ZÁKON ze dne 30. listopadu 2001 o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
ZÁKON
ze dne 30. listopadu 2001
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
SOUDY, SOUDCI, PŘÍSEDÍCÍ A STÁTNÍ SPRÁVA SOUDŮ
§ 1
Soudnictví v České republice vykonávají nezávislé soudy.
§ 2
Soudy
- a)
- projednávají a rozhodují spory a jiné věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o občanském soudním řízení,
- b)
- projednávají a rozhodují trestní věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o trestním řízení,
- c)
- rozhodují v dalších případech stanovených zákonem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
§ 3
(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; obsazení soudu stanoví zákony o řízení před soudy.
(2) V rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací a jiné činnosti soudů podílejí justiční čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé.
§ 4
Před soudem jsou si všichni rovni.
§ 5
(1) Každý se může domáhat ochrany svých práv před soudem zákonem stanoveným způsobem.
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla soudem projednána a rozhodnuta bez zbytečných průtahů.
§ 6
(1) Řízení před soudy je ústní a veřejné. Výjimky stanoví zákon.
(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.
(3) Uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy a pořizovat obrazové záznamy v průběhu soudního jednání lze jen s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo samosoudce. S vědomím předsedy senátu nebo samosoudce lze pořizovat zvukové záznamy; kdyby způsob jejich provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání, může předseda senátu nebo samosoudce jejich pořizování zakázat.
§ 7
(1) Do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, je zakázáno vstupovat se zbraní nebo s jinými předměty, které jsou způsobilé ohrozit život nebo zdraví anebo pořádek. Tento zákaz se nevztahuje na soudce a na příslušníky ozbrojených sil a ozbrojených sborů, jestliže vstupují do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, v souvislosti s plněním svých služebních povinností.
(2) Každý je povinen podrobit se osobní prohlídce a prohlídce všech věcí, které má u sebe, za účelem zjištění, zda neporušuje zákaz podle odstavce 1.
(3) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na osoby, o nichž to stanoví v jednotlivých případech předseda příslušného soudu.
§ 8
Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy. Soudy jsou účetními jednotkami.
§ 9
(1) V obvodu hlavního města Prahy působnost krajského soudu vykonává Městský soud v Praze a působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.
(2) V obvodu města Brna vykonává působnost okresního soudu Městský soud v Brně.
§ 10
Sídlem Nejvyššího soudu je Brno.
§ 11
(1) Názvy, obvody a sídla vrchních soudů jsou stanoveny v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(2) Názvy, obvody a sídla krajských soudů jsou stanoveny v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
§ 12
(1) Názvy, obvody a sídla okresních soudů jsou stanoveny v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
(2) Názvy a obvody obvodních soudů v hlavním městě Praze jsou stanoveny v příloze č. 4 k tomuto zákonu; při určení obvodů obvodních soudů se vychází ze členění hlavního města Prahy na městské části ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Sídlem obvodních soudů v Praze je hlavní město Praha.
(3) Sídlem Městského soudu v Brně je město Brno.
§ 13
(1) Pobočky krajských soudů, jejich názvy a sídla jsou stanoveny v přílohách č. 5 a 6 k tomuto zákonu.
(2) Pobočky okresních soudů, jejich názvy a sídla jsou stanoveny v příloze č. 7 k tomuto zákonu.
(3) Pobočky krajských soudů uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu zahájí svou činnost dnem, který stanoví zvláštní zákon.
§ 14
(1) Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že
- a)
- rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,
- b)
- rozhoduje v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
(2) Nejvyšší soud dále rozhoduje
- a)
- o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů, vyžaduje-li to zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena,
- b)
- v dalších případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
(3) Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu.
§ 15
(1) Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců.
(2) Rozhodovací činnost Nejvyššího soudu vykonávají soudci. Předseda a místopředseda Nejvyššího soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu Nejvyššího soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové kolegií kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost kolegií. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.
§ 16
(1) Soudci Nejvyššího soudu je jmenován alespoň jeden asistent soudce. Pracovní poměr asistenta soudce vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Asistenta soudce jmenuje a odvolává předseda Nejvyššího soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná. Funkce asistenta soudce se považuje za zrušenou, zanikne-li funkce příslušného soudce.
(3) Asistentem soudce může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na něj nehledí jako by odsouzen nebyl.
(4) Asistent soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po zániku funkce. Této povinnosti jej může zprostit předseda Nejvyššího soudu.
§ 17
(1) Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti trestní kolegium, občanskoprávní kolegium a obchodní kolegium.
(2) Plénum Nejvyššího soudu může na návrh předsedy Nejvyššího soudu rozhodnout o sloučení občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia na občanskoprávní a obchodní kolegium, je-li to vhodné pro výkon soudnictví u Nejvyššího soudu.
(3) Došlo-li ke sloučení občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia a důvody k tomuto opatření pominuly, postupuje se při jejich opětovném rozdělení obdobně podle odstavce 2.
§ 18
(1) Občanskoprávní kolegium a obchodní kolegium mohou vykonávat svou působnost na společném jednání.
(2) Předseda Nejvyššího soudu určí, který z předsedů kolegií společné jednání občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia svolá a bude jej řídit.
§ 19
(1) Nejvyšší soud rozhoduje v senátech nebo ve velkých senátech kolegií. Ve velkých senátech kolegií (dále jen ,,velký senát") rozhoduje jen tehdy, jestliže jim byla věc postoupena podle § 20.
(2) Senáty se skládají z předsedy senátu a 2 soudců, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.
(3) Velké senáty se skládají z 9 soudců příslušného kolegia. Tvoří-li však kolegium více než 27 soudců, skládá se velký senát tohoto kolegia z jedné třetiny všech soudců kolegia; nepředstavuje-li jedna třetina všech soudců kolegia celé liché číslo, skládá se velký senát z takového počtu soudců, který odpovídá celému lichému číslu vyššímu než 9, které bezprostředně následuje po tomto podílu.
(4) V každém kolegiu se vytváří jen jeden velký senát. Jeden z členů velkého senátu je ustanoven jeho předsedou. Předseda velkého senátu je určen na kalendářní rok v rozvrhu práce předsedou Nejvyššího soudu.
§ 20
(1) Dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu. Při postoupení věci svůj odlišný názor zdůvodní.
(2) Jde-li o právní názor o procesním právu, ustanovení odstavce 1 neplatí, ledaže senát jednomyslně dospěl k závěru, že řešená procesní otázka má po právní stránce zásadní význam.
(3) Odstavce 1 a 2 neplatí, byl-li odlišný právní názor již vysloven ve stanovisku Nejvyššího soudu, zaujatému podle § 14 odst. 3.
§ 21
(1) V zájmu jednotného rozhodování soudů může předseda Nejvyššího soudu nebo předseda kolegia Nejvyššího soudu anebo velký senát na základě vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů navrhnout příslušnému kolegiu zaujetí stanoviska podle § 14 odst. 3. K zaujetí stanoviska je potřebný souhlas většiny všech členů kolegia.
(2) Jde-li o otázky týkající se dvou nebo více kolegií nebo mezi nimi sporné, může předseda Nejvyššího soudu v zájmu jednotného rozhodování soudů na základě vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů navrhnout zaujetí stanoviska podle § 14 odst. 3 plénu Nejvyššího soudu.
(3) Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší soud může vyžádat vyjádření správních úřadů a jiných orgánů, předsedů vrchních a krajských soudů a jiných fyzických nebo právnických osob.
§ 22
(1) Plénum Nejvyššího soudu se usnáší na jednacím řádu Nejvyššího soudu.
(2) V jednacím řádu Nejvyšší soud upraví zejména podrobněji postup při výkonu soudnictví, při jednání kolegií a pléna, při společném jednání více kolegií, při vytváření senátů a velkých senátů, při tvorbě rozvrhu práce, při prověrkách rozhodovací činnosti soudců Nejvyššího soudu, při sledování a vyhodnocování pravomocných rozhodnutí soudů, při zaujímání stanovisek podle § 14 odst. 3 a při vydávání Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a vnitřní organizaci soudu.
§ 23
(1) Plénum Nejvyššího soudu se skládá z předsedy, místopředsedy, předsedů kolegií, předsedů senátů a ostatních soudců Nejvyššího soudu.
(2) Plénum Nejvyššího soudu se může platně usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů; k zaujetí stanoviska, ke sloučení občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia nebo k jejich opětovnému rozdělení anebo k přijetí jednacího řádu je však třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů.
(3) Plénum svolává, určuje jeho program a řídí jeho jednání předseda Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu je povinen svolat plénum, požádá- -li o to nejméně třetina všech soudců Nejvyššího soudu; v takovém případě předseda Nejvyššího soudu určí program pléna podle návrhu toho, kdo o svolání pléna požádal.
(4) Zasedání pléna jsou neveřejná.
(5) Ministr spravedlnosti má právo zúčastnit se zasedání pléna. Na zasedání pléna je možné přizvat předsedy vrchních a krajských soudů a další osoby.
§ 24
(1) Nejvyšší soud vydává Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek, ve které se v zájmu jednotného rozhodování soudů uveřejňují
- a)
- stanoviska Nejvyššího soudu zaujatá kolegii nebo plénem podle § 14 odst. 3,
- b)
- vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu a ostatních soudů.
(2) Výběr rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) provádí příslušná kolegia. Usnáší se o tom nadpoloviční většinou všech svých členů.
(3) Před provedením výběru podle odstavce 2 si Nejvyšší soud může vyžádat vyjádření správních úřadů a jiných orgánů, předsedů vrchních a krajských soudů a jiných fyzických nebo právnických osob.
(4) Vydávání Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek řídí předseda Nejvyššího soudu, který tím může pověřit místopředsedu Nejvyššího soudu.
§ 25
Vrchní soudy
- a)
- rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy, které patří do jejich obvodu,
- b)
- rozhodují ve věcech správního soudnictví v případech stanovených zákonem,
- c)
- rozhodují v dalších zákonem stanovených případech.
§ 26
(1) Vrchní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedů soudu, předsedů senátů a dalších soudců.
(2) Rozhodovací činnost vrchního soudu vykonávají soudci. Předseda a místopředsedové vrchního soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu vrchního soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.
(3) V rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací činnosti vrchního soudu podílejí vyšší soudní úředníci a soudní tajemníci.
§ 27
Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a 2 soudců, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.
§ 28
(1) Předseda vrchního soudu dává na základě pravomocných rozhodnutí vrchního soudu a soudů, které patří do obvodu vrchního soudu, Nejvyššímu soudu podněty ke sjednocení rozhodování soudů.
(2) Je-li o to požádán Nejvyšším soudem, podává předseda vrchního soudu vyjádření před zaujetím stanoviska Nejvyšším soudem (§ 14 odst. 3).
§ 29
Krajské soudy
- a)
- rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy, které patří do jejich obvodu,
- b)
- rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy prvního stupně,
- c)
- rozhodují ve věcech správního soudnictví v případech stanovených zákonem,
- d)
- rozhodují v dalších zákonem stanovených případech.
§ 30
(1) Krajský soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedů soudu, předsedů senátů a dalších soudců.
(2) Rozhodovací činnost krajského soudu vykonávají soudci a přísedící. Předseda a místopředsedové krajského soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu krajského soudu a státní správu okresních soudů, které patří do jeho obvodu, v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.
(3) V rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací činnosti krajského soudu podílejí vyšší soudní úředníci, justiční čekatelé a soudní tajemníci.
§ 31
(1) Krajský soud rozhoduje v senátech. Samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy.
(2) Senáty krajského soudu se skládají z
- a)
- předsedy senátu a 2 přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech,
- b)
- předsedy senátu a 2 soudců v ostatních případech.
(3) Samosoudcem je předseda senátu nebo soudce. Předsedou senátu může být pouze soudce.
§ 32
(1) Předseda krajského soudu dává na základě pravomocných rozhodnutí krajského soudu a okresních soudů, které patří do obvodu krajského soudu, Nejvyššímu soudu podněty ke sjednocení rozhodování soudů.
(2) Je-li o to požádán Nejvyšším soudem, podává předseda krajského soudu vyjádření před zaujetím stanoviska Nejvyšším soudem (§ 14 odst. 3).
§ 33
Okresní soudy
- a)
- rozhodují jako soudy prvního stupně, nestanoví-li zákony o řízení před soudy jinak,
- b)
- rozhodují ve věcech správního soudnictví v případech stanovených zákonem,
- c)
- rozhodují v dalších zákonem stanovených případech.
§ 34
(1) Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu, předsedů senátů a dalších soudců.
(2) Rozhodovací činnost okresního soudu vykonávají soudci a přísedící. Předseda a místopředseda nebo místopředsedové okresního soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu okresního soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.
(3) V rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací činnosti okresního soudu podílejí vyšší soudní úředníci, justiční čekatelé, soudní tajemníci a soudní
vykonavatelé.
§ 35
(1) Okresní soud rozhoduje v případech stanovených zákony o řízení před soudy v senátech; v ostatních případech rozhoduje samosoudcem.
(2) Senáty okresního soudu se skládají z předsedy senátu a 2 přísedících.
(3) Samosoudcem je předseda senátu nebo soudce. Předsedou senátu může být pouze soudce.
§ 36
Předseda okresního soudu dává na základě pravomocných rozhodnutí okresního soudu Nejvyššímu soudu podněty ke sjednocení rozhodování soudů.
§ 37
Obvodní soud pro Prahu 2 je příslušný k řízení v trestních věcech proti pachatelům trestných činů spáchaných porušením právních předpisů silničního, železničního, leteckého a plavebního provozu a provozu podzemní dráhy, včetně trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona, v nichž by jinak byly příslušné podle zákona o trestním řízení soudním obvodní soudy v hlavním městě Praze.
§ 38
Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, je Obvodní soud pro Prahu 6 příslušný místo okresních soudů, Městského soudu v Brně a obvodních soudů v hlavním městě Praze k řízení v trestních věcech týkajících se občanů České republiky, jde-li o výkon rozhodnutí cizozemského soudu podle mezinárodní smlouvy, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
§ 39
Městský soud v Praze rozhoduje jako soud prvního stupně ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností a nadačního rejstříku z obvodu Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze.
§ 40
(1) Základem vnitřní organizace soudu jsou soudní oddělení vytvořená podle senátů nebo samosoudců; takto vytvořený počet soudních oddělení odpovídá tomu, jaké počty soudců stanovilo Ministerstvo spravedlnosti (dále jen ,,ministerstvo") pro každý soud [§ 123 odst. 1 písm. a)].
(2) U Nejvyššího soudu se soudní oddělení vytváří v rámci jednotlivých kolegií.
(3) U krajských a okresních soudů, v jejichž obvodu jsou zřízeny pobočky (§ 13), se vytváří soudní oddělení též v rámci poboček.
(4) Administrativní a jiné kancelářské práce pro jedno nebo více soudních oddělení provádí soudní kancelář. Společné útvary vykonávají úkony pro celý soud.
§ 41
(1) Rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení se řídí rozvrhem práce.
(2) Rozvrh práce vydává na období kalendářního roku předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou; rozvrh práce musí být vydán nejpozději do konce předchozího kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu.
(3) Vydaný rozvrh práce je veřejně přístupný; každý má právo do něho nahlížet a činit si z něj výpisy nebo opisy.
§ 42
(1) V rozvrhu práce soudu se zejména
- a)
- jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních,
- b)
- stanoví okruh věcí, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu (§ 13),
- c)
- stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení,
- d)
- určují soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří nemohou věc z důvodu nepřítomnosti delší než 3 měsíce nebo vyloučení anebo z jiných důvodů stanovených zákonem projednat a rozhodnout,
- e)
- určuje zastupování asistentů soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a soudních vykonavatelů působících v jednotlivých soudních odděleních pro případ, že nemohou provést úkony ve věci z důvodu nepřítomnosti delší než 3 měsíce nebo vyloučení anebo z jiných vážných důvodů.
(2) Věci se rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné a aby nejpozději v den, kdy věc soudu došla, bylo bez využití rejstříků nebo jiných evidenčních pomůcek soudu nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží.
(3) Změna rozvrhu práce je účinná ode dne jejího vydání, nebyla-li stanovena její pozdější účinnost.
(4) Rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí a, pokud je to možné, ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností. To neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon.
§ 43
(1) Předseda soudu zařazuje justiční čekatele do jednotlivých soudních oddělení v souladu s účelem jejich přípravné služby.
(2) Zařazení justičního čekatele do soudního oddělení ani změna v tomto zařazení se nepovažuje za opatření týkající se rozvrhu práce.
§ 44
(1) Nemůže-li věc v určeném soudním oddělení projednat a rozhodnout soudce nebo senát stanovený rozvrhem práce [§ 42 odst. 1 písm. a) a d)], předseda soudu stanoví, který jiný soudce nebo senát věc projedná a rozhodne.
(2) Brání-li náhlá překážka nebo překážka krátkodobé povahy soudci, vyššímu soudnímu úředníku, soudnímu tajemníku, soudnímu vykonavateli nebo justičnímu čekateli provést ve věci jednotlivé úkony, určí předseda soudu, kdo místo něj potřebné úkony provede.
§ 45
(1) Podrobnosti vnitřní organizace a rozvrhu práce okresních, krajských a vrchních soudů stanoví ministerstvo vyhláškou.
(2) Podrobnosti vnitřní organizace a rozvrhu práce Nejvyššího soudu stanoví jeho jednací řád.
§ 46
(1) Soudcovské rady se zřizují u Nejvyššího soudu, vrchních soudů a krajských soudů.
(2) Soudcovská rada se zřizuje též u okresního soudu, k němuž je přiděleno nebo přeloženo k výkonu funkce více než 10 soudců.
(3) U okresních soudů, k nimž je přiděleno nebo přeloženo k výkonu funkce méně než 11 soudců, vykonává působnost soudcovské rady shromáždění všech soudců.
(4) Soudcovská rada je poradním orgánem předsedy soudu.
§ 47
(1) Soudcovská rada se skládá z 5 členů, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Soudcovská rada okresního soudu, k němuž je přiděleno nebo přeloženo k výkonu funkce méně než 30 soudců, se skládá ze 3 členů.
(3) Funkce člena soudcovské rady je neslučitelná s funkcí předsedy a místopředsedy soudu a u Nejvyššího soudu též s funkcí předsedy kolegia.
§ 48
(1) Soudcovskou radu svolává, určuje její program a řídí její jednání předseda soudcovské rady. Předseda soudcovské rady je povinen svolat soudcovskou radu, požádá-li o to její člen nebo předseda soudu anebo místopředseda soudu.
(2) Zasedání soudcovské rady jsou neveřejná. Předseda nebo místopředseda soudu se mohou účastnit zasedání soudcovské rady, činit návrhy a vyjadřovat se k projednávaným otázkám. Na zasedání soudcovské rady mohou být přizvány další osoby.
(3) Soudcovská rada se může platně usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů soudcovské rady.
§ 49
(1) Vykonává-li působnost soudcovské rady okresního soudu shromáždění všech soudců, svolává shromáždění, určuje jeho program a řídí jeho jednání předseda okresního soudu. Předseda okresního soudu je povinen svolat shromáždění všech soudců, požádá-li o to nejméně třetina všech soudců působících u okresního soudu.
(2) Zasedání shromáždění všech soudců okresního soudu jsou neveřejná. Na zasedání mohou být přizvány další osoby.
(3) Shromáždění všech soudců se může platně usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny všech soudců okresního soudu. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných soudců okresního
soudu.
§ 50
(1) Soudcovská rada Nejvyššího soudu
- a)
- vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy kolegia a předsedy senátu Nejvyššího soudu,
- b)
- vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u Nejvyššího soudu nebo kteří mají být přeloženi od Nejvyššího soudu k jinému soudu,
- c)
- projednává návrhy rozvrhu práce Nejvyššího soudu a jeho změn,
- d)
- vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy Nejvyššího soudu,
- e)
- může požádat předsedu Nejvyššího soudu o svolání pléna Nejvyššího soudu a navrhnout mu program zasedání pléna,
- f)
- vyjadřuje se k posudkům předsedy Nejvyššího soudu o rozhodovací a jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu,
- g)
- doporučuje předsedovi Nejvyššího soudu členy senátu, který provádí prověrky rozhodovací činnosti soudců,
- h)
- plní i další úkoly, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Návrhy podle odstavce 1 písm. a), b), c) a d) předkládá soudcovské radě předseda Nejvyššího soudu; současně určí lhůtu, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 3 týdny. Nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že s návrhem souhlasí.
(3) K posudkům o rozhodovací a jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu se soudcovská rada vyjadřuje na žádost předsedy Nejvyššího soudu nebo Rady pro odbornou způsobilost soudců (dále jen ,,Rada").
(4) Členy senátu, který provádí prověrku rozhodovací činnosti soudců, soudcovská rada doporučí předsedovi Nejvyššího soudu na jeho žádost.
§ 51
(1) Soudcovská rada vrchního soudu
- a)
- vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy a místopředsedy vrchního soudu,
- b)
- vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u vrchního soudu nebo kteří mají být přeloženi od vrchního soudu k jinému soudu,
- c)
- vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být jmenováni předsedou senátu vrchního soudu,
- d)
- projednává návrhy rozvrhu práce vrchního soudu a jeho změn,
- e)
- vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy vrchního soudu,
- f)
- vyjadřuje se k posudkům předsedy vrchního soudu o rozhodovací a jiné činnosti soudců vrchního soudu,
- g)
- doporučuje předsedovi vrchního soudu členy senátu, který provádí prověrky rozhodovací činnosti soudců,
- h)
- plní i další úkoly, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Návrhy podle odstavce 1 písm. a) a b) předkládá soudcovské radě ministerstvo. Návrhy podle odstavce 1 písm. c), d) a e) předkládá soudcovské radě předseda vrchního soudu. V návrhu se určí lhůta, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 3 týdny; nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že s návrhem souhlasí.
(3) K posudkům o rozhodovací a jiné činnosti soudců vrchního soudu se soudcovská rada vyjadřuje na žádost předsedy vrchního soudu nebo Rady.
(4) Členy senátu, který provádí prověrku rozhodovací činnosti soudců, soudcovská rada doporučí předsedovi vrchního soudu na jeho žádost.
§ 52
(1) Soudcovská rada krajského soudu
- a)
- vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy a místopředsedy krajského soudu,
- b)
- vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u krajského soudu nebo kteří mají být přeloženi od krajského soudu k jinému soudu,
- c)
- vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být jmenováni předsedou senátu krajského soudu,
- d)
- projednává návrhy rozvrhu práce krajského soudu a jeho změn,
- e)
- vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy krajského soudu,
- f)
- vyjadřuje se k posudkům předsedy krajského soudu o rozhodovací a jiné činnosti soudců krajského soudu a soudců okresních soudů, které působí v obvodu krajského soudu,
- g)
- doporučuje předsedovi krajského soudu členy senátu, který provádí prověrky rozhodovací činnosti soudců,
- h)
- plní i další úkoly, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Návrhy podle odstavce 1 písm. a) a b) předkládá soudcovské radě ministerstvo. Návrhy podle odstavce 1 písm. c), d) a e) předkládá soudcovské radě předseda krajského soudu. V návrhu se určí lhůta, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 3 týdny; nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že s návrhem souhlasí.
(3) K posudkům o rozhodovací a jiné činnosti soudců krajského soudu a soudců okresních soudů, které působí v obvodu krajského soudu, se soudcovská rada vyjadřuje na žádost předsedy krajského soudu nebo Rady.
(4) Členy senátu, který provádí prověrku rozhodovací činnosti soudců, soudcovská rada doporučí předsedovi krajského soudu na jeho žádost.
§ 53
(1) Soudcovská rada okresního soudu
- a)
- vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy a místopředsedy okresního soudu,
- b)
- vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u okresního soudu nebo kteří mají být přeloženi od okresního soudu k jinému soudu,
- c)
- projednává návrhy rozvrhu práce okresního soudu a jeho změn,
- d)
- vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy okresního soudu,
- e)
- vyjadřuje se k posudkům předsedy okresního soudu o rozhodovací a jiné činnosti soudců okresního soudu,
- f)
- plní i další úkoly, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Návrh podle odstavce 1 písm. a) a b) předkládá soudcovské radě ministerstvo. Návrhy podle odstavce 1 písm. c) a d) předkládá soudcovské radě předseda okresního soudu. V návrhu se určí lhůta, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 3 týdny; nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že s návrhem souhlasí.
(3) K posudkům o rozhodovací a jiné činnosti soudců okresního soudu se soudcovská rada vyjadřuje na žádost předsedy krajského soudu nebo Rady.
(4) Vykonává-li působnost soudcovské rady shromáždění všech soudců, platí odstavce 1 až 3 přiměřeně.
§ 54
(1) Členy soudcovských rad a jejich 3 náhradníky volí shromáždění všech soudců, kteří byli přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce k příslušnému soudu.
(2) Shromáždění všech soudců podle odstavce 1 svolává a řídí předseda soudu. Shromáždění musí být svoláno nejpozději 1 měsíc před uplynutím funkčního období dosavadní soudcovské rady.
§ 55
(1) Členem a náhradníkem soudcovské rady může být zvolen jen soudce, který je přidělen nebo přeložen k příslušnému soudu, je bezúhonný a souhlasí se svým zvolením.
(2) Za bezúhonného nemůže být považován ten, komu bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, nebylo-li kárné opatření zahlazeno, nebo kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nebylo důvodem zániku funkce soudce, nehledí-li se na něj, jako by nebyl odsouzen.
§ 56
(1) Volby soudcovské rady jsou přímé, rovné a tajné. Volbu je možno vykonat pouze osobně.
(2) Každý soudce může hlasovat nejvýše pro tolik kandidátů, kolik má soudcovská rada členů, a jednomu kandidátu může dát jen 1 hlas, jinak je jeho hlas neplatný.
(3) Do soudcovské rady jsou zvoleni kandidáti s nejvyšším počtem získaných platných hlasů. Kandidáti na dalších 3 místech se stávají náhradníky. Při rovnosti hlasů se pořadí kandidátů určí losem.
(4) Námitky proti platnosti voleb mohou být podány jen před skončením shromáždění všech soudců, svolaného k provedení volby. O námitkách rozhodne s konečnou platností shromáždění všech soudců; jakýkoliv přezkum tohoto rozhodnutí je vyloučen.
§ 57
(1) Soudcovská rada na svém prvním zasedání zvolí ze svých členů předsedu.
(2) Soudcovská rada může kdykoliv ze svých členů zvolit jiného předsedu; touto volbou je současně odvolán její dosavadní předseda.
(3) O zvolení svého předsedy soudcovská rada informuje předsedu soudu.
§ 58
(1) Funkční období soudcovské rady trvá 5 let.
(2) Nemá-li soudcovská rada stanovený počet členů (§ 47 odst. 1 a 2) proto, že již nemůže být doplněna náhradníkem, končí její funkční období uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž tento stav nastal.
(3) Soudcovská rada vykonává svou působnost i po uplynutí funkčního období, dokud nebude zvolena nová soudcovská rada.
§ 59
(1) Funkce člena soudcovské rady zaniká
- a)
- zánikem funkce soudce,
- b)
- přeložením k výkonu funkce soudce k jinému soudu,
- c)
- jmenováním do funkce předsedy nebo místopředsedy soudu, u Nejvyššího soudu též do funkce předsedy kolegia,
- d)
- uplynutím kalendářního měsíce, v němž bylo předsedovi soudu doručeno oznámení o vzdání se funkce člena soudcovské rady,
- e)
- nevykonává-li funkci soudce ze zdravotních nebo jiných důvodů po dobu 6 po sobě následujících měsíců,
- f)
- přestal-li soudce splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 55 odst. 2.
(2) Funkce člena soudcovské rady v případech podle odstavce 1 zaniká dnem bezprostředně následujícím po dni, v němž nastala některá z rozhodných skutečností.
(3) Funkce náhradníka soudcovské rady zaniká obdobně podle odstavce 1.
(4) Zanikne-li členu soudcovské rady jeho funkce, stává se členem soudcovské rady v pořadí první náhradník.
§ 60
(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven státní občan České republiky (dále jen ,,občan"), který je způsobilý k právním úkonům a bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku nejméně 25 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.
(2) Podmínku bezúhonnosti podle odstavce 1 nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl odsouzen.
(3) Předpokladem pro ustanovení soudcem je též vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky.
(4) Další předpoklady pro ustanovení soudcem nebo přísedícím stanoví zvláštní právní předpis.1)
(5) Za odbornou justiční zkoušku se považuje též advokátní zkouška, závěrečná zkouška právního čekatele, notářská zkouška a odborná exekutorská zkouška. Stejné účinky má výkon funkce soudce Ústavního soudu alespoň po dobu 2 let.
§ 61
(1) Soudci jsou jmenováni do funkce bez časového omezení.
(2) Přísedící jsou voleni do funkce na dobu 4 let.
§ 62
(1) Soudci po jmenování do funkce a přísedící po zvolení do funkce skládají tento slib: ,,Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.".
(2) Složení slibu se neopakuje, byl-li přísedící zvolen znovu.
(3) Slib skládají
- a)
- soudci do rukou prezidenta republiky,
- b)
- přísedící do rukou předsedy soudu, k němuž byli zvoleni.
(4) Odmítnutí složení slibu nebo jeho složení s výhradou má za následek, že se na soudce hledí, jako by nebyl jmenován a na přísedícího jako by nebyl zvolen.
§ 63
Soudce jmenuje do funkce prezident republiky.
§ 64
(1) Přísedící okresních soudů volí zastupitelstva obcí v obvodu příslušného okresního soudu. V hlavním městě Praze volí přísedící obvodních soudů zastupitelstva městské části v obvodu příslušného obvodního soudu.
(2) Přísedící krajských soudů volí zastupitelstva krajů, jejichž území je alespoň zčásti v obvodu příslušného krajského soudu. V hlavním městě Praze volí přísedící Městského soudu v Praze zastupitelstvo hlavního města Prahy.
(3) Kandidáty do funkce přísedícího navrhují členové příslušného zastupitelstva. K navrženým kandidátům si zastupitelstvo vyžádá vyjádření předsedy příslušného soudu.
(4) Přísedícím může být zvolen občan, který je přihlášen k trvalému pobytu2) v obvodu zastupitelstva, jímž je do funkce volen, a v obvodu soudu, pro který je do funkce volen, nebo který v těchto obvodech pracuje.
§ 65
(1) Počet přísedících, kteří mají být pro příslušný okresní nebo krajský soud zvoleni, stanoví předseda příslušného soudu. Při stanovení počtu přísedících je třeba přihlížet k tomu, aby jednotliví přísedící zpravidla nezasedali více než 20 dnů v kalendářním roce.
(2) Je-li v obvodu příslušného soudu více zastupitelstev nebo patří-li do obvodu příslušného soudu území více krajů, stanoví předseda příslušného soudu potřebný počet přísedících zvlášť pro jednotlivá zastupitelstva; přihlíží přitom k počtu obyvatelstva příslušné obce, její městské části, kraje nebo části území v obvodu soudu.
§ 66
(1) Přísedící vykonává svou funkci ode dne následujícího po dni složení slibu. Jestliže slib neskládá (§ 62 odst. 2), vykonává přísedící svou funkci ode dne následujícího po dni zvolení.
(2) Osvědčení o zvolení vydá předseda příslušného soudu přísedícímu po složení slibu nebo, jestliže slib neskládá, po opětovném
zvolení.
§ 67
(1) Po složení slibu ministr spravedlnosti přidělí soudce na základě jeho předchozího souhlasu k výkonu funkce k určitému okresnímu soudu. Ministr spravedlnosti může výjimečně soudce přidělit na základě jeho předchozího souhlasu k výkonu funkce ke krajskému nebo vrchnímu anebo Nejvyššímu soudu, jestliže vykonával právnickou činnost v případě krajského a vrchního soudu nejméně 8 let a v případě Nejvyššího soudu nejméně po dobu 10 let, pokud jeho vysoké odborné znalosti dávají záruky řádného výkonu funkce u příslušného soudu.
(2) Odvolá-li dodatečně soudce svůj předchozí souhlas s přidělením k určitému soudu, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.
(3) Při přidělení k výkonu funkce k určitému soudu stanoví ministr spravedlnosti se souhlasem soudce též den jeho nástupu do funkce. Den nástupu do funkce musí být stanoven nejpozději do 3 měsíců od jmenování do funkce; nevysloví-li soudce s nástupem do funkce v této lhůtě souhlas, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.
§ 68
(1) Soudce přiděleného k výkonu funkce k určitému soudu podle § 67 nebo přeloženého k jinému soudu podle § 71 a 72 lze s jeho souhlasem dočasně přidělit v zájmu řádného výkonu soudnictví k jinému soudu na dobu nejdéle tří let, popřípadě v zájmu využití jeho zkušeností na dobu nejdéle 1 roku k ministerstvu nebo Justiční akademii.
(2) O dočasném přidělení rozhodne
- a)
- předseda krajského soudu, jde-li o dočasné přidělení soudce k jinému okresnímu soudu v obvodu téhož krajského soudu nebo k příslušnému krajskému soudu, souhlasí-li s dočasným přidělením předseda soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce, i předseda soudu, k němuž má být soudce dočasně přidělen,
- b)
- ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce, jde-li o dočasné přidělení soudce k ministerstvu nebo Justiční akademii,
- c)
- v ostatních případech ministr spravedlnosti na návrh příslušného předsedy krajského, vrchního nebo Nejvyššího soudu, k němuž má být soudce dočasně přidělen, a po projednání s předsedou soudu, k němuž byl přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72; předseda krajského soudu podává návrh též tehdy, jde-li o dočasné přidělení soudce k okresnímu soudu v obvodu jeho působnosti.
(3) Soudce dočasně přidělený k jinému soudu má po dobu přidělení
- a)
- právo na zajištění přiměřeného ubytování na náklady státu v sídle soudu, k němuž byl dočasně přidělen, nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce u tohoto soudu cestu z místa svého bydliště,
- b)
- právo na náhradu za používání jiného než služebního silničního motorového vozidla k cestě z místa svého bydliště k soudu, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, bylo-li to dohodnuto; výše této náhrady se řídí právními předpisy upravujícími náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách konaných zaměstnanci v pracovním poměru,
- c)
- právo na náhradu prokázaných jízdních výdajů vynaložených na cestu z místa svého bydliště k soudu, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, nemá-li za vykonanou cestu právo na náhradu podle písmena b).
(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně, byl-li soudce dočasně přidělen k ministerstvu nebo k Justiční akademii.
§ 69
(1) Soudce přiděleného k výkonu funkce k určitému okresnímu soudu podle § 67 nebo přeloženého k okresnímu soudu podle § 71 i bez jeho souhlasu může ministr spravedlnosti se souhlasem předsedů obou dotčených soudů dočasně přidělit na dobu nejdéle 1 roku k jinému okresnímu soudu, jehož obvod sousedí s obvodem soudu, k němuž byl přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71, není-li možné jinak zajistit u tohoto soudu řádný výkon soudnictví. Po dobu 5 let od skončení dočasného přidělení soudce nelze bez jeho souhlasu znovu dočasně přidělit k jinému soudu.
(2) Ustanovení § 68 odst. 2 písm. c) a § 68 odst. 3 platí obdobně. Při rozhodování o dočasném přidělení podle odstavce 1 ministr spravedlnosti přihlédne také k osobním a rodinným poměrům soudce.
§ 70
K výkonu funkce k Nejvyššímu soudu lze soudce přidělit jen se souhlasem předsedy tohoto soudu.
§ 71
(1) Soudce přiděleného k výkonu funkce k určitému soudu lze s jeho souhlasem nebo na jeho žádost přeložit k výkonu funkce na jiný soud.
(2) K Nejvyššímu soudu může být přeložen soudce, který má právní praxi po dobu nejméně 10 let a který svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řádného výkonu této funkce.
(3) Ke krajskému nebo vrchnímu soudu může být přeložen soudce, který má právní praxi nejméně 8 let a který svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řádného výkonu této funkce.
(4) Při překládání soudců ke krajským soudům, vrchním soudům a k Nejvyššímu soudu se přihlíží k hodnocení jejich odborné způsobilosti (§ 136), popřípadě k rozhodnutím, jimiž byla posouzena jejich odborná způsobilost (§ 151 odst. 1, § 161 odst. 4).
§ 72
(1) Dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů nebo ke změně obvodů soudů a nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit jinak, lze soudce i bez jeho souhlasu nebo žádosti přeložit na jiný soud.
(2) Podle odstavce 1 lze soudce přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu soudu o jeden stupeň vyššího nebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu, k němuž byl soudce přidělen k výkonu funkce, a to nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto přeložení. K vyššímu soudu lze soudce přeložit jen za podmínek uvedených v § 71 odst. 2 a 3. Při překládání podle odstavce 1 se přihlédne k hodnocení odborné způsobilosti (§ 136) soudců dotčeného soudu.
(3) Z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně.
(4) Soudci, který byl přeložen podle odstavců 1 a 2, náleží dosavadní plat podle zvláštního právního předpisu,3) je-li vyšší než plat, který by mu náležel při přeložení podle § 71.
§ 73
(1) O přeložení soudce rozhodne ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce překládán, popřípadě s předsedou příslušného krajského soudu, jde-li o přeložení soudce k okresnímu soudu v jeho obvodu, a po projednání s předsedou soudu, z něhož je soudce překládán, popřípadě s předsedou příslušného krajského soudu, jde- -li o přeložení soudce okresního soudu v jeho obvodu.
(2) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o přeložení soudce podle § 72 odst. 1 a 2 lze podat podle zvláštních právních předpisů opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.
(3) K výkonu funkce k Nejvyššímu soudu lze soudce přeložit jen se souhlasem předsedy tohoto soudu.
§ 74
(1) Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí.
(2) Funkce soudce je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, s funkcí člena Parlamentu a s jakoukoliv funkcí ve veřejné správě, jakož i s jinými činnostmi, o nichž to stanoví zákon. Funkce přísedícího je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, s funkcí člena Parlamentu, jakož i s jinými činnostmi, o nichž to stanoví zákon.
(3) Za funkci ve veřejné správě se nepovažuje funkce předsedy a místopředsedy soudu, dočasné přidělení k ministerstvu, členství v Radě a Radě pro odbornou způsobilost státních zástupců, členství v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu.
§ 75
(1) Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zabezpečením.
(2) Platové poměry soudců upravuje zvláštní právní předpis.3)
§ 76
(1) Pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky.
(2) Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci, o tom vyrozumí ministerstvo a předsedu příslušného soudu.
§ 77
Orgán, který zahájil trestní stíhání proti přísedícímu, o tom vyrozumí předsedu příslušného soudu a zastupitelstvo, které přísedícího zvolilo.
§ 78
(1) Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření a nesprávným úředním postupem se řídí zvláštním právním předpisem.4)
(2) Zvláštní právní předpis4) stanoví, kdy a v jaké míře může být na soudci vymáhána regresní úhrada.
§ 79
(1) Soudci a přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
(2) Nikdo nesmí narušovat nebo ohrožovat nezávislost a nestrannost soudců a přísedících.
§ 80
(1) Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
(2) V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména
- a)
- je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst,
- b)
- je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce,
- c)
- je povinen odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví,
- d)
- se nesmí při výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním a sdělovacími prostředky,
- e)
- musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků,
- f)
- dbá svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována.
(3) Soudce je povinen vykonávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví. Při své rozhodovací činnosti soudce zejména
- a)
- je povinen poskytnout každému účastníku řízení nebo straně soudního řízení anebo jejich zástupcům plnou možnost k uplatnění jejich práv; nesmí však od nich, s výjimkou případů stanovených zákony o řízení před soudy, jednostranně přijímat nebo jim podávat informace nebo s nimi jednat o skutkové podstatě projednávané věci nebo o procesních otázkách, které na ni mohou mít vliv,
- b)
- dbá o to, aby jeho rozhodnutí bylo srozumitelně a pečlivě odůvodněno.
(4) Soudce je povinen při své činnosti mimo výkon funkce soudce a při výkonu svých politických práv si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušovala důstojnost soudcovské funkce anebo mu nebránila v řádném výkonu funkce soudce.
(5) Soudce je povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce zejména
- a)
- nesmí umožnit, aby jeho funkce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů,
- b)
- nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, zastupovat účastníky soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce.
(6) Soudce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů.
§ 81
(1) Soudce je povinen i po zániku soudcovské funkce zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, ledaže by byl této povinnosti zproštěn zvláštním právním předpisem nebo osobou k tomu povolanou.
(2) Soudce může zprostit povinnosti mlčenlivosti z vážných důvodů předseda soudu; jde-li o předsedu okresního soudu, předseda příslušného krajského soudu, jde-li o předsedu krajského soudu, předseda příslušného vrchního soudu, a jde-li o předsedu vrch-ního soudu, předseda Nejvyššího soudu. Předsedu Nejvyššího soudu může z vážných důvodů zprostit povinnosti mlčenlivosti prezident republiky.
§ 82
(1) Soudce nese odpovědnost za svou odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce.
(2) Soudce je povinen se soustavně vzdělávat a prohlubovat své odborné znalosti pro řádný výkon funkce. Zejména je povinen účastnit se odborného vzdělávání v Justiční akademii, odborné přípravy organizované soudy a podrobit se zákonem stanoveným způsobem hodnocení a posouzení svých odborných znalostí a vědomostí.
§ 83
(1) Soudce přispívá svými znalostmi a zkušenostmi při odborné přípravě a při odborném vzdělávání soudců, státních zástupců, justičních a právních čekatelů a dalších zaměstnanců soudů a státních zastupitelství, organizovaném Justiční akademií, ministerstvem, soudem nebo státním zastupitelstvím.
(2) Nebrání-li tomu plnění jeho povinností při výkonu soudnictví, může soudce přispívat svými znalostmi a zkušenostmi též při odborné přípravě notářů, advokátů, soudních exekutorů, advokátních koncipientů, notářských koncipientů, notářských kandidátů, exekutorských koncipientů a exekutorských kandidátů.
(3) Využít znalostí a schopností soudce k odborné přípravě a k odbornému vzdělávání podle odstavců 1 a 2 lze jen s jeho souhlasem.
(4) Výkon činností podle odstavců 1 a 2 se považuje za výkon soudcovské funkce.
§ 84
(1) Pracovní vztah soudce vzniká dnem, který je stanoven jako den nástupu do funkce, a zaniká dnem zániku funkce soudce.
(2) Rozvržení pracovní doby, popřípadě pružnou pracovní dobu a její formu v pracovním řádu stanoví předseda soudu pro soudce tak, aby byl u soudu zajištěn řádný výkon soudnictví.
(3) K zajištění řádného výkonu soudnictví může předseda soudu nařídit soudci pracovní pohotovost na pracovišti, v místě jeho bydliště nebo na jiném vhodném místě. Pracovní pohotovost na pracovišti může být soudci nařízena v rozsahu nejvýše 400 hodin v kalendářním roce. Při nařizování pracovní pohotovosti předseda soudu dbá o rovnoměrné zatížení všech soudců.
(4) Nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak, použijí se na pracovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů.
§ 85
Soudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce soudce kromě výkonu funkce soudce zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké a činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu,5) a to za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví.
§ 86
Soudce je kárně odpovědný za kárné provinění.
§ 87
Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
§ 88
(1) Za kárné provinění lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:
- a)
- důtku,
- b)
- snížení platu až o 25 % na dobu nejvíce 6 měsíců a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 1 roku,
- c)
- odvolání z funkce předsedy senátu,
- d)
- odvolání z funkce soudce.
(2) Od uložení kárného opatření lze upustit, jestliže projednání kárného provinění je postačující.
(3) Drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci vytkne, je-li to postačující.
§ 89
Odpovědnost soudce za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 2 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.
§ 90
(1) Řízení ve věcech kárné odpovědnosti soudců upravuje zvláštní právní předpis.6)
(2) Řízení podle odstavce 1 se zavede také proti soudci, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v kárném řízení.
(3) Za přestupek podle odstavce 2 lze soudci uložit sankci, kterou za přestupek stanoví zvláštní právní předpis.7)
§ 91
Soudce je nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, jestliže
- a)
- mu nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat jeho funkci, nebo
- b)
- byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nebylo důvodem k zániku funkce soudce podle § 94 písm. c), jestliže čin, za který byl soudce odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci.
§ 92
(1) O tom, že je soudce podle § 91 nezpůsobilý vykonávat svou funkci, se rozhodne na návrh, který je oprávněn podat ministr spravedlnosti nebo předseda soudu, k němuž byl soudce přidělen nebo přeložen.
(2) Řízení o návrhu na zjištění nezpůsobilosti soudce vykonávat z důvodů uvedených v § 91 upravuje zvláštní právní předpis.6)
§ 93
(1) Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru nebo v obdobném vztahu, přísluší za dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je povinen poskytovat stát.
(2) Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví ministerstvo vyhláškou.
(3) Stát hradí přísedícím hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrad stanoví ministerstvo vyhláškou.
(4) Přísedícím přísluší mimo náhrady podle předchozích odstavců za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí ministerstvo vyhláškou.
§ 94
Funkce soudce zaniká
- a)
- uplynutím kalendářního roku, v němž soudce dosáhl věku 70 let,
- b)
- dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo zjištěno, že je z důvodu uvedeného v § 91 nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci,
- c)
- dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti,
- d)
- dnem právní moci rozhodnutí, kterým byla zjištěna jeho odborná nezpůsobilost vykonávat funkci,
- e)
- dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce [§ 88 odst. 1 písm. d)],
- f)
- dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
- g)
- dnem, kdy soudce pozbyl státní občanství České republiky,
- h)
- smrtí nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce prohlášen za mrtvého.
§ 95
(1) Soudce se může své funkce vzdát.
(2) Funkce soudce zanikne uplynutím 3 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení soudce o vzdání se funkce doručeno prezidentu republiky.
§ 96
Funkce přísedícího zaniká
- a)
- uplynutím funkčního období, na které byl do funkce zvolen,
- b)
- dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti,
- c)
- dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl přísedící zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
- d)
- dnem, kdy přísedící pozbyl státní občanství České republiky,
- e)
- smrtí nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl přísedící prohlášen za mrtvého.
§ 97
(1) Na návrh příslušného předsedy soudu může být přísedící ze své funkce odvolán zastupitelstvem, které ho zvolilo, jestliže
- a)
- závažným způsobem porušil povinnosti přísedícího,
- b)
- přestal splňovat předpoklady uvedené v § 60 odst. 1 a 4,
- c)
- jeho zdravotní stav mu nedovoluje řádně vykonávat povinnosti přísedícího.
(2) Před rozhodnutím o odvolání přísedícího z funkce si zastupitelstvo vyžádá jeho vyjádření.
(3) Funkce přísedícího zaniká dnem rozhodnutí zastupitelstva o jeho odvolání.
§ 98
(1) Přísedící se může své funkce vzdát.
(2) Funkce přísedícího zanikne dnem následujícím po dni, v němž bylo oznámení přísedícího o vzdání se funkce doručeno zastupitelstvu, které ho do funkce zvolilo.
§ 99
(1) Ministr spravedlnosti dočasně zprostí výkonu funkce soudce,
- a)
- byl-li jmenován soudcem Ústavního soudu, a to na dobu výkonu této funkce,
- b)
- stal-li se soudcem mezinárodního soudu, a to na dobu výkonu této funkce,
- c)
- byl-li dočasně přidělen k ministerstvu nebo Justiční akademii podle § 68 odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení.
(2) K dočasnému zproštění výkonu soudcovské funkce dojde dnem, v němž bylo soudci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.
(3) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. a) přísluší soudci plat soudce Ústavního soudu. Po dobu dočasného zproštění funkce podle odstavce 1 písm. b) náleží soudci jeho dosavadní plat podle zvláštního právního předpisu,3) není-li s výkonem funkce soudce mezinárodního soudu spojeno poskytování odměny. Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. c) náleží soudci jeho dosavadní plat podle zvláštního právního předpisu.3)
§ 100
(1) Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce soudce,
- a)
- který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání,
- b)
- je-li kárně stíhán a bylo navrženo jeho odvolání z funkce, a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení,
- c)
- bylo-li z důvodu uvedeného v § 91 zahájeno řízení o jeho nezpůsobilosti vykonávat soudcovskou funkci, a to na dobu do pravomocného skončení tohoto řízení.
(2) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 soudci náleží 50 % jeho dosavadního platu podle zvláštního právního předpisu.3) Nedošlo-li k zániku funkce podle § 94 písm. b), c) nebo e), doplatí se soudci zbývající část platu včetně dalšího platu, jestliže by mu na něj jinak vznikl nárok; to neplatí, byl-li soudce pravomocně odsouzen pro trestný čin.
(3) Ustanovení § 99 odst. 2 platí obdobně.
§ 101
(1) Přísedící může být dočasně zproštěn výkonu své funkce, jestliže
- a)
- je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání,
- b)
- byl podán návrh na jeho odvolání, a to na dobu do rozhodnutí o návrhu na odvolání.
(2) O dočasném zproštění výkonu funkce přísedícího rozhoduje předseda příslušného soudu.
(3) K dočasnému zproštění výkonu funkce přísedícího dojde dnem, v němž mu bylo doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.
§ 102
(1) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu jmenuje z řad soudců prezident republiky.
(2) Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu předseda Nejvyššího soudu.
§ 103
(1) Předsedu a místopředsedy vrchního soudu jmenuje z řad soudců ministr spravedlnosti.
(2) Předsedy senátů vrchního soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu předseda vrchního soudu.
§ 104
(1) Předsedu a místopředsedy krajského soudu jmenuje z řad soudců ministr spravedlnosti.
(2) Předsedy senátů krajského soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu předseda krajského soudu.
§ 105
(1) Předsedu a místopředsedu nebo místopředsedy okresního soudu jmenuje z řad soudců ministr spravedlnosti.
(2) Předsedy senátů okresního soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu předseda krajského soudu, do jehož obvodu okresní soud patří.
§ 106
(1) Předseda a místopředseda soudu a předseda kolegia Nejvyššího soudu může být ze své funkce odvolán tím, kdo ho do funkce jmenoval, jestliže neplní řádně své povinnosti.
(2) Funkce uvedená v odstavci 1 zaniká dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o jeho odvolání, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.
§ 107
(1) Předseda senátu může být z funkce odvolán jen na základě pravomocného rozhodnutí o uložení kárného opatření podle § 88 odst. 1 písm. c).
(2) Funkce uvedená v odstavci 1 zaniká dnem právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření podle § 88 odst. 1 písm. c).
§ 108
(1) Funkce předsedy a místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu a předsedy senátu dále zaniká
- a)
- zánikem funkce soudce,
- b)
- vzdáním se funkce.
(2) Podle odstavce 1 písm. b) funkce zaniká dnem, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno tomu, kdo soudce do funkce jmenoval.
(3) Zánik funkce předsedy nebo místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu a předsedy senátu nemá za následek zánik funkce soudce.
§ 109
(1) Účelem přípravné služby justičních čekatelů (dále jen ,,přípravná služba") je odborně připravit justiční čekatele pro výkon funkce soudce.
(2) Obsahovou náplň přípravné služby a její organizaci upraví ministerstvo
vyhláškou.
§ 110
(1) Přípravná služba trvá 36 měsíců.
(2) Do doby přípravné služby se započítává dovolená na zotavenou čerpaná v době výkonu přípravné služby. Nevykonává-li justiční čekatel přípravnou službu z důvodu překážek v práci na jeho straně nebo omluvené nepřítomnosti v práci, započítají se mu do doby přípravné služby nejvýše v rozsahu 70 pracovních dnů v každém roce jejího trvání.
(3) Do doby přípravné služby se započte doba výkonu funkce státního zástupce a právního čekatele, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu, praxe advokáta a advokátního koncipienta, notáře, notářského kandidáta, notářského koncipienta, soudního exekutora a exekutorského kandidáta a exekutorského koncipienta.
(4) Ministerstvo může započítat na žádost justičního čekatele do doby přípravné služby dobu jiné právnické činnosti, jestliže justiční čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon soudcovské funkce; takto započtená doba nesmí přesahovat 24 měsíců.
§ 111
(1) Přípravná služba se vykonává v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou. Za stát pracovní smlouvu s justičním čekatelem uzavírá a v pracovněprávních vztazích s justičním čekatelem za něj jedná krajský soud.
(2) Do pracovního poměru justičního čekatele může být přijat jen ten, kdo splňuje předpoklady pro výkon funkce soudce podle § 60 odst. 1 až 4 s výjimkou věku, zkušeností a odborné justiční zkoušky.
(3) Postup při výběru justičních čekatelů a při jejich přijímání do pracovního poměru upraví ministerstvo vyhláškou.
§ 112
(1) Pracovní poměr s justičním čekatelem se sjedná na dobu určitou v trvání 40 měsíců. Nedosáhne-li doba přípravné služby v době trvání pracovního poměru délky 36 měsíců, lze se souhlasem justičního čekatele pracovní poměr prodloužit o dobu potřebnou k dosažení této délky přípravné služby, nejdéle však o 20 měsíců. Pracovní poměr s justičním čekatelem se vždy prodlouží o potřebnou dobu, jestliže nedosáhl dobu přípravné služby v trvání 36 měsíců v důsledku plnění branné povinnosti, výkonu civilní služby nebo pro nepřítomnost v práci z důvodu těhotenství nebo péče o nezletilé dítě po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené.
(2) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce do rukou předsedy krajského soudu tento slib: ,,Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že se budu svědomitě připravovat na výkon funkce soudce a že si osvojím zásady soudcovské etiky.". Odmítnutí složení slibu nebo jeho složení s výhradou má za následek zánik pracovního poměru. Den odmítnutí složení slibu nebo jeho složení s výhradou je dnem zániku pracovního poměru.
(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovní poměr justičního čekatele ustanoveními zákoníku práce.
§ 113
(1) Justiční čekatel je oprávněn vykonávat úkony soudu za podmínek a v rozsahu stanoveném ve zvláštním právním předpisu.
(2) Justiční čekatel je povinen i po skončení pracovního poměru zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudce. Zprostit této povinnosti ho může ze závažných důvodů předseda krajského soudu.
§ 114
(1) Účelem odborné justiční zkoušky je ověřit, zda uchazeč má potřebné vědomosti a zda je náležitě odborně připraven k výkonu funkce soudce.
(2) Odborná justiční zkouška se skládá před zkušební komisí jmenovanou ministrem spravedlnosti. Zkušební komise má 5 členů a skládá se ze soudců, zaměstnanců působících na ministerstvu a dalších odborníků právní teorie a praxe.
(3) Odborná justiční zkouška se skládá z písemné a ústní části. Je zaměřena především na odvětví práva, která soudy aplikují při výkonu své působnosti, a na právní předpisy, které se vztahují k organizaci soudů a k postavení a povinnostem soudců.
(4) Podrobnosti o odborné justiční zkoušce stanoví ministerstvo vyhláškou.
§ 115
(1) Ministerstvo umožní justičnímu čekateli na jeho žádost podanou prostřednictvím příslušného krajského soudu do konce předposledního měsíce trvání jeho pracovního poměru vykonat odbornou justiční zkoušku; den konání zkoušky určí po ukončení přípravné služby, nejpozději 1 týden před skončením pracovního poměru. Brání-li justičnímu čekateli ve vykonání odborné justiční zkoušky důležitá překážka, určí ministerstvo jiný den konání zkoušky do 1 měsíce ode dne, kdy se dozvědělo, že překážka odpadla; pracovní poměr čekatele se v tomto případě prodlužuje tak, aby skončil uplynutím týdne po dni, který byl stanoven k vykonání odborné justiční zkoušky, nejdéle o 6 měsíců.
(2) Požádá-li justiční čekatel, který neuspěl při odborné justiční zkoušce, před skončením pracovního poměru o její opakování, umožní mu ministerstvo odbornou justiční zkoušku opakovat do 6 měsíců od podání žádosti; odbornou justiční zkoušku lze opakovat pouze jednou. Pracovní poměr justičního čekatele se v takovém případě prodlužuje do dne, který byl určen k vykonání opakované odborné justiční zkoušky.
§ 116
(1) Pracovní poměr justičního čekatele, který složil odbornou justiční zkoušku, se prodlužuje o 12 měsíců ode dne složení odborné justiční zkoušky. V případě, že byl justiční čekatel jmenován soudcem nebo se stal vyšším soudním úředníkem, pracovní poměr končí již dnem, který byl stanoven jako den jeho nástupu do této funkce.
(2) V době trvání pracovního poměru podle odstavce 1 vykonává justiční čekatel úkony soudu podle § 113 odst. 1.
§ 117
(1) Požádá-li vyšší soudní úředník, který splňuje předpoklady pro výkon funkce soudce podle § 60 odst. 1 až 4 s výjimkou odborné justiční zkoušky a který vykonává funkci vyššího soudního úředníka po dobu nejméně 5 let, umožní mu ministerstvo vykonat odbornou justiční zkoušku nejpozději do 3 měsíců od doručení žádosti.
(2) Vyšší soudní úředník, který neuspěl při odborné justiční zkoušce, může požádat o její opakování po uplynutí 3 měsíců ode dne jejího konání. Ministerstvo mu umožní opakovat odbornou justiční zkoušku do 6 měsíců od doručení žádosti.
(3) Vyšší soudní úředník, který neuspěl ani při opakované odborné justiční zkoušce, nemůže podat novou žádost o vykonání odborné justiční zkoušky před uplynutím 5 let ode dne konání opakované justiční zkoušky.
§ 118
(1) Úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů soudům svěřených.
(2) Výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti soudů.
§ 119
(1) Ústředním orgánem státní správy soudů je ministerstvo.
(2) Orgány státní správy soudů jsou předseda a místopředseda Nejvyššího soudu a předsedové a místopředsedové vrchních, krajských a okresních soudů.
(3) V rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem se na státní správě soudu podílejí předsedové senátů a ostatní soudci.
§ 120
(1) Státní správu vrchních, krajských a okresních soudů vykonává ministerstvo buď přímo, nebo prostřednictvím předsedů těchto soudů; státní správu okresních soudů může vykonávat též prostřednictvím předsedů krajských soudů.
(2) Státní správu Nejvyššího soudu vykonává ministerstvo prostřednictvím předsedy tohoto soudu.
§ 121
(1) Předseda Nejvyššího soudu a předsedové vrchních, krajských a okresních soudů vykonávají státní správu soudů v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
(2) Místopředseda Nejvyššího soudu a místopředsedové vrchních soudů vykonávají státní správu těchto soudů v rozsahu určeném jejich předsedou.
(3) Místopředsedové krajského soudu vykonávají státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu v rozsahu určeném předsedou krajského soudu.
(4) Místopředseda, popřípadě místopředsedové okresního soudu vykonávají státní správu tohoto soudu v rozsahu určeném jeho předsedou.
(5) Předseda Nejvyššího soudu, vrchního soudu, krajského soudu a okresního soudu může při zachování vlastní odpovědnosti pověřit jednotlivými úkony státní správy s jejich souhlasem předsedy senátu a ostatní soudce příslušného soudu.
§ 122
Orgány státní správy soudů vykonávají v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem státní správu soudů s přihlédnutím k vyjádřením příslušných soudcovských
rad.
§ 123
(1) Ministerstvo vykonává státní správu Nejvyššího soudu a vrchních, krajských a okresních soudů tím, že
- a)
- zajišťuje chod soudů po stránce organizační, zejména každoročně stanoví s ohledem na množství projednávaných věcí pro každý soud počty soudců, asistentů, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků, vykonavatelů a dalších zaměstnanců u něj působících; u Nejvyššího soudu je stanoví po dohodě s předsedou tohoto soudu a u ostatních soudů po vyjádření příslušného předsedy soudu,
- b)
- zajišťuje způsobem stanoveným tímto zákonem chod soudů po stránce personální,
- c)
- zajišťuje chod soudů po stránce finanční a hospodářské, zejména tím, že zajišťuje financování a materiální zabezpečení soudů a provádí revize hospodářské činnosti soudů,
- d)
- stanoví krajským soudům v rámci schváleného rozpočtu kapitoly prostředky státního rozpočtu určené na hospodaření krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu,
- e)
- organizuje, řídí a kontroluje výkon státní správy soudů prováděný předsedy soudů,
- f)
- řídí a organizuje přípravnou službu justičních čekatelů, zejména stanoví pro každý krajský soud počty justičních čekatelů a rozhoduje o započtení doby právnické činnosti v jiném pracovním nebo obdobném poměru do této přípravné služby (§ 110 odst. 3 a 4),
- g)
- organizuje a zajišťuje odborné justiční zkoušky (§ 114 až 117),
- h)
- vydává statut Justiční akademie a dohlíží na její vzdělávací a jinou činnost,
- i)
- organizuje a řídí odbornou přípravu vyšších soudních úředníků, soudních vykonavatelů a dalších zaměstnanců soudů,
- j)
- koordinuje a usměrňuje odbornou průpravu přísedících k výkonu jejich funkce,
- k)
- sleduje chod práce soudních kanceláří,
- l)
- organizuje, řídí a zajišťuje výkon znalecké a tlumočnické činnosti v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem,8)
- m)
- usměrňuje a řídí využívání informačních technologií,
- n)
- organizuje, řídí a kontroluje zabezpečení úkolů obranného a civilního nouzového plánování, ochrany utajovaných skutečností, bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany a úkolů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
- o)
- plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Ministerstvo sleduje a hodnotí postup vrchních, krajských a okresních soudů v řízení a rozhodování pouze z hlediska dodržování zásad důstojnosti jednání a soudcovské etiky a plynulosti řízení. K tomuto účelu ministerstvo
- a)
- sleduje a vyhodnocuje stav soudních agend na základě výkazů a justiční statistiky,
- b)
- provádí prověrky soudních spisů a prověrky úrovně soudního jednání,
- c)
- vyřizuje stížnosti fyzických a právnických osob na postup soudů (dále jen ,,stížnost").
(3) Ministerstvo sleduje odbornou způsobilost soudců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce k vrchním, krajským a okresním soudům. K tomuto účelu ministerstvo
- a)
- metodicky řídí hodnocení odborné způsobilosti soudců předsedy vrchních a krajských soudů,
- b)
- metodicky řídí prověrky rozhodovací činnosti soudců prováděné na základě pravomocně skončených věcí u vrchních a krajských soudů,
- c)
- sleduje hodnocení odborné způsobilosti soudců, výsledky prověrek jejich rozhodovací činnosti a další poznatky o jejich odborné způsobilosti.
(4) K posouzení odborné způsobilosti soudců ministerstvo vytváří Radu pro oblast trestního práva, pro oblast civilního práva a pro oblast správního soudnictví a po stránce organizační, finanční a materiální zabezpečuje její činnost.
(5) Získá-li ministerstvo v rámci plnění svých úkolů poznatky o nejednotnosti soudního rozhodování, dává Nejvyššímu soudu podněty k zaujetí stanoviska podle § 14 odst. 3.
§ 124
(1) Předseda Nejvyššího soudu vykonává státní správu Nejvyššího soudu tím, že
- a)
- zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační, zejména tím, že zajišťuje řádné obsazení Nejvyššího soudu asistenty soudců, odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,
- b)
- zajišťuje chod soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční,
- c)
- zajišťuje odbornou výchovu asistentů soudců a ostatních zaměstnanců působících u soudu,
- d)
- pečuje o další odbornou výchovu soudců,
- e)
- dohlíží na řádný chod soudních kanceláří,
- f)
- zajišťuje poskytování informací soudem podle zvláštního právního předpisu,9)
- g)
- zajišťuje bezpečnost soudu,
- h)
- plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Předseda Nejvyššího soudu dbá o důstojnost jednání, o dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost soudního řízení Nejvyššího soudu. K tomu účelu
- a)
- provádí prověrky soudních spisů,
- b)
- dohlíží na úroveň soudního jednání,
- c)
- vyřizuje stížnosti.
(3) V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) podává předseda Nejvyššího soudu ministerstvu podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád).
(4) Předseda Nejvyššího soudu pečuje o odbornou způsobilost soudců Nejvyššího soudu. K tomu účelu
- a)
- hodnotí odbornou způsobilost soudců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu (§ 134 až 136),
- b)
- nařizuje provedení prověrky rozhodovací činnosti soudce Nejvyššího soudu podle § 137,
- c)
- podává Radě návrh na posouzení odborné způsobilosti soudce Nejvyššího soudu podle § 138,
- d)
- zpracovává posudek o rozhodovací a jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu potřebný k hodnocení jejich odborné způsobilosti podle písmena a), nebo byl-li vyžádán Radou,
- e)
- vyžaduje od soudcovské rady Nejvyššího soudu vyjádření ke svému posudku o rozhodovací a jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu a od Justiční akademie zprávy o výsledcích jejich odborného vzdělávání, potřebné k hodnocení jejich odborné způsobilosti podle písmena a).
§ 125
(1) Předseda vrchního soudu vykonává státní správu vrchního soudu tím, že
- a)
- zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační, zejména tím, že zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,
- b)
- zajišťuje chod soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční,
- c)
- pečuje o odbornou výchovu soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,
- d)
- dohlíží na řádný chod soudních kanceláří,
- e)
- zajišťuje poskytování informací soudem podle zvláštního právního předpisu,9)
- f)
- zajišťuje bezpečnost soudu,
- g)
- plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Předseda vrchního soudu dbá o důstojnost jednání, o dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost soudního řízení vrchního soudu. K tomu účelu
- a)
- provádí prověrky soudních spisů,
- b)
- dohlíží na úroveň soudního jednání,
- c)
- vyřizuje stížnosti.
(3) Předseda vrchního soudu pečuje o odbornou způsobilost soudců vrchního soudu. K tomu účelu
- a)
- hodnotí odbornou způsobilost soudců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce k vrch-nímu soudu (§ 134 až 136),
- b)
- nařizuje provedení prověrky rozhodovací činnosti soudce vrchního soudu podle § 137,
- c)
- podává Radě návrh na posouzení odborné způsobilosti soudce vrchního soudu podle § 138,
- d)
- zpracovává posudek o rozhodovací a jiné činnosti soudců vrchního soudu potřebný k hodnocení jejich odborné způsobilosti podle písmena a), nebo byl-li vyžádán Radou,
- e)
- vyžaduje od soudcovské rady vrchního soudu vyjádření ke svému posudku o rozhodovací a jiné činnosti soudců vrchního soudu a od Justiční akademie zprávy o výsledcích jejich odborného vzdělávání, potřebné k hodnocení jejich odborné způsobilosti podle písmena a).
(4) V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) podává předseda vrchního soudu ministerstvu podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád).
§ 126
(1) Předseda krajského soudu vykonává státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu tím, že
- a)
- zajišťuje chod krajského soudu po stránce personální a organizační; za tím účelem zejména stanoví počty přísedících tohoto soudu, zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,
- b)
- zajišťuje chod krajského soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční,
- c)
- prostředky státního rozpočtu stanovené správcem kapitoly státního rozpočtu rozepisuje pro hospodaření krajského soudu a pro hospodaření okresních soudů v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu nebo správcem kapitoly státního rozpočtu,
- d)
- pro účely rozpočtových opatření a vystavování limitů podle rozpočtových pravidel plní vůči okresním soudům v jeho obvodu funkci správce kapitoly státního rozpočtu,
- e)
- pečuje o odbornou výchovu soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků, soudních vykonavatelů a ostatních zaměstnanců působících u krajského soudu a u okresních soudů v jeho obvodu,
- f)
- s přihlédnutím k vyjádření Justiční akademie zajišťuje výběr justičních čekatelů a s vybranými uchazeči uzavírá pracovní smlouvu,
- g)
- řídí a kontroluje přípravnou službu justičních čekatelů v obvodu krajského soudu a její výkon,
- h)
- řídí a kontroluje výkon státní správy okresních soudů prováděný jejich předsedy,
- i)
- pečuje o odbornou průpravu přísedících krajského soudu k výkonu jejich funkce a organizuje a koordinuje odbornou průpravu přísedících okresních soudů k výkonu jejich funkce,
- j)
- dohlíží na řádný chod soudních kanceláří,
- k)
- dohlíží na vedení seznamu znalců a tlumočníků,
- l)
- zajišťuje poskytování informací krajským soudem podle zvláštního právního předpisu,9)
- m)
- zajišťuje bezpečnost krajského soudu,
- n)
- plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Předseda krajského soudu dbá o důstojnost jednání, o dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost soudního řízení krajského soudu a soudů v jeho obvodu. K tomu účelu
- a)
- provádí prověrky soudních spisů,
- b)
- dohlíží na úroveň soudního jednání,
- c)
- vyřizuje stížnosti.
(3) Předseda krajského soudu pečuje o odbornou způsobilost soudců krajského soudu a okresních soudů v obvodu krajského soudu. K tomu účelu
- a)
- hodnotí odbornou způsobilost soudců krajského soudu a okresních soudů v obvodu krajského soudu (§ 134 až 136),
- b)
- nařizuje provedení prověrky rozhodovací činnosti soudců krajského soudu a okresních soudů v obvodu krajského soudu podle § 137,
- c)
- podává Radě návrh na posouzení odborné způsobilosti soudců krajského soudu a okresních soudů v obvodu krajského soudu podle § 138,
- d)
- zpracovává posudek o rozhodovací a jiné činnosti soudců krajského soudu a okresních soudů v obvodu krajského soudu potřebný k hodnocení jejich odborné způsobilosti podle písmena a), nebo byl-li vyžádán Radou,
- e)
- vyžaduje od soudcovské rady krajského soudu vyjádření ke svému posudku o rozhodovací a jiné činnosti soudců krajského soudu a okresních soudců v obvodu krajského soudu a od Justiční akademie zprávy o výsledcích jejich odborného vzdělávání, potřebné k hodnocení odborné způsobilosti podle písmena a),
- f)
- vyžaduje od příslušného vrchního soudu zprávu odvolacího soudu o výsledcích rozhodovací činnosti soudců krajského soudu, kteří rozhodují v řízení v prvním stupni, potřebnou k hodnocení jejich odborné způsobilosti podle písmena a),
- g)
- zajišťuje podání zprávy příslušného senátu krajského soudu o výsledcích rozhodovací činnosti soudců okresních soudců v obvodu krajského soudu potřebné k hodnocení jejich odborné způsobilosti podle písmena a),
- h)
- vyžaduje od předsedů okresních soudů posudky o rozhodovací a jiné činnosti soudců okresních soudů v obvodu krajského soudu a od soudcovských rad okresních soudů vyjádření k posudkům předsedů okresních soudů o rozhodovací a jiné činnosti soudců okresních soudů v obvodu krajského soudu, potřebné k hodnocení jejich odborné způsobilosti podle písmena a).
(4) V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) podává předseda krajského soudu ministerstvu podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád). Má-li za to, že podnět podaný nebo postoupený mu předsedou okresního soudu nesplňuje podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), postoupí ho se svým stanoviskem ministerstvu.
§ 127
(1) Předseda okresního soudu vykonává státní správu okresního soudu tím, že
- a)
- zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační; za tím účelem zejména stanoví počty přísedících tohoto soudu, zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky, soudními vykonavateli a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,
- b)
- zajišťuje chod soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční,
- c)
- dohlíží na přípravnou službu justičních čekatelů po dobu jejího výkonu u okresního soudu,
- d)
- pečuje o další odbornou výchovu soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků, soudních vykonavatelů a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu,
- e)
- pečuje o odbornou průpravu přísedících okresního soudu k výkonu jejich funkce,
- f)
- dohlíží na řádný chod soudních kanceláří,
- g)
- zajišťuje poskytování informací soudem podle zvláštního právního předpisu,9)
- h)
- zajišťuje bezpečnost soudu,
- i)
- plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2) Předseda okresního soudu dbá o důstojnost jednání, o dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost soudního řízení okresního soudu. K tomu účelu
- a)
- provádí prověrky soudních spisů,
- b)
- dohlíží na úroveň soudního jednání,
- c)
- vyřizuje stížnosti.
(3) Předseda okresního soudu sleduje odbornou způsobilost soudců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce k okresnímu soudu. Zpracovává posudek o rozhodovací a jiné činnosti soudců okresního soudu, byl-li o to požádán předsedou krajského soudu nebo Radou.
(4) V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm. a) a b) podává předseda okresního soudu předsedovi krajského soudu podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád). Má-li za to, že podnět předložený mu předsedou senátu nebo jiným soudcem nesplňuje podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), předloží ho se svým stanoviskem předsedovi krajského soudu.
§ 128
(1) Zjistí-li orgán státní správy soudů, že soudce zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce nebo že chování soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, podá návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudců podle zvláštního právního předpisu.6)
(2) Návrh podle zvláštního právního předpisu6) podá orgán státní správy soudů také tehdy, je-li soudce nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci podle § 91.
§ 129
(1) Zřizuje se Justiční akademie. Justiční akademie je organizační složkou státu a účetní jednotkou.
(2) Justiční akademie organizuje a provádí odborné vzdělávání soudců, odborné vzdělávání a výchovu justičních čekatelů a, stanoví-li to zvláštní právní předpisy nebo ministerstvo, odborné vzdělávání dalších osob a vyjadřuje se ke způsobilosti osob, které se ucházejí o přijetí do pracovního poměru justičního čekatele.
(3) Ve stejném rozsahu, za stejných podmínek a se stejnými účinky může odborné vzdělávání soudců provádět též Nejvyšší soud.
§ 130
(1) V čele Justiční akademie je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Ředitel Justiční akademie zajišťuje její chod po stránce personální, organizační, hospodářské, materiální a finanční.
(2) Obsahovou náplň vzdělávací činnosti, zařazení soudců, justičních čekatelů, vyšších soudních úředníků a dalších osob do vzdělávání a studijní programy stanoví Rada Justiční akademie, kterou jmenuje ministr spravedlnosti ze soudců, státních zástupců, advokátů, notářů, učitelů právnických fakult vysokých škol a jiných odborníků.
(3) Vnitřní organizaci Justiční akademie a podrobnosti o její činnosti upraví statut, který vydává ministerstvo.
(4) Ministerstvo vykonává nad činností Justiční akademie dohled.
(5) Výkon funkce člena Rady Justiční akademie se považuje za překážku v práci z důvodů jiného úkonu v obecném zájmu.10) Člen Rady Justiční akademie má právo na náhradu výdajů v souvislosti s výkonem funkce v rozsahu
stanoveném zvláštními právními předpisy.11)
§ 131
(1) Odborného vzdělávání v Justiční akademii se zúčastňují
- a)
- všichni soudci přidělení k výkonu funkce k vrchním, krajským a okresním soudům,
- b)
- soudci přidělení nebo přeložení k výkonu funkce k vrchním, krajským a okresním soudům, kteří vykonávají soudcovskou funkci déle než 3 roky, jestliže byli Radou Justiční akademie zařazeni do vzdělávání; do vzdělávání musí být zařazeni, nebrání-li tomu vážné důvody, nejméně jednou za 5 let,
- c)
- všichni justiční čekatelé v rámci jejich přípravné služby,
- d)
- další osoby, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, a osoby, které určí ministerstvo.
(2) Ze soudců uvedených v odstavci 1 písm. b) se do vzdělávání nezařazují soudci, kteří vykonávají funkci předsedy nebo místopředsedy krajského nebo vrchního soudu, kteří dosáhli věku 60 let nebo kteří působí na Justiční akademii jako učitelé.
§ 132
(1) Odborné vzdělávání na Justiční akademii trvá u
- a)
- soudců uvedených v § 131 odst. 1 písm. a) 2 roky,
- b)
- soudců uvedených v § 131 odst. 1 písm. b) 1 rok,
- c)
- justičních čekatelů po dobu přípravné služby,
- d)
- osob uvedených v § 131 odst. 1 písm. d) po dobu určenou zvláštními právními předpisy nebo ministerstvem.
(2) Odborné vzdělávání soudců a justičních čekatelů na Justiční akademii se ukončuje závěrečnou prací a jejím zhodnocením. Způsob ukončení odborného vzdělávání osob uvedených v § 131 odst. 1 písm. d) stanoví zvláštní právní předpisy nebo ministerstvo.
(3) Zhodnocení výsledků odborného vzdělávání soudce Justiční akademie sdělí hodnocenému soudci, předsedovi příslušného soudu, příslušnému předsedovi krajského soudu, jde-li o soudce okresního soudu, ministerstvu nebo Radě na její žádost.
§ 133
(1) Učitele působící na Justiční akademii jmenuje a odvolává na návrh ředitele Justiční akademie ministr spravedlnosti.
(2) Učitelé Justiční akademie se vybírají z řad soudců, státních zástupců, advokátů, notářů, akademických pracovníků vysokých škol a dalších významných odborníků. U soudců a státních zástupců se před jejich jmenováním učitelem Justiční akademie vyžádá vyjádření příslušného předsedy soudu nebo vedoucího státního zástupce.
(3) Za vykonanou práci náleží učiteli v pracovním poměru k Justiční akademii plat podle zvláštních právních předpisů.12)
§ 134
(1) Odborná způsobilost soudců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce ke krajským a okresním soudům se zhodnotí, jakmile uplyne doba 36 měsíců od jejich nástupu do soudcovské funkce.
(2) Odborná způsobilost soudců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce k vrchním soudům nebo k Nejvyššímu soudu, jakož i soudců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce ke krajským a okresním soudům, u nichž uplynula od nástupu do soudcovské funkce doba uvedená v odstavci 1, se hodnotí vždy po uplynutí 60 měsíců od nástupu do soudcovské funkce nebo od předchozího zhodnocení jejich odborné způsobilosti.
(3) Do dob uvedených v odstavcích 1 a 2 se započítává dovolená na zotavenou. Nevykonával-li soudce svou funkci z důvodu překážek v práci na jeho straně nebo omluvené nepřítomnosti v práci anebo z jiných vážných důvodů, započítávají se mu do dob uvedených v odstavcích 1 a 2 nejvýše v rozsahu 3 měsíců v kalendářním roce; tyto doby však lze tímto způsobem prodloužit nejdéle o 24 měsíců.
§ 135
(1) Odbornou způsobilost soudců hodnotí
- a)
- předseda krajského soudu, jde-li o soudce krajského soudu a okresních soudů v obvodu krajského soudu,
- b)
- předseda vrchního soudu, jde-li o soudce vrchního soudu,
- c)
- předseda Nejvyššího soudu, jde-li o soudce Nejvyššího soudu.
(2) Odborná způsobilost soudců musí být předsedy soudů příslušnými podle odstavce 1 zhodnocena nejpozději do 3 měsíců po uplynutí dob uvedených v § 134 odst. 1 a 2, nebrání-li tomu vážné důvody.
§ 136
(1) Odborná způsobilost soudce se hodnotí podle následujících hledisek:
- a)
- jaká je úroveň znalostí zákonů a jiných právních předpisů použitých při vedení řízení a při rozhodovací činnosti,
- b)
- jaká je úroveň znalosti judikatury uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a ve Sbírce nálezů Ústavního soudu a jak se projevuje při vedení řízení a při rozhodovací činnosti,
- c)
- jaká je schopnost aplikovat jeho vědomosti a znalosti při vedení řízení a při rozhodovací činnosti,
- d)
- jaká je úroveň teoretických znalostí,
- e)
- jaká je schopnost organizovat činnost soudního oddělení nebo se podílet na činnosti soudního oddělení,
- f)
- zda vykonává publikační, vědeckou a pedagogickou činnost a jakou.
(2) Hlediska uvedená v odstavci 1 se zkoumají na základě posudku o rozhodovací a jiné činnosti soudce, vypracovaného příslušným předsedou soudu, vyjádření příslušné soudcovské rady k posudku o rozhodovací a jiné činnosti soudce, vypracovanému příslušným předsedou soudu, a zprávy o výsledcích jeho odborného vzdělávání, vypracované Justiční akademií, popřípadě zprávy (vysvědčení) o jiném odborném vzdělání soudce. Jde-li o soudce, který rozhoduje v řízení v prvním stupni, posuzují se hlediska uvedená v odstavci 1 též na základě zprávy o výsledcích jeho rozhodovací činnosti vypracované odvolacím soudem. Jde-li o soudce okresního soudu, posuzují se hlediska uvedená v odstavci 1 rovněž na základě posudku o rozhodovací a jiné činnosti, vypracovaného předsedou okresního soudu, a vyjádření soudcovské rady okresního soudu k tomuto posudku.
(3) Odborná způsobilost soudce může být vyhodnocena jako výtečná, vyhovující nebo nevyhovující.
(4) S vyhodnocením své odborné způsobilosti podle odstavců 1 až 3 musí být soudce seznámen nejpozději do 15 dnů poté, co bylo příslušným předsedou soudu uzavřeno.
§ 137
(1) Byla-li odborná způsobilost soudce vyhodnocena podle § 136 jako nevyhovující, příslušný předseda soudu nařídí nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo hodnocení soudce uzavřeno, aby byla prověřena rozhodovací činnost soudce za hodnocené období.
(2) Prověrku rozhodovací činnosti soudce provede zvláštní senát složený z předsedy a 2 soudců. Členy zvláštního senátu jmenuje příslušný předseda soudu z řad předsedů senátů a soudců tohoto soudu.
(3) Prověrku rozhodovací činnosti soudce lze provést jen na základě již pravomocně skončených věcí, v nichž soudce rozhodoval jako samosoudce nebo člen senátu. Při prověrce se posoudí činnost soudce v jednotlivých věcech z hledisek uvedených v § 136 odst. 1 písm. a) až d).
(4) O prověrce rozhodovací činnosti soudce vyhotoví zvláštní senát zprávu, v jejímž závěru rozhodovací činnost soudce vyhodnotí. Zprávu předá do 15 dnů od skončení prověrky příslušnému předsedovi soudu, příslušné soudcovské radě a prověřovanému soudci; jde-li o soudce okresního soudu, zprávu předá ve stanovené lhůtě též příslušnému předsedovi okresního soudu a soudcovské radě příslušného okresního soudu. Prověřovaný soudce má právo se k obsahu zprávy a k jejímu závěru vyjádřit do 15 dnů ode dne, kdy mu byla zpráva předána.
§ 138
Pokud ve zprávě zvláštního senátu je rozhodovací činnost soudce hodnocena jako nevyhovující, podá příslušný předseda soudu do 1 měsíce ode dne, kdy zprávu obdržel, návrh, aby odbornou způsobilost soudce posoudila Rada; stejně tak může postupovat, jestliže se zprávou zvláštního senátu, ve které je rozhodovací činnost soudce hodnocena jako vyhovující, nesouhlasí.
§ 139
(1) Návrhy na posouzení odborné způsobilosti soudců projednává a rozhoduje o nich Rada, zřízená ministerstvem.
(2) Rada se člení na Radu pro oblast trestního práva, Radu pro oblast civilního práva a Radu pro oblast správního soudnictví.
(3) Příslušnost Rady se řídí podle toho, v jaké oblasti práva zcela nebo převážně působí soudce, o jehož odbornou způsobilost jde.
(4) Rada pro oblast trestního práva má 9 členů a tvoří ji soudce trestního kolegia Nejvyššího soudu zvolený soudci tohoto kolegia, soudce zvolený soudci každého z vrchních soudů, 2 soudci určení losem ze soudců navržených soudci krajských soudů, státní zástupce navržený nejvyšším státním zástupcem, advokát navržený Českou advokátní komorou a 2 odborníci z oblasti trestního práva navržení děkany právnických fakult vysokých škol se sídlem v České republice.
(5) Rada pro oblast civilního práva má 9 členů a tvoří ji soudce občanskoprávního nebo obchodního kolegia Nejvyššího soudu zvolený soudci těchto kolegií, soudce zvolený soudci každého z vrchních soudů, 2 soudci určení losem ze soudců navržených soudci krajských soudů, advokát navržený Českou advokátní komorou, notář navržený Notářskou komorou České republiky a 2 odborníci z oblasti civilního práva navržení děkany právnických fakult vysokých škol se sídlem v České republice.
(6) Rada pro oblast správního soudnictví má 9 členů a tvoří ji soudce občanskoprávního nebo obchodního kolegia Nejvyššího soudu zvolený soudci těchto kolegií, soudce zvolený soudci každého z vrchních soudů, 2 soudci určení losem ze soudců navržených soudci krajských soudů, advokát navržený Českou advokátní komorou a 3 odborníci z oblasti správního práva navržení děkany právnických fakult vysokých škol se sídlem v České republice.
(7) Nemůže-li se člen Rady zúčastnit jejího jednání, zastupuje ho jeho náhradník. Náhradníky jsou za soudce zvolené příslušnými kolegii Nejvyššího soudu další soudci zvolení těmito kolegii, za soudce vrchních soudů další soudci zvolení těmito soudy, za soudce krajských soudců další soudci navržení soudci krajských soudů v pořadí určeném losem, za advokáta Českou advokátní komorou další navržený advokát, za notáře Notářskou komorou České republiky další navržený notář, za státního zástupce další státní zástupce navržený nejvyšším státním zástupcem a za odborníky z oblasti trestního, civilního a správního práva další odborníci navržení děkany právnických fakult vysokých škol se sídlem v České republice v pořadí určeném ministrem spravedlnosti.
(8) Členy Rady a jejich náhradníky z řad státních zástupců, advokátů, notářů a odborníků z oblasti trestního, civilního a správního práva jmenuje na návrh nejvyššího státního zástupce, České advokátní komory, Notářské komory České republiky nebo právnických fakult vysokých škol se sídlem v České republice ministr spravedlnosti. Odborníci z oblasti trestního, civilního a správního práva, které navrhují za členy Rady a jejich náhradníky děkani právnických fakult vysokých škol se sídlem v České republice, nesmí být současně soudci, státními zástupci, notáři nebo advokáty.
(9) Výkon funkce člena Rady a účast jeho náhradníka na jednání Rady se považují za překážku v práci z důvodů jiného úkonu v obecném zájmu.10) Člen Rady a jeho náhradník mají právo na náhradu výdajů v souvislosti s výkonem funkce a na odměnu za výkon funkce v rozsahu a za podmínek, které ministerstvo stanoví vyhláškou.
§ 140
(1) Z řad soudců Nejvyššího soudu jsou do Rady pro oblast trestního práva voleni její členové a náhradníci shromážděním soudců trestního kolegia, do Rady pro oblast civilního práva a do Rady pro oblast správního soudnictví jsou členové a náhradníci příslušné Rady voleni společným shromážděním soudců občanskoprávního a obchodního kolegia. Shromáždění soudců trestního kolegia dále navrhuje jednoho člena a jednoho náhradníka Rady pro odbornou způsobilost státních zástupců z řad předsedů senátů a soudců Nejvyššího soudu působících v trestním kolegiu.
(2) Členové a náhradníci příslušné Rady ze soudců vrchních soudů a soudci navrhovaní do přísluš- né Rady krajskými soudy jsou voleni shromážděními soudců těchto soudů.
(3) Volit, být volen a podávat návrhy na členy a náhradníky příslušné Rady má právo každý soudce přidělený nebo přeložený k výkonu funkce na soudu, na němž jsou volby konány; volby jsou rovné, přímé a s tajným hlasováním. Každý soudce může hlasovat pouze pro jednoho z navržených kandidátů.
(4) Ve volbách konaných shromážděními soudců příslušných kolegií Nejvyššího soudu a ve volbách konaných shromážděními soudců vrchních soudů je soudce, který získal největší počet hlasů, zvolen členem Rady a soudce, který se umístil na následujícím místě, je zvolen jeho náhradníkem. Ve volbách konaných shromážděními soudců krajských soudů je navržen za člena Rady soudce, který získal největší počet hlasů. V případě rovnosti hlasů se rozhodne o pořadí losem.
(5) Shromáždění soudců k volbám členů a náhradníků příslušné Rady svolává předseda soudu, na kterém se mají volby konat, na základě termínu konání voleb stanoveného ministerstvem.
(6) Námitky proti platnosti voleb mohou být podány do skončení shromáždění soudců svolaného k provedení volby; o námitkách rozhodne s konečnou platností toto shromáždění.
§ 141
(1) Soudce zvolený soudci Nejvyššího soudu je předsedou Rady. Soudci zvolení soudci vrchních soudů jsou místopředsedy Rady. Náhradníkům nepřísluší vykonávat tyto funkce.
(2) Rada může jednat a rozhodovat za přítomnosti nejméně 7 svých členů nebo jejich náhradníků. K přijetí rozhodnutí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů nebo jejich náhradníků.
§ 142
(1) Funkční období členů Rady a jejich náhradníků trvá 3 roky ode dne jejich zvolení, navržení nebo jmenování.
(2) Člena Rady, který se nemůže z vážných důvodů účastnit projednání a rozhodnutí věci, zastupuje jeho náhradník. Členové Rady a jejich náhradníci jsou si při rozhodování rovni.
(3) Členové Rady a jejich náhradníci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou při rozhodování vázáni pouze právním řádem České republiky. Jsou povinni rozhodovat bez průtahů, nestranně a spravedlivě a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
(4) Funkce člena Rady nebo náhradníka zaniká dnem, kdy člen nebo náhradník přestal splňovat předpoklady pro zvolení, navržení nebo jmenování.
§ 143
Podrobnosti o organizaci Rady a o zabezpečení její činnosti upraví ministerstvo vyhláškou.
§ 144
Řízení ve věcech odborné způsobilosti soudců se před Radou zahajuje jen na návrh podaný příslušným předsedou soudu (§ 135 odst. 1) za podmínek uvedených v § 138.
§ 145
(1) Účastníky řízení před Radou jsou
- a)
- soudce, o jehož odbornou způsobilost jde,
- b)
- ministr spravedlnosti,
- c)
- předseda soudu, který podal návrh.
(2) Účastníci mohou být v řízení zastoupeni.
§ 146
(1) Člen Rady a jeho náhradník jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na poměr k soudci, o jehož odbornou způsobilost jde, nebo k zástupcům účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
(2) O vyloučení člena Rady nebo jeho náhradníka rozhoduje Rada; člen Rady nebo jeho náhradník, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.
(3) Vyloučeného člena Rady zastupuje jeho náhradník. Byl-li vyloučen také náhradník, Rada věc projedná a rozhodne bez jeho přítomnosti.
§ 147
(1) Odbornou způsobilost soudce Rada zkoumá podle hledisek uvedených v § 136 odst. 1 na základě zprávy o prověrce jeho rozhodovací činnosti, listin uvedených v § 136 odst. 2 a dalších důkazů, pomocí kterých mohou být rozhodná hlediska objasněna.
(2) Nejsou-li doklady a důkazy uvedené v odstavci 1 přiloženy k návrhu, Rada si je od příslušných osob a orgánů vyžádá.
(3) Je-li to třeba, provede Rada nebo její předseda anebo pověřený člen potřebná šetření.
(4) Návrh na posouzení odborné způsobilosti, jakož i doklady a důkazy uvedené v odstavci 1 a výsledky šetření podle odstavce 3 musí být doručeny soudci a ostatním účastníkům do jejich vlastních rukou, ledaže je sami Radě předložili.
§ 148
(1) K projednání věci Rada nařídí jednání, k němuž předvolá účastníky, jejich zástupce a všechny, jejichž přítomnosti je třeba. Předvolání je třeba účastníkům doručit písemně do jejich vlastních rukou nejméně 10 dnů předem. Ministra spravedlnosti a předsedu soudu lze předvolat též telefonicky, telegraficky nebo telefaxem.
(2) V nepřítomnosti soudce, o jehož odbornou způsobilost jde, může Rada věc projednat jen tehdy, odmítne-li se k jednání dostavit nebo nedostaví-li se k jednání bez včasné a důvodné omluvy.
(3) Jednání Rady jsou neveřejná.
§ 149
(1) Při jednání Rada provede potřebné důkazy. Soudce lze vyslechnout jen k obsahu provedených důkazů, a jen jestliže s tím souhlasí.
(2) Po skončení jednání mají účastníci a jejich zástupci právo se vyjádřit k věci. Jako poslednímu se udělí slovo soudci.
§ 150
Zpětvzetí návrhu není přípustné, ledaže soudci zanikla jeho funkce.
§ 151
(1) Na základě výsledků dokazování a všeho, co v řízení vyšlo najevo, Rada rozhodne, zda soudce je, či není odborně způsobilý.
(2) Rada rozhoduje po poradě; kromě členů Rady, náhradníků zastupujících členy Rady a zapisovatele nesmí být nikdo jiný poradě přítomen.
(3) Hlasování Rady řídí její předseda nebo ho zastupující místopředseda. Mladší členové (náhradníci) hlasují před staršími, předseda nebo ho zastupující místopředseda hlasuje poslední.
(4) Rozhodnutí Rady se doručuje účastníkům do vlastních rukou; opravné prostředky nejsou přípustné.
(5) Rozhodnutí Rady podle odstavce 1 nabývá právní moci uplynutím lhůty stanovené v § 156, nebyl-li v této lhůtě podán návrh na posouzení odborné způsobilosti soudce Nejvyššímu soudu. Skončilo-li řízení před Nejvyšším soudem odmítnutím návrhu nebo zastavením řízení, nabývá rozhodnutí Rady právní moci dnem právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
§ 152
Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení před Radou přiměřeně ustanovení správního řádu.
§ 153
Účastník řízení před Radou (§ 145 odst. 1), který nesouhlasí s rozhodnutím Rady ve věci odborné způsobilosti soudce, může podat u Nejvyššího soudu návrh na posouzení odborné způsobilosti soudce.
§ 154
(1) Návrh na posouzení odborné způsobilosti soudce (§ 153) projedná a rozhodne o něm Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy a 4 soudců.
(2) Každé kolegium Nejvyššího soudu navrhne předsedovi Nejvyššího soudu ze soudců zařazených do kolegia 5 kandidátů do senátu uvedeného v odstavci 1. Z navržených kandidátů jmenuje předseda Nejvyššího soudu předsedu senátu, jeho zástupce, členy senátu a 4 náhradníky; dbá přitom, aby mezi členy senátu a náhradníky byla rovnoměrně zastoupena všechna kolegia a aby zástupcem předsedy senátu byl soudce zařazený do jiného kolegia, než do kterého patří předseda senátu.
(3) Předseda a místopředseda Nejvyššího soudu, předsedové kolegií Nejvyššího soudu a soudci, kteří jsou nebo v posledních 3 letech byli členy nebo náhradníky Rady, nesmí být předsedou senátu, jeho zástupcem, členem ani náhradníkem senátu uvedeného v odstavci 1.
§ 155
(1) Funkční období senátu Nejvyššího soudu ustanoveného podle § 154 trvá 3 roky.
(2) Jestliže senát provedl úkony v řízení o odborné způsobilosti soudců před uplynutím svého funkčního období, řízení dokončí, i když jeho funkční období již uplynulo.
§ 156
Návrh na posouzení odborné způsobilosti soudce musí být podán u Nejvyššího soudu do 30 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí Rady. Zmeškání lhůty nelze prominout.
§ 157
Účastníky řízení jsou ti, kdo jimi byli v řízení před Radou (§ 145 odst. 1).
§ 158
(1) Předseda senátu Nejvyššího soudu po zahájení řízení vyžádá neprodleně spis Rady, která je povinna jej neprodleně předložit spolu se všemi listinami, kterými byl v řízení před Radou proveden důkaz.
(2) Nejvyšší soud návrh na posouzení odborné způsobilosti soudce odmítne, jestliže
- a)
- řízení před Radou bylo zastaveno v souladu se zákonem,
- b)
- návrh byl podán opožděně,
- c)
- návrh podal ten, kdo k němu není oprávněn.
(3) Jako opožděný nemůže být odmítnut návrh, který byl ve lhůtě odevzdán orgánu, který má povinnost jej Nejvyššímu soudu doručit.
(4) O odmítnutí návrhu podle odstavce 2 může být rozhodnuto bez nařízení jednání.
§ 159
(1) Dříve, než Nejvyšší soud o návrhu na posouzení odborné způsobilosti soudce rozhodne, může jej ten, kdo návrh podal, vzít zpět.
(2) Je-li návrh na posouzení odborné způsobilosti vzat zpět, Nejvyšší soud řízení zastaví.
(3) O zastavení řízení může být rozhodnuto bez nařízení jednání.
§ 160
(1) Nedojde-li k odmítnutí návrhu nebo k zastavení řízení, doručí se návrh ostatním účastníkům řízení do vlastních rukou a předseda senátu Nejvyššího soudu nařídí k projednání věci jednání.
(2) K jednání se předvolají účastníci, jejich zástupci a všichni, jejichž přítomnosti je třeba. Předvolání k jednání je třeba účastníkům doručit písemně do jejich vlastních rukou nejméně 10 dnů předem.
(3) Jednání Nejvyššího soudu ve věcech posouzení odborné způsobilosti soudců jsou neveřejná.
§ 161
(1) V řízení před Nejvyšším soudem platí obdobně § 147 odst. 1 až 3, § 148 odst. 2 a § 149.
(2) Při zjišťování skutkového stavu může Nejvyšší soud vycházet též z důkazů, které byly provedeny v řízení před Radou, jestliže při nich bylo postupováno v souladu se zákonem. Ukazuje-li se to potřebné, může tyto důkazy zopakovat.
(3) Účastníci mohou v řízení navrhovat důkazy až do doby, než Nejvyšší soud o návrhu rozhodne. V řízení před Nejvyšším soudem mohou být provedeny i takové důkazy, které nebyly účastníky navrženy v řízení před Radou. Ke zjištění skutkového stavu věci je Nejvyšší soud povinen provést i jiné důkazy, než byly účastníky navrženy.
(4) Na základě zjištěného skutkového stavu věci Nejvyšší soud rozhodne, zda soudce je, či není odborně způsobilý.
§ 162
(1) V řízení ve věcech odborné způsobilosti soudců Nejvyšší soud rozhoduje usnesením.
(2) Usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnuto, zda soudce je, či není odborně způsobilý (§ 161 odst. 4), nahrazuje původní rozhodnutí Rady.
(3) V usnesení Nejvyšší soud též rozhodne o náhradě nákladů řízení.
(4) Proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci odborné způsobilosti soudce, nejsou přípustné opravné prostředky.
§ 163
Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se v řízení ve věcech odborné způsobilosti soudce před Nejvyšším soudem přiměřeně ustanovení části první a třetí občanského soudního řádu.
§ 164
(1) Fyzické a právnické osoby (dále jen ,,stěžovatel") jsou oprávněny obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Zda jde o stížnost, se posuzuje podle obsahu podání bez ohledu na to, jak bylo označeno.
(2) Stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti.
(3) Anonymní podání se nevyřizují.
§ 165
Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; to neplatí, jestliže se obsahem svého podání dopustí trestného činu nebo přestupku.
§ 166
(1) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost, kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní orgán státní správy soudu písemný záznam.
(2) Stížnost se podává u toho orgánu státní správy soudu, který je příslušný k jejímu vyřízení. Je-li stížnost podána u orgánu státní správy soudu, kterému její vyřízení nepřísluší, postoupí ji neprodleně orgánu příslušnému.
§ 167
Ministerstvo vyřizuje
- a)
- stížnosti na postup vrchního a krajského soudu, obsahuje-li podání stížnost na průtahy v řízení nebo na nevhodné chování anebo narušování důstojnosti řízení předsedou soudu,
- b)
- podání, jejichž obsahem je nesouhlas se způsobem vyřízení stížnosti v téže věci, vyřizované předsedou Nejvyššího soudu, předsedou vrchního soudu nebo předsedou krajského soudu,
- c)
- stížnosti, k jejichž vyřízení je podle § 168 až 171 příslušný jiný orgán státní správy soudů, jestliže si jejich vyřízení vyhradilo.
§ 168
Předseda Nejvyššího soudu vyřizuje stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy v řízení, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení místopředsedou soudu, předsedy senátu, soudci, asistenty soudců a dalšími zaměstnanci působícími u Nejvyššího soudu.
§ 169
Předseda vrchního soudu vyřizuje stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy v řízení, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení místopředsedou soudu, předsedy senátu, soudci, vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a jinými zaměstnanci působícími u vrchního soudu.
§ 170
Předseda krajského soudu vyřizuje
- a)
- stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy v řízení nebo na nevhodné chování anebo narušování důstojnosti řízení místopředsedou soudu, předsedy senátu, soudci, přísedícími, vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a jinými zaměstnanci působícími u krajského soudu,
- b)
- podání, jejichž obsahem je nesouhlas se způsobem vyřízení stížnosti v téže věci, vyřizované předsedou okresního soudu,
- c)
- stížnosti na postup okresního soudu, obsahuje-li podání stížnost na průtahy v řízení nebo na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení jeho předsedou,
- d)
- stížnosti, k jejichž vyřízení by byl podle § 171 příslušný předseda okresního soudu, je-li obsahem téže stížnosti i stížnost, k jejímuž vyřízení je příslušný podle písmen
a a) nebo c).
Předseda okresního soudu vyřizuje stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení místopředsedou soudu, předsedy senátu, soudci, přísedícími, vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky, soudními vykonavateli a jinými zaměstnanci působícími u okresního soudu.
§ 172
Orgán státní správy soudu je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.
§ 173
(1) Stížnost musí být vyřízena do 2 měsíců ode dne doručení orgánu státní správy soudu, který je příslušný k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn.
(2) Lhůtu stanovenou v odstavci 1 lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. O tom, že stížnost nelze vyřídit ve stanovené lhůtě, musí být stěžovatel písemně vyrozuměn.
(3) Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, musí být stěžovatel vyrozuměn o tom, jaká opatření byla přijata k odstranění zjištěných závad. Byla-li porušena povinnost soudcem, platí ustanovení § 128 odst. 1.
(4) Vyrozumění se zasílají stěžovateli na adresu uvedenou ve stížnosti, popřípadě na jinou adresu, která je příslušnému orgánu státní správy soudů známa.
§ 174
(1) Má-li stěžovatel zato, že stížnost, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudu, jím nebyla řádně vyřízena, může požádat
- a)
- ministerstvo, aby přešetřilo způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou Nejvyššího soudu, předsedou vrchního soudu nebo předsedou krajského soudu,
- b)
- předsedu krajského soudu, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou okresního soudu.
(2) Je-li v téže věci stěžovatelem podána další stížnost, aniž by obsahovala nové skutečnosti, není třeba ji
prošetřovat.
§ 175
Orgány státní správy soudů postupují při výkonu své působnosti v součinnosti se zájmovými organizacemi soudců, s nimiž projednávají zejména
- a)
- návrhy zákonů, které se podstatně dotýkají pravomoci soudů a způsobu jejího výkonu,
- b)
- zásadní opatření týkající se organizace soudů, postavení soudců a výkonu státní správy soudů.
§ 176
Ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona působí u Nejvyššího soudu kolegia uvedená v § 17 odst. 1.
§ 177
Při rozvrhu práce na kalendářní rok 2002 a při jeho změnách se nepoužije § 42 odst. 4.
§ 178
První shromáždění soudců k volbě soudcovských rad svolá předseda soudu do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 179
(1) Soudci jmenovaní do funkcí podle dosavadních předpisů se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují za soudce jmenované podle tohoto zákona.
(2) Přísedící zvolení do funkcí podle dosavadních předpisů se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují za přísedící zvolené podle tohoto zákona.
(3) Asistenti soudců Nejvyššího soudu, kteří jsou ke dni účinnosti tohoto zákona činní jako asistenti soudců Nejvyššího soudu na základě pracovní smlouvy, se považují za asistenty soudců podle tohoto zákona. Jejich pracovní poměr se mění na pracovní poměr na dobu neurčitou vzniklý jmenováním.
§ 180
Nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak, považuje se za vysokoškolské vzdělání podle § 60 odst. 3 též vysokoškolské vzdělání získané v době před 1. lednem 1999 na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice, vysokoškolské vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců a zahraniční vysokoškolské vzdělání v oblasti práva uznané podle zvláštních právních
předpisů.
§ 181
Funkce soudců, kteří dovršili věku 65 let do 31. prosince 1997, zaniká dnem 31. prosince 2002; funkce soudců, kteří dovrší nebo dovršili věku 70 let do 31. prosince 2006, zaniká dnem 31. prosince 2007.
§ 182
Soudci jmenovaní do funkcí předsedů a místopředsedů soudů a do funkcí předsedů senátů se považují za funkcionáře soudu jmenované podle tohoto zákona.
§ 183
(1) Justiční čekatelé, kteří byli přijati do přípravné služby přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a jejichž přípravná služba ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona trvá, se považují za justiční čekatele podle tohoto zákona.
(2) Doba přípravné služby vykonané justičními čekateli podle dosavadních předpisů se považuje za dobu přípravné služby vykonané podle tohoto zákona.
§ 184
(1) Odborné justiční zkoušky vykonané podle dosavadních předpisů se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují za odborné justiční zkoušky podle tohoto zákona.
(2) U soudců, kteří vykonávají soudcovskou funkci ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za odbornou justiční zkoušku podle tohoto zákona i jiné odborné právní zkoušky, které měly podle dosavadních předpisů stejné účinky jako odborná justiční zkouška nebo které byly podle dosavadních předpisů uznány za odbornou justiční zkoušku.
(3) Profesní zkoušku komerčního právníka může ministr spravedlnosti pro účely tohoto zákona uznat za odbornou justiční zkoušku.
§ 185
(1) U soudců jmenovaných do funkce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provede posouzení jejich odborné způsobilosti podle § 135 a 136 nejpozději do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, u soudců krajských a okresních soudů však nejdříve po uplynutí 36 měsíců ode dne nástupu do funkce.
(2) Ustanovení § 134 odst. 3 a § 137 až 163 platí obdobně.
§ 186
Zrušují se:
1. Zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích.
2. Zákon č. 17/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb.
3. Zákon č. 239/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
4. Zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky.
5. Zákon č. 580/1991 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky.
6. Zákon č. 23/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění zákona č. 580/1991 Sb.
7. Zákon č. 284/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění zákona č. 580/1991 Sb., zákona č. 23/1993 Sb. a zákona č. 171/1993 Sb.
8. Zákon č. 240/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
9. Zákon č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
10. Zákon č. 11/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
11. Vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů.
12. Vyhláška č. 71/1993 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů.
13. Vyhláška č. 178/1993 Sb., kterou se mění vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění vyhlášky č. 71/1993 Sb.
14. Vyhláška č. 1/1994 Sb., kterou se doplňuje vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění vyhlášek č. 71/1993 Sb. a č. 178/1993 Sb.
15. Vyhláška č. 235/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění vyhlášky č. 71/1993 Sb., vyhlášky č. 178/1993 Sb. a vyhlášky č. 1/1994 Sb.
16. Vyhláška č. 293/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění pozdějších předpisů.
17. Vyhláška č. 195/1997 Sb., kterou se mění vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění vyhlášky č. 71/1993 Sb., vyhlášky č. 178/1993 Sb., vyhlášky č. 1/1994 Sb., vyhlášky č. 235/1994 Sb. a vyhlášky č. 293/1995 Sb.
18. Vyhláška č. 190/2001 Sb., kterou se mění vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění pozdějších předpisů.
§ 187
V § 44 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb., se vkládá nové písmeno j), které zní:
,,j) navrhovat ministru spravedlnosti 3 advokáty za členy Rady pro odbornou způsobilost soudců a jejich 3 náhradníky a 1 advokáta za člena Rady pro odbornou způsobilost státních zástupců a jeho náhradníka,".
Dosavadní písmeno j) se označuje jako písmeno k).
§ 188
V § 38 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se vkládá nové písme-no g), které zní:
,,g) navrhuje ministru spravedlnosti notáře za člena Rady pro odbornou způsobilost soudců a jeho náhradníka,".
Dosavadní písmeno g) se označuje jako písmeno h).
§ 189
§ 4 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 153/1969 Sb., zákona č. 20/1975 Sb. a zákona č. 74/1994 Sb., zní:
,,§ 4
Na pracovněprávní vztahy justičních čekatelů, státních zástupců, právních čekatelů a na příslušníky ozbrojených sil v činné službě se zákoník práce vztahuje, jen pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy.".
§ 190
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/ /2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 52/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb. a zákona č. 312/2001 Sb., se mění takto:
1. V § 9 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 2a) zní:
,,(2) Podle tohoto zákona se projednávají přestupky, kterých se dopustili soudci, pokud nepožádají orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v kárném řízení podle zvláštního právního předpisu.2a)
––––––––––––––––––––
2a) Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.".
2. V § 10 odst. 1 se písmeno b) zrušuje.
Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno b).
3. V § 71 písm. c) se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno d), které zní:
,,d) orgánu příslušnému podle zvláštního právního předpisu k projednání přestupku osoby uvedené v § 9 odst. 2 v kárném2a) řízení, pokud tato osoba o takové projednání požádala.".
§ 191
V zákoně č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony, se čl. X zrušuje.
§ 192
V zákoně č. 171/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, se čl. III zrušuje.
§ 193
V zákoně č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, se čl. II zrušuje.
§ 194
V zákoně č. 202/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se čl. II zrušuje.
§ 195
V zákoně č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se čl. VII zrušuje.
§ 196
V zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, se část jedenáctá zrušuje.
§ 197
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2002.
(2) Ustanovení § 69 pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 2009.
––––––––––––––––––––
- 1)
- Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.
- 2)
- § 10 až 12 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel).
- 3)
- Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů.
- 4)
- Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 120/ /2001 Sb.
- 5)
- § 49 odst. 6 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).
- 6)
- Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.
- 7)
- Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
- 8)
- Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
- 9)
- § 16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
- 10)
- § 124 zákoníku práce.
- 11)
- Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
- 12)
- Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 251/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců rozpočtových a některých dalších organizací, ve znění pozdějších předpisů.
