona č. 160/1993 Sb. ČR, zákona č. 266/1993 Sb. ČR, zákona č. 307/1993 Sb. ČR, zákona č. 182/1994 Sb. ČR, zákona č. 241/1994 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 155/1995 Sb. ČR, zákona č. 160/1995 Sb. ČR a zákona č. 133/1997 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. V § 74 odst. 2 se poslední věta vypouští.
2. § 75 včetně poznámek č.64) a65) zní:
㤠75
Dítětem se pro účely poskytování sociálně právní ochrany dětí rozumí osoba nezletilá. Každé dítě je oprávněno obracet se ve věcech sociálně právní ochrany dětí na příslušný orgán64) nebo na obec65) a upozorňovat na porušení svých práv a oprávněných zájmů uvedených v § 41 zákona o rodině.
64) § 19 zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb. ČR
65) § 15 zákona ČNR č. 114/1988 Sb., ve znění zákona č. 118/1995 Sb. ČR”.
Čl. V
Zákon České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 125/1990 Sb., zákona České národní rady č. 210/1990 Sb., zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., zákona České národní rady č. 459/1990 Sb., zákona České národní rady č. 9/1991 Sb., zákona České národní rady č. 144/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., zákona č. 84/1993 Sb. ČR, zákona č. 307/1993 Sb. ČR, nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 238/1995 Sb. ČR a zákona č. 289/1997 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. § 15 odst. 2 písm. a) bod 1 zní:
„1. o výchovných opatřeních podle zvláštního předpisu,9) neučinil-li tak v téže věci soud nebo podle § 19 písm. a) bodu 6 okresní úřad,”.
2. V § 15 odst. 2 písm. b) se slovo „nezletilým” nahrazuje slovem „dítětem”.
3. V § 15 odst. 2 písm. ch) se za slovo „osvojiteli,” vkládá toto slovo: „poručníky,”.
4. § 15 odst. 2 písm. i) se čárka na konci nahrazuje tečkou a písmeno j) se vypouští.
5. § 19 písm. a) bod 1 včetně poznámky č.54) zní:
„1. o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů,54)
54) § 69 odst. 2 zákona o rodině.”.
6. § 19 písm. a) bod 6 zní:
„6. o výchovných opatřeních podle zvláštního předpisu,9) neučinil-li tak v téže věci soud nebo podle § 15 odst. 2 písm. a) bodu 1 obec,”.
7. § 19 písm. a) bod 8 včetně poznámky č. 14) zní:
„8. o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů,14)
14) § 15 odst. 4 zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči.”.
8. § 19 písm. b) včetně poznámek č.15) a55) zní:
„b) vykonává funkci poručníka a funkci opatrovníka v případech, kdy byl poručníkem nebo opatrovníkem podle zvláštního předpisu15) ustanoven, a dále činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení v případech stanovených zvláštním předpisem,55)
15) § 37 odst. 2, § 37b, § 79 odst. 4 a § 83 zákona o rodině.
55) § 79 odst. 4 zákona o rodině.”.
9. § 19 písm. c) zní:
„c) provádí dohled nad dítětem, pokud byl jím nebo soudem stanoven,16)”.
10. § 19 písm. e) včetně poznámek č.17),18),56) až58) zní:
„e) navrhuje soudu
1. nařízení ústavní výchovy,17)
2. omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, popřípadě pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti,18)
3. zrušení ústavní výchovy a výchovných opatření uložených soudem,56)
4. pro účely osvojení vydat rozhodnutí o tom, že rodiče soustavně neprojevují o dítě zájem,57)
5. stanovení výživného rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat výživné dítěti, na dítě svěřené do pěstounské péče,
6. výkon rozhodnutí o povinnosti poskytovat výživné, přešel-li nárok na výživné na stát,58)
17) § 46 odst. 2 zákona o rodině.
18) § 44 odst. 1 až 4 zákona o rodině.
56) § 42 odst. 1 zákona o rodině.
57) § 68 zákona o rodině.
58) § 7 odst. 2 zákona č. 50/1973 Sb., ve znění zákona č. 118/1992 Sb.”.
11. V § 19 písm. l) se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které včetně poznámky č.59) zní:
„m) přijímá souhlas rodičů k osvojení podle zvláštního předpisu.59)
59) § 68a zákona o rodině.”.
12. V § 20 se slovo „nezletilé” vypouští.
13. V § 21 písm. a) bodu 1 se slova „neučinila-li tak obec,” vypouštějí.
14. § 55 včetně poznámky č.60) zní:
㤠55
(1) Odkladný účinek nemá odvolání proti rozhodnutí
a) jímž byla dávka sociální péče odňata nebo snížena nebo jímž byla zastavena její výplata a nebo jímž byla dávka přiznána v menším než požadovaném nebo v právním předpise vymezeném rozsahu,
b) o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů54) a o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů.14)
(2) Rodiče jsou účastníky řízení o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů,54) jen jsou-li jimi v řízení o osvojení podle zvláštního předpisu.60)
60) § 181 odst. 3 občanského soudního řádu.”.
15. § 56 odst. 1 zní:
„(1) Místní příslušnost obcí a okresních úřadů podle § 15 odst. 2 písm. b) až h) a § 19 písm. b) až ch) a j) až m) se řídí místem trvalého pobytu dítěte; nesnese-li řešení otázek výchovy a výživy dítěte odkladu, řídí se místní příslušnost místem, kde se dítě zdržuje.”.
16. V § 56 odst. 2 se slovo „nezletilé” vypouští.
17. V § 56a se slova „nezletilého” a „nezletilé” vypouštějí.
18. V § 58 písm. a) se slova „vojáka a” a slova „s výjimkou dávek a služeb poskytovaných občanům se změněnou pracovní schopností” vypouštějí.
Čl. VI
Zákon č. 117/1995 Sb. ČR, o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb. ČR, zákona č. 132/1997 Sb. ČR a zákona č. 242/1997 Sb. ČR, se mění takto:
1. V § 24 odst. 1 a § 25 odst. 1 se číslo „1, 40” nahrazuje číslem „1, 60”.
2. § 43 odst. 2 zní:
„(2) Jestliže poručník o dítě osobně pečuje, náleží poručníkovi a dítěti dávky podle § 37 až 42.”.
Čl. VII
Zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. ČR, zákona č. 157/1993 Sb. ČR, zákona č. 302/1993 Sb. ČR, zákona č. 315/1993 Sb. ČR, zákona č. 323/1993 Sb. ČR, zákona č. 85/1994 Sb. ČR, zákona č. 255/1994 Sb. ČR, zákona č. 59/1995 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 323/1996 Sb. ČR, zákona č. 61/1997 Sb. ČR a zákona č. 242/1997 Sb. ČR, se mění takto:
V § 24 odst. 6 písm. c) se slova „na nezaopatřené dítě” vypouštějí.
Čl. VIII
Přechodná ustanovení
1. Manžel, který přijal před účinností tohoto zákona příjmení druhého manžela, může do 31. prosince 1998 oznámit matričnímu úřadu, že bude užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí.
2. Věci, které ke dni 1. srpna 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. Pohledávky a dluhy, které vznikly před 1. srpnem 1998 a které se podle tohoto zákona považují za součást společného jmění manželů, se stávají jeho součástí. Pokud jiné předpisy mluví o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, rozumí se tím společné jmění manželů.
3. Opatrovníci ustanovení podle § 78 zákona o rodině se považují od 1. srpna 1998 za poručníky s právy a povinnostmi zde uvedenými. Pokud jiné předpisy mluví o opatrovnictví a opatrovnících podle § 78 zákona o rodině, rozumí se tím podle povahy věci poručenství a poručníci.
4. Církvemi a náboženskými společnostmi oprávněnými ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o rodině jsou církve a náboženské společnosti, které jsou registrovány podle zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.
5. Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. srpnem 1998; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé do 31. července 1998 se však posuzují podle dosavadních předpisů.
Čl. IX
Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. X
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1998, s výjimkou čl. VI bodu 1, který nabývá účinnosti dnem 1. července 1998.
Zeman v. r.
Havel v. r.
Tošovský v. r.
Zákon
ze dne 3. dubna 1998
kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb., zákona č. 234/1992 Sb. a nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. První odstavec preambule zákona se vypouští a v jejím druhém odstavci se vypouštějí slova „Aby tyto zásady byly vyjádřeny v právním řádu republiky, usneslo se” a za slovo „republiky” se vkládají slova „se usneslo”.
2. Články I až VII včetně nadpisu se vypouštějí.
3. § 1 zní:
㤠1
(1) Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem.
(2) Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.”.
4. V § 2 se slova „Občané, kteří chtějí spolu uzavřít manželství” nahrazují slovy „Muž a žena, kteří chtějí spolu uzavřít manželství (dále jen „snoubenci”)” a slovo „společenský” se vypouští.
5. § 3 zní:
㤠3
(1) Manželství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci (dále jen „matriční úřad”) nebo před orgánem církve nebo náboženské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem.
(2) Prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.”.
6. § 4 zní:
㤠4
Občanský sňatek
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před starostou (primátorem) nebo pověřeným členem obecního (městského) zastupitelstva matričního úřadu, v jehož obvodu má jeden z nich trvalý pobyt, a to za přítomnosti matrikáře.
(2) Příslušný matriční úřad může povolit uzavření manželství před jiným matričním úřadem nebo na kterémkoli vhodném místě.
(3) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít před kterýmkoli obecním úřadem na kterémkoli místě.”.
7. § 4a a 4b včetně nadpisu znějí:
„Církevní sňatek
§ 4a
(1) Prohlášení o uzavření manželství učiní snoubenci před příslušným orgánem církve, a to před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností.1)
(2) Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony.
(3) Je-li život snoubence přímo ohrožen, může se manželství uzavřít na kterémkoli místě.
§ 4b
(1) Podmínky uzavření manželství stanovené tímto zákonem platí i pro církevní sňatek.
(2) Církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství.
(3) Orgán církve, před kterým došlo k uzavření manželství, je povinen bezodkladně doručit protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle zvláštních předpisů2) příslušnému matričnímu úřadu, v jehož obvodě bylo manželství uzavřeno.3)”.
8. § 5 včetně poznámky č.3a) zní:
㤠5
Občan České republiky může v cizině uzavřít manželství též před zastupitelským úřadem České republiky oprávněným k tomu zvláštním předpisem.3a)
3a) Čl. 5 písm. f) vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.”.
9. § 6 odst. 1 včetně poznámky č.3b) zní:
„(1) Snoubenci jsou povinni předložit stanovené doklady,3b) jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství.
3b) Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 22/1977 Sb., kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách, ve znění pozdějších předpisů.”.
10. § 6 odst. 3 zní:
„(3) Matriční úřad může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.”.
11. V § 7 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a slovo „občané” se nahrazuje slovem „snoubenci”.
12. § 7 se doplňuje odstavcem 2, který zní:
„(2) V cizině může přijmout prohlášení snoubenců v případě uvedeném v odstavci 1 i kapitán lodi plující pod vlajkou České republiky, kapitán letadla registrovaného v České republice a velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí.”.
13. § 8 odst. 1 zní:
„(1) Snoubenci jsou povinni při uzavírání manželství před matričním úřadem nebo oprávněným orgánem církve souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, či zda si ponechají svá dosavadní příjmení nebo zda spolu s příjmením společným bude jeden z nich užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; bylo-li předchozí příjmení složeno ze dvou příjmení, může být na druhém místě užíváno a uváděno jen jedno z nich.”.
14. § 9 a 10 znějí:
㤠9
(1) Z důležitých důvodů může okresní úřad povolit, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být písemná a podpis na ní musí být úředně ověřen. Druhý snoubenec, se kterým má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označen, jinak manželství nevznikne.
(2) Odvolání plné moci je účinné, jen pokud se o něm druhý snoubenec dozví předtím, než učiní prohlášení, že vstupuje do manželství.
§ 10
(1) Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky.
(2) Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.”.
15. V části první hlavě druhé (§ 11) se nadpis „OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ UZAVŘENÍ MANŽELSTVÍ” nahrazuje nadpisem „NEPLATNOST A NEEXISTENCE MANŽELSTVÍ”.
16. § 13 odst. 3 se vypouští.
17. § 14 zní:
㤠14
(1) Manželství nemůže uzavřít osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům.
(2) Osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, může uzavřít manželství jen s povolením soudu.
(3) Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Soud však může osobě, která je stižena duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, uzavření manželství povolit, je-li zdravotní stav osoby slučitelný s účelem manželství.
(4) Uzavře-li manželství osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba, která trpí duševní poruchou, která by měla za následek zbavení způsobilosti k právním úkonům, vysloví soud neplatnost manželství bez návrhu.
(5) Uzavře-li manželství osoba, jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena, nebo osoba stižená duševní poruchou, která by měla za následek omezení způsobilosti k právním úkonům, bez povolení soudu, vysloví soud neplatnost tohoto manželství na návrh kteréhokoli z manželů. Neplatnost manželství soud nevysloví, jestliže zdravotní stav manžela se stal slučitelný s účelem manželství.”.
18. Za § 15 se vkládá nový § 15a, který zní:
㤠15a
(1) Manželství je neplatné, jestliže prohlášení o uzavření manželství bylo učiněno v důsledku bezprávné výhrůžky anebo omylu týkajícího se totožnosti jednoho ze snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manželství. Soud vysloví neplatnost takového manželství na návrh kteréhokoli z manželů.
(2) Právo manžela uplatnit neplatnost manželství podle odstavce 1 zanikne uplynutím jednoho roku ode dne, kdy se o rozhodné skutečnosti dozvěděl.”.
19. Za § 17 se vkládá nový § 17a, který zní:
㤠17a
(1) Manželství nevznikne, jestliže muž nebo žena byli k prohlášení o uzavření manželství donuceni fyzickým násilím.
(2) Manželství nevznikne, jestliže bylo uzavřeno nezletilým mladším šestnácti let.
(3) Manželství nevznikne, jestliže nebyly dodrženy podmínky uvedené v § 4, § 4a odst. 1, § 4b odst. 2 a § 9.”.
20. § 18 zní:
㤠18
Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.”.
21. § 19 zní:
㤠19
(1) O uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.
(2) Poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady společné domácnosti může být zcela nebo zčásti vyváženo osobní péčí o společnou domácnost a děti.
(3) Neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud.”.
22. § 20 odst. 2 se vypouští a zároveň se zrušuje číslování odstavců.
23. § 21 zní:
㤠21
(1) Manžel je oprávněn zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
(2) Jednání jednoho manžela při obstarávání běžných záležitostí rodiny zavazuje oba manžely společně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestliže jiné osobě bylo známo, že druhý manžel tyto účinky proti ní výslovně vyloučil.”.
24. § 23 se vypouští.
25. § 24 zní:
㤠24
(1) Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.
(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.”.
26. Za § 24 se vkládá nový § 24a, který zní:
㤠24a
(1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy
a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a
b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.
(2) Ustanovení § 24 odst. 2 platí obdobně.”.
27. Za § 24a se vkládá nový § 24b, který zní:
㤠24b
(1) Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.
(2) Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24.”.
28. § 25 zní:
㤠25
Manželství nelze rozvést, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, které vydá soud v řízení podle § 176 občanského soudního řádu.”.
29. V § 26 odst. 1 se slova „V rozhodnutí” nahrazují slovy „Před rozhodnutím”.
30. § 26 odst. 2 až 5 znějí:
„(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(3) Rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.”.
31. § 27 odst. 2 zní:
„(2) Soud však styk rodičů s dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.”.
32. V § 27 odst. 3 se slovo „zdraví” vypouští.
33. § 27 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4) Vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci.”.
34. § 29 zní:
㤠29
Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do jednoho měsíce po právní moci rozhodnutí o rozvodu oznámit matričnímu úřadu, že přijímá opět své dřívější příjmení, popřípadě že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího.”.
35. V části druhé hlavě první (§ 30) se nadpis „VÝCHOVA DĚTÍ” nahrazuje nadpisem „RODIČOVSKÁ ZODPOVĚDNOST”.
36. § 30 se vypouští.
37. § 31 zní:
㤠31
(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností
a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
b) při zastupování nezletilého dítěte,
c) při správě jeho jmění.
(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
(3) Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje.
(4) Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné potřeby rodiny.”.
38. Nadpis nad § 32 se vypouští.
39. § 32 odst. 2 zní:
„(2) Rodiče mají být svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem.”.
40. § 33 zní:
㤠33
Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti.”.
41. § 34 zní:
㤠34
(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.
(2) Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven.
(3) Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících.”.
42. § 35 zní:
㤠35
Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.”.
43. § 36 včetně poznámky č.5) zní:
㤠36
Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.5)
5) § 8 a 9 občanského zákoníku.”.
44. § 37 zní:
㤠37
(1) Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů.
(2) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán sociálně právní ochrany dětí.”.
45. Za § 37 se vkládají nové § 37a a 37b, které znějí:
㤠37a
(1) Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře.
(2) Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných.
(3) Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování ze správy jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho roku po skončení správy. Práva dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení zůstávají nedotčena.
§ 37b
(1) V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Opatrovníkem může být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s ustanovením opatrovníkem souhlasí.
(2) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán sociálně právní ochrany dětí.
(3) Soud vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí řádného hospodáře spravovat. Zároveň určí, jakým způsobem má být, popřípadě nesmí být s jednotlivými částmi nakládáno. Zejména stanoví způsob výkonu vlastnických a jiných věcných práv a práv z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným papírům a práv závazkových.
(4) Opatrovník nesmí při správě jmění činit úkony, které jsou spojeny s nepřiměřeným rizikem.
(5) Opatrovník podléhá dohledu soudu. Soud podle okolností konkrétního případu podmíní platnost právního úkonu opatrovníka svým souhlasem a určí povinnost pravidelného podávání zpráv o správě jmění dítěte.
(6) Opatrovník je povinen nejpozději do dvou měsíců po skončení své funkce předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte.
(7) Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů spojených se správou jmění a na přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud.
(8) Opatrovník odpovídá za porušení povinností uvedených v odstavcích 3 a 4 podle obecných předpisů o náhradě škody.”.
46. V § 38 odst. 2 se slova „národnímu výboru pověřenému vést matriky” nahrazují slovy „matričnímu úřadu”.
47. V § 39 odst. 2 se slova „národním výborem pověřeným vést matriky” nahrazují slovy „matričním úřadem”.
48. V části druhé hlavě druhé (§ 41) se nadpis „ÚČAST SPOLEČNOSTI PŘI VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ RODIČŮ” nahrazuje nadpisem „SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ”.
49. § 41 včetně poznámek č.6) a7) zní:
㤠41
(1) Sociálně právní ochranou dětí se rozumí ochrana práva dítěte na zdravý vývoj, řádnou výchovu a ochrana oprávněných zájmů dítěte; za oprávněný zájem dítěte se považuje i ochrana jeho jmění (§ 37a a 37b). Sociálně právní ochranou dětí se rozumí též předcházení vzniku ohrožení dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje a působení k obnovení narušených funkcí rodiny. Cílem sociálně právní ochrany je blaho dítěte. Sociálně právní ochranu dětí zajišťují příslušné orgány6) a obce7) tím, že zejména zjišťují případy ohroženého nebo narušeného vývoje nebo výchovy dětí a jsou povinny činit opatření k odstranění jejich příčin a důsledků, zejména opatření směřující k ochraně dětí před tělesným nebo duševním násilím a zanedbáváním.
(2) Jestliže rodičům brání překážky ve výkonu rodičovské zodpovědnosti vůči dítěti, popřípadě je-li dítě ohroženo, je každý z nich oprávněn dovolat se pomoci orgánů sociálně právní ochrany dětí, jiných státních orgánů, škol, školských zdravotnických či poradenských zařízení a orgánů obce. To platí přiměřeně i pro jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte. Dovolat se pomoci těchto orgánů a zařízení je oprávněno i samo dítě.
6) § 19 zákona ČNR č. 114/1978 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb. ČR
7) § 15 zákona ČNR č. 114/1978 Sb., ve znění zákona č. 118/1995 Sb. ČR”.
50. § 42 odst. 1 zní:
„(1) Každý je oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Na takové chování dětí nebo na vážné porušení práv a povinností rodičů může v zájmu dítěte kdokoli upozornit orgán sociálně právní ochrany dětí, soud nebo jiný oprávněný orgán.”.
51. V § 42 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Tato oznámení jsou důvěrná, a pokud jde o oznámení fyzické osoby, nesmí orgán, který toto oznámení přijal, sdělit zdroj svých informací, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.”.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
52. V § 42 odst. 3 se slova „omezují rodičovská práva” nahrazují slovy „omezuje rodičovská zodpovědnost”.
53. V § 43 odst. 1 se slova „Národní výbor” nahrazují slovy „Orgán sociálně právní ochrany dětí” a slova „se společenskými organizacemi” se nahrazují slovy „jinými fyzickými a právnickými osobami”.
54. V § 43 odst. 2 se slova „společnosti na řádné výchově dětí” nahrazují slovy „na řádné výchově dítěte” a slova „národní výbor” se nahrazují slovy „orgán sociálně právní ochrany dětí”.
55. V § 43 odst. 2 písm. a) se slovo „občany” nahrazuje slovem „osoby” a slova”, nebo požádá společenskou organizaci, aby toto opatření vykonala sama” se vypouštějí; v písmenu b) se slova „společenských organizací” nahrazují slovy „občanských sdružení”.
56. V § 43 odst. 3 se slova „národní výbor” nahrazují slovy „orgán sociálně právní ochrany dětí”.
57. § 44 až 46 znějí:
㤠44
(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti.
(2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.
(3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.
(4) Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.
(5) Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti rozhodnutím soudu podle předchozích odstavců nezaniká.
§ 45
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému dítěte.
(2) Dítě je možno svěřit i do společné výchovy manželů. Zemře-li jeden z manželů, zůstává dítě ve výchově druhého manžela. Po rozvodu manželů rozhodne soud o výchově dítěte; do rozhodnutí soudu společná výchova trvá.
(3) Do výchovy jen jednoho manžela je možno dítě svěřit pouze se souhlasem druhého manžela. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý z manželů pozbyl způsobilosti k právním úkonům nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
(4) Při rozhodnutí o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče vymezí soud rozsah jejich práv a povinností k dítěti.
§ 46
(1) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče; podmínky stanoví zvláštní předpis.
(2) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti.
(3) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.”.
58. V § 47 se slova „Národní výbor” nahrazují slovy „Orgán sociálně právní ochrany dětí”.
59. § 48 zní:
㤠48
(1) Je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví dítěte, pro ochranu jeho práv nebo právem chráněných zájmů, jsou pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí nebo osoby, které byly pověřeny ochranou zájmů dítěte, oprávněni navštívit dítě v prostředí, kde žije, především v bytě, zjistit v jeho bydlišti, škole nebo na pracovišti, zda je o něj náležitě pečováno, a vyšetřit výchovné poměry.
(2) Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor a poznatky, je třeba na jeho názor a poznatky vzít zřetel při dalších opatřeních.”.
60. V § 49 se slova „svých rodičovských práv a povinností” nahrazují slovy „rodičovské zodpovědnosti”.
61. § 50 odst. 1 zní:
„(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.”.
62. V části druhé hlavě třetí (§ 51) se nadpis „URČENÍ OTCOVSTVÍ” nahrazuje nadpisem „URČENÍ RODIČOVSTVÍ”.
63. V části druhé pod nadpis hlavy třetí (§ 51) se vkládá nový § 50a, který zní:
㤠50a
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.”.
64. V § 52 odst. 1 se za slovo „rodičů” vkládají tato slova: „učiněným před matričním úřadem nebo soudem”.
65. § 52 odst. 2 zní:
„(2) Prohlášení nezletilého rodiče o otcovství musí být učiněno vždy před soudem.”.
66. § 54 odst. 1 zní:
„(1) Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.”.
67. V § 56 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a slova „navrhovatel za řízení” se nahrazují slovy „navrhovatel v průběhu řízení”.
68. § 56 se doplňuje odstavci 2 a 3, které znějí:
„(2) Zemře-li v průběhu řízení muž, proti kterému návrh na určení otcovství směřuje, pokračuje soud v řízení proti opatrovníkovi, kterého ustanoví soud.
(3) Zemře-li v průběhu řízení muž, který o sobě tvrdil, že je otcem, a nepokračuje-li v řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví.”.
69. V § 58 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství.”.
70. V § 62 odst. 1 a 2 se slova „generální prokurátor” nahrazují slovy „nejvyšší státní zástupce”; v odstavci 1 se slova „zájem společnosti” nahrazují slovy „zájem dítěte”.
71. Za § 62 se vkládá nový § 62a, který zní:
㤠62a
Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.”.
72. § 63 odst. 1 věta druhá zní: „Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí (§ 31 až 37b).”.
73. V § 64 odst. 1 se slova „občané, kteří” nahrazují slovy „fyzické osoby, které”.
74. § 67 zní:
㤠67
(1) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte, Je-li toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení.
(2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý.”.
75. § 68 zní:
㤠68
(1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže
a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo
b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i v případě, že rodič je nezletilý.
(3) O splnění podmínek uvedených v odstavci 1 rozhoduje ke dni podání návrhu orgánem sociálně právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte, popřípadě rodičem dítěte soud.”.
76. Za § 68 se vkládají nové § 68a a 68b, které znějí:
㤠68a
Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně právní ochrany dětí. Souhlas může být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěna na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů.
§ 68b
V případech uvedených v § 68 odst. 1 a § 68a je třeba k osvojení souhlasu opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.”.
77. § 69 odst. 2 zní:
„(2) O svěření dítěte, které je v ústavu z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů rozhodne orgán sociálně právní ochrany dětí; ustanovení § 67 až 68b platí obdobně.”.
78. § 69 se doplňuje odstavci 3 a 4, které znějí:
„(3) Rozhodne-li se pěstoun osvojit dítě svěřené mu do pěstounské péči, nevyžaduje se, aby před rozhodnutím soudu o osvojení bylo dítě nejméně po dobu tří měsíců v péči pěstouna na jeho náklad, pokud pěstounská péči trvala alespoň po tuto dobu.
(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně v případech, kdy se rozhodne osvojit dítě svěřené mu do výchovy jiná fyzická osoba než rodič podle § 45, a v případech, kdy se rozhodne osvojit dítě poručník, který o ně osobně pečuje.”.
79. Za § 69 se vkládá nový § 69a, který zní:
㤠69a
Před rozhodnutím poučí soud osvojitele o účelu, obsahu i důsledcích osvojení.”.
80. § 70 zní:
㤠70
Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření a dalších potřebných vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k osvojení a posoudit, zda se nepříčí účelům osvojení a s výsledky svého šetření seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Je povinen zjistit zdravotní stav osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence.”.
81. Za § 70 se vkládá nový § 70a, který zní:
㤠70a
Dítě nemůže být osvojeno, dokud rozhodnutí soudu v řízení o určení otcovství zahájeném na návrh muže, který o sobě tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte, nenabude právní moci.”.
82. V § 71 se na konci tečka nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „to platí i v případě, že osvojitelem je manžel matky osvojence.”.
83. V § 72 odst. 1 větě druhé se za slovo „opatrovníka” vkládají tato slova:”, popřípadě poručníka”.
84. § 73 odst. 2 se vypouští.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
85. V § 73 nově označeném odstavci 2 se třetí věta vypouští.
86. V § 74 odst. 2 se na konci první věty vypouští tečka a připojují se tato slova: „a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte.”.
87. § 76 zní:
㤠76
Osvojenec může být opětovně osvojen jen v případě, že je osvojován manželem osvojitele nebo osvojitel zemřel a nebo dřívější osvojení bylo zrušeno.”.
88. V části druhé hlavě páté (§ 78) se nadpis „VÝCHOVA A ZASTUPOVÁNÍ NEZLETILÉHO, JEHOŽ RODIČE NEMOHOU SVÁ PRÁVA A POVINNOSTI VYKONÁVAT” nahrazuje nadpisem „PORUČENSTVÍ A OPATROVNICTVÍ”.
89. § 78 včetně nadpisu zní:
„Poručenství
§ 78
Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude nezletilého vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.”.
90. § 79 zní:
㤠79
(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu.
(2) Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manželé.
(3) Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně právní ochrany dětí.
(4) Dokud není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně právní ochrany dětí.”.
91. § 80 až 82 znějí:
㤠80
(1) Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence.
(2) Je-li správa jmění poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto jmění přiměřenou odměnu ročně a nebo při skončení správy.
(3) Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti může soud poručníka zprostit.
(4) Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem.
(5) Ustanovení § 37b zde platí obdobně.
§ 81
Na vztahy poručníka (poručníků) a dítěte se přiměřeně vztahují ustanovení o právech a povinnostech rodičů a dětí. Funkce poručníka nezakládá vyživovací povinnost k dítěti.
§ 82
(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho návrh.
(2) Soud poručníka odvolá, jestliže se stane pro výkon funkce poručníka nezpůsobilý nebo porušuje své povinnosti.
(3) V případě rozvodu manželů, kteří byli ustanoveni do funkce poručníků, soud vždy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manželé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí.”.
92. § 83 včetně nadpisu zní:
„Opatrovnictví
§ 83
(1) Vedle případu střetu zájmů zákonných zástupců a dítěte nebo mezi dětmi týchž rodičů navzájem (§ 37 odst. 1), ohrožení majetkových zájmů dítěte (§ 37b), omezení rodičovské zodpovědnosti (§ 44 odst. 2) a řízení o osvojení (§ 68b) ustanoví soud opatrovníka též v případech, kdy je to v zájmu dítěte z jiných důvodů třeba.
(2) V takových případech lze ustanovit opatrovníkem i orgán sociálně právní ochrany dětí.”.
93. § 85 odst. 2 zní:
„(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.”.
94. Za § 85 se vkládá nový § 85a, který včetně poznámek č.8) a9) zní:
㤠85a
(1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů,8) je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.9)
(2) Tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání.
8) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
9) § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu.”.
95. § 87 odst. 2 zní:
„(2) Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.
96. § 88 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3) Stanoví-li soud výživné pro nezletilé dítě, platí ustanovení § 85a obdobně.”.
97. § 89 zní:
㤠89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.”.
98. V části třetí hlavě čtvrté (§ 92) se nadpis „PŘÍSPĚVEK NA VÝŽIVU ROZVEDENÉHO MANŽELA” nahrazuje nadpisem „VÝŽIVNÉ ROZVEDENÉHO MANŽELA”.
99. V § 92 odst. 1 větě první se za slovem „schopností” spojka „a” nahrazuje čárkou a za slovo „možností” se vkládají tato slova: „a majetkových poměrů”.
100. V § 92 odst. 1 větě druhé se slova „o příspěvku na výživu” nahrazují slovy „o výživném”.
101. § 93 zní:
㤠93
(1) Soud může rozvedenému manželovi, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely podle § 91 odst. 2.
(2) Výživné podle odstavce 1 lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu.”.
102. § 94 zní:
㤠94
(1) Právo na výživné zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.
(2) Právo na výživné zanikne též poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy.”.
103. V § 95 odst. 1 se slova „jednoho roku” nahrazují slovy „dvou let”.
104. V § 95 odst. 2 se slova „dvacetišesti týdnů” nahrazují slovy”, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolená,10)”.
Poznámka č.10) zní:
„10) § 157 odst. 1 a § 158 zákoníku práce.”.
105. V § 95 odst. 3 se slova „odstavců 1 a 2” nahrazují slovy „odstavce 1”.
106. § 96 odst. 1 zní:
„(1) Při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.”.
107. V § 96 odst. 2 se slova „se zásadami morálky socialistické společnosti” nahrazují slovy „s dobrými mravy”.
108. V § 97 odst. 1 se za slovo „částkách,” vkládají tato slova: „s výjimkou případů podle § 94 odst. 2 a § 97 odst. 2,”.
109. V § 97 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) U výživného pro dítě může soud v případech hodných zvláštního zřetele rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnosti. Učiní přitom příslušná opatření zaručující pravidelnou výplatu měsíčních splátek odpovídajících stanovenému výživnému.”.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
110. § 100 se vypouští.
111. § 101 včetně poznámky č.11) zní:
㤠101
(1) Kdo zcela nebo zčásti splnil za jiného vyživovací povinnost, je oprávněn na něm požadovat úhradu tohoto plnění. To platí i tehdy, jestliže příspěvek na výživu v zájmu oprávněného poskytne orgán stanovený zvláštním předpisem.11)
(2) Promlčení tohoto nároku se řídí ustanovením § 101 občanského zákoníku.
11) § 5 zákona ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.”.
112. V § 102 se slova „národní výbor” nahrazují slovy „orgán stanovený zvláštním předpisem11)”.
113. V § 103 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňují se tato slova: „pokud jeho potřeby nejsou kryty ošetřovným.”.
114. § 105 zní:
㤠105
(1) Úprava společného jmění manželů a společného nájmu je stanovena v § 143 až 151 a § 703 až 709 občanského zákoníku.
(2) Pro účely ustanovení § 706 odst. 1 občanského zákoníku se děti svěřené do výchovy jiné fyzické osoby (§ 45) a děti, o které osobně pečuje jejich poručník (§ 78), považují za děti vlastní.”.
Čl. II
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb., zákona č. 509/1991 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1994 Sb. ČR, zákona č. 104/1995 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 89/1996 Sb. ČR, zákona č. 94/1996 Sb. ČR a zákona č. 227/1997 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. V § 40a větě první se slova „§ 145 odst. 1” nahrazují slovy „§ 145 odst. 2”.
2. V části druhé hlavě druhé (§ 136) se nadpis „SPOLUVLASTNICTVÍ” nahrazuje nadpisem „SPOLUVLASTNICTVÍ A SPOLEČNÉ JMĚNÍ”.
3. § 136 zní:
㤠136
(1) Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.
(2) Společné jmění může vzniknout jen mezi manžely.”.
4. § 143 až 148 včetně nadpisu znějí:
„Společné jmění manželů
§ 143
(1) Společné jmění manželů tvoří
a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka,3)
b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
(2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.
§ 143a
(1) Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(3) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně.
(4) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
§ 144
Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.
§ 145
(1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně.
(2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.
(3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.
(4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.
§ 146
Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba.
§ 147
Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Ustanovení § 143a odst. 4 platí zde obdobně.
§ 148
(1) Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(2) Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.
(3) Je-li podnikatelská činnost po rozhodnutí soudu podle odstavce 2 vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.
(4) Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce 1 nebo 2, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů.”.
5. § 148a se vypouští.
6. § 149 zní:
㤠149
(1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.
(2) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.
(3) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
(4) V případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 se použijí ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně.”.
7. § 150 zní:
㤠150
(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.
(3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.
(4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.”.
8. V § 151 se slova „bezpodílové spoluvlastnictví” nahrazují slovy „společné jmění”.
9. V § 805 se slova „v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů” nahrazují slovy „ve společném jmění manželů” a slova „bezpodílové spoluvlastnictví” se nahrazují slovy „společné jmění”.
Čl. III
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona České národní rady č. 24/1993 Sb. ČR, zákona č. 171/1993 Sb. ČR, zákona č. 117/1994 Sb. ČR, zákona č. 152/1994 Sb. ČR, zákona č. 216/1994 Sb. ČR, zákona č. 84/1995 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 160/1995 Sb. ČR, zákona č. 238/1995 Sb. ČR, zákona č. 247/1995 Sb. ČR, nálezu Ústavního soudu České republiky č. 31/1996 Sb. ČR, zákona č. 142/1996 Sb. ČR, nálezu Ústavního soudu České republiky č. 269/1996 Sb. ČR, zákona č. 202/1997 Sb. ČR, zákona č. 227/1997 Sb. ČR a zákona č. 15/1998 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. § 74 odst. 4 věta první zní: „K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle § 76a je příslušný okresní soud, který je místně příslušný pro obvod (okres) navrhovatele.”.
2. § 113 odst. 1 se vypouští a zároveň se zrušuje číslování odstavců.
3. V § 142 odst. 1 větě druhé se slovo „prokurátora” nahrazuje slovy „nejvyššího státního zástupce”.
4. V § 176 odst. 1 se slova „o omezení nebo zbavení rodičovských práv” nahrazují slovy „o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti anebo o pozastavení jejího výkonu, o poručenství”.
5. V § 181 odst. 1 se za slovo „rodiče” vkládají tato slova:”, popřípadě poručník”.
6. § 181 odst. 2 a 3 včetně poznámek č.37) a38) znějí:
„(2) Rozhodne-li soud v řízení, jehož účastníky jsou rodiče a dítě, že k osvojení není třeba souhlasu rodičů osvojovaného dítěte, ačkoliv jsou jeho zákonnými zástupci,37) nejsou rodiče osvojovaného dítěte účastníky řízení o osvojení.
(3) Rodiče osvojovaného dítěte nejsou účastníky řízení o osvojení, jestliže
a) jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, nebo
b) nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, nebo
c) dali souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům.38)
37) § 68 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění zákona č. 132/1982 Sb.
38) § 68a zákona č. 94/1963 Sb.”.
7. § 181 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4) Manžel osvojitele není účastníkem řízení, není-li k osvojení třeba jeho souhlasu.”.
8. § 238 odst. 2 písm. b) zní:
„b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení.”.
Čl. IV
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona České národní rady č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb. ČR, zákona č. 84/1993 Sb. ČR, zákona č. 160/1993 Sb. ČR, zákona č. 266/1993 Sb. ČR, zákona č. 307/1993 Sb. ČR, zákona č. 182/1994 Sb. ČR, zákona č. 241/1994 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 155/1995 Sb. ČR, zákona č. 160/1995 Sb. ČR a zákona č. 133/1997 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. V § 74 odst. 2 se poslední věta vypouští.
2. § 75 včetně poznámek č.64) a65) zní:
㤠75
Dítětem se pro účely poskytování sociálně právní ochrany dětí rozumí osoba nezletilá. Každé dítě je oprávněno obracet se ve věcech sociálně právní ochrany dětí na příslušný orgán64) nebo na obec65) a upozorňovat na porušení svých práv a oprávněných zájmů uvedených v § 41 zákona o rodině.
64) § 19 zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb. ČR
65) § 15 zákona ČNR č. 114/1988 Sb., ve znění zákona č. 118/1995 Sb. ČR”.
Čl. V
Zákon České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 125/1990 Sb., zákona České národní rady č. 210/1990 Sb., zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., zákona České národní rady č. 459/1990 Sb., zákona České národní rady č. 9/1991 Sb., zákona České národní rady č. 144/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., zákona č. 84/1993 Sb. ČR, zákona č. 307/1993 Sb. ČR, nálezu Ústavního soudu České republiky č. 72/1995 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 238/1995 Sb. ČR a zákona č. 289/1997 Sb. ČR, se mění a doplňuje takto:
1. § 15 odst. 2 písm. a) bod 1 zní:
„1. o výchovných opatřeních podle zvláštního předpisu,9) neučinil-li tak v téže věci soud nebo podle § 19 písm. a) bodu 6 okresní úřad,”.
2. V § 15 odst. 2 písm. b) se slovo „nezletilým” nahrazuje slovem „dítětem”.
3. V § 15 odst. 2 písm. ch) se za slovo „osvojiteli,” vkládá toto slovo: „poručníky,”.
4. § 15 odst. 2 písm. i) se čárka na konci nahrazuje tečkou a písmeno j) se vypouští.
5. § 19 písm. a) bod 1 včetně poznámky č.54) zní:
„1. o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů,54)
54) § 69 odst. 2 zákona o rodině.”.
6. § 19 písm. a) bod 6 zní:
„6. o výchovných opatřeních podle zvláštního předpisu,9) neučinil-li tak v téže věci soud nebo podle § 15 odst. 2 písm. a) bodu 1 obec,”.
7. § 19 písm. a) bod 8 včetně poznámky č. 14) zní:
„8. o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů,14)
14) § 15 odst. 4 zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči.”.
8. § 19 písm. b) včetně poznámek č.15) a55) zní:
„b) vykonává funkci poručníka a funkci opatrovníka v případech, kdy byl poručníkem nebo opatrovníkem podle zvláštního předpisu15) ustanoven, a dále činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení v případech stanovených zvláštním předpisem,55)
15) § 37 odst. 2, § 37b, § 79 odst. 4 a § 83 zákona o rodině.
55) § 79 odst. 4 zákona o rodině.”.
9. § 19 písm. c) zní:
„c) provádí dohled nad dítětem, pokud byl jím nebo soudem stanoven,16)”.
10. § 19 písm. e) včetně poznámek č.17),18),56) až58) zní:
„e) navrhuje soudu
1. nařízení ústavní výchovy,17)
2. omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, popřípadě pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti,18)
3. zrušení ústavní výchovy a výchovných opatření uložených soudem,56)
4. pro účely osvojení vydat rozhodnutí o tom, že rodiče soustavně neprojevují o dítě zájem,57)
5. stanovení výživného rodičům, popřípadě jiným fyzickým osobám povinným poskytovat výživné dítěti, na dítě svěřené do pěstounské péče,
6. výkon rozhodnutí o povinnosti poskytovat výživné, přešel-li nárok na výživné na stát,58)
17) § 46 odst. 2 zákona o rodině.
18) § 44 odst. 1 až 4 zákona o rodině.
56) § 42 odst. 1 zákona o rodině.
57) § 68 zákona o rodině.
58) § 7 odst. 2 zákona č. 50/1973 Sb., ve znění zákona č. 118/1992 Sb.”.
11. V § 19 písm. l) se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které včetně poznámky č.59) zní:
„m) přijímá souhlas rodičů k osvojení podle zvláštního předpisu.59)
59) § 68a zákona o rodině.”.
12. V § 20 se slovo „nezletilé” vypouští.
13. V § 21 písm. a) bodu 1 se slova „neučinila-li tak obec,” vypouštějí.
14. § 55 včetně poznámky č.60) zní:
㤠55
(1) Odkladný účinek nemá odvolání proti rozhodnutí
a) jímž byla dávka sociální péče odňata nebo snížena nebo jímž byla zastavena její výplata a nebo jímž byla dávka přiznána v menším než požadovaném nebo v právním předpise vymezeném rozsahu,
b) o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů54) a o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů.14)
(2) Rodiče jsou účastníky řízení o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů,54) jen jsou-li jimi v řízení o osvojení podle zvláštního předpisu.60)
60) § 181 odst. 3 občanského soudního řádu.”.
15. § 56 odst. 1 zní:
„(1) Místní příslušnost obcí a okresních úřadů podle § 15 odst. 2 písm. b) až h) a § 19 písm. b) až ch) a j) až m) se řídí místem trvalého pobytu dítěte; nesnese-li řešení otázek výchovy a výživy dítěte odkladu, řídí se místní příslušnost místem, kde se dítě zdržuje.”.
16. V § 56 odst. 2 se slovo „nezletilé” vypouští.
17. V § 56a se slova „nezletilého” a „nezletilé” vypouštějí.
18. V § 58 písm. a) se slova „vojáka a” a slova „s výjimkou dávek a služeb poskytovaných občanům se změněnou pracovní schopností” vypouštějí.
Čl. VI
Zákon č. 117/1995 Sb. ČR, o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb. ČR, zákona č. 132/1997 Sb. ČR a zákona č. 242/1997 Sb. ČR, se mění takto:
1. V § 24 odst. 1 a § 25 odst. 1 se číslo „1, 40” nahrazuje číslem „1, 60”.
2. § 43 odst. 2 zní:
„(2) Jestliže poručník o dítě osobně pečuje, náleží poručníkovi a dítěti dávky podle § 37 až 42.”.
Čl. VII
Zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. ČR, zákona č. 157/1993 Sb. ČR, zákona č. 302/1993 Sb. ČR, zákona č. 315/1993 Sb. ČR, zákona č. 323/1993 Sb. ČR, zákona č. 85/1994 Sb. ČR, zákona č. 255/1994 Sb. ČR, zákona č. 59/1995 Sb. ČR, zákona č. 118/1995 Sb. ČR, zákona č. 323/1996 Sb. ČR, zákona č. 61/1997 Sb. ČR a zákona č. 242/1997 Sb. ČR, se mění takto:
V § 24 odst. 6 písm. c) se slova „na nezaopatřené dítě” vypouštějí.
Čl. VIII
Přechodná ustanovení
1. Manžel, který přijal před účinností tohoto zákona příjmení druhého manžela, může do 31. prosince 1998 oznámit matričnímu úřadu, že bude užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí.
2. Věci, které ke dni 1. srpna 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. Pohledávky a dluhy, které vznikly před 1. srpnem 1998 a které se podle tohoto zákona považují za součást společného jmění manželů, se stávají jeho součástí. Pokud jiné předpisy mluví o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, rozumí se tím společné jmění manželů.
3. Opatrovníci ustanovení podle § 78 zákona o rodině se považují od 1. srpna 1998 za poručníky s právy a povinnostmi zde uvedenými. Pokud jiné předpisy mluví o opatrovnictví a opatrovnících podle § 78 zákona o rodině, rozumí se tím podle povahy věci poručenství a poručníci.
4. Církvemi a náboženskými společnostmi oprávněnými ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o rodině jsou církve a náboženské společnosti, které jsou registrovány podle zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.
5. Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. srpnem 1998; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé do 31. července 1998 se však posuzují podle dosavadních předpisů.
Čl. IX
Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. X
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1998, s výjimkou čl. VI bodu 1, který nabývá účinnosti dnem 1. července 1998.
Zeman v. r.
Havel v. r.
Tošovský v. r.
