242

ZÁKON
ze dne 29. června 2000
o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů






      Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

EKOLOGICKÜ ZEMĚDĚLSTVÍ

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

      Tento zákon stanoví podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a podmínky pro výrobu biopotravin. Dále upravuje systém osvědčování původu bioproduktů a biopotravin a jejich označování, jakož i výkon kontroly a dozoru nad dodržováním tohoto zákona.

§ 2

      Ustanovení tohoto zákona o ekologickém podnikateli se přiměřeně použijí i na ekologického chovatele včel.

§ 3

Vymezení pojmů

      Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)

ekologickým zemědělstvím zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat¹) v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu,²)

b)

ekofarmou uzavřená hospodářská jednotka zahrnující pozemky, hospodářské budovy, provozní zařízení a případně i hospodářská zvířata¹) uvedená v § 4 odst. 2, sloužící ekologickému zemědělství,

c)

bioproduktem surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená na základě osvědčení podle § 22 k výrobě biopotravin,

d)

biopotravinou potravina³) vyrobená za podmínek uvedených v tomto zákoně a splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními právními předpisy,⁴) na niž bylo vydáno osvědčení o biopotravině (§ 22),

e)

ekologickým podnikatelem osoba, která na ekofarmě zemědělsky podniká⁵) a je registrována podle tohoto zákona,

f)

ekologickým chovatelem včel osoba, která není ekologickým podnikatelem, chová včely v ekologickém zemědělství a je registrována v souladu s tímto zákonem,

g)

výrobcem biopotravin osoba, která vyrábí biopotraviny za účelem jejich uvádění do oběhu,

h)

přechodným obdobím období, v průběhu kterého se uskutečňuje přeměna zemědělského hospodaření na ekologické zemědělství,

i)

nejkratší dobou chovu⁶) doba, po kterou musí být hospodářské zvíře¹) uvedené v § 4 odst. 2 chováno podle podmínek uvedených v tomto zákoně, aby mohly být jeho produkty označovány jako bioprodukty,

j)

uváděním do oběhu nabízení k prodeji, prodej nebo jiné formy nabízení ke spotřebě, skladování, balení, přeprava pro potřeby prodeje a dovoz za účelem prodeje,

k)

dávkou léčiv⁷) nebo veterinárních přípravků⁸) množství léčiv nebo veterinárních přípravků, které byly hospodářskému zvířeti¹) podány od zahájení léčení do úplného vyléčení nemoci.

§ 4

      (1)  Ekologický podnikatel nesmí souběžně s produkcí bioproduktů produkovat stejné suroviny rostlinného nebo živočišného původu jinou zemědělskou výrobou. Na ekofarmě je souběžná produkce zakázána. Toto ustanovení se nevztahuje na ekologického chovatele včel.

      (2)  V ekologickém zemědělství je možné chovat pouze ty druhy hospodářských zvířat,¹) které stanoví prováděcí právní předpis.

      (3)  Ekologický podnikatel nesmí na pozemcích nově zařazených do přechodného období (§ 7 odst. 4) pěstovat stejné plodiny jako na pozemcích ekofarmy s výjimkou travních porostů a stávajících trvalých kultur.

HLAVA II

EKOLOGICKÜ ZEMĚDĚLSTVÍ

Díl 1

Společná ustanovení pro pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat

Oddíl 1

Registrace pro ekologické zemědělství

§ 5

Úvodní ustanovení

      (1)  Osoba, která hodlá zemědělsky podnikat⁵) na ekofarmě v souladu s tímto zákonem, (dále jen ,,žadatel") je povinna podat žádost o registraci pro ekologické zemědělství na ekofarmě podle tohoto zákona (dále jen ,,registrace").

      (2)  Žádost o registraci může být podána

a)

pro pěstování rostlin,

b)

pro pěstování rostlin i chov⁶) hospodářských zvířat, nebo

c)

pro chov⁶) hospodářských zvířat, pokud již ve vztahu k ekofarmě nabylo právní moci rozhodnutí o registraci pro pěstování rostlin,

d)

pro chov včel.

      (3)  Žádost o registraci je povinna podat též osoba, která hodlá být považována za ekologického chovatele včel. Ustanovení o žadateli se použijí přiměřeně.

§ 6

Žádost o registraci

      (1)  Žádost o registraci podává žadatel Ministerstvu zemědělství (dále jen ,,ministerstvo").

      (2)  Žádost musí obsahovat tyto základní údaje:

a)

informace o žadateli

      1.  u fyzické osoby jméno, příjmení, místo trvalého pobytu, rodné číslo nebo datum narození, není-li vydáno rodné číslo, u právnické osoby obchodní název, sídlo a identifikační číslo,
      2.  platný doklad opravňující žadatele k podnikání v úředně ověřené kopii,

b)

údaje o hospodářských budovách a provozních zařízeních, které bude žadatel užívat k ekologickému zemědělství, podle údajů katastru nemovitostí,⁹) a

c)

označení pozemků a přehledně vyznačené mapy pozemků, na nichž bude žadatel ekologicky hospodařit, podle údajů katastru nemovitostí⁹) a doklad o vlastnictví pozemků, nájemní smlouvě či jiném právním důvodu k zemědělskému hospodaření¹⁰) na pozemcích.

      (3)  V případě žádosti o registraci pro pěstování rostlin [§ 5 odst. 2 písm. a)] obsahuje žádost mimo údajů podle odstavce 2 také navrhovaný způsob ekologického hospodaření nejméně na dobu následujících 3 let v tomto rozsahu:

a)

osevní postup, druhy plodin, zejména setí plodin určených k zaorání a sloužících k zúrodnění půdy (dále jen ,,zelené hnojení"),

b)

druhy a roční dávky všech hnojiv, statkových hnojiv, pomocných půdních látek,¹¹)

c)

způsob a uplatňované metody ochrany rostlin a použití přípravků¹²) podle povinné evidence, a

d)

způsob zajištění ochrany ekologického zemědělství před negativními vlivy zemědělské činnosti (§ 10).

      (4)  V případě žádosti o registraci pro chov⁶) hospodářských zvířat [§ 5 odst. 2 písm. c)] obsahuje žádost mimo údajů podle odstavce 2 také navrhovaný způsob ekologického hospodaření nejméně na dobu následujících 3 let v tomto rozsahu:

a)

živočišné druhy, plemena,¹³) individuální soupis a stavy jednotlivých druhů a věkové kategorie hospodářských zvířat, počet velkých dobytčích jednotek na 1 ha zemědělské půdy,¹⁴)

b)

technologie chovu,⁶) obrat stáda, způsob reprodukce a způsob ustájení, rozmístění skladovacích prostorů pro chlévskou mrvu, močůvku a kejdu, včetně kapacity a doby skladovatelnosti a způsobu nakládání s nimi, a

c)

konzervace a skladování krmiv,¹⁵) bilance krmiv, doplňkové látky, používaná krmiva a premixy¹⁵) s uvedením vlastních zdrojů v procentech, nakupovaných krmiv v procentech z celkového objemu.

      (5)  V případě žádosti o registraci pro pěstování rostlin i chov⁶) hospodářských zvířat [§ 5 odst. 2 písm. b)] obsahuje žádost mimo údajů podle odstavce 2 také údaje podle odstavců 3 a 4.

      (6)  Žádá-li žadatel o registraci pro více ekofarem, předkládá v žádosti základní údaje uvedené v odstavcích 2, 3 nebo 4 pro každou ekofarmu samostatně.

      (7)  Žadatel je povinen poskytnout ministerstvu nebo osobě uvedené v § 29 součinnost za účelem ověření skutečností uvedených v žádosti.

      (8)  Podání žádosti podléhá správnímu poplatku podle zvláštního právního předpisu.¹⁶)

      (9)  Ministerstvo může k provedení odborných úkonů a pro získání podkladů k rozhodnutí o registraci pověřit právnickou osobu uvedenou v § 29.

      (10)  Je-li žádost neúplná nebo obsahuje-li zjevně nesprávné údaje, vyzve ministerstvo žadatele, aby do 60 dnů odstranil vady žádosti. Pokud žadatel v této lhůtě vady neodstraní, řízení se zastaví.

      (11)  Nejde-li o případ, kdy podle § 36 je žadateli doba přechodného období (§ 7) plně započtena, pak, splňuje-li žádost o registraci stanovené náležitosti, počíná žadateli běžet přechodné období ode dne doručení žádosti o registraci ministerstvu.

      (12)  Podrobnou úpravu náležitostí žádosti a jejích příloh stanoví prováděcí právní předpis.

§ 7

Přechodné období

      (1)  Účelem přechodného období je přeměna zemědělské výroby na ekologické zemědělství způsobem uvedeným v žádosti o registraci a zabezpečení odstranění vlivu negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí.

      (2)  Délka přechodného období činí 2 roky u orné půdy, luk a pastvin, 1 rok u pastvin a výběhů pro nepřežvýkavce a 3 roky u stávajících trvalých kultur; pro účely tohoto zákona se trvalou kulturou rozumí vinice, sady a chmelnice.

      (3)  Dojde-li během přechodného období ke zmenšení výměry pozemků v případě změny ve vlastnictví pozemků, v nájemní smlouvě k pozemkům či v jiném právním důvodu k zemědělskému hospodaření,¹⁰) za nichž žadatel podal žádost o registraci, je žadatel povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit tuto skutečnost ministerstvu. Ministerstvo provede do 30 dnů příslušnou změnu v seznamu osob zařazených do přechodného období.

      (4)  Dojde-li během přechodného období ke zvýšení výměry pozemků v případě změny ve vlastnictví pozemků, v nájemní smlouvě k pozemkům či v jiném právním důvodu k zemědělskému hospodaření,¹⁰) za nichž žadatel podal žádost o registraci, je žadatel povinen bez zbytečného odkladu podat ministerstvu žádost o registraci ve vztahu k těmto novým pozemkům. Pro náležitosti žádosti, jakož i pro řízení o ní platí ustanovení § 6 obdobně s tím, že ekologický podnikatel je povinen uvést změny týkající se jeho právních vztahů k příslušným pozemkům.

      (5)  V případě, že během přechodného období dojde ke změně v osobě hodlající ekologicky hospodařit, je osoba, která nadále hodlá ekologicky hospodařit na příslušných pozemcích, povinna bez zbytečného odkladu písemně oznámit tuto skutečnost ministerstvu s připojením dokladů týkajících se jejích právních vztahů k těmto pozemkům. Ministerstvo provede příslušnou změnu v seznamu osob zařazených do přechodného období.

      (6)  V přechodném období má žadatel stejné povinnosti jako ekologický podnikatel, nestanoví-li tento zákon jinak.

      (7)  Ministerstvo vede seznam osob zařazených do přechodného období a seznam ekologických podnikatelů s údaji podle § 6 odst. 2 písm. a) bodu 1 s informací o výměře pozemků a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zemědělství.

§ 8

Rozhodnutí o registraci

      (1)  Ministerstvo vydá do 30 dnů od ukončení přechodného období (§ 7) žadateli rozhodnutí o jeho registraci pro pěstování rostlin nebo pro pěstování rost-lin i pro chov⁶) hospodářských zvířat, jestliže

a)

žadatel v přechodném období splnil všechny požadavky stanovené zákonem a prováděcím právním předpisem a neodchýlil se podstatným způsobem od plánu hospodaření, který uvedl v žádosti, nestanoví-li tento zákon jinak, a

b)

nemá nesplněnou povinnost, která mu byla uložena pravomocným správním rozhodnutím vydaným na základě porušení zvláštních právních předpisů¹⁷) upravujících ochranu složek životního prostředí, k němuž došlo v souvislosti s obhospodařováním zemědělských pozemků nebo chovem⁶) hospodářských zvířat.¹)

      (2)  Splňuje-li žádost o registraci podaná pro chov hospodářských zvířat podle § 5 odst. 2 písm. c) stanovené náležitosti, rozhodne o ní ministerstvo do 30 dnů od jejího doručení.

      (3)  Podal-li žadatel žádost o registraci podle § 7 odst. 4, vydá ministerstvo rozhodnutí o registraci pro pěstování rostlin vztahující se k těmto dalším pozemkům do 30 dnů od ukončení přechodného období (§ 7) pro tyto pozemky, jestliže žadatel splnil požadavky stanovené v odstavci 1 písm. a) a b).

      (4)  Rozhodnutí o registraci se vydává na dobu neurčitou a vztahuje se na údaje podle § 6 odst. 2, 3 nebo 4.

      (5)  Ministerstvo ve lhůtě stanovené v odstavci 1 nebo v odstavci 2 žádost o registraci zamítne, jestliže žadatel nesplnil požadavky stanovené v odstavci 1.

      (6)  Ministerstvo vydá rozhodnutí o zrušení registrace, jestliže

a)

o to ekologický podnikatel písemně požádá,

b)

bude zjištěno, že ekologický podnikatel porušil hrubě nebo opakovaně požadavky stanovené tímto zákonem,

c)

ekologický podnikatel nepodal bez zbytečného odkladu žádost o změnu rozhodnutí o registraci podle § 9 odst. 1,

d)

došlo k takové změně podmínek, že již nelze hospodařit ekologickým způsobem, nebo

e)

došlo k zániku ekologického podnikatele nebo, jde-li o fyzickou osobu, k jeho úmrtí.

§ 9

Změny týkající se pozemků nebo osob na ekofarmě

      (1)  Ekologický podnikatel je povinen v případě změny ve vlastnictví pozemků, nájemní smlouvě či v jiném právním důvodu k zemědělskému hospodaření,¹⁰) za nichž bylo vydáno rozhodnutí o registraci, podat bez zbytečného odkladu žádost o změnu rozhodnutí o registraci.

      (2)  Pro náležitosti žádosti o změnu rozhodnutí o registraci, jakož i pro řízení o ní platí ustanovení § 6 obdobně s tím, že ekologický podnikatel je povinen uvést změny týkající se jeho právních vztahů k příslušným pozemkům.

      (3)  Ministerstvo změní na základě žádosti ekologického podnikatele podle odstavce 1 rozhodnutí o registraci pro ekologické zemědělství na ekofarmě v případě rozšíření plochy pozemků, na nichž bude ekologický podnikatel hospodařit ekologickým způsobem, do 30 dnů po uplynutí přechodného období u pozemků nově zařazených do přechodného období nebo do 30 dnů od podání žádosti, pokud již nabylo právní moci rozhodnutí o registraci pro pěstování rostlin, které se na tyto pozemky vztahuje.

      (4)  V případě převodu či přechodu ekofarmy na jinou právnickou či fyzickou osobu, která zemědělsky podniká,⁵) je tato osoba povinna, pokud hodlá nadále na ekofarmě hospodařit v ekologickém zemědělství, podat bez zbytečného odkladu žádost o rozhodnutí o registraci. Ministerstvo vydá žadateli rozhodnutí o registraci do 30 dnů ode dne doručení žádosti. Pro náležitosti žádosti, jakož i pro řízení o ní platí § 6 obdobně.

Oddíl 2

Omezení negativních vlivů na ekologické zemědělství

§ 10

      (1)  Sousedí-li ekologicky obhospodařované pozemky s pozemky, které nejsou obhospodařovány ekologickým způsobem, musí ekologický podnikatel přijmout taková opatření, kterými se riziko vlivů na jeho ekologicky obhospodařované pozemky sníží na nejnižší míru, a to zejména prostřednictvím živých plotů, izolačních travnatých pásů, větrolamů a cest.

      (2)  Na ekofarmě je zakázáno pěstovat či chovat geneticky modifikované organismy.¹⁸)

      (3)  V ekologickém zemědělství je zakázáno používat

a)

geneticky modifikované organismy a produkty¹⁸) z nich pocházející, s výjimkou léčiv⁷) a veterinárních přípravků,⁸)

b)

jiné materiály a postupy pro zpracování bioproduktů nebo biopotravin, než stanoví prováděcí právní předpis.

Díl 2

Zvláštní ustanovení pro pěstování rostlin

§ 11

      (1)  Ekologický podnikatel je při hospodaření na zemědělské půdě povinen

a)

u sadů a vinic zajišťovat vegetační pokryv, který může být přerušen pro nedostatek vláhy, z důvodu zapravení organické hmoty nebo regulace plevelů; vegetační pokryv může být kombinován se zakrytím orné půdy mulčem,

b)

obdělávat půdu šetrným způsobem, s ohledem na zlepšování fyzikálních vlastností půdy, úrodnosti a protierozního působení,

c)

používat pouze hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty povolené pro ekologické zemědělství v prováděcím právním předpisu,

d)

používat pouze rozmnožovací materiál¹⁹) stanovený pro ekologické zemědělství v prováděcím právním předpisu,

e)

používat pouze látky, postupy nebo přípravky na ochranu rostlin²⁰) uvedené pro ekologické zemědělství v prováděcím právním předpisu,

f)

střídáním plodin přispívat ke snížení populační hustoty plevelů, původců chorob a škůdců rostlin a dodržovat zásady střídání plodin stanovené v prováděcím právním předpisu,

g)

při pěstování rostlin dodržovat vyvážený osevní postup zaměřený na udržení a zvyšování úrodnosti půdy a obsahu organických látek v půdě, zajištění živin pro růst rostlin a minimalizaci ztrát živin.

      (2)  Ekologický podnikatel je při hospodaření na zemědělské půdě povinen každoročně písemně oznámit kontrolnímu orgánu (§ 22 odst. 1) svůj plán pěstování rostlin s rozvržením na jednotlivé pozemky.

      (3)  Podrobné požadavky v rozsahu odstavce 1 na pěstování rostlin v ekologickém zemědělství stanoví prováděcí právní předpis.

§ 12

Použití hnojiv, statkových hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů

      (1)  Všechna statková hnojiva,¹¹) která nepocházejí z ekofarmy nebo z přechodného období, musí být kompostována nebo fermentována.

      (2)  Je zakázáno používat

a)

statková hnojiva pocházející ze systémů klecového chovu drůbeže nebo králíků a systémů, v nichž jsou hospodářská zvířata trvale ustájena na roštových stáních,

b)

čistírenské kaly a odpadní vody, kromě kalů a odpadních vod z vlastní ekofarmy, pokud vyhovují požadavkům zvláštních právních předpisů.²¹)

      (3)  Podrobnosti o použití hnojiv, statkových hnojiv, pomocných půdních látek, pomocných rostlinných přípravků a substrátů¹¹) v ekologickém zemědělství stanoví prováděcí právní předpis.

§ 13

      Při provozování ekofarmy je zakázáno

a)

používat na orné půdě a u trvalých kultur ve statkových hnojivech¹¹) vyšší průměrnou dávku dusíku než 150 kg na 1 ha za rok, na neobnovovaných loukách a pastvinách vyšší dávku ve statkových hnojivech¹¹) než 85 kg dusíku na 1 ha za rok,

b)

spalování slámy, travní hmoty a hmoty z údržby trvalých kultur na volném ohni,

c)

používat chemické startéry pro kompostování.

Díl 3

Zvláštní ustanovení pro chov hospodářských zvířat

§ 14

      (1)  Ekologický podnikatel je povinen

a)

chovat pouze druhy a plemena hospodářských zvířat adaptovaná na místní podmínky a s ohledem na zachování jejich zdraví využívat přirozené systémy chovu⁶) a zachovávat podmínky pohody a ochrany zvířat před utrpením, bolestí a poškozováním zdraví v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu,²)

b)

používat pouze krmiva, doplňkové látky a premixy¹⁵) stanovené pro ekologické zemědělství v prováděcím právním předpisu,

c)

výživu přežvýkavců zabezpečovat přednostně produkcí krmiv¹⁵) z víceletých pícnin a trvalých travních porostů ekofarmy,

d)

používat léčiva⁷) a veterinární přípravky⁸) za podmínek stanovených v prováděcím právním předpisu,

e)

vytvořit podmínky ochrany zdraví, prevence onemocnění a péče o hospodářská zvířata a jejich pohody v ekologickém zemědělství za podmínek stanovených v prováděcím právním předpisu,

f)

zajistit hospodářským zvířatům ustájení a životní podmínky odpovídající jejich etologickým a fyziologickým potřebám způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu,

g)

zajistit, aby v případě živočišné výroby nepřesáhl celkový stav hospodářských zvířat¹) chovaných na ekofarmě zatížení 1,5 velké dobytčí jednotky na 1 ha zemědělské půdy,¹⁴)

h)

v případě onemocnění hospodářských zvířat nebo podezření z něj neodkladně zabezpečit zákrok veterinárního lékaře a podle výsledku vyšetření přednostně použít přírodní a homeopatické přípravky,²²)

i)

zajistit reprodukci na principu uzavřeného obratu stáda a hejna, v případě nutnosti i dalším způsobem, za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem,

j)

zajistit, aby skladovací prostory pro chlévskou mrvu, močůvku a kejdu měly dostatečnou kapacitu a neohrožovaly životní prostředí a přírodní zdroje,

k)

přednostně používat přirozenou plemenitbu,

l)

zajistit, aby bylo stelivo ze slámy nebo jiného vhodného přírodního materiálu.

      (2)  Pro ekologické zemědělství je zakázáno

a)

z jiných než zdravotních důvodů provádět zákroky měnící vzhled hospodářského zvířete nebo funkci jeho jednotlivých orgánů a orgánových systémů s výjimkou zákroků a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem,

b)

trvalé ustájení všech druhů hospodářských zvířat v uzavřených prostorách bez přístupu do výběhu nebo na pastvu,

c)

trvalé vazné ustájení skotu a klecové chovy,

d)

vytápět stavby pro ustájení přežvýkavců, dospělé drůbeže a prasat, s výjimkou ustájení selat,

e)

používat roštů, s výjimkou roštů v pojízdných drůbežárnách a roštových podlah ve sběrném místě pro trus v trvalých drůbežárnách a kotců pro chov králíků,

f)

uvádět do oběhu živočišné produkty hospodářských zvířat ošetřovaných léčivy⁷) a veterinárními přípravky⁸) v průběhu léčby a ve stanovené dvojnásobné ochranné lhůtě²³) po ukončení aplikace léčiva;⁷) není-li toto období stanoveno, minimálně po uplynutí 48 hodin,

g)

krmit mláďata savců krmnými směsmi¹⁵) ze sušeného mléka,

h)

krmit hospodářská zvířata násilně,

i)

podávat hospodářským zvířatům léčivé přípravky²⁴) a hormony k synchronizaci říje,

j)

používat hormonální látky a jiné zásahy do přirozeného růstu a vývoje hospodářských zvířat s výjimkou léčení hospodářských zvířat podle diagnózy stanovené veterinárním lékařem,

k)

používat doplňkové látky jako stimulátory růstu, antikokcidika a chemoterapeutika²⁵) u zdravých hospodářských zvířat,

l)

používat metody přenosu embryí v rámci reprodukce,

m)

zkrmovat hospodářským zvířatům produkty od zvířat léčených antibiotiky nebo hormonálními látkami po dobu ochranné lhůty stanovené výrobcem léčiva.

      (3)  Podrobnosti o požadavcích na chov⁶) hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství stanoví prováděcí právní předpis.

§ 15

Nejkratší doba chovu

      (1)  Nejkratší doba chovu⁶) hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství se stanoví v závislosti na druhu hospodářského zvířete s ohledem na jeho životní cyklus za účelem odstranit dopad negativních vlivů předchozí zemědělské činnosti na hospodářská zvířata. U hospodářských zvířat, která se vylíhla či narodila na ekofarmě, se nejkratší doba chovu⁶) nestanoví.

      (2)  Nejkratší doby chovu⁶) pro jednotlivá hospodářská zvířata stanoví prováděcí právní předpis.

Díl 4

Zvláštní požadavky na sběr rostlin a jejich plodů, chov včel a ryb

§ 16

Sběr rostlin a jejich plodů

      (1)  Jestliže byly byliny a plody sbírány či sklízeny ve volné přírodě, považují se za bioprodukty podle tohoto zákona, jestliže pozemky, z nichž byly sbírány či sklízeny,

a)

nebyly v předchozích 3 letech ošetřovány jinými prostředky než těmi, které jsou uvedeny pro ekologické zemědělství v prováděcím právním předpisu, a

b)

sběr v příslušné oblasti nenarušuje druhovou rozmanitost [§ 19 odst. 9 písm. c)].

      (2)  Sebrané rostliny a jejich plody se neoznačují podle § 23.

§ 17

Včely

      (1)  Při chovu včel v ekologickém zemědělství je ekologický podnikatel povinen zajistit, aby byla stanoviště včelstev od 1. března do 30. září běžného roku umístěna na území ekofarmy v místě, od kterého v okruhu 3 km je přístup k vodě a jsou zdroje nektaru, medovice a pylu převážně

a)

z plodin a trvalých kultur pěstovaných podle podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem, nebo i

b)

z přirozené vegetace, zemědělských ploch s přikázaným režimem hospodaření jako například chráněné krajinné oblasti, národní parky, ochranná pásma I. a II. stupně,²⁶)

a nevyskytují se velké průmyslové aglomerace, městská centra, dálnice, skládky odpadů, spalovny odpadů.

      (2)  Podrobnosti o ekologickém chovu včel stanoví prováděcí právní předpis.

§ 18

Ryby

      (1)  Při chovu ryb v ekologickém zemědělství na ekofarmě je ekologický podnikatel povinen zajistit, aby

a)

násady a ryby byly chovány přirozeným způsobem s využitím přírodních zdrojů,

b)

potravní zdroje pro příkrm ryb pocházely z ekologického zemědělství; k přikrmování smí být používány pouze produkty rostlinného původu,

c)

k vápnění rybníků byly používány přirozené formy vápníku,

d)

hnojení rybníků bylo prováděno statkovými hnojivy¹¹) stanovenými pro ekologické zemědělství (§ 12).

      (2)  Při chovu ryb v ekologickém zemědělství je zakázáno aplikovat přípravky na ochranu rostlin²⁰) k omezování rozvoje vodních a příbřežních rostlin.

      (3)  Podrobnosti o ekologickém způsobu chovu ryb stanoví prováděcí právní předpis.

HLAVA III

VîROBA BIOPOTRAVIN

§ 19

      (1)  Každý, kdo hodlá zahájit výrobu biopotravin, je povinen písemně ohlásit tuto skutečnost neprodleně ministerstvu. Toto ohlášení musí obsahovat

a)

u fyzické osoby jméno, příjmení, místo trvalého pobytu, rodné číslo nebo datum narození, není-li vydáno rodné číslo, u právnické osoby obchodní název, sídlo a identifikační číslo,

b)

polohu provozovny, případně zemědělských pozemků, kde se výroba biopotravin uskutečňuje,

c)

povahu výroby biopotravin a druhy biopotravin.

      (2)  Ministerstvo vede seznam výrobců biopotravin a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zemědělství.

      (3)  K výrobě biopotravin může být použito mimo bioproduktů, přídatných látek²⁷) a pomocných látek²⁸) také surovin zemědělského původu nepocházejících z ekologického zemědělství nebo z přechodného období v množství, které nesmí přesáhnout 30%, a to za podmínek uvedených v prováděcím právním předpisu.

      (4)  Výpočet procentuálního zastoupení jednotlivých složek stanoví prováděcí právní předpis.

      (5)  Přídatné látky,²⁷) pomocné látky²⁸) a suroviny zemědělského původu nepocházející z ekologického zemědělství nebo z přechodného období, které mohou být použity pro výrobu biopotravin, stanoví prováděcí právní předpis.

      (6)  Výrobce biopotravin je povinen při výrobě biopotravin a jejich skladování používat pouze zpracovatelské postupy, materiály a prostředky k asanaci a čištění výrobních zařízení a skladů, které stanoví prováděcí právní předpis.

      (7)  Výrobce biopotravin je povinen zajistit, aby nedošlo ke smísení nebo záměně bioproduktů nebo biopotravin s jinými produkty nebo potravinami.³)

      (8)  Souběžná výroba potravin³) a biopotravin musí být časově nebo prostorově oddělena, zejména musí být zajištěna identifikace výrobních dávek. O výrobě biopotravin musí být odděleně vedena předepsaná průkazná evidence. Podrobnosti o této evidenci a o souběžné výrobě stanoví prováděcí právní předpis.

      (9)  Výrobce biopotravin je povinen při použití bioproduktů získaných sběrem bylin a plodů ve volné přírodě z volných sběrů prokázat, že tyto bioprodukty vyhovují požadavkům stanoveným v § 16 odst. 1. Tato skutečnost musí být doložena

a)

čestným prohlášením sběrače o datu a množství sběru a mapou s vyznačením míst sběru,

b)

čestným prohlášením uživatele pozemků, že v místech sběru v posledních 3 letech nepoužil látky, které nejsou pro ekologické zemědělství povoleny,

c)

stanoviskem okresního úřadu příslušného podle místa sběru, že sběr bylin a plodů v příslušné oblasti nenarušuje druhovou rozmanitost.

      (10)  Náležitosti čestných prohlášení podle odstavce 9 stanoví prováděcí právní předpis.

HLAVA IV

POŽADAVKY NA NAKLÁDÁNÍ

S BIOPRODUKTY A BIOPOTRAVINAMI,

JEJICH OZNAČOVÁNÍ, DOVOZ A EVIDENCE

§ 20

      (1)  Každý, kdo hodlá uvádět do oběhu bioprodukty či biopotraviny, nejde-li o výrobce biopotravin či ekologického podnikatele, je povinen tuto skutečnost písemně oznámit neprodleně ministerstvu. Toto ohlášení musí obsahovat u fyzické osoby jméno, příjmení, místo trvalého pobytu, rodné číslo nebo datum narození, není-li vydáno rodné číslo, u právnické osoby obchodní název, sídlo a identifikační číslo. Ministerstvo vede seznam těchto osob a zveřejňuje jej ve Věstníku Ministerstva zemědělství.

      (2)  Osoba, která uvádí do oběhu bioprodukty či biopotraviny, je povinna

a)

používat pouze postupy, materiály a prostředky stanovené v prováděcím právním předpisu,

b)

vést evidenci o druhu a množství bioproduktů a biopotravin, které odebírá, a osob, od kterých je odebírá,

c)

zajistit, aby nedošlo k míchání nebo záměně bioproduktů nebo biopotravin s jinými produkty nebo potravinami.³)

§ 21

Požadavky na posklizňové ošetření, skladování a přepravu

      (1)  Bioprodukty a biopotraviny musí být skladovány a přepravovány odděleně od jiných surovin a potravin,³) v prostorách a za podmínek, které umožňují jejich jednoznačnou identifikaci a uchování jejich kvality. Přepravovány mohou být pouze ve vhodných obalech či kontejnerech, uzavřených způsobem, který brání záměně obsahu, nejde-li o přepravu uskutečňovanou mezi ekologickými podnikateli, výrobci biopotravin či distributory. Skladovací prostory smí být ošetřovány pouze prostředky k asanaci a čištění výrobních zařízení a skladů uvedenými v prováděcím právním předpisu.

      (2)  Ekologický podnikatel a výrobce biopotravin je povinen zajistit, aby nedošlo

a)

ke kontaminaci bioproduktů spalinami při sušení,

b)

k posklizňovému ošetření produktů chemickými přípravky v prostorách, kde jsou skladovány bioprodukty.

      (3)  Prováděcí právní předpis stanoví podrobné požadavky na skladování a přepravu bioproduktů a biopotravin.

§ 22

Osvědčování původu bioproduktů a biopotravin

      (1)  Právnická osoba, s níž ministerstvo uzavřelo smlouvu podle § 29, a není-li tato smlouva uzavřena, pak ministerstvo (dále jen ,,kontrolní orgán") vydá ekologickému podnikateli osvědčení o původu bioproduktu nebo výrobci biopotravin osvědčení o biopotravině, jestliže splnil požadavky stanovené tímto zákonem a jeho prováděcím právním předpisem.

      (2)  Kontrolní orgán nevydá ekologickému podnikateli osvědčení o původu bioproduktu nebo výrobci biopotravin osvědčení o biopotravině, jestliže

a)

nesplnil požadavky podle tohoto zákona a jeho prováděcího právního předpisu,

b)

při živočišné výrobě hospodářské zvíře s výjimkou vakcinace a ošetření proti parazitům obdrží více než 3 dávky léčiva⁷) nebo veterinárního přípravku,⁸) u něhož je výrobcem stanovena ochranná lhůta během 1 roku života, nebo více než 1 dávku, pokud je životní cyklus zvířete kratší než 1 rok,

c)

ekologické zemědělství či výroba biopotravin byly vážně narušeny v důsledku povodně nebo jiné havarijní události.

      (3)  Osvědčení o původu bioproduktu i osvědčení o biopotravině vydá kontrolní orgán do 30 dnů od provedené kontroly, u rostlinných produktů nejpozději do sklizně dané plodiny, a to na 1 kalendářní rok. Tato osvědčení je ekologický podnikatel a výrobce biopotravin povinen uchovávat po dobu stanovenou v § 27 odst. 5.

      (4)  Odepření vydání osvědčení musí být písemné a odůvodněné a musí být vydáno do 30 dnů od provedené kontroly, u rostlinných produktů nejpozději do sklizně dané plodiny. Kopii předá kontrolní orgán ekologickému podnikateli nebo výrobci biopotravin.

      (5)  Kopii osvědčení o původu bioproduktu a osvědčení o biopotravině je ekologický podnikatel a výrobce biopotravin povinen předat při uvedení do oběhu spolu s bioproduktem či biopotravinou osobě, která je uvádí do oběhu.

      (6)  Náležitosti osvědčení stanoví prováděcí právní předpis.

      (7)  Na osvědčování se nevztahuje správní řád.²⁹)

§ 23

Označování bioproduktů

      (1)  Bioprodukt, který slouží jako surovina k výrobě biopotravin, se označí jako ekologický tak, že se k jeho názvu vždy uvede slovo ,,bio" a identifikační kód kontrolního orgánu, a nevylučuje-li to povaha bioproduktu, i grafický znak (§ 25 odst. 1). Takto je možné označit pouze rostlinný nebo živočišný produkt,³⁰) na který kontrolní orgán vydal osvědčení o původu bioproduktu.

      (2)  Označovat rostlinný nebo živočišný produkt,³⁰) na který nebylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu, slovem ,,bio" nebo ,,eko" nebo grafickým znakem (§ 25 odst. 1) nebo jakýmikoli údaji poukazujícími na ekologický, organický, přírodní způsob zemědělské výroby, je zakázáno.

      (3)  V přechodném období, pokud byla dodržena délka přechodného období nejméně 12 měsíců před sklizní, se rostlinný produkt označí také slovy ,,produkt z přechodného období na ekologické zemědělství" v barvě, velikosti a typu písma, které nesmí být výraznější než označení produktu podle zvláštních právních předpisů;³¹) sousloví ,,ekologické zemědělství" nesmí být výraznější než slova ,,produkt z přechodného období na".

      (4)  Živočišné produkty³⁰) mohou být označovány podle odstavce 1 teprve po uplynutí nejkratší doby chovu pro hospodářské zvíře, ze kterého pocházejí, za předpokladu, že rozhodnutí o registraci pro pěstování rostlin nabylo právní moci.

      (5)  V přechodném období mohou být živočišné produkty³⁰) označovány podle odstavce 3 po uplynutí nejkratší doby chovu⁶) pro hospodářské zvíře, ze kterého pocházejí.

§ 24

Označování biopotravin

      (1)  Biopotravinu, při jejíž výrobě bylo použito více než 95 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných látek²⁷) a pomocných látek²⁸) a na kterou kontrolní orgán vydal osvědčení o biopotravině, označí výrobce biopotravin mimo požadavků stanovených zvláštními právními předpisy³²) také grafickým znakem (§ 25 odst. 1) a identifikačním kódem kontrolního orgánu; nevylučuje-li to název biopotraviny, také slovem ,,bio".

      (2)  Označovat potravinu,³) na kterou nebylo vydáno osvědčení o biopotravině, slovem ,,bio" nebo ,,eko" nebo grafickým znakem (§ 25 odst. 1) nebo jakýmikoli údaji poukazujícími na ekologický, organický, přírodní nebo biologický způsob výroby je zakázáno.

      (3)  Pokud při výrobě biopotraviny bylo použito méně než 95 % avšak alespoň 70 % hmotnosti nebo objemu bioproduktů, přídatných látek²⁷) a pomocných látek,²⁸) označí se biopotravina mimo údajů stanovených v odstavci 1 také údaji o procentním obsahu složek zemědělského původu pocházejících z ekologického zemědělství nebo z přechodného období. Tyto údaje nesmí být provedeny v barvě, velikosti a typu písma výraznější než označení podle zvláštních právních předpisů.³²)

      (4)  Výpočet procentuálního množství jednotlivých složek a další podrobnosti o označování stanoví prováděcí právní předpis.

§ 25

      (1)  Podobu grafického znaku, kterým se označí bioprodukty a biopotraviny, stanoví prováděcí právní předpis. Tento grafický znak smí být užíván pouze pro účely tohoto zákona a v souladu s ním a nevztahuje se na něj zvláštní právní předpis.³³)

      (2)  Při značení bioproduktů či biopotravin nebo při jejich propagaci nesmí být uváděno, že představují záruku vyšší organoleptické, nutriční nebo zdraví prospěšné jakosti.

§ 26

Dovoz a vývoz bioproduktů a biopotravin

      (1)  Kdo bioprodukty nebo biopotraviny dováží (dále jen ,,dovozce"), je povinen osobě, která uvádí bioprodukty či biopotraviny do oběhu, a kontrolnímu orgánu předložit bez zbytečného odkladu osvědčení o ekologickém původu bioproduktu nebo osvědčení o biopotravině. Toto osvědčení je dovozce povinen uchovávat po dobu 2 let.

      (2)  Dodávka bioproduktů nebo biopotravin musí být doložena osvědčením o ekologickém původu bioproduktu nebo biopotraviny. Prováděcí právní předpis stanoví seznam zemí a jejich inspekčních orgánů, jejichž osvědčení se uznává za rovnocenné osvědčením podle tohoto zákona.

      (3)  Pokud dovozce nedoloží ekologický původ bioproduktu či biopotraviny, nelze označit produkt jako bioprodukt a potravinu³) jako biopotravinu. Není-li tento zákaz dodržen, je dovozce povinen takové označení na svůj náklad odstranit.

      (4)  Na žádost osoby, která hodlá bioprodukty či biopotraviny vyvézt, vydá ministerstvo osvědčení pro vývoz bioproduktu nebo osvědčení pro vývoz biopotraviny. Toto osvědčení musí doprovázet dodávku zboží k prvnímu příjemci. Náležitosti osvědčení stanoví prováděcí právní předpis.

§ 27

Evidence

      (1)  Ekologický podnikatel je povinen vést

a)

evidenci o krmivech, doplňkových látkách a premixech,¹⁵) které použil v ekologickém zemědělství,

b)

evidenci o podávání léčiv⁷) a veterinárních přípravků⁸) hospodářským zvířatům,

c)

evidenční kartu hospodářských zvířat,

d)

denní záznamy o přímém prodeji bioproduktů z ekofarmy konečnému spotřebiteli,

e)

evidenci o pěstovaných plodinách, vegetačním pokryvu a obdělávání půdy.

      (2)  Ekologický podnikatel, výrobce biopotravin a osoba, která uvádí do oběhu bioprodukty či biopotraviny, jsou povinni vést evidenci o druhu, množství a odběratelích všech prodaných bioproduktů a biopotravin a uchovávat je.

      (3)  Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na osoby, které skladují, distribuují nebo prodávají biopotraviny v balení určeném pro konečného spotřebitele, a na případy, kdy je biopotravina odvažována nebo oddělována z většího balení přímo před konečným spotřebitelem.

      (4)  Ekologický podnikatel, výrobce biopotravin a osoba, která uvádí do oběhu bioprodukty či biopotraviny, jsou povinni na žádost kontrolního orgánu předložit záznamy vedené podle tohoto zákona a evidence, které jsou povinni vést podle zvláštních právních předpisů.³⁴)

      (5)  Věcné a finanční záznamy o ekologickém hospodaření při pěstování rostlin a při chovu⁶) hospodářských zvířat podle odstavce 1 a další tímto zákonem ukládané evidence jsou ekologický podnikatel, výrobce biopotravin či osoba uvádějící bioprodukty či biopotraviny do oběhu povinni uchovávat 5 let od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byly pořízeny.

      (6)  Podrobnosti o evidenčním systému stanoví prováděcí právní předpis.

HLAVA V

KONTROLNÍ SYSTÜM

§ 28

      Dozor nad dodržováním tohoto zákona vykonává ministerstvo.

§ 29

      (1)  Ministerstvo může na základě výsledků výběrového řízení podle zvláštního právního předpisu³⁵) uzavřít smlouvu s právnickou osobou (dále jen ,,pověřená osoba"), na základě níž je pověřená osoba oprávněna vydávat osvědčení o původu bioproduktu nebo osvědčení o biopotravině, provádět kontroly a další odborné úkony. Předpokladem je, že

a)

pověřená osoba má technické a administrativní vybavení odpovídající předpokládanému druhu a rozsahu činnosti, a

b)

zaměstnanci pověřené osoby mají odborné vzdělání a praxi podle odstavců 2 a 3 a splňují požadavek nezávislosti podle odstavce 4.

      (2)  Fyzická osoba provádějící kontrolu osoby uvedené v seznamu osob zařazených do přechodného období nebo ekologického podnikatele musí mít alespoň úplné střední odborné vzdělání³⁶) v oboru zemědělství a lesní hospodářství nebo veterinární vědy³⁷) a nejméně 5 let odborné praxe nebo vysokoškolské vzdělání³⁸) příslušného směru a nejméně 3 roky odborné praxe.

      (3)  Fyzická osoba provádějící kontrolu výrobce biopotravin nebo osoby, která uvádí do oběhu bioprodukty nebo biopotraviny, musí mít alespoň úplné střední odborné vzdělání³⁶) v oboru zemědělství a lesní hospodářství nebo potravinářství³⁷) a nejméně 5 let odborné praxe nebo vysokoškolské vzdělání³⁸) příslušného směru a nejméně 3 roky odborné praxe.

      (4)  Osoba provádějící kontrolu nesmí

a)

být výrobcem biopotravin či osobou, která uvádí bioprodukty či biopotraviny do oběhu, s výjimkou ekologického podnikatele,

b)

provádět kontrolu u ekologického podnikatele, výrobce biopotravin či osoby, která uvádí bioprodukty či biopotraviny do oběhu, kterému poskytla v posledních 3 letech poradenství,

c)

provádět kontrolu v okrese, kde má trvalé nebo přechodné bydliště,

d)

provádět kontrolu u osob blízkých,³⁹) nebo

e)

provádět kontrolu na jednom místě více než 3 ro-ky po sobě.

      (5)  Osoba provádějící kontrolu je povinna zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděla při kontrole. Tím není dotčena možnost zveřejňovat informace o výsledcích osvědčování.

§ 30

      (1)  Smlouvu podle § 29 odst. 1 uzavře ministerstvo na dobu neurčitou. Tato smlouva musí obsahovat důvody, za kterých může ministerstvo smlouvu vypovědět, k nimž zejména patří neplnění povinností podle odstavce 2 nebo neplnění podmínek, za nichž byla smlouva s pověřenou osobou uzavřena, a výpovědní lhůtu. Náležitostí smlouvy je rovněž dohoda o úhradě nákladů podle § 31.

      (2)  Pověřená osoba je povinna

a)

vedle neohlášených kontrol nejméně jednou v roce provádět ohlášenou kontrolu

      1.  dodržování zákonem stanovených podmínek pro hospodaření v ekologickém zemědělství u osob ze seznamu osob zařazených do přechodného období a ekologických podnikatelů, a to ve vegetačním období,
      2.  výrobců biopotravin a osob, které uvádějí do oběhu bioprodukty či biopotraviny,

b)

pořizovat úplné záznamy o všech kontrolách a vést o nich evidenci, včetně mapových podkladů, a uchovávat je po dobu stanovenou v § 27 odst. 5; kopii záznamu o kontrole předat kontrolované osobě,

c)

vydávat osvědčení o původu bioproduktu a osvědčení o biopotravině za podmínek stanovených tímto zákonem,

d)

kontrolovat, zda jsou bioprodukty a biopotraviny, na které bylo vydáno osvědčení, řádně označovány podle tohoto zákona,

e)

vždy k 31. lednu předložit ministerstvu souhrnnou zprávu o provedených kontrolách; ministerstvo tuto zprávu zveřejní ve Věstníku Ministerstva zemědělství,

f)

umožnit příslušným pracovníkům ministerstva vstup do svého objektu, předložit jim na požádání dokumentaci související se svou činností a poskytnout jim informace a součinnost nezbytnou pro výkon dozoru.

      (3)  Zjistí-li pověřená osoba nedostatky v případě kontroly podle odstavce 2 písm. a), je povinna navrhnout bez zbytečného odkladu ministerstvu uložení pokuty nebo zvláštního opatření.

      (4)  Ekologický podnikatel, výrobce biopotravin a osoba, která uvádí do oběhu bioprodukty či biopotraviny, (dále jen ,,kontrolovaná osoba") jsou povinni poskytnout kontrolnímu orgánu stanovené doklady a součinnost za účelem ověření skutečností rozhodných pro kontrolu.

      (5)  Kontrolní orgán je oprávněn po ohlášení vstupovat do prostorů, kde se bioprodukty a biopotraviny vyrábějí, přepravují nebo uvádějí do oběhu, a vyžadovat od výrobců biopotravin, dovozců a osob, které uvádějí do oběhu bioprodukty nebo biopotraviny, potřebné doklady, informace a nezbytnou součinnost k nerušenému a rychlému výkonu své činnosti, včetně odběru vzorků.

      (6)  Po ukončení kontroly sepíše kontrolní orgán kontrolní zprávu, která obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků, a její kopii předá kontrolované osobě, která její převzetí potvrdí podpisem.

      (7)  Podrobnou úpravu požadavků na osobu, s níž může být smlouva podle § 29 odst. 1 uzavřena, stanoví prováděcí právní předpis.

§ 31

Náhrada nákladů

      (1)  Náhradu nezbytných nákladů za úkony spojené s kontrolou dodržování zákonem stanovených podmínek pro hospodaření v ekologickém zemědělství a v přechodném období poskytuje kontrolnímu orgánu kontrolovaná osoba.

      (2)  Náhradu nezbytných nákladů za úkony spojené s kontrolou dodržování zákonem stanovených podmínek pro výrobce biopotravin a osoby uvádějící bioprodukty a biopotraviny do oběhu poskytuje kontrolnímu orgánu kontrolovaná osoba.

      (3)  Pokud při neohlášené kontrole nebyly zjištěny nedostatky, kontrolovaná osoba náhradu nákladů neposkytuje.

      (4)  Náhradu nákladů za úkony spojené s osvědčováním poskytuje kontrolnímu orgánu ekologický podnikatel nebo výrobce biopotravin.

§ 32

Stížnost proti nevydání osvědčení

      (1)  Námitky proti nevydání osvědčení pověřenou osobou může do 15 dnů od uplynutí lhůty 30 dnů pro vydání osvědčení nebo od doručení oznámení o odepření vydání osvědčení podat

a)

ekologický podnikatel, nebo

b)

výrobce biopotravin.

      (2)  O námitkách proti nevydání osvědčení pověřenou osobou rozhodne do 30 dnů pověřená osoba. Pokud stěžovatel nesouhlasí s vyřízením námitek, může podat stížnost k ministerstvu. Stížnost může stěžovatel podat do 15 dnů od doručení výsledku vyřízení námitek nebo do 15 dnů od uplynutí lhůty, ve které měla pověřená osoba o námitkách rozhodnout. O stížnosti rozhodne ministerstvo do 30 dnů ode dne doručení s konečnou platností. Na rozhodování ministerstva se nevztahuje správní řád.²⁹)

      (3)  Stížnost podanou proti nevydání osvědčení ministerstvem vyřídí ministerstvo ve lhůtě a způsobem podle odstavce 2.

§ 33

Pokuty

      (1)  Pokutu až do výše 50 000 Kč uloží ministerstvo osobě zařazené do seznamu osob v přechodném období nebo ekologickému podnikateli, který

a)

provozoval souběžně ekologické zemědělství a zemědělskou výrobu (§ 4 odst. 1) nebo porušil povinnost stanovenou v § 4 odst. 3,

b)

choval na ekofarmě jiná hospodářská zvířata¹) než ta, která jsou stanovena pro ekologické zemědělství (§ 4 odst. 2),

c)

na ekofarmě pěstoval či choval geneticky modifikované organismy¹⁸) nebo používal geneticky modifikované organismy a produkty¹⁸) z nich pocházející, s výjimkou léčiv⁷) a veterinárních přípravků⁸) [§ 10 odst. 2 a § 10 odst. 3 písm. a)],

d)

použil materiály nebo postupy nepovolené pro zpracování bioproduktů nebo biopotravin [§ 10 odst. 3 písm. b)],

e)

porušil povinnost stanovenou v § 11 odst. 1 písm. c), d) nebo e),

f)

porušil povinnost stanovenou v § 12 odst. 1 nebo 2,

g)

porušil povinnost stanovenou v § 13 nebo 14,

h)

porušil povinnosti stanovené v § 17, 18, 19 nebo 21,

i)

nevedl řádně evidenci stanovenou tímto zákonem (§ 27), nebo

j)

nesplní povinnost stanovenou zvláštním opatřením (§ 34).

      (2)  Pokutu až do výše 10 000 Kč uloží ministerstvo ekologickému podnikateli, který

a)

neoznačil bioprodukt, který slouží jako surovina k výrobě biopotravin podle § 23, nebo

b)

v průběhu ochranné lhůty stanovené pro ekologické zemědělství při léčení vybraných zvířat antibiotiky označil jejich produkty podle § 23 nebo 24.

      (3)  Pokutu až do výše 20 000 Kč uloží ministerstvo výrobci biopotravin, který

a)

neprokázal na výzvu kontrolního orgánu, že byliny a plody, které použil při výrobě biopotravin jako bioprodukty, byly sbírány či sklízeny ve volné přírodě podle požadavků tohoto zákona, nebo

b)

porušil povinnosti stanovené v § 20 odst. 2 nebo § 21.

      (4)  Pokutu až do výše 70 000 Kč uloží ministerstvo výrobci biopotravin, který

a)

nevedl řádně evidenci stanovenou tímto zákonem (§ 27), nebo

b)

nesplní povinnost stanovenou zvláštním opatřením (§ 34).

      (5)  Pokutu až do výše 70 000 Kč uloží ministerstvo osobě, která uvádí do oběhu bioprodukty či biopotraviny, jestliže

a)

porušila povinnost stanovenou v § 20 odst. 2, v § 21 odst. 1 nebo v § 25 odst. 2,

b)

neodstranila označení bioprodukt nebo biopotravina, ačkoli dovozce nedoložil ekologický původ bioproduktu či biopotraviny (§ 26),

c)

nevedla řádně evidenci stanovenou tímto zákonem (§ 27), nebo

d)

nesplnila povinnost stanovenou zvláštním opatřením (§ 34).

      (6)  Pokutu až do výše 1 000 000 Kč uloží ministerstvo osobě, která použila označení podle § 23 nebo 24 pro produkt či potravinu³) nesplňující požadavky tohoto zákona a prováděcího právního předpisu nebo takový produkt či potravinu³) uvádí do oběhu.

      (7)  Pokutu až do výše 10 000 Kč uloží ministerstvo osobě, která

a)

ztěžuje nebo maří výkon kontroly prováděné v souladu s tímto zákonem, nebo

b)

neoznámila bez zbytečného odkladu zahájení výroby biopotravin nebo skutečnost, že uvádí do oběhu bioprodukty či biopotraviny.

      (8)  Při rozhodování o výši pokuty se přihlíží zejména k závažnosti protiprávního jednání, k následkům a okolnostem, za nichž k tomuto protiprávnímu jednání došlo.

      (9)  V případě opakovaného porušení povinností uloží ministerstvo pokutu až do výše dvojnásobku uvedených částek osobě, která se dopustila jednání podle předcházejících odstavců opětovně.

      (10)  Za opakované porušení se považuje takové porušení povinnosti, k němuž došlo v době do 1 roku ode dne nabytí právní moci předchozího rozhodnutí, jímž byla fyzické nebo právnické osobě uložena pokuta.

      (11)  Za porušení povinnosti se z hlediska odpovědnosti za správní delikty nepovažuje, pokud žadatel o registraci, ekologický podnikatel, výrobce biopotravin či osoba, která uvádí bioprodukty či biopotraviny do oběhu, splní povinnost, která mu byla uložena příslušným orgánem podle zvláštních právních předpisů.⁴⁰)

      (12)  Pokutu lze uložit do 1 roku ode dne, kdy ministerstvo zjistilo porušení povinnosti, nejdéle však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

      (13)  Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

      (14)  Pokutu vybírá ministerstvo a vymáhá ji příslušný územní finanční orgán⁴¹) podle zvláštního právního předpisu.⁴²) Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.

§ 34

Zvláštní opatření

      (1)  Ministerstvo může uložit osobě, která označuje produkty či potraviny³) v rozporu s tímto zákonem, zvláštní opatření k zabránění klamání spotřebitele o tom, že produkt pochází z ekologického zemědělství nebo že byla potravina³) vyrobena jako biopotravina podle tohoto zákona.

      (2)  Jako zvláštní opatření může ministerstvo zejména uložit

a)

v případě zjištění označení v rozporu s tímto zákonem odstranění označení bioproduktu či biopotraviny (§ 23 nebo 24) z celé partie nebo výrobní dávky,

b)

ekologickému podnikateli či výrobci biopotravin, v případě soustavného porušování ustanovení § 23 nebo 24, na určitou dobu zákaz označovat bioprodukty či biopotraviny podle tohoto zákona,

c)

dovozci odstranit označení produktů nebo potravin,³) která jsou v rozporu s tímto zákonem (§ 26).

      (3)  Rozklad proti rozhodnutí o zvláštním opatření nemá odkladný účinek.

HLAVA VI

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 35

Zmocňovací ustanovení

      Ministerstvo vydá právní předpis k provedení § 4 odst. 2, § 6 odst. 12, § 10 odst. 3 písm. b), § 11 odst. 1 písm. c), d), e) a f) a § 11 odst. 3, § 12 odst. 3, § 14 odst. 1 písm. b), d), e), f) a i), § 14 odst. 2 písm. a) a § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 16 odst. 1 písm. a), § 17 odst. 2, § 18 odst. 3, § 19 odst. 3, 4, 5, 6, 8 a 10, § 20 odst. 2 písm. a), § 21 odst. 1 a 3, § 22 odst. 6, § 24 odst. 4, § 25 odst. 1, § 26 odst. 2 a 4, § 27 odst. 6 a § 30 odst. 7.

§ 36

Přechodné opatření

      (1)  Do doby přechodného období (§ 7) se započítává doba, po kterou byl žadatel do účinnosti tohoto zákona bezprostředně a bez přerušení zapsán na seznamu osob hospodařících v ekologickém zemědělství, který vede ministerstvo a zveřejňuje jej ve Věstníku Ministerstva zemědělství.

      (2)  Ustanovení odstavce 1 lze uplatnit po dobu 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 37

Vztah ke správnímu řádu

      Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahuje se na rozhodování ministerstva správní řád.²⁹)

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona o správních poplatcích

§ 38

      V sazebníku správních poplatků, uvedeném v příloze k zákonu č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 166/1999 Sb., zákona č. 167/1999 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 352/1999 Sb., zákona č. 357/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 62/2000 Sb., zákona č. 117/2000 Sb., zákona č. 133/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 153/2000 Sb., zákona č. 154/ /2000 Sb., zákona č. 156/2000 Sb., zákona č. 158/2000 Sb. a zákona č. 227/2000 Sb., se za část XII doplňuje část XIII, která zní:




,,ČÁST XIII


Ekologické zemědělství


Položka 163

a)

Podání žádosti o registraci ekologického podnikatele pro ekologické zemědělství na ekofarmě
Kč 1 000,-

b)

Podání žádosti o registraci pozemků nově zařazených do přechodného období
Kč   500,-


Poznámka:


Podání žádosti o registraci zpoplatňované podle této položky je upraveno v § 6 odst. 8 a § 9 odst. 1 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.".

ČÁST TŘETÍ


ÚČINNOST


§ 39


      Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.





Klaus v. r.


Havel v. r.


Zeman v. r.

––––––––––––––––––––

¹)

§ 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon).

²)

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

³)

§ 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

⁴)

Například zákon č. 110/1997 Sb., ve znění zákona č. 119/2000 Sb., vyhláška č. 294/1997 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení, ve znění vyhlášky č. 91/1999 Sb., vyhláška č. 298/1997 Sb., kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky jejich použití, jejich označování na obalech, požadavky na čistotu a identitu přídatných látek a potravních doplňků a mikrobiologické požadavky na potravní doplňky a látky přídatné, ve znění pozdějších předpisů.

⁵)

§ 2 obchodního zákoníku.

⁶)

§ 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 166/1999 Sb.

⁷)

§ 2 odst. 1 zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.

⁸)

§ 3 odst. 1 písm. r) zákona č. 166/1999 Sb.

⁹)

Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.

¹⁰)

Například občanský zákoník, § 8 odst. 10 a 11 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

¹¹)

§ 2 zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech).

¹²)

§ 17 až 34 zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách některých souvisejících zákonů.

¹³)

§ 2 písm. i) zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon).

¹⁴)

§ 2 písm. b), § 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 20/1992 Sb., kterým se stanoví způsob výpočtu výše náhrad za živý a mrtvý inventář a zásoby.

¹⁵)

§ 2 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech.

¹⁶)

Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

¹⁷)

Například zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 147/1996 Sb., zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/1997 Sb., ve znění zákona č. 119/2000 Sb., zákon č. 156/1998 Sb., zákon č. 91/1996 Sb., zákon č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění zákona č. 357/1999 Sb., zákon č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat, ve znění zákona č. 93/1996 Sb.

¹⁸)

§ 2 písm. d) a e) zákona č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty a o změně některých souvisejících zákonů.

¹⁹)

§ 2 písm. g) zákona č. 92/1996 Sb.

²⁰)

§ 2 odst. 7 a § 17 zákona č. 147/1996 Sb.

²¹)

Zákon č. 156/1998 Sb. Zákon č. 125/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

²²)

§ 2 odst. 8 zákona č. 79/1997 Sb.

²³)

§ 3 odst. 1 písm. s) zákona č. 166/1999 Sb.

²⁴)

§ 2 odst. 3 zákona č. 79/1997 Sb.

²⁵)

§ 3 odst. 7 zákona č. 91/1996 Sb.

²⁶)

§ 14 zákona č. 114/1992 Sb. § 19 zákona č. 138/1973 Sb., ve znění zákona č. 14/1998 Sb.

²⁷)

§ 2 písm. i) zákona č. 110/1997 Sb.

²⁸)

§ 2 písm. k) zákona č. 110/1997 Sb.

²⁹)

Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.

³⁰)

§ 3 odst. 1 písm. l) zákona č. 166/1999 Sb.

³¹)

Například § 25 zákona č. 92/1996 Sb., ve znění zákona č. 357/1999 Sb.

³²)

Například § 6 a následující zákona č. 110/1997 Sb., ve znění zákona č. 119/2000 Sb., a jeho prováděcí právní předpisy, zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů, vyhláška č. 189/1995 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů.

³³)

Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

³⁴)

Například § 29 odst. 3 zákona č. 147/1996 Sb., § 9 odst. 5 zákona č. 156/1998 Sb.

³⁵)

Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

³⁶)

§ 8 odst. 2 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

³⁷)

Příloha I oddíl C vyhlášky č. 354/1991 Sb., o středních školách, ve znění vyhlášky č. 187/1992 Sb.

³⁸)

§ 55 a 57 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a o doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).

³⁹)

§ 116 občanského zákoníku.

⁴⁰)

Například § 15 zákona č. 147/1996 Sb., § 54 zákona č. 166/1999 Sb.

⁴¹)

Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

⁴²)

Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.